Rozhovor Haló novin s členem sněmovního výboru pro zdravotnictví Vojtěchem Adamem (za KSČM)

O eutanazii by se mělo začít vážně mluvit

Sněmovnu opět čeká diskuse o eutanazii. Skupina poslanců v čele s Jiřím Zlatuškou (ANO) předložila návrh, který by ve vymezených případech důstojnou smrt, jak ji autoři nazývají, umožnil. Návrh jste podepsal jako jediný z poslanců KSČM. Proč?

Po téměř 30 letech praxe na chirurgii, kdy jsem lidského utrpení viděl nepřeberně, nemám s podpisem tohoto návrhu žádný problém. Navíc jsem přesvědčen, že jde o záležitost, o které by se mělo začít vážně mluvit. Je to problém, který Evropa už dlouho řeší, jenom u nás se kolem toho chodí jako kolem horké kaše. Na eutanazii tu neexistuje oficiální názor a podle mého názoru by se měl vytvořit.

Ve své praxi jste se tedy setkal s tím, že lidé vás v tomto směru žádali o pomoc?

Na chirurgickém oddělení se potkáváte s různými skutečnostmi a s různými jevy a toto byl jeden z nich, kdy nevyléčitelně nemocní, kteří nesmírně trpěli, vyjádřili názor ukončit důstojně život. Lékař jim ale nemůže legálně pomoci. Paliativní léčba ani hospicová péče tento problém v žádném případě nevyřeší, protože nezmírní utrpení těch lidí a nezmírní obtíže, které lidé v terminálních stadiích mají.

Cílem předlohy je především uzákonit podmínky pro eutanazii. O co konkrétně má jít?

V první řadě by lidé o ni museli požádat. Lékaři by mohli k eutanazii dopomoci nebo ji případně vyvolat jen u lidí v beznadějném zdravotním stavu. O splnění zákonných podmínek by rozhodovala zvláštní komise. Podmínky by musely být nastaveny velmi přísně, protože tu je obava z možného zneužití.

Právě možností zneužití eutanazie budou pravděpodobně argumentovat její odpůrci. Vy osobně tyto obavy nesdílíte?

Zneužít se dá samozřejmě všechno. Pokud vím, tak obavy jsou hlavně z toho, že by z nějakého důvodu mohlo dojít k usmrcení člověka proti jeho vlastní vůli. Osobně si to ale nedovedu představit. Pravidla pro eutanazii musí být nastavena velmi přísně, musí to být ošetřeno tak, aby možnost zneužití byla minimalizována. Nevím o jediném případu zneužití eutanazie ve světě. Základní je souhlas dotyčného člověka. Mluvíme tady pouze o právu člověka rozhodnut o sobě samém. Kdo má větší právo rozhodnout o svém životě než já sám? Tvrzení, že by se tento zákon v budoucnosti proměnil na nástroj k vyvražďování lidí, je naprosto absurdní a liché. Eutanazie je nástroj, který má pomoci lidem, kteří jsou v takovémto neřešitelném stavu a kteří chtějí rozhodnout o svém osudu a o svém konci sami.

V zemích, kde je eutanazie povolena, došlo k nárůstu zneužívání této možnosti zákona?

Nedošlo. Ty podmínky se dodržují. Jsem tedy přesvědčen, že to jde právně nastavit tak, aby ke zneužití nedocházelo. Musí to být samozřejmě stanoveno nikoli jako rozhodnutí jedince, ale kolektivu lidí, a to na základě přesně stanovených pravidel jak ze strany pacienta, tak ze strany jeho rodiny i ze strany zdravotnického personálu. Opakuji, že by o to musel požádat samotný pacient a muselo by se jednat o onemocnění nebo stav zcela beznadějný a podle poznatků lékařské vědy v současné době neléčitelný. Jsem přesvědčen, že k většímu riziku než je u jiných zákonů, které můžou v rukách nezodpovědných lidí ohrozit existenci jiné bytosti, by rozhodně nemohlo dojít.

Jak jsou na tom v této otázce jiné evropské země?

Je třeba rozlišovat mezi eutanazií a asistovanou sebevraždou. Při eutanazii akt usmrcení vykonává jiná osoba, při asistované sebevraždě vykoná ten poslední krok pacient sám. Aktivní eutanazie, to znamená podání smrtícího prostředku na žádost nemocného, je ve většině evropských zemí zakázána. Legálně ji provádějí v zemích Beneluxu a ve Švýcarsku. Švédsko nebo Německo umožňují asistovanou sebevraždu. Pasivní eutanazii, to znamená, že lékaři ukončí léčbu, která udržuje pacienta naživu, povolují např. Velká Británie, Francie, Norsko, Španělsko či Finsko. V Itálii má zase takový člověk právo na odmítnutí lékařské péče. V České republice je eutanazie považovaná za vraždu.

Je možné, že i tento pokus o uzákonění eutanazie ztroskotá, podobně jako tomu bylo už před několika lety. Proč tedy tuto otázku opět otevírat?

Vím, že to je velmi složitý problém a je možné, že návrh nenajde ve sněmovně podporu. Myslím si ale, že je nejvyšší čas začít o této věci seriózně mluvit a diskutovat. Veřejná diskuse je totiž nejlepší cesta k tomu, vynést tento problém na světlo, protože pokud o něm nebudeme mluvit, tak se nic nezmění. A pokud chceme patřit mezi civilizované státy EU, tak bychom nějaký postoj k tomuto problému měli mít, protože zatím jsme jednou z mála zemí, které se na to dívají tak, jako kdyby tento problém neexistoval. On ale existuje. Rozhodně to nebude proces na jedno volební období. Diskuse by měla přinést nějaký závěr, jakým způsobem legální cestou řešit situace, kdy lékařská věda už není schopna pomoci a postižený jedinec sám požádá o ukončení svého trápení. Je potřeba o tomto problému začít mluvit, určitě nastane doba, kdy se to bude muset začít řešit. Nesmíme se na eutanazii dívat jako na masový jev, budou to výjimečné situace, rozhodně to nebudou případy pro denní praxi. Je to problém, o kterém musí diskutovat odborná i laická veřejnost, je to otázka celé společnosti.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 33 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.