FOTO – archiv Zdeňka ŠTEFKA

Pro důstojný život a bezpečný svět

Narodil se v Praze, ale brzy se přestěhoval do Buštěhradu u Kladna, kde prožil část svého dětství. Druhou část strávil společně s rodiči v Kolíně nad Rýnem a v Bonnu na zastupitelských úřadech. V mládí hrál fotbal, na kytaru i vlastní písně, pájel plošné spoje a učil to i děti, seděl u prvních osmibitových počítačů, jezdil jako praktikant a pak i vedoucí na dětské tábory, koukal na hvězdy i stál u petičních stánků při kampaních proti školnému či válce nebo v prvních řadách demonstrací proti NATO či MMF. Dnes je Zdeňkovi Štefkovi 41 let, je radním Středočeského kraje pro oblast kultury a památkové péče a stínovým ministrem kultury KSČM. Ve volebním obvodu 28 – Mělník a Praha-východ kandiduje do Senátu.

»Naše základní škola se jmenovala po Juliu Fučíkovi, takže jsem se s naším pokrokovým novinářem setkával již od malička. Navíc byly kilometr od nás i Lidice, tam jsme chodili pravidelně. Přes Buštěhrad vedl i každoroční pochod přes Zákolany až na Okoř,« vzpomíná Zdeněk.

Trochu jiný pohled na život získal při pobytu »venku«. »Bylo neskutečné vidět kontrasty – třeba žebrající bezdomovce a vedle nich plné výlohy. Vážili jsme si českého jazyka při návštěvě našich umělců a těšili se vždy domů. Hodně mi dala tamní česká škola, kdy v jedné místnosti byly dvě třídy, třeba po osmi žácích, takže se střídavě třída učila a střídavě zkoušela či psala písemku. Zkuste si to být zkoušeni každou druhou hodinu,« naoko si stěžuje Zdeněk a hned dodává: »Ale hráli jsme i fotbal, měli odborné kroužky pro elektrotechniky, počítače, zapojil jsem se i do divadla…«

Pak vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou, která mu dala základ nejen pro další studium, ale také mnoho praktického, aby se mohl živit i rukama. Hned v prvním ročníku ale přišel listopad 1989… »Vážím si v té souvislosti svých rodičů, že mi nejen vytvořili prostor pro nádherné dětství, podmínky pro osobní rozvoj a koníčky, ale že mě naučili i odpovědnosti, nesobeckosti, cílevědomosti, a otevřenosti. A hlavně přemýšlet,« říká.

»Párkař« aneb Brigády při studiu

Pak začal studovat Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Bylo to dost náročné, na střední i vysoké dělal krátkodobé i dlouhodobé brigády, aby si přivydělal, vyzkoušel různé práce od poštovního doručovatele, skladníka, programátora, po prodejce knížek či zmrzliny nebo pomocníka v kuchyni. Víkendy pak byly plné rýsování, zpracovávání analýz tuží a laboratorních zpráv z měření.

»Na stránkách blízkých ODS jsem se dozvěděl, že kandiduje do Senátu nějaký prodejce párků. Ano, to je pravda, prodával jsem i párky, ale nemám proč se stydět. Ne každý má bohaté papínky, které dětem zaplatí luxusní školy a pak je ulijí do firem, aniž by museli někdy v životě hrábnout,« říká s hrdostí v hlase.

Na ČVUT dokončil bakalářské studium v oboru Projektování počítačů a sítí a pak inženýrské studium v oboru Ekonomika a řízení. Z obou oborů získal hodně poznatků, které rozvíjí a vyžívá i ve své současné práci.

Po škole pracoval jako IT technik, správce sítě, na starosti měl i třeba jednu leteckou společnost. Pak se stal technikem na ÚV KSČM a později vedoucím Úseku organizačně technického zabezpečení informačního systému.

Neocenitelná škola života

V roce 1995 vstoupil do KSČM - do organizace na Praze 6, kde byl i jeho děda. A o rok později vstoupil i do Komunistického svazu mládeže. »Byly to roky, které mě přesvědčily, že komunisté mají budoucnost nejen myšlenkově, ale i lidsky. Vážil jsem si lidí, kteří již nejsou mezi námi a kteří byli pro mne studnicí moudrosti, jako byly soudružky Ostrovská nebo Picková. Zároveň jsem s mladými lidmi, kteří často měli jen chuť a elán, spoluvytvářel mládežnické komunistické hnutí,« popisuje to, co i jeho samotného tehdy utvářelo.

Byly to neocenitelné zkušenosti. »Z ničeho a s ničím rozhýbat kolosy. S několika lidmi se dostat do celé republiky a probudit média. Spát na skalách, židlích, stolech, abychom brzy ráno začali rozdávat, lepit či připravovat nějakou besedu. Je to něco, co mi v naší straně stále schází, co zmizelo společně právě s původním KSM, a je to škoda. Pro samé papírování a schůzování nedokážeme udělat jednoduchou kampaň… Iniciativa proti rasismu, Prevence místo represe, Socialistická mládež proti NATO, Stop MMF, SOS student, Učňovská iniciativa, Kampaň za bezplatnou MHD, petice proti školnému, NATO, zdražování MHD, to vše nás učil život. Zlepšovat se, získávat mladé, psát, vydávat vlastní časopis, propagační materiály, pak i brožury, vzdělávat se. Obrovská, obrovská škola života. Za mnohými soudružkami a soudruhy, kteří podobně jako my nezištně obětovávali desítky víkendů a tisíce hodin svého volného času pro komunistickou myšlenku, stál pořádný kus práce, a je mi jen líto, že jsme toho nedokázali řádně využít a mnozí pak zklamaně naše řady opustili,« neubrání se povzdechu.

Dlouhou dobu stál i v čele časopisu Mladá Pravda a novinařině a psaní článků se stejně jako kultuře věnuje tak trochu stále. Politické zkušenosti získával i jako asistent poslance Stanislava Fischera, funkcionář Pražské rady, poté i okresní organizace na Praze-východ, za kterou je dnes členem ÚV KSČM.

Svět Star Treku, kytara i gril

Stihl i desetileté manželství. Stará se střídavou péčí o desetiletého synka Zdeňka, v rodové linii již čtvrtého.

Ve volném čase se věnuje například astronomii. »Vesmír mě fascinoval od malička. Mimo jiné přispěl k pochopení toho, že budoucností lidstva nemůže být kapitalismus se svými omezeními. Jsem fanda i sci-fi. Asi to mnohé překvapí, ale na mnoha webových stránkách se vede poctivá polemika, zda například svět Star Treku není vlastně již rozvinutým socialismem nebo komunismem,« odhaluje Zdeněk mnohými zatím neobjevenou stránku science fiction.

FOTO – archiv Zdeňka ŠTEFKA

Má také moc rád přírodu a hraje na kytaru. Prý s tím začal asi v patnácti. Bez podrobné znalosti not, jako samouk. »Prostě jsem se vrátil z tábora a řekl, to musím zkusit taky. Protože jsem od malička skládal různé básničky a písničky, umožnilo mi to je i hrát. A skládal jsem nejen o životě a lásce, ale i ty politicky zabarvené.«

Rád také vaří. »Do kuchyně mi nikdo nesmí. Takový gyros, nějaké to grilování a práce s masem, ale i chlapská svíčková nebo gulášek, u toho se člověk pořádně uvolní. Obzvlášť když lidem chutná… A nebývá jich občas málo. Při jedné oslavě se mi v malém bytě sešlo snad patnáct mládežníků. Provolávali pak z balkonu ‚Lenin, Stalin, Štefek!‘ Nojo, mládí nevybouřené…,« usmívá se dnes s nadhledem nad touto vzpomínkou.

A proč do Senátu kandiduje?

»Mám odvahu se zdravě poprat se současnou, lidmi pohrdající, zkostnatělou politickou elitou. Politika má sloužit lidem a ne být sprostým slovem. Mám chuť dokázat, že i zákonodárné orgány mohou být blíže k lidem, naslouchat jim a rozumět jim. Chci posunout Senát skutečně doleva tak, aby nemohly být přijímány protilidové zákony sloužící hrstce předem vyvolených,« říká.

A co chce v politice prosadit? »Dlouhou dobu je mým životním krédem: ‚Chceme-li změnit svět, musíme měnit nejprve sami sebe.‘ Vnímám velmi kriticky dnešní stav civilizace a po prvotním, spíše citovém nadšení, a následném vzdělávání si stále více uvědomuji nutnost zásadních změn společnosti. I proto jsem se zapojil do KSČM. Přes řadu kritických pohledů na naši minulost (kterou ale nezměním) vnímám, že jako komunisté máme pozitivní vizi budoucnosti, která je nejen reálná, ale s ohledem na možné sebezničení lidstva i nutná.«

Komunisté však podle něj nemají jen dlouhodobý cíl, ale i konkrétní řešení pro současnost, která mohou pomoci ‚dolním‘ deseti milionům.

Řešení, na kterých je třeba pracovat i v zastupitelských orgánech – na krajích, ale zejména v Poslanecké sněmovně a Senátu.

»Do senátních voleb jdu s heslem ‚Důstojný život, bezpečný svět‘, protože si myslím, že člověk, který chce pracovat, by práci mít měl, stejně tak i odpovídající mzdu a důstojné podmínky pro život svůj i svých blízkých. Bezpečný a mírový svět, kvalitní a dostupný zdravotní, sociální a vzdělávací systém, systematická dopravní obslužnost, ochrana životního prostředí, dostupnost kulturního, sportovního a volnočasového vyžití, podpora regionálního rozvoje a kvalitních domácích produktů, důstojné a přitom aktivní stáří, to je nejlepší prostředí pro společnost, rodinu i jednotlivce,« shrnuje své priority Zdeněk Štefek.

Ivan CINKA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 62 hlasů.

Ivan CINKA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2016-09-22 12:00
No ne. Natvrdlí voliči? Asi nemáte doma zrcadlo, ale pokud jo,
doporučoval bych se před něj postavit a aspoň chvíli se dívat!
Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.