Pobřeží Ligurského moře

Má cesta po Itálii (2) - Parco Nazionale delle Cinque Terre

Abych vás dlouho nenapínal, Parco Nazionale delle Cinque Terre se překládá do češtiny jako Národní park pěti zemí (někdo to píše i Pětizemí), ale přitom jde, popravdě řečeno, o pět malých městeček a jejich okolí. Která že to jsou? Inu, Monterosso, Vernazza, Corniglia, Manarola a Riomaggiore. Romantické »orlí« vesničky nad pobřežím Ligurského moře, do nichž se nedostanete jinak, než že v Levantu sednete do vláčku, který vás do nich doveze.

Jestli si však myslíte, že při cestě tím vláčkem uvidíte moře, jste na omylu. Jede se hlavně v tunelech, což jsou v tomto případě díry do skal. Ale když vystoupíte, vše vám je vynahrazeno. Nejen pohledem na moře, já ho viděl poněkud rozbouřené s pěnou příboje, který zde otlouká skály usazených vápnitých pískovců s hojným rezavým limonitem, který ty vápence spojuje v pevnou horninu. Už z malých nádražíček jsou překrásné výhledy na ta romantická městečka, na skalnaté pobřeží a romantické zátoky. Samozřejmě, že se dá jít nad pobřežím i pěšky, cesty nejsou nijak moc značeny, ale jsou vyšlapány, zabloudit nelze. Ale chce to počasí a relativně dobré nohy. Což mám, ale jen na pár kilometrů, tak jsem toho moc neušel. I tak bylo mnoho krásného k vidění. Ne, nemyslím tím stavební a umělecké památky, těch jsem si užil dost ve velkých městech, která jsme navštívili předtím. Nemám rád velká města, chodí se tam po tvrdých, nohám nepřátelských površích, stále ještě pořád raději šlapu z kamene na kámen a procházím trávou. Nohy to tolik neunaví a jeden má z okolí požitek.

Když léto začíná

Byli jsme v těch místech koncem května a to už tady v těch místech pomalu jaro končí a léto začíná, i když na vysokánských horách v dáli ještě leží spousty sněhu. Místní vinohrady kvetou a kvetou i ty zanedbané. V zahradách kvetou a zároveň dozrávají citrony. Ne takové malé, potlučené a oválené, jak je vidíme v našich obchodech. Jejich velikost, barva i lesk vám vyvolávají v ústech svíravou chuť z vysokého obsahu vitaminu C, kterým bezesporu oplývají. Dozrávají i pomeranče a další citrusy. Co mne ovšem fascinovalo, byla spousta stromů lokvátu neboli japonských mišpulí. Kdysi z východní Asie dovezený strom se ve Středomoří nevídaně rozšířil. Jeho oranžové, nevelké oválné plody září do daleka svou žlutooranžovou barvou. A lákají. Nedůvěřivý Středoevropan však k nim přistupuje opatrně. Přesto však ochutná. Vynikající chuť zralých zelených blumek se vám rozlije po jazyku. Však z nich také místní dělají výborné marmelády a já je podezřívám, že je i jinak nakládají a pálí. Pálenka z nich musí být vynikající.

Nad lokváty rostou ze zdí mohutné pryšce characias a přitahují spousty rozličného hmyzu. Spíše brouků a much, včel je tady pomálu. Zato jsou tu duby. Středozemní, tuholisté, stále zelené. A právě kvetly. Tak jako mnoho ostatních rostlin. Jenže nejsou to jen zahrádky, co přitahují svými lákavými obrazy. Báječné jsou cesty na vysutých chodníčcích nad mořským příbojem, který neustále otlouká zdejší skály. Kdo chce, věnuje jim trochu pozornosti. Stojí to opravdu zato. Tenké, pevnější vrstvičky horniny, více prosycené rezavým limonitem, postupně vyvětrávají a tvoří na povrchu skal opravdu podivuhodné zvrásněné tvary. Každé místečko na skále je jiné! Každé. Škoda jen, že si toho turisté moc nevšímají a ani průvodci na to neupozorňují. Raději bezvýznamné drby - to letí.

Ze skal tu visí tučnolisté kaprobroty se žlutými či červenými květy, nad čárou příboje rostou zavlečené opuncie, které kvetou a mají červené plody zároveň, z drobných prohlubní, kde se stačilo schovat trochu rozložené horniny, vyrůstají a hlavně kvetou svými žlutými květy jestřábníky a prasetníky. A to ještě nekvete kručinka barvířská. Musí to být neobvyklá nádhera, když se stráně nad mořem i městečky pokryjí jejími zlatými květy. Zatím však kvetou pryšce, trávy a tu a tam i nějaká záraza. A vřes. Po kolmých stěnách skal tu a tam proběhne ještěrka zední. Spíše jsou vidět samečci, kteří si tvrdě hlídají svá teritoria před cizinci. Samičky je vidět málo. Vyhledávají vhodná místa, kam by zahrabaly svou snůšku vajíček. Bez nich by další pokolení ještěrek nebylo.

Detail skal

Via del Amore

U městečka Monterosso zamiřte trochu do vnitrozemí. Je tu nádherná stezka Via del Amore neboli Cesta lásky. Proč se tak jmenuje? Pochopíte, až na ni vstoupíte a ujdete pár desítek metrů. Nádherné výhledy na moře i vnitrozemí, nádherná zákoutí a malá místa jen pro dva v keřovitých porostech. Cesta byla vytesána ve skalách na pobřežních svazích v letech 1926 až 1928. Tu a tam se rozšiřuje do vyhlídkových teras, tu a tam je i zábradlí, abyste nespadli do pěny příboje. A je tu klid. Turisty z Dálného východu tu téměř nepotkáte. Možná, že také vyhledávají skrytá zákoutí. A té kručinky a hlodášů! Za ně skutečně vidět není.

V Levantu je hezky

A najednou jste v Levantu. Živé, malé městečko na pobřeží s jednou z nejkrásnějších pláží Ligurského moře. Ne nadarmo se mu říká »Italská Riviéra«. Městečko plné stromů, keřů a rostlin, ptáků a hlavně dětí, které, když jedou na kole (a to tu jezdí skoro všechny), nemají na hlavě přilbu a na loktech a kolenou chrániče. Kluci, kteří si jen tak hrají s mičudou (ne s míčem), protože do ní opravdu kopou a dobře kopou. A děvčata hrají odbíjenou. Trochu mě to vrátilo do dětství, kdy jsme nebyli svázáni kroužky, množstvím učení, předpisy, co smíme a nesmíme a kdy nás rodiče příliš nehlídali. K našemu dobru. A městečko, kde slyšíte jen italštinu. A kde mají na náměstíčku několik krásných keřů kalistemonu (také se mu říká železník, železné dřevo nebo nitkokvět a všechny tyto příměry sedí!) Květenství je tvaru štětky k čistění lahví nebo komínových rour, ale je nádherně červené. Září do daleka.

A všude kvete a nádherně opojně voní slizoplod. Ani křik dětí vás neruší. Je to křik šťastného mládí, tak spíše oblažuje. A vstávat z lavičky se nechce. Do všeho zaznívá šum moře, které omývá nedalekou pláž. A voda z kohoutku je pitná. Na malém tržišti obdivujete množství domácích výrobků. Myslím, že Evropská unie nemá na ně jakýkoliv vliv. A místní kupují. Vědí, že to jídlo je domácí a že je dobré. A sluníčko osvětluje okolní hory, v jejichž klínu se krčí Levanto. Je pozdní odpoledne, ale je tu hezky! A přijel další vláček a přivezl turisty. Ti se hrnou do autobusů, městečko je nezajímá. Jejich škoda.

Václav ZIEGLER

FOTO - autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 14 hlasů.

Václav ZIEGLER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.