Bulvár Sovětská v Luhansku s chrámem Alexandra Něvského

Nepokořený Donbas: Luhansk a Krasnodon (2)

Jak jsem již zmínil v první části své reportáže (4. května), během mé návštěvy Donbasu jsem navštívil i několik měst.

Luhansk

Hlavní město Luhanské lidové republiky (LLR), sídlo hlavy státu, ústředních, okresních a městských orgánů, založili roku 1795. Do roku 1990 to byl Vorošilovgrad. Žije v něm asi 420 000 obyvatel. 85 % uvedlo jako svůj mateřský jazyk ruštinu, 14 % ukrajinštinu. Od července 1942 do února 1943 bylo město okupováno Německem. LLR zde byla vyhlášena 28. dubna 2014. V tom roce tu probíhaly těžké boje, město bylo ostřelováno ukrajinskou armádou. Tramvaje, které tu jezdily od roku 1934, po válce 2014-15 už nejezdí. Jen trolejbusy a autobusy. I letiště bylo zničeno. Luhansk byl velkou železniční křižovatkou, teď jezdí vlaky jen jedním směrem, do Jasinovaté v Doněcké lidové republice (DLR). Město žije bohatým kulturním životem. Je zde Gorkého vědecká knihovna, ruské a ukrajinské divadlo, mnoho muzeí, cirkus, filharmonie, domy kultury a 10 vysokých škol. Děti a mládež mohou sportovat v několika sportovních školách. Novější část Luhansku je upravená, památníky na občanskou válku 1918-22 a Velkou vlasteneckou válku jsou citlivě zasazeny do zeleně mnoha parků.

Vladik - spolužák Bohdany, Bohdana - »Doča«, autor a Nasťa Pjatěrikovová - předsedkyně Luhanské gardy při předpremiéře filmu »Aramis«

Hlavní třída Sovětská je široký živý bulvár plný obchodů, restaurací, kaváren i bank. Ve městě jsem se setkal s představitelem KS LLR. Zrovna tam byl na návštěvě i izraelský novinář. Několikrát jsem byl v sídle společenské organizace Luhanská garda (LG). Sdružuje lidi bez rozdílu politické příslušnosti a cílem je dosáhnout spojení LLR s Ruskem. Byl jsem na konferenci LG »Minulost, současnost a budoucnost LLR«. Jasně tu převažoval názor, že spojení obou lidových republik s Ruskem je nutné. K přítomným jsem mluvil o tom, jak většina českých médií o Ukrajině, Donbasu a obou republikách lživě informuje. Slíbil jsem, že já budu vše, co jsem na Donbasu zažil, viděl a slyšel, líčit pravdivě. Své básně tu přednesla i známá »Doča« - dcera pluku (brigády Prizrak), symbol Novoruska, 10letá Bohdana Něščeretová z Alčevsku.

Zúčastnil jsem se předpremiéry dokumentu »Aramis« britského novináře Grahama Phillipse. Byl to velký zážitek. Film zachycuje život a bojovou dráhu vlastence Denise Somova. Zahynul v bojích o Debalcevo loni v únoru. V dokumentu je zachycen i život jeho rodiny. Někteří členové byli na představení přítomni. Silným zážitkem, který dojal k slzám, bylo vystoupení sedmileté Denisovy dcerky Soni. Prohlásila, že její táta byl milý a hodný, měl ji moc rád a ona jeho. »Jsem na svého tátu hrdá,« řekla závěrem.

Krasnodon - město hrdinné Mladé gardy

Sídlo krasnodonského okresu bylo založeno v roce 1914 jako Sorokino. Od roku 1938 nese název Krasnodon. Má asi 75 000 obyvatel. Zde je ruština mateřským jazykem pro 91 % z nich, ukrajinština pro 8 %. Od července 1942 do února 1943 bylo město okupováno Německem. Od bojů v roce 2014 bylo uchráněno. Město bylo centrem uhelné oblasti, od války 2014/15 však doly nepracují. Jsou majetkem ukrajinského oligarchy Rinata Achmetova (je majitelem i slavného fotbalového klubu Šachtar Doněck), jenž ale po vzniku LLR doly uzavřel a ze země odešel. Nyní se vláda LLR chystá doly od něj odkoupit a chce je zprovoznit.

V Krasnodonu působila v době německé okupace od září 1942 do ledna 1943 známá mládežnická odbojová organizace Mladá garda (MG). Měla 110 členů, nejmladšímu bylo 14 let. Většina z nich byli komsomolci. Organizaci zpopularizoval sovětský spisovatel Alexandr Fadějev (1901- 1956) svým románem Mladá garda (1945), který byl i zfilmován (1948). Po vyz razení byla většina členů zatčena a mučena. 15.,16. a 31. ledna 1943 bylo 71 členů odbojových organizací, z toho 49 členů MG (mj. Uljana Gromovová, Ivan Zemnuchov, Sergej Ťulenin, Klavdija Kovaljovová) zastřeleno a shozeno do šachty dolu č. 5. Devátého února 1943, pouhých pět dní před osvobozením města, bylo ve městě Roveňki zastřeleno dalších 5 členů MG (mj. Oleg Koševoj a Ljubov Ševcovová). Šest mladogvardějců získalo titul Hrdina SSSR: O. Koševoj, L. Ševcovová, U. Gromovová, S. Ťulenin, I. Zemnuchov a Ivan Turkenič. Krasnodon nezapomíná na své hrdiny. A tak jsem se mohl vydat po jejich stopách. Mé kroky vedly nejprve na náměstí Mladé gardy. Dominuje mu opravené muzeum MG. Naproti muzeu stojí budova městského sovětu. Uprostřed náměstí pak památník Mladé gardy. Vpravo od něj je budova Gorkého školy, vlevo památník Truchlící matka a hroby mladogvardějců. Za náměstím v parku vybudovali památník 57 členům protinacistického odboje, kteří zde byli pohřbeni zaživa. Nejdříve jsem navštívil Gorkého školu. Zde se učilo 28 členů MG, např. čtyři budoucí Hrdinové SSSR Koševoj, Turkenič, Zemnuchov a Ťulenin, dále Valerija Borcovová, Vasilij Levašov aj. Ve vstupní hale je pamětní deska se jmény mladogvardějců, zdejších žáků. Na chodbě připomíná jejich činnost nástěnka. Ve škole je i malé muzeum, věnované MG. Po prohlídce školy jsem měl přednášku a besedu v 11. třídě, doprovázenou fotkami památek Prahy. Žáci už něco o Praze i ČR věděli a měli mnoho otázek.

Poté jsem zavítal do muzea MG. Provázela mě zástupkyně řediteky Jelena Stěšenková. Zvenku jsou na stěnách muzea jména všech mladogvardějců. Dvoupatrová budova má v přízemí výstavní sál a velký kinosál. Právě tu probíhala přehlídka pěveckých souborů krasnodonských škol. V přízemí je i velká místnost s mozaikou a vitrínami s věcmi přeživších členů MG. Poslední dva, Olga Ivancovová a Vasilij Levašov, zemřeli v roce 2001. Ani mladší sourozenci členů MG už nežijí. O to víc jsem byl překvapen, když se mi po návratu ozvala příbuzná členky MG Klavdiji Kovaljovové Anna Kovaljovová. Klavdija byla sestra její prababičky. Rozsáhlá expozice v patře je věnována životu členů MG, jejich školním letům a hlavně odbojové činnosti. Vedle fotek, dokumentů a osobních věcí je zde např. i replika pokoje domu Olega Koševého, kde se scházel štáb MG. Závěr expozice patří zatčení, věznění, mučení, popravě a pohřbu členů MG. Nechybí busty šesti členů MG - Hrdinů SSSR.

Z muzea se vydávám k domku Koševých, kde byl i štáb MG. Na domě je pamětní deska s reliéfy pěti členů štábu. Procházím přes parčík s bustami členů MG a kolem Vorošilovovy školy (zde se učilo dalších 15 členů MG, např. K. Kovaljovová, O. Ivancovová) se dostávám k památníku Nepokoření. Stojí v místě šachty dolu č. 5, kde byli mladogvardějci poprveni. Navštívil jsem i bývalou hornickou osadu Pervomajku (součást Krasnodonu), v jejíž škole se učily třeba Hrdinka SSSR U. Gromovová či Maja Peglivanovová. Město Mladou gardou žije stále. Hrdinství jejích členů je uchováno i pro další generace.

Jaromír VAŠEK

FOTO - autor (4) a archiv autora

(Dokončení příští středu)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.8, celkem 102 hlasů.

Jaromír VAŠEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


pleningeri
2016-05-18 17:10
Film "Aramis" britského novináře Grahama Phillipse.
"https://www.youtube.com/watch?v=ZjybJHZpiN8"
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.