Pohled na slavnostní zahájení výstavy, v popředí vlevo sedící válečná veteránka Věra Holuběva.

Ženy jsou často statečnější než muži

Touto myšlenkou byli vedeni autoři nejnovější výstavy, kterou pro veřejnost připravilo ministerstvo obrany a Vojenský historický ústav (VHÚ) na ploše před sídlem Generálního štábu AČR na Vítězném náměstí v Praze. Nese název Ženy na bojištích a v zázemí.

Nosnou ideou výstavy autorů Jindřicha Plachého a Jindřicha Marka z VHÚ se stala myšlenka, že »ženy jsou často statečnější než muži«, když na svá bedra za druhé světové války braly zátěž domácího odboje i důsledků nacistické perzekuce. Těmito slovy na čtvrteční slavnostní vernisáži zahájil výstavu náčelník Generálního štábu Josef Bečvář. Připomněl historicky první naše vojákyně, které se od roku 1942 připravovaly v sovětském Buzuluku a prošly základním výcvikem, aby mohly bojovat na frontě s nacistickými okupanty. Stalo se tak díky československo-sovětské smlouvě z července 1941. V lednu 1943 odjelo prvních 38 dobrovolnic v řadách 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR na frontu.

Historie ženského hrdinství měla však více podob, proto jsou další panely věnovány ženám zapojeným do domácího protinacistického odboje či ženám, které prožily kalvárie věznění v nacistických koncentračních táborech. Jak Bečvář poznamenal, výstava propojuje minulost se současností, neboť závěrečná část je věnována českým vojákyním zapojeným do novodobých misí AČR.

Zoe Klusáková Svobodová před jedním z panelů.

U Madridu bojovaly za Prahu

»Nezačali jsme prvním září 1939, proto je na prvním panelu boj žen ve Španělsku,« uvedl historik Jindřich Marek. Panel nese název »U Madridu bojovaly za Prahu« a připomíná lékařky a lékárnice (například legendární doktorku farmacie Helenu Petránkovou, jež byla později, v čs. samostatné brigádě vedené Ludvíkem Svobodou, pověřena vedením lékárny), které v polním lazaretu Jana Amose Komenského zachraňovaly životy vojáků republikánského Španělska, i interbrigadistů, v bojích proti frankistům. Další panely se věnují osudu žen v Ravensbrücku, mj. i lidickým ženám, připomínají snajperky, jako byla Marie Ljalková či Vanda Biněvská, odbojářky, například Irenu Bernáškovou, jež vydávala v protektorátu ilegální časopis V boj, spisovatelku Milenu Jesenskou, političku Františku Plamínkovou ad.

Slavnostního přestřižení pásky se ujaly samy veteránky, poručice v. v. Věra Holuběva Biněvská, jedna z nejmladších účastnic bojů u Dukly, neboť jí v roce 1945 bylo pouhých patnáct let; kapitánka v. v. Marie Charvátová a plukovnice v. v. Věra Perlingerová, někdejší zástupkyně náčelníka štábu velitelství letectva a odbornice přes radiolokaci. Na její počest byl pojmenován pasivní radar Věra.

Mezi hosty vernisáže byla i dcera Ludvíka Svobody profesorka Zoe Klusáková Svobodová, která pro Haló noviny zdůraznila, jakým obrovským přelomem pro ženy byla možnost vstoupit do armády a dokonce jít na frontu, když ještě dvě tři desítky let před tím nemohly být ani učitelkami. Výstavu ocenila, v 90. letech by taková snad ani nebyla možná… Sama se podílela na obdobné výstavě - Čs. ženy bojující v zahraničních vojenských jednotkách za druhé světové války (výstava je na webových stránkách a také putovní).

(mh)

FOTO – Haló noviny/Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 19 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2016-08-18 19:39
A nejen to.
Reklama
Reklama

Reklama