Z největší budovy Reykjavíku je krásně vidět jeho celá barevná »skládačka«...

Reykjavík - metropole budoucnosti

Je jedním z nejméně zalidněných hlavních měst starého kontinentu a vlastně čistě geograficky je otázkou, zda vůbec ještě na starém kontinentu leží... Nedaleko od něj na ostrově Reykjanes totiž najdete právě geografickou hranici mezi Evropou a Amerikou. A zůstává otázkou, kudy tato přesně vede (kromě místa, kam turisty k pověstnému hraničnímu mostíku vozí cestovní kanceláře) - to je ostatně podobné jako spory renomovaných geografů o hranici mezi Evropou a Asií.

Reykjavík leží na pobřeží zálivu Faxaflói (přináležejícího Atlantiku) na jihozápadě Islandu. Oficiálně je nejseverněji položenou metropolí světa a v rámci Evropy nejzápadnější. Zkraje letošního roku v Reykjavíku žilo 135 814 obyvatel, což je jako nic. A přece je tu za posledních osm let nárůst o přibližně 20 000. Po staletích pozvolného vývoje jde tedy o div ne překotný nárůst... Město bylo založeno v roce 874 a jeho název znamená v islandštině kouřovou zátoku (od termálů a gejzírů v okolí). Metropole je také obklopena dalšími poloostrovy, ostrovy, zálivy a průlivy. I proto k hlavním atrakcím patří lodní výlety za velrybami (pokud to věčně nejisté větrné podmínky dovolí) či jízda na islandských konících (připomínajících spíš poníky). Ale i samotná prohlídka největšího islandského města se dvěma přístavy je svým způsobem hitem. A to nejen díky vytápěným chodníkům za využití geotermální energie.

Ve stínu hory Esja

K siluetě Reykjavíku patří pohoří s nejvyšší horou Esja, která měří 914 metrů. Vidět je poměrně často, díky teplému Golfskému proudu, který zdejší teploty činí snesitelnými spíš v zimních měsících, i chladná léta ovšem produkují teploty jako na hřebenech našich hor. Ačkoli metropole není příliš »uplakaná«, jistotu největšího počtu slunných dnů nabízí na jaře. To se k výletu na Island vyplatí i díky dennímu světlu, které trvá až 21 hodin (od tří ráno do půlnoci; v červnu), do poloviny dubna pak už o relativně krátkých nocích máte šanci spatřit i polární záři, za kterou vás z Reykjavíku za 40 eur na osobu rádi dopraví. Ovšem pokud to nevyjde, peníze vám zpátky nikdo nevrátí. Nejkratší den naopak zažijete v prosinci, a to čtyřhodinový (mezi 11.30-15.30 h.).

Na Islandu je populární zapůjčit si auto a projet ostrov kol dokola na vlastní pěst (protože to vyjde výrazně levněji než organizované zájezdy s cestovkami). Ačkoli svépomoc na ostrovních silnicích vulkanického ostrova přináší svá rizika, těch se nemusíte bát přímo v hlavním městě, kde něco jako dopravní zácpy prakticky neznají. Přes metropoli vede široká víceproudá dálnice i hlavní islandská okružní silnice Hringvegur. Pokud si nechcete půjčovat vůz, dopravíte se po Reykjavíku autobusy MHD.

Ústřední věž luteránského kostelu Hallgrimskirkja je ve světě neopakovatelná.

Kostel i vila

A kam všude vás zavezou? Tak třeba na menší ze dvou okolních letišť, které krom vnitroislandských letů nabízí lety turistům do Grónska či na Faerské ostrovy (klasické mezinárodní letiště je v nedalekém Keflavíku). To národní najdete jediný kilometr od centra hlavního města, které zpestřuje třeba jezero Tjörnin s přilehlou slavnou parlamentní budovou Althing, kde se před nemnoha lety odehrávala u nás tak obdivovaná »islandská revoluce« (byť to tak horké jako zdejší horká vřídla vytápějící byty v Reykjavíku v reálu určitě nebylo), ale i slohově velice podobným kamenným vězením - obyčejným domkem bez oplocení či mříží, kolem kterého dojdete až k největší a donedávna nejslavnější budově ve městě. Luteránský kostel Hallgrimskirkja (vysoký 74,5 metru), s nádhernou vyhlídkou v ústřední věží připomínající čedičové varhany, se stavěl dlouhých 41 let (mezi roky 1945-86). Symbolem Reykjavíku spolu s pobřežní vilou Höfdi (kde Michail Gorbačov s Ronaldem Reaganem v polovině 80. let na slavném summitu zahájili etapu vedoucí k postupnému ukončení studené války a na sklonku roku 1987 se tu ratifikovala smlouva o likvidaci nukleárních a konvenčních střel středního a krátkého doletu) asi kostel o mohutnosti katedrály zůstává dodnes, byť mu ovšem velmi výrazně konkuruje Harpa, hit roku 2011.

Harpa

Budova dnes jedné z nejslavnějších oper (koncertního sálu pro 1800 lidí plus konferenčního centra) byla zprovozněna právě v roce 2011 a už o dva roky později dostali její dánští a islandští architekti od Evropské kulturní komise prestižní evropskou cenu Miese van der Roheho, která se uděluje právě jednou za dva roky. Ocenění brali mezi 335 nominovanými stavbami ze 37 zemí! 43 metrů vysoká budova na vodě o rozloze 28 000 m2 se stala součástí rozsáhlého plánu rozvoje východního přístavu. Díky počasí a různé denní době vznikají na fasádách originální prosklené stavby i vodě přístavu neuvěřitelné odrazy, které mají být stejně jako Harpa sama symbolem poselství světu a islandskému lidu o naplňování jeho dlouho očekávaného snu...

Roman JANOUCH

FOTO - autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 14 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama