Celý život ve službách bezpečnosti

Narodil se v Mělníce, dětství s dvěma bratry až do vojny prožil v Neratovicích, kde rodiče pracovali ve Spolaně. Většinu času trávil na hřišti: hrál fotbal, košíkovou, pong-pong. Dnes je Jaroslavu Havelkovi pětašedesát. Na podzim ho čekají volby do Senátu. Kandiduje za KSČM na Liberecku.

Po základce v Neratovicích se vyučil elektromontérem, nakrátko nastoupil do Spolany, a přišla vojna. Po návratu v roce 1973 nastoupil k policii. Zůstal celých 32 let. Začínal »na ulici« v Neratovicích. Během služby si nejdřív udělal maturitu na střední všeobecně vzdělávací škole – dnes jsou to gymnázia. Časem vystudoval obor prevence a resocializace na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity, později i obor sociální pedagogika na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Za tři desetiletí prošel Jaroslav Havelka na policii různými funkcemi, »do civilu« odcházel z pozice okresního ředitele Policie ČR v Liberci. Mimochodem – v Liberci žije od roku 1998.

»Začínal jsem na ulici v Neratovicích, časem jsem se dostal do Mělníka na kriminálku, a někdy v roce 1980 jsem odešel do Bartolomějské v Praze, kde tehdy sídlila Správa policie Středočeského kraje, sloužil jsem na kriminálce u Středočechů. A když jsme se měli stěhovat na Zbraslav, kde správa sídlí dodnes, nechtělo se mi tam dojíždět, a vrátil jsem se do Mělníka,« listuje v paměti Havelka. Tam už pracoval jako náměstek policejního ředitele a někdy v roce 1997 se konalo výběrové řízení na místo okresního ředitele Policie ČR v Liberci. »Tehdejší šéf Čenda Hřebík odcházel do důchodu. Ve výběrovém řízení jsem uspěl, a z této pozice jsem odcházel v roce 2005 od policie,« vypráví Jaroslav Havelka o svém životě. Neodešel však daleko, i v dnešní práci, už soukromém podnikání, využívá své dlouholeté policejní zkušenosti zejména pro výchovu pracovníků v soukromých bezpečnostních službách, vlastní i bezpečnostní agenturu, v níž vlastně šéfuje sám sobě.

Snad to nezní cynicky, ale člověk si zvykne…

Celý život se »pracovně« setkával víceméně s negativními věcmi, jak to vlastně člověk snáší? »Zpočátku jsem měl divný pocit. Stále mám před očima dopravní nehodu motocyklisty u benzínky, který byl hodně vážně zraněný. Do smrti na to nezapomenu… Současně musím říci - a vůbec nechci být cynický, že člověk si časem na mnoho věcí zvykne. Musí si zvyknout. Když máte výjezdy, což je 24hodinová služba, kdy jste na pracovišti a vyjíždíte za závažnými případy, které se v té době stanou. Tam člověk očekává i to nejhorší, protože pár mrtvých už viděl, některé případy hodně ošklivé… Po letech už vás to tolik nesebere jako nováčka u první vážné havárky,« vysvětluje Jaroslav Havelka.

Proč vlastně odešel od policie? »Ztrácel jsem motivaci. Ne že bych po těch letech už všechno znal, ale už mě nic nepřekvapovalo, byla to rutinní práce manažera, ředitele – to je úplně něco jiného, než sloužit ve výkonu. Vnitřně mě to neuspokojovalo,« svěřil se. Proto si řekl, že je na čase, aby zkusil dělat ještě něco jiného, třeba na vlastní pěst. Bylo mu čtyřiapadesát… Založil malou firmu, bezpečnostní agenturu, která stále funguje. »Mám akreditaci z ministerstva školství, autorizaci ministerstva vnitra, zaměřuji se na školení pracovníků bezpečnostních agentur. A vlastně všech těch, kdo pracují v oblasti komerční bezpečnosti. Provozuji také pult centrální ochrany, zařízení, kam jsou svedeny zabezpečovací signalizace z různých komerčních a soukromých objektů. Když čidlo zaznamená nějaký pohyb, na pultě se mi to ukáže. Je to bezobslužný pult, pokud se něco stane, přijde mi to na mobil a současně dorazí informace i výjezdové službě. Mám nasmlouvanou agenturu, která má výjezdovou jednotku,« přibližuje svou současnou práci Havelka. Na základě akreditace zabezpečuje školení, vydává certifikáty - ze zákona je už pár let musí mít všichni pracovníci v bezpečnostních agenturách, na vrátnicích, recepcích apod., pokud nemají speciální vzdělání. Musí vlastnit »papír«, že prošli odborným školením a udělali zkoušku před komisí.

I takové věci se stávají

Chalupy rozeseté po horách, kam bývá problém s dojezdem, vedou k nim mnohdy i krkolomné přístupové cesty. Také jejich majitelé jsou mezi klienty Jaroslava Havelky. Než tam služba dojede, nějakou dobu to trvá. A může se stát – a nejednou se to i stane, že zloděj mezitím už foukne. S tím však podepsaná smlouva počítá. »Stalo se nám, že zloděj se v chalupě najedl, vypil, co snesl, zatopil si… A protože dojezdový čas byl 30 minut a protáhl se hustým sněžením, tak když dorazili naši kluci, zloděj už hezky chrupal,« vypráví příhodu, která se prý čas od času v různých obměnách stává.

Vlastně jsme se ještě ani nezmínili o Havelkovic rodině, která je pro tátu Jaroslava hodně důležitá. Jednoduše řečeno: Samé ženské. S manželkou, která dosud slouží u liberecké hospodářské kriminálky, se seznámil prý »už hodně dávno« při práci u policie. Má dvě dospělé dcery, a čtyřměsíční vnučku. Vlastně má tři dcery. Ač třináctiletá Týna není Havelkovic, přesto je jejich. V pěstounské péči ji mají od plenek. »Když naše holky vyrostly, osamostatnily se, nám bylo padesát pryč, a v rodinném domě najednou začalo být smutno. Jak spolu vycházejí? Jsou to zkrátka ségry,« řekne ve čtyřech slovech celý ten hezký příběh. Že je hezký, lze vyčíst z jeho očí i z jeho hlasu.

Co preferuji a s čím nesouhlasím

Jsem pro:

  1. Bezpečí ulic a našich domovů
  2. Zrychlení a zjednodušení soudního řízení bez újmy na právech účastníků řízení
  3. Boj proti všem formám násilí na ženách a dětech, odstranění ekonomických překážek přístupu občanů k právu (bezplatná právní pomoc, úprava soudních a správních poplatků apod.)
  4. Zavedení hmotné odpovědnosti státních úředníků, soudců i veřejných činitelů, kteří svým jednáním způsobí škodu
  5. Spravedlivou valorizaci důchodů a zdanění církevních restitucí
  6. Rovný přístup ke vzdělání

Jsem proti:

  1. Záměru vydat Polsku část území ve Frýdlantském výběžku
  2. Záměru úplného zrušení nemocnice ve Frýdlantu, jako jediného zařízení tohoto druhu v této oblasti
  3. Rozšíření dolů v polské Bogatyni a s tím spojeným rizikem ztráty spodních vod v přilehlých obcích na našem území
  4. Nekontrolované a neřízené migraci
  5. Vysoké míře kriminality a snadné dostupnosti drog


Bezpečnost je zásadní společenskou hodnotou dnešní doby

Její naplňování se stalo nevyhnutelnou podmínkou pro prosperitu a integritu společnosti. Za mimořádné bezpečnostní riziko považuji současnou migraci. Po Evropě se pohybují statisíce lidí, o kterých nikdo nic neví, nemají doklady a nelze zjistit jejich totožnost ani minulost. Kolik je mezi uprchlíky fanatiků, kteří se mohou uchýlit k terorismu, násilným a sexuálně motivovaným trestným činům, nikdo neví. Jsem bytostně přesvědčen o tom, že tito fanatici své postoje a hodnotové kategorie nezmění, v tom mě ostatně utvrdily i teroristické útoky v Paříži, Bruselu, Nice a ostudné události o silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem, ve Švédsku a dalších zemích.

Jsem toho názoru, že příčiny migrační vlny, která se valí do Evropy, a nikdo nedokáže odhadnout, kdy se dotkne i nás, se musí řešit tam, kde vznikly. Je skandální, že představitelé EU místo toho, aby zajistili střežení vnějších hranic unie, tak pod hrozbou různých sankcí nutí členské země k přijetí konkrétního počtu uprchlíků. A naše současná koaliční vláda místo toho, aby včas zabezpečila naše státní hranice, tedy bezpečnost vlastních občanů tak, jako to dělá např. Rakousko nebo Maďarsko, trpí ve vztahu k unii »akutním vlezdoprdelismem«, a přes nesouhlas drtivé většiny občanů se rozhodla uprchlíky přijímat. To považuji za nepřijatelné a odsouzeníhodné.

Chci být senátorem, za kterého se náš region nebude stydět. Jako policista jsem vždy rozhodoval nestranně a spravedlivě, nikdy jsem se nenechal nikým ovlivnit a vždy se rozhodoval podle svého svědomí. Více než třicet let jsem se staral o bezpečnost občanů a jako senátor bych měl možnost v této práci pokračovat jinými, účinnějšími prostředky. Měl bych možnost iniciovat a podílet se na prosazení takových legislativních změn, které budou lépe chránit slušné lidi před kriminalitou, korupcí a jiným protiprávním jednáním.

Marie KUDRNOVSKÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.9, celkem 34 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.