Podobných panoramat nabízí Hotel Bělorusko povícero.

Minsk – město-hrdina

Do po většinu roku chladné a větrné běloruské metropole jsem se vrátil po nějakých 14 letech. Už tehdy na mě působila jako velkoměsto z jiného světa (ale v pozitivním slova smyslu). Neposprejované, čisté - bez vajglů a odpadků na ulicích, a i když zdaleka nemá tolik historických skvostů jako třeba Praha a na někoho může působit studeně i jinak - než kvůli typickému »ruskému« počasí - bylo vidět, že si ho jeho obyvatelé umějí jaksepatří udržovat.

A nejinak tomu bylo i nyní, přestože jsem při svém druhém pobytu zde navštěvoval převážně jiná místa a obecně měl méně času vnímat detaily (jakkoli třeba poctivě rozfázovaným minutovníkem opatřené semafory u přechodů pro chodce na velkých křižovatkách nešlo neocenit - tam vás nikdo sprintovat nenutí - jako v Praze na Pavláku či na Vinohradské).

Na kole třídou Vítězů

O to víc jsme toho ale tentokrát v »Lukašenkově« slovanské metropoli projeli, dokonce i na kolech. To, když jsme si je s kolegou vypůjčili v luxusním více než dvacetipatrovém Hotelu Bělorusko a vydali se směrem k prezidentskému a novému výstavnímu paláci třídou Vítězů, která obecně nabízí na obou svých stranách nejvíce pozoruhodných budov a nejen sportovních či obchodních komplexů v běloruském hlavním městě. Ač paradoxně dvě z nejfotografovanějších staveb, Národní knihovna a Národní akademické divadlo opery a baletu, leží mimo ni. Moderní národní knihovna dokonce vůbec mimo centrum na opačném kraji třídy Nezávislosti, větší ze dvou operních stánků Minsku pak v parku poblíž Kujbyševské ulice.

Na druhou stranu, ač Minsk plný bulvárů působí jako strašně dlouhé velkoměsto, jehož hlavní třídu trvá přejet i bez zasekaného provozu dobře půlhodinu, a mají tu vedle autobusů, trolejbusů a tramvají i dvě trasy metra, místní průvodci tvrdí, že je všechno vlastně coby kamenem dohodil a že proti Praze je Minsk »drobeček«. Ale chyba lávky. Má podobnou rozlohu, podobně bohatou historii, podobnou nadmořskou výšku (i když v Bělorusku prakticky nemají žádné hory) atp. A k tomu všemu má naopak skoro jednou tolik obyvatel!

Krásná devítka jako pocta »Krásné« armádě

V duchu oslav vítězství

Tentokrát dubnová návštěva Minsku však přinesla kromě převážně pozitivních tradičních vjemů ještě jedno obohacení navíc. Blížící se oslavy vítězství ve Velké vlastenecké válce bylo »cítit« na každém kroku a vidět na každém rohu. Třeba od náměstí Nezávislosti po křižovatku prospektů Vítězů a Mašerova, kde bylo nedávno otevřeno rozsáhlé muzeum při velkolepě zrekonstruovaném památníku 2. světové války. S tím, že se v Minsku rozhodně nejedná o památník jediný. Už nedlouho od letiště při cestě do centra města narazíte na jiný velkolepý válečný monument - situovaný do lůna přírody.

Draze vykoupenou historickou »parádu« si tamní město-hrdina zkrátka vskutku považuje víc než kterékoli jiné (třebas sportovní) slavné vítězství. Na rozdíl od nás, kde by v takovém všelidovém srovnání Jaromír Jágr - Ludvík Svoboda bohužel v roce 2016 jistě nevyhrál neohrožený generál.

Obyvatelé metropole, ale třeba i dalšího města-hrdiny, Brestu, všudypřítomné devítky (připomínající 9. květen jako Den vítězství) neberou nijak skrz prsty, jako nějaké nutné - Lukašenkovým režimem podsouvané - »zlo«. Oni naopak velmi dobře vědí, že bez hrdinů Rudé armády by už dnes nejspíš nežili. A pokud ano, určitě ne tam, kde žijí... I proto je Minsk právem město-hrdina.

Roman JANOUCH

FOTO - autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 63 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.