Rekordní gondola Peak 2 Peak míří na Whistler Mountain.

Kanadský Špindl? Ne, olympijský Whistler

Když jsem si před svou loňskou životní cestou do západní Kanady vyposlechl přirovnání olympijského městečka Whistler nedaleko přístavní perly Britské Kolumbie Vancouveru ke krkonošskému Špindlerovu Mlýnu, v duchu jsem se pousmál - a to mám Špindl s jeho stále lepšími vychytávkami rád, nejen v zimě. Skutečnost pak všechna očekávání zcela naplnila. I když jsem si tentokrát nezalyžoval...

Ač více než nadšený lyžník, do Whistleru jsem necestoval v teplotně pro mne přijatelnějším zimním období, kdy je to tu spíš na pobyt než poznávací zájezd, o který mi šlo logicky při první návštěvě zbožňované země především. A protože součástí dvoutýdenní cesty bylo poznání co největšího množství cestovateli vychvalovaných turistických lákadel, na letní ledovcové lyžování poblíž Blackcombu jsem taky mohl zapomenout. Snad příště, vyhraju-li v loterii. Nebo si budu muset na alpských ledovcích představovat, že tam někde dole je Kanada...

Whistler totiž rozhodně spíš než Špindl připomíná alpská střediska a velehory nad ním v parku Garibaldi, coby součásti pobřežních Coast Mountains, ke kopečkům v Krkonoších už vůbec přirovnávat nelze. To ani při několika promile alkoholu v krvi.

Od moře do nebe

Ale to neznamená, že si ve Whistleru, který velký rozkvět a přeměnu v moderní horskou perlu datuje také sotva 50 let dozadu, hrají na nějaké hoch středisko. I když už mají pěkných pár let statut světoznámého lyžařského střediska a od roku 2010 také na náměstí olympijské kruhy, protože od té doby patří do stále početnější olympijské rodiny. Tehdy se ve Whistleru a okolí soutěžilo v alpském i klasickém lyžování, v biatlonu i v ledovém korytu.

Desetitisícové centrum zimních sportů se přesto snaží nalákat návštěvníky spíš na skromnost a soulad s přírodou (jakkoli tu už několikrát vyhráli nejrůznější designérská ocenění za originální či »tyrolskou« architekturu), lázeňství a balíčky letních aktivit turistických i sportovních - ve chvíli, kdy zelená bílou střídá.

Na nedostatek sněhu během dlouhých lyžařům a snowboardistům přejících měsíců si ovšem obecně rozhodně stěžovat nemohou... Že se zkrátka daří, dokládá skutečnost, že sem (44 kilometrů severně od Squamishe, resp. 137 km od Vancouveru) po dálnici Sea-to-Sky ročně přijede více než dva miliony návštěvníků!

Sněhový ráj

Údolí Whistler Valley ovšem pochopitelně nejvíce rozkvétá v zimních měsících, když tu pořádně nasněží. Lyžařské středisko Whistler-Blackcomb specializované časopisy několikrát označily za jedno z nejlepších v Severní Americe. Nadšenci proto nehledí na délku cestování a vrací se sem nejen ze všech koutů domácího subkontinentu, ale i z Evropy! Poslední dobou dokonce častěji než do luxusního Aspenu...

Až desetimetrové přívaly skvělého sněhu pod Whistler Mountain a Blackcomb Mountain (sic velikostně oba vrcholy soutěží maximálně s Tatrami) těžko hledají ve stále slabších zimách konkurenci. Navíc se tu pyšní rekordními bezmála 3500 hektary lyžařských možností, mezi nimiž nechybí ani heli-ski, stovkou sjezdovek všech náročností na prostoru 33 km2 (včetně některých ještě náročnějších než u nás známých černých - např. sjezdovkou Couloir Extreme, která je jedním z desítky nejstrmějších oficiálních lyžařských svahů planety), dvěma 11kilometrovými sjezdy (Burnt Stew do centra Whistleru a Green Road z Blackcombu při převýšení 1609 metrů) a 40 »výtahy«, mezi kterými najdete pět gondol, vysokorychlostní šestimístnou lanovku, 12 vysokorychlostních čtyřek, sedačky i vleky.

Peak 2 Peak

A jako perlu 4,4 km dlouhou Peak 2 Peak Gondolu, která spojuje oba hlavní vrcholy, přičemž drží dva světové rekordy: nejdelší úsek, v němž visí lana mezi sloupy bez podpory celé tři kilometry, a fakt, že se prostorné kabiny v nejvyšším bodě vznášejí 436 metrů nad zemí. Jediné, co trochu natěšeného lanovkářského maniaka rozesmutní, je okolnost, kdy se po většinu jízdy dvojitým rekordmanem nevznášíte nad skalními zuby a dalšími hrůzostrašně vypadajícími útvary, ale pouze nad zalesněnou oblastí. To ostatní si ovšem plně vychutnáte na doplňkové sedačce půl kilometru vpravo od horní stanice Whistler Mountain, z jejíhož top bodu na Whistler Peak budete vedle nejvýše položeného symbolu olympiády Inuksuka (typického horolezcům cestu ukazujícího »mužíka«) svědky neskutečných výhledů na okolní ledovce i originální vrcholy jako Black Tusk (Černý jehlan; přezdívaný ale také Vulkanický prst).

Bike Park i kánoe

A jelikož teď máme zase léto a blíží se letní olympiáda v Riu, mnozí sportumilovní nadšenci místo lyží vytáhli svá milovaná nejen horská kola a zajímat je budou místní možnosti určené právě pro ně. Nebojte, v oblasti Whistleru už dnes lámou rekordy i příležitostmi pro cyklisty. Do místního Bike Parku se 47 cyklotrasami a 250 kilometry ročně zavítá na 100 000 akčních odvážlivců. Každý rok se v něm konají dvě prestižní cyklistické soutěže...

Na své si přijdou i golfisté, stejně jako příznivci všech netradičních supermoderních bláznivých letních disciplín a samozřejmě také vysokohorští turisté, kteří se vydávají třeba do mohutných mýtních porostů West Coastu, plus horolezci, horolezkyně a horolezčata, pro něž žádná skála není dost špičatá.

A mimochodem, víte proč je vlastně Whistler Whistlerem? Kvůli nezaměnitelnému hvízdání místního druhu sviště na svazích velikánů horského provinciálního parku Garibaldi, kolem jezer Alta a Green či krásné zátoky Fitzsimmons. Tady si dokonce můžete zajistit i projížďku kánoí s průvodcem. Potrénovat na následné potykání si s nejen slanými vodami například kolem nedalekého Vancouver Island, se přece vyplatí. Tak vzhůru za dalším dobrodružstvím.

Roman JANOUCH

FOTO - autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 18 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.