Jezme to, co máme na dosah ruky

Za více než dvaadvacet let, co pracoval na ministerstvu pro místní rozvoj, tam zažil na dvacítku ministrů. Za nejlepšího šéfa resortu označil Petra Lachnita, hodně vzpomíná i na Vlastu Štěpovou. Druhou z nejpracovitějších.

Teď už je Pavel Franěk, který kandiduje za KSČM v letošních volbách do Senátu za Prahu 6, v důchodu, ale doma moc neposedí. Tentokrát jsme s ním však o politice moc nemluvili, i když vlastně všechno se vším souvisí. Je spoluautorem tří velmi reprezentativních knih. První se jmenuje Procházka regiony České republiky, vydaná byla v roce 2000, právě když byl na ministerstvu Lachnit, druhá knížka vyšla před pěti lety a jmenuje se Procházka chutěmi českých regionů. Zaměřená je na propagaci regionálních potravin, jejich regionálních výrobců, i na oblast regionálního cestovního ruchu. Třetí je právě ve výrobě. Nese název Procházka folklórem českých regionů.

Na ministerstvu se Pavel Franěk věnoval v posledních letech především cestovnímu ruchu. »Do ČR přijíždí určitý počet turistů, 80 procent jich směřuje do Prahy, a jen 20 procent do regionů. Regiony mají svůj půvab. My tvrdíme, že nosnou položkou cestovního ruchu je české lázeňství, které nabízíme ve spolupráci s dalšími zeměmi V4, chceme, aby v ČR zůstávali zahraniční turisté co nejdéle, a více se soustředili na návštěvu regionů,« připomíná. Horské regiony hodně navštěvují Poláci, ale nejvíce turistů k nám přijíždí z německy hovořících zemí. »A víte, čím jsou specifičtí ruští turisté?,« položí otázku a ihned si sám odpoví: »Zůstávají u nás prakticky nejdéle – osm a více dnů, když průměr je 3,5 dne. Jsou mezi nimi hodně lázeňští hosté, mají největší výdaje, kupují nejvíc dárků a nejvíc utrácejí v restauracích všech cenových kategorií.«

Výkon českého cestovního ruchu je podle jeho slov poměrně vysoký ve srovnání s ostatními státy, i když nemáme moře, ani vysoké hory, jsme na relativně vysoké úrovni. Cestovní ruch je tak trochu i jeho koníčkem, přivítal by, kdyby vlastníkem lázní byla města. Vždyť v něm pracuje osm procent práceschopného obyvatelstva a resort cestovního ruchu vytváří 3,8 % HDP.

Mistr Jan Hus neměl rád slovo knedlík

Za svého působení na ministerstvu pro místní rozvoj byl Pavel Franěk dvakrát vyslán do zahraničí – tři roky působil v Moskvě a tři roky v Jekatěrinburgu (v letech 1924 a 1991 se čtvrté největší město v Ruské federaci jmenovalo Sverdlovsk). Působil tam jako ředitel zahraničního zastoupení české centrály cestovního ruchu, jehož zřizovatelem je právě MMR.

Na ministerstvo nastoupil Pavel Franěk v roce 1990, do té doby pracoval v podniku zahraničního obchodu Koospolu, věnoval se  oblasti zemědělsko-potravinářského dovozu a vývozu. Rád na toto období, kdy Československo bylo v potravinách soběstačné, dovážely se třeba jen ryby a rybí konzervy, a ovoce označené za nezbytné, vzpomíná. On sám dává přednost tomu, co je z domácích zahrad, sadů a polí. A také z domácího chovu. »Jezme to, co máme na dosah ruky,« říká s oblibou.

Zemědělsko-potravinářský sektor mu byl velmi blízký, vzpomínky na minulost přibližují, že v těch letech bylo Československo mlékařskou velmocí, vždyť do roku 1991 jsme při přepočtu na hlavu byli největší vývozci sušeného odstředěného mléka na světě. »V roce 1989, to byl nejbohatší rok, jsme vyvezli 89 tisíc tun sušeného mléka v různých kvalitách. V současné době se stává, že sušené mléko dovážíme,« říká trochu posmutněle.

To už jsme se ve vyprávění Pavla Fraňka opět vrátili k cestovnímu ruchu, přesněji řečeno ke gastronomii, která je jeho součástí. On je totiž prezidentem občanského sdružení GASTRONOMIA BOHEMICA, které si vytklo za cíl vytvořit předpoklady oživení tradice regionální české kuchyně včetně podpory regionálních potravin a jejich výrobců. A že o jídle a pití dokáže mluvit!

»Jsme země, která vyrábí nejlepší piva, která jsou hořká a nejsou sladká. Česká gastronomie je specifická a svým způsobem jedinečná, i když tam jsou rysy gastronomie rakouské a německé… A víte, proč mistr Jan Hus neměl rád slovo knedlík? Protože je to germanismus, protože je to od německého knedl. Chtěl, aby se knedlíkům říkalo šišky. No, někde se to vžilo, někde se za šišky označuje jen krmení pro kachny a husy. Náš knedlík je samozřejmě jiný než ten, co si dáte v Německu nebo v Rakousku, a tvoří nedílnou součást naší gastronomie,« dodává.

Škubánky nemusí

A co on sám má z české kuchyně nejraději? Jí prý všechno, ale ve škole se mu některá jídla zprotivila. Třeba škubánky, z vojenské služby mu utkvěla v paměti hlavně UHO, tj. univerzální hnědá omáčka. Nemusí červenou řepu, ale když je v podobě boršče, tak mu nevadí…

Procházíme se spolu chutěmi českých regionů, bohužel jen na papíře – ale fotografie s pokrmy jednotlivých míst naší země přímo lákají k ochutnávce! »Jihočeská zelňačka je pochopitelně něco jiného než severomoravská zelnica,« vyslechnu si i vysvětlení dalších rozdílů v místních pokrmech. A také přesvědčení, že dosud potlačovaná regionální kuchyně čeká na svou příležitost, která zanedlouho přijde. »Nelze přece zůstat u celorepublikové svíčkové, ale je třeba provokovat i regiony k prodeji svých specialit. Začínají se etablovat svými recepty, vydávají tiskoviny s recepty na regionální speciality… Přijde čas, kdy turisté budou moci konstatovat: Ochutnal jsem v jižních Čechách kachnu po Šumavsku a příště tam zajedu na kapra na modro, chutnal mi na Karlovarsku zaječí hřbet a pro příště mě tam lákají smažené držky. A domácí turista či domácí občan by si zase v nejbližší době mohl říci: Chutnaly mi u Nováků zelníky a příští týden půjdeme s rodinou k Janatům na výbornou lomnickou roštěnou,« slibuje si Pavel Franěk. Považuje za důležité a správné obohacovat pobyty turistů v naší zemi o typicky českou kuchyni z tradičních českých surovin v typických českých pohostinstvích…

A co jemu osobně chutnalo  v cizině? Tvrdí, že třeba americké gastronomii chybí fantazie, a v restauracích tam vlastně dostanete skoro vždy to samé – hamburgery nebo steaky. »Ale pokud navštívíte peruánské nebo mexické restaurace, pochutnáte si. A skvělé tam mají italské restaurace, také jsou pořád plné,« přibližuje své zkušenosti z návštěvy USA. Za vynálezce fast foodu však považuje nás. Co jiného byly opékané klobásy na Václaváku, a pak - u nás vždy byla kultura dobrých obložených chlebíčků…

V Etiopii pekl chleba v remosce

Když byl jako delegát Polytechny v Etiopii, kde tehdy pracovalo na 300 československých lékařů a veterinářů, nejednou přiložil i on ruku ke kuchařskému dílu. Pekl chleba v remosce, a velvyslanec se ho prý nemohl nabažit. Kuchyně tam byla jednoduchá, africká. Jako delegát Koospolu, Československé keramiky, Skloexportu a Jablonexu se v SRN někdy v roce 1984 seznámil s Vlastou Štěpovou, která jezdila na veletrhy Möbelmesse, pracovala ve Výzkumném ústavu vnitřního obchodu a specializovala se na sektorový nábytek. »Měla problémy s páteří a lékaři jí řekli, že musí sedět vzpřímeně, a tak vymyslela židli, která se jmenuje klekačka. A patentovala si ji. Začala se vyrábět v nábytkářském podniku tuším v Lišově v jižních Čechách, a téměř monopolním odběratelem bylo Švédsko,« vzpomíná Franěk.

V Německu mu chutnaly hlavně ryby, které podle něj Němci umějí udělat úžasně. Tvrdí, že nejlepší ryba je mořský jazyk, ale má rád i všechny druhy lososů.

Fond Gastronomie Bohemica vyhlašuje každoročně soutěž Česká chuťovka, je to prezentace výhradně produktů českých malovýrobců, nejlépe regionálních, které předkládají své jedinečné výrobky. Soutěž se koná v Praze, vyhodnocení je pak v Senátu za účasti předsedy Senátu Milana Štěcha v říjnu. Kdo ví, možná tam už letos nebude Pavel Franěk přítomen jen jako šéf sdružení Gastronomia Bohemica, ale také jako novopečený člen horní komory českého parlamentu.

Marie KUDRNOVSKÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.8, celkem 28 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


josef.nemec53
2016-08-17 05:03
nebylo by špatné kdyby lidé typu pana Fraňka obměnili senát a možná
i vedení toho senátu dále si myslím že i výše zmíněný senátor
Doubrava i když zradil jaksi svoji rodnou stranu a přelezl jinam svoji
práci také vykonává dobře,chtěl jsem jen říci že kandidáty na
senátory za KSČM podpoří celá naše rodina a u nás to je Maria
Koudelova
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.