Hlavní vchod do Starých Hradů

Hlídací duchové a dračí komnata

Kam s ním? Templáři usazení na tvrzi ve Starých Hradech nedaleko Jičína si prý lámali hlavu, jak ukrýt nashromážděný majetek. Do Čech dorazila zpráva o tom, že jejich řád byl za dramatických okolností zrušen. Zprvu tomu nemohli uvěřit. V tomto království patřili mezi vážené rytíře a někteří z nich dříve radili samotnému panovníkovi. A teď měli být rozprášeni. Nechtělo se jim předat poklady někomu jinému. Rozhodli se tak jako každý v té době, kdo se snažil zachránit bohatství před nenechavci. Zakopají ho ve sklepě. Snad se pro něj za příznivějších okolností zase vrátí. Ty ale nenastaly, takže drahocennosti údajně stále kdesi v podzemí čekají na svého objevitele.

Hledači to ovšem nemají nijak jednoduché. Poklad žárlivě střeží hlídací duchové. Podle pověsti si totiž templáři najali na namáhavou práci kopáče. „Co když úkryt prozradí?“ strachovali se. „Tomu lze snadno zabránit,“ prohlásil jeden z rytířů. A tak se tentokrát chopili nástrojů sami templáři a kopáče zaživa zazdili. Toť se ví, že duchové zemřelých po takové kruté smrti nemohou dojít pokoje. Podle jedné verze pověsti se pro poklad opravdu vrátili samotní templáři, ale hlídací duchové je rozsápali. Druhá verze tvrdí, že tak skončí každý, kdo by si chtěl zakopaný majetek odnést. Co by ale takový opovážlivec vlastně hledal? I v tom se legendy liší. Rytíři si prý z výpravy do Svaté země přivezli sochy dvanácti apoštolů. Nemělo jít o nějaké drobné figurky, které by se vešly do měšce, ale světce v životní velikosti. Snad že pověstí o dvanácti apoštolech z ryzího stříbra je víc, možná pro jejich neskladnost při přepravě na tak velkou vzdálenost, se vypráví, že pokladem jsou ve skutečnosti zlaté valouny. A to ne ledasjaké. Když je člověk správně sestaví, otevře se mu brána do jiného časoprostoru. Zmizeli tam tajemní rytíři poté, co zahladili stopy po svém pokladu?

Dračí král

Brk a pergamen

Původní tvrz v obci zanikla téměř beze stopy. Jejím pozůstatkem by snad mohl být středověký valený sklep ve stavení nedaleko pozdějšího hradu a zámku. Nebo jím byla nyní již zbořená budova ve tvaru písmena T, kterou na katastrální mapě z 19.století objevili badatelé? Ti ale na rozdíl od pověstí na přítomnost templářů ve vsi nevěří. První písemná zmínka o tvrzi pochází až z roku 1340, kdy Arnošt z Pardubic sepsal svou závěť a odkázal ji společně s dalším majetkem své manželce Adličce. Zřejmě nechtěl, aby se o její zabezpečení hrdlili jeho čtyři synové. Historici předpokládají, že tvrz vystavěl právě tento Arnošt, kterému se zde narodil i potomek stejného jména, budoucí  pražský arcibiskup. To se ale obec nazývala pouze Stará a zmíněný Arnošt se podle ní psal ze Staré.

V roce 1358 převzal tvrz jeho nejmladší syn Vilém a seznal, že mu už nevyhovuje. Pustil se proto do výstavby. Ale čeho? Pro výstavnost se jeho počinu říkalo hrad, někteří odborníci stále hovoří o tvrzi, byť nové s dvoupatrovým gotickým palácem a vstupní věží. Vilém také zbudoval gotický kostel sv. Jana Křtitele a sídlo opevnil příkopy, valy, parkány a hradební zdí. Přes svou rozsáhlou stavební činnost však nedosáhl proslulosti svého syna Smila Flašky z Pardubic. Tomu k ní stačil brk a pergamen. Jistě si tehdy nepomyslel, že se o něm budou učit školáci i po více než šesti stech letech.

Jeho nejslavnější dílo, alegorickou báseň Nová rada, přitom nejspíš inspiroval vztek. V roce 1384 totiž vypukl spor mezi majiteli hradu, otcem Vilémem ze Staré a jeho synem Smilem Flaškou z Pardubic, s králem Václavem IV. Jistěže šlo o majetek a nikoli zanedbatelný. Panovník totiž ohlásil své právo na Pardubice jako odúmrť po Vznatovi ze Skuhrova. Napřed vypukla soudní pře. Šlechtici ji prohráli. Zklamaný Smil Flaška, pravděpodobně v roce 1394, pak sepsal zmíněné dílo jako souhrn rad, co by měl panovník dělat a čeho se vyvarovat.

Jaké rady dostával lev

„Bylo to už dávno kdysi, lev, král zvířat, usmyslí si poslat posly do všech stran. Každý poddaný i pán, ať je velký nebo malý, má se dostavit ke králi,“ začíná báseň ve stylu bajky (zde citovaná v přebásnění Františka Vrby). Lev, který zdůrazňuje, že je teprve mladý král, žádá zvířata o rady „k správě a řízení státu“. Každý jistěže říká něco jiného. Jedni ho ponoukají, aby si dopřával moci a bohatství bez skrupulí. Jejich pochybné rady ovšem přebíjí moudrost jiných. Patrně nejvíc vyjadřuje názory vyšší šlechty, o což v básni především šlo, promluva levharta. Ten vladaři radil, aby si vybíral dobré a věrné rádce a vyvaroval se špatných: „Ale ti, co chtějí za to, že ti radí, stříbro, zlato, které lidskou duši zkazí, co ti způsobí neblazí, jaká zla svou chamtivostí.“ Pány dráždilo, že se Václav IV. opírá o nižší šlechtu. Je ale pravdou, že někteří z králových oblíbenců se opravdu na jeho úkor nestoudně obohacovali. Levhart rovněž varoval před rádci z ciziny a doporučoval domácí urozené pány.

Sokol vlastně radil jak urovnat roztržku mezi pány a Václavem IV. Doporučuje velkomyslnost panovníka, když se vzbouřenci pokorně vrátí: „Potlač v sobě všechnu zlost a přijmi je na milost.“ Jako uvážlivý se projevil vůl: „Nadarmo ten usiluje, kdo se chce všem zachovati, vždyť to se nemůže státi.“ Rovněž v jeho promluvě je cítit snaha, aby si král vybral jako svou oporu zanedbávané panstvo, když nabádá: „Nemiluj nikdy zlých lidí.“ Možná že odezvou na Václavovu prchlivost je rada jeřába: „Dřív vždy dobře poslouchej a pak do řeči se dej.“ I když Novou radu diktovaly aktuální politické poměry, její úroveň i odezva může být stále aktuální. Autor také sepsal Sbírku přísloví, nejstarší slovanské dílo tohoto typu, a možná i Rady otce synovi, což ale může být anonymní dílo.

Panství zvané stále Stará prodal v roce 1393 Pavlovi z Jenštejna. Smil Flaška z Pardubic sice působil jako písař zemských desk a od roku 1403 i jako hejtman čáslavského kraje, ale ke smíření s králem nedospěl. Již v roce 1395 přistoupil k panské jednotě, která se snažila o získání mocenské převahy nad Václavem IV. V jejích řadách padl 13.srpna roku 1403 v bojích u Kutné Hory.

Skřítci a jiné pohádkové bytosti

Panství vystřídalo řadu majitelů. V roce 1552 je hrad poprvé zmiňován jako Starý Hrad. Renesanční přestavba je dílem Jiřího Pruskovského z Pruskova. Hlavní vstup do areálu vede nyní branou v bývalé hospodářské budově ze 16.století s bohatou sgrafitovou výzdobou. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna, který Staré Hrady koupil v roce 1628, získali panství Šlikové jako náhradu za nevyplacený žold. Ti po druhé polovině 17.století sídlili na zámcích Kopidlno nebo Jičíněves a zde vytvořili pouze hospodářskou správu. Zajímali se především o výnosy místního pivovaru a budovy hradu a zámku chátraly. Na konci 19.století byl stav tak zoufalý, že se zřítilo původně gotické křídlo zámku. Po zrušení pivovaru zde byla mlékárna, skladiště i byty. Soudní spor o panství po smrti Ervína Šlika vyhrála rodina Weissenvolfů. Při pozemkové reformě v roce 1921 připadly Staré Hrady státu. Od demolice je v roce 1964 zachránil předseda MNV učitel Vladimír Holman, který kolem sebe soustředil partu nadšenců. Dnes nemyslitelné stovky a tisíce hodin dobrovolně odpracovaných na záchraně památky se opravdu projevily. Jenže po roce 1989 se taková bezplatná práce už „nenosila“ a obec, do jejíhož majetku byly hrad a zámek převedeny, neměla prostředky na údržbu a opravy. V roce 2006 proto areál prodala soukromým majitelům, kteří zde umístili zejména rozsáhlou sbírku předmětů z doby císaře Františka Josefa I.

Návštěvnost areálu ale prudce zvýšila orientace na rodiny s dětmi, které sem míří za skřítky, čerty, draky a jinými pohádkovými bytostmi, jimiž majitelé zaplnili hrad a zámek od půdy po sklepy. V podzemí narazí návštěvníci na postavičky oblečené jako templáři. Legendu o pokladu ovšem připomíná také tzv. nejvyšší pohádkový čaroděj Archibald I., který se podle vyprávění narodil v Anglii 1.1.1111 v 1 hodinu. Přišel prý na tvrz Starou s ostatními rytíři a zděsil se, jaký nepořádek panuje v české pohádkové říši. Jistěže ji uvedl do pořádku a na tvrz a později hrad pozval rozličné pohádkové bytosti. Děti žasnou v nádherně zařízené zámecké komnatě, kde „bydlí“ Dračí král Rozumbraďák XVI. s manželkou Starostlindou a třemi dcerami. Rodiče se smějí při smyšlených vyprávěnkách. Tady se vyřádili nejen při výrobě všemožných loutek a figurín, ale také při vymýšlení jejich pojmenování. Prohlídka se odehrává i v poučném stylu, takže z truhel vykukují a na skříních se šklebí třeba skřítci Baciláci. Kdo z dětí nedbá rad moudré víly Vitamíny, toho jistě dohoní skřítci Angín, Chřipkulín či Smrklín. Při zábavě pro celou rodinu ale stojí za to si vzpomenout i na bohatou historii místa, do níž se zapsal například Smil Flaška z Pardubic, jehož jméno dnes rovněž vnímáme jako zvláštní.

Miroslava MOUČKOVÁ

FOTO - autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.9, celkem 9 hlasů.

Miroslava MOUČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.