Při nácviku společných skladeb vzali všichni hudební nástroje do rukou.

Dětským táborem zněla hudba

Do zrekonstruované a pečlivě udržované budovy Domu dětí a mládeže (DDM) ve Frýdlantu, uprostřed výběžku české země do polského území, se jednu červencovou neděli sjely malé i větší děti obtěžkané futrály hudebních nástrojů – houslí, kytar, flétniček či kláves. Týden zde pod vedením hudební pedagožky Jany Bušové rozvíjely svůj hudební talent.

»Dětičky jsou ve věku od tří do třinácti let,« prozrazuje mi Jana, hned jak usednu v útulné jídelničce frýdlantského DDM. Děti spí na karimatkách a ve spacákách přímo na podlaze – kluci v prvním patře ve velké místnosti, dívky o patro výše ve dvou místnostech. Toalety a sprchy jsou k dispozici v přízemí. S dívčím »ležením«, v němž se po tábornicku míchají kufry, bágly, svršky a jiné prázdninové nezbytnosti, sousedí velká hala obložená tmavým dřevem – tak jak ji mistři od fochu v letech 1909-1910 vyzdobili pro frýdlantského advokáta Samuela Glücka, který zde žil i provozoval advokátní praxi. Za nacistické okupace byl nucen vilu kvůli svému židovskému původu opustit, a protože byl objekt již od roku 1945 vyčleněn pro potřeby malých a větších dětí (i pionýrů) a zůstal dosud, je zřejmé, že on a jeho rodina zahynuli v koncentračním táboře. Již desetiletí tak tento objekt s pozoruhodnou architekturou (kulturní památka ČR) slouží mladé generaci.

Právě v hale, které vévodí velké dřevěné schodiště s galerií a okna přes celou stěnu, se všechno podstatné odehrává, tedy každodenní muzicírování. Hala je plná hudebních nástrojů: dvoje bicí, piano, několikery klávesy a spousta stojanů s notami, tu je opřená kytara, tam leží housle. Táborový rytmus jsem narušila svým příjezdem právě v době, kdy malí hudebníci odpočívali po obědě. A přesto zněl dům hudbou - to si dívky prozpěvovaly, protože bez písniček, lidových či již zlidovělých, prostě nemohou být. Většina dětí dochází celoročně do základních uměleckých škol, některé do specializované základní školy s rozšířenou výukou hudební výchovy.

Hoši mají svůj »ostřejší« repertoár.

Velký zájem i bez reklamy

Letos hlásili Jana Bušová a její manžel Zdeněk, který ji na tábor doprovodil (a také se dětem věnoval, zejména při sportu), stav maximálního naplnění až do kapacity prostor, které si od DDM pronajali. O tábor totiž projevilo zájem třicet dětí, a to především z Frýdlantska, Liberecka, ale některé i z okolí Prahy. »A bez jakékoli reklamy,« chlubí se Jana, která učí předškolní děti základům hry na klavír, flétnu a kytaru.

Hudební letní tábor se konal již počtvrté. Využít objekt frýdlantského DDM, který se opravdu jeví jako ideální (zahrada, blízkost přírody, prostorná hala a dostačující zázemí včetně kuchyně), byl Janin nápad. V minulosti zde totiž již vedla hudební příměstské tábory.

Zajímá vás, jak to na hudebním táboře chodí? Po snídani celé dopoledne hudební příprava. Nejprve hrají dívky, z nichž většina již pěkně ovládá hudební nástroje. Dívčí soprány libozvučně vyzpívají například známou píseň dvojice Suchý-Šlitr Pár havraních copánků. Zpívají zaujatě i sestřičky Nelinka a Natálka z Kozince či devítiletá Erika z Raspenavy. Svěřily se mi, že mají rády hudbu, zpěv a tanec, což další holčička, pětiletá Mája, hned potvrdila zavlněním v pase a zanotováním Kalamajka mik mik mik.

Pak má sólo klučičí osmička, protože chlapci prý dávají přednost poněkud »ostřejšímu« repertoáru. A tak si střihnou ty své rytmy, třeba od kapely Olympic, zvlášť. Dva hoši jsou pány »bicího království«. Talentovaný je 13letý Zdeněk, syn manželů Bušových, který se odmala věnuje hře na několik hudebních nástrojů, přičemž konzultace o tom, jak dobře hrát na bicí, bere již na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka. Dokáže hbitě vzít do rukou i elektronickou kytaru a »rozjet to« jako Petr Janda. Ale na bicí nezaostává ani 13letý Tonda. Ti nejmenší, dva malí tříletí hošíci, aspoň ťukají do rytmu ozvučnými dřívky nebo na triangl.

Odpoledne je na programu další zaměstnání, v den mé návštěvy to byly ruční práce nebo oblíbené sportování. V podvečer opět hraní a secvičování společných skladeb, které se hrají z not, jak jinak. A řeknu vám, když pod vedením Jany Bušové společně zahrálo třicet malých hudebníků a zazpívalo k tomu třicet hlásků, věru, byl to působivý chór!

Takto se děti každý den připravovaly na závěrečný koncert, který chystaly pro své rodiče. Po večeři ještě proběhnutí na čerstvém vzduchu, skoro až do tmy, skákání přes švihadlo či fotbálek, a pak hybaj, na kutě!

V průběhu tábora děti stihly i nějaký ten výlet, například na rozhlednu nad městem nebo osvěžení v bazénu, poslední večer poseděly u táboráku.

Třetí oporou týmu vedoucích byla Hanka Faková, která jako zkušená kuchařka v mateřské škole vzala na sebe péči o kuchyni, vlastně o plné žaludky všech účastníků. Nikdo nestrádal, na táboře se jedlo pětkrát denně a ke svačince se skoro denně pekly buchty či koláče.

Milé překvapení na závěr

Koncert určený pro rodiče, kteří si po týdnu přijeli pro své ratolesti, se vydařil. »Rodiče byli překvapeni, co děti na koncertě zahrály,« neskrývala Jana radost. Na repertoáru bylo mnoho skladeb a mezi nimi i půvabná píseň Malí muzikanti. Složil ji na slova básníka Jiřího Žáčka hudební skladatel Pavel Jurkovič. »Každý rok secvičíme nějakou píseň, která má ve svém názvu muzikanty,« vysvětlila tento dramaturgický záměr. Největší odměnou pro organizátory je to, že většina dětí se při loučení přihlásila na tábor zase za rok.

I když se děti rozjely domů, na smutnění to není, mohou se totiž setkávat i v průběhu školního roku. Jana Bušová mnoho z nich pedagogicky vede v hudebních kurzech. Třeba zde vyrůstají budoucí hráči České filharmonie nebo folklorních souborů. Nebo hvězdy pop-music? Kdoví…

Monika HOŘENÍ

FOTO – autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 11 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.