Dvorní (nyní Státní) opera žije i v noci.

Vídeň Josefa Hlávky

Odkazu největšího českého mecenáše, stavitele a architekta Josefa Hlávky (1831-1908) jsme se v Haló novinách již několikrát věnovali. »Dělník je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá, žárovka zpívá«… napadá mě verš Wolkerovy balady k vystižení Hlávkova hmotného dědictví. I když tento talentovaný a pracovitý muž odešel na věčnost před více než sto lety, zůstalo po něm na území někdejší rakouské monarchie mnoho staveb. Podívejme se, jaké budovy připomínají Hlávku ve Vídni.

»Josef Hlávka byl ve své době významným vídeňským architektem a stavitelem, který především projektoval nebo postavil velké množství staveb církevních i světských, honosných paláců a kostelů i funkčních a prosperujících činžovních a obchodních domů,« připomněl v červnu při slavnostním odhalení pamětní desky (na domě v ulici Opernring 6), upomínající činnost Josefa Hlávky v metropoli někdejšího mocnářství, předseda Správní rady Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových profesor Václav Pavlíček. Hlávka byl v dnešním slova smyslu workoholikem. Zednické a stavební řemeslo znal doslova od píky, vystudoval stavitelství na pražské polytechnice a architekturu ve Vídni. Jeho schopnosti musely být mimořádné, když mu stavitel František Šebek, u něhož mladý Hlávka pracoval, přenechal svou firmu. Takové gesto není běžné.

Činžovní dům v Opernring 6, který Hlávka projektoval. Od června je na něm umístěna pamětní deska.

Dvorní operu provázela smůla

Hlávkovou stavbou, jež je světově proslulou a vědí o ní nejen milovníci operní tvorby, je budova někdejší Dvorní (nyní Státní) opery v historickém jádru Vídně. Nový operní dům byl naplánován v roce 1860 jako jedna z prvních monumentálních staveb na nové okružní třídě Ringstrasse. Hlávkovy stavební firmy získaly tuto zakázku a realizovaly vítězný projekt dvojice architektů Augusta Sicarda (von Sicardsburg) a Eduarda van der Nülla, navržený ve stylu francouzské neorenesance. Oba umělci byli Hlávkovými učiteli.

Stavební práce probíhaly již od konce roku 1861 a výstavba trvala až do roku 1869. Budova byla slavnostně otevřena 25. května 1869. Hlávka byl za úspěšné dílo oceněn panovníkem, získal zlatý klíč od Opery a stříbrné stavební náčiní použité při položení základního kamene 8. května 1861.

Vídeňané k ještě dokončované stavbě však zaujali spíše nepříznivý postoj a to se velmi dotýkalo citů obou architektů. Co bylo nejhorší - během výstavby Opery se zvýšila úroveň terénu třídy Ringstrasse o jeden metr, takže divadlo se zdálo jakoby utopené. Tato neblahá skutečnost způsobila, že si van der Nüll sáhl na život, August Sicard zemřel o dva měsíce později. Ani jeden z architektů se nedožil slavnostního otevření divadla.

V závěru druhé světové války byla divadelní budova značně poničena. Dne 12. března 1945 ji postihlo americké bombardování (omyl?) a divadlo zachvátily plameny. Zachovala se přední část, vstup, foyer s freskami, hlavní schodiště, vestibul a čajovna. Avšak hlediště i jeviště bylo požárem zničeno, stejně tak cenný divadelní fundus.

Ačkoli se interiér hlediště nezrekonstruoval do původní podoby (proto postrádáme onu zdobnost, tak typickou pro divadla druhé poloviny 19. století), poválečná oprava byla velmi nákladná. Divadlo bylo slavnostně znovuotevřeno až v roce 1955. Původní zlatistou krásou a nápaditostí maleb, soch, štukování apod. se můžeme těšit jen v prostorách, které byly uchráněny před válečnou zkázou.

Podvakráte nebyla Štěstěna divadlu nakloněna. Věřme, že propříště bude vídeňská opera už jen místem dostaveníček múz a uměnímilovných lidí…

Paláce i činžáky

Hlávka také řídil realizaci vídeňských projektů architekta Heinricha Ferstela, především výstavbu burzovního paláce a Votivního chrámu. Vystavěl ve Vídni kostel Panny Marie při klášteře lazaristů. Jeho stavitelský otisk je na vídeňském Akademickém gymnáziu, kde studoval a maturoval první prezident ČSR Tomáš Garrigue Masaryk. Na domě je od roku 2005 umístěna pamětní deska (jen v němčině).

Hlávka se věnoval mnoha dalším zakázkám, zčásti podle vlastních projektů. Některé objekty byly vysloveně reprezentativní a přispěly k architektonické kráse staré Vídně, jiné byly účelné a ekonomicky úsporné. Celkem ve městě na Dunaji realizoval během 13 let na 150 staveb – světských i církevních, paláců i činžáků, kostelů.

Právě na jednom z takovýchto běžných domů, který Hlávka projektoval, nacházejícím se nedaleko Opery, byla staviteli odhalena - díky péči Hlávkovy nadace - pamětní deska. Jak významným mužem pro výstavbu Vídně rodák z Přeštic byl, doložila přítomnost starosty a zemského hejtmana města Vídně Michaela Häupla na této společenské události.l

V jiné z vídeňských čtvrtí, kam nyní lákají turisty domy známého architekta Friedensreicha Hundertwassera, Hlávka postavil či projektoval hned několik budov. Mezi nimi nejen kostel svatého Otmara (podle projektu architekta Friedricha von Schmidta), ale i dům, ve kterém sám stavitel svého času bydlel (nyní v rekonstrukci). Právě tam měla být pamětní deska původně osazena, majitelé to neumožnili.

»Bezpochyby byla Hlávkovým tvůrčím vrcholem stavba Opery. Byla to mimořádně kreativní a těžká architektura, kterou zvládl. Myšlenku architektů proměnil ve skutečnost,« řekl obdivně starosta Häupl. Je však ještě osobitější dílo, které nese rukopis Hlávky-architekta, Hlávky-stavitele i Hlávky-manažera a organizátora: biskupský areál v Černovcích (nyní na Ukrajině). Dílo, které bylo zaneseno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. To je však už jiný příběh…

Monika HOŘENÍ

FOTO – autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 12 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.