Brestská pevnost dnes. V tomto směru přes řeku Bug zaútočili Němci.

Vzdorovali do poslední kapky krve

Šestaosmdesátiletý Petr Pavlovič Kotelnikov, plukovník ve výslužbě, je v Bělorusku posledním žijícím obráncem vojenské pevnosti v Brestu. Statečně ji hájil před 75 lety, od 22. června 1941, kdy hitlerovská armáda fašistického Německa věrolomně přepadla Sovětský svaz.

Tenkrát bylo Petrovi teprve dvanáct roků. Tedy už jako dítě se postavil tváří v tvář krutému nepříteli na hranicích své vlasti. Po boku starších ostřílených rudoarmějců malý hrdina v boji obstál.

Muzikantem

Petr se narodil v devětadvacátém roce ve vsi Bogojavlenskoje v Penzenském kraji. V šesti letech mu zemřela maminka. A tak jako sirotek našel útulek v jednom z dětských domovů v Rostovské oblasti. Hudebně nadaný klučina se tu naučil hrát na violu a exceloval. Proto ho ještě se čtyřmi jeho kamarády přijali ve Slobudce v roce 1940 do muzikantské čety 44. pěšího pluku Rudé armády. V květnu jednačtyřicátého se pluk přemístil do Brestské pevnosti. Vojáci střeleckého pluku nosili výložky malinové barvy, ale na dětských ramenou měli výložky zelené. Pohraničnické! Byli na ně velice hrdí. S Petrem sem přijeli i jeho blízcí druhové Voloďové Kuzmin a Ismajlov, na které rád vzpomíná v pozdním stáří. Byli ubytováni v kruhových kasárnách citadely.

V současné době tato část kasáren po těžkých bojích již neexistuje. Ve druhém podlaží tady tenkrát spávali na dvoupatrových pryčnách se slaměnými matracemi a polštáři. Mladí muzikanti zde měli vskutku strohé obydlí a vojnu jako řemen.

Hrávali pochodujícím vojákům

Do konce života bude Petra Kotelnikova mrzet, že se hudebníkům orchestru nepodařilo do začátku války uspořádat alespoň jediný pořádný koncert. Prošli jen řadou zkoušek, hrávali na valech pevnosti, muzicírovali mezi Severní branou a Západním opevněním. »Když kolem našeho hudebního tělesa pochodovali vojáci, tak jsme je vítali pochody a písněmi,« pověděl veterán války. »K našim oblíbeným skladbám v našem repertoáru patřily pochody, například pochod Lovec v horách.«

V pevnosti mezi mužstvem kolovaly zvěsti o možné válce s Německem. Létala nad ní německá i sovětská průzkumná letadla. Dokonce se tady objevil neveliký dvouplošník a dodnes Petr neví, čí stroj to byl. Velitel vojákům–hudebníkům kladl na srdce, aby se v případě německého útoku na pevnost shromáždili u Severní brány. A toho strašného osudného dne 22. června 1941, kdy hordy nacistických nájezdníků začaly dobývat pevnost, se k Severní bráně dostavil pouze Voloďa Kuzmin. Když zůstal zcela osamocený, nezbývalo nic jiného, než se rychle přidat k urputně bojujícím rudoarmějcům ve Východní bráně pevnosti.

Petr Pavlovič Kotelnikov jako vážený veterán Velké vlastenecké války.

Věrolomné přepadení

Právě v den vzplanutí války 22. června se měli Petr Kotelnikov a jeho soudruzi vydat z pevnosti do města Brest a ve zdejším oděvním závodě si vyzvednout nové a slušivé letní stejnokroje, které byly každému z nich ušité přímo na míru. Nové uniformy si už neoblékli. Za valy pevnosti vzplál boj na život a na smrt, začala Velká vlastenecká válka sovětského lidu.

I dnes Petrovi běží před očima jako filmový pás drama, jehož byl též aktérem. Časně ráno mohutný výbuch prorazil střechu kasáren, kde sloužila muzikantská četa 44. pěšího pluku. Petr, omráčený a ohlušený explozí, se potácel v mátohách. Viděl raněné a zabité rudoarmějce. Dospělí vojáci se bleskově chopili zbraní a kladli houževnatý odpor hitlerčikům. Avšak Petrovi, vlastně dítěti, pušku s náboji do rukou k obraně nedali. Pomáhal tedy hasit hořící sklady s proviantem a dalšími nutnými zásobami a potřebami, zasažené smrští granátů.

Pak zdrcující palba donutila rudoarmějce stáhnout se a přesunout do sklepů sousedních kasáren 333. střeleckého pluku. Tady rovněž byli do obranných pozic staženi kromě Petrových druhů i mladičtí hudební odchovanci z jiných pluků. Ošetřovali raněné, nosili jim jídlo a vodu, chránili maličké caparty z rodin rudoarmějců, sloužících v Brestské pevnosti, kteří heroicky odolávali obrovské přesile fašistických smrtihlavů. Mladí hudebníci včetně Petra Kotelnikova se jako úhoři dokázali proplazit z obklíčené pevnosti přes její západní křídlo k řece Bug s polními lahvemi a jinými nádobami, nabrat vodu a přinést ji nazpět do pevnosti jejím statečným obráncům, vyprahlým žízní. Jak jsem se dozvěděl při reportážní cestě do Brestu, Petr měl dokonce i podávat pásy s náboji do kulometu rudoarmějskému kulometčíkovi, jímž kosil a odrážel útočící fašisty. Situace však byla pro obránce zoufalá. Beznadějná. Bili se do posledního dechu, do poslední kapky krve.

Průlom z obklíčení

Devětadvacátého června 1941 se skupina rudoarmějců pokusila o průlom z obklíčení. A mladičké hudebníky vzala na zteč s sebou. Bylo to heroické vzepjetí ducha sovětských vojáků! Prstenec obklíčení však byl pevný. Neprorazitelný. V krvavé řeži padlo nebo bylo zajato mnoho rudoarmějců. Štěstěna nepřála ani Petru Kotelnikovovi. Ocitl se v táboře pro válečné zajatce v Biale Podlaske. S přítelem Petrem Klypojem odtud utekli, ale byli chyceni. Okupanti je zavřeli do vězení. Zakusili hrozný hlad. Bití. Týrání. Výsměch a ponižování. Petrovi ale srdce nespadlo do kalhot. Nevzdal se. Znovu uprchl. S touhou dostat se k některému z útvarů Rudé armády. Bít fašistické zločince!

Tato touha se mu však vyplnila až po válce, kdy svůj další život navždy spojil s ozbrojenými silami Sovětského svazu. Za obranu pevnosti Brest mu byla udělena vysoká vyznamenání: Řád Velké vlastenecké války II. stupně a Řád Rudé hvězdy. Petr Kotelnikov též sloužil na lodi v Baltickém moři a v Západní skupině sovětských vojsk v Německu. Jako internacionalista se zúčastnil bojových akcí v Etiopii.

JAN JELÍNEK

FOTO – archiv autora a Haló noviny/Monika HOŘENÍ (1)


Obrat ve vývoji druhé světové války

Dne 22. června 1941 začalo Německo ve 3.15 h bez vyhlášení války útok proti Sovětskému svazu, který nesl krycí název Operace Barbarossa. Soustředilo k němu na 190 divizí, více než 3500 tanků a 3900 letadel. Bylo podporováno dvanácti divizemi a deseti brigádami rumunskými a 18 divizemi finskými. Válku Sovětskému svazu vyhlásila fašistická Itálie, která své tři divize nasadila do bojů v srpnu. Sovětští občané tak zahájili svou Velkou vlasteneckou válku. Pod neočekávaným náporem německých vojsk začaly sovětské jednotky za hrdinských obranných bojů ustupovat do vnitrozemí.

Ačkoli se zpočátku plán německého velení o »bleskové válce« zdárně naplňoval a německé vojsko namířilo na hlavní město Moskvu (dostalo se až na její předměstí), 5. prosince 1941 nastoupila velká sovětská protiofenzíva. Na východní frontě došlo ke strategickému obratu ve vývoji celé druhé světové války, což stvrdily i následné velké bitvy u Stalingradu či u Kurska. Tato vlastenecká válka byla pro každého sovětského občana svatou, podobně jako při bojích proti Napoleonovi. Tak jako on byli i němečtí fašisté poraženi.

Sovětský svaz v rozhodující míře přispěl k porážce hitlerovského Německa a osvobození Evropy - na tuto skutečnost se nesmí zapomenout. Ztratil na 27 milionů svých občanů.

(mh)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 40 hlasů.

JAN JELÍNEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama