Veronika Ježková, vedoucí právnička o. p. s. proFem, říká

Každý den mé práce je jiný

Dovolte mi to vzít od »Adama«: čím se zabývá právnička obecně prospěšné společnosti, jejímž posláním je působení na zlepšení situace v oblasti domácího násilí a jiných forem násilí především na ženách?

Musím konstatovat, že práce je to více než pestrá. Od přímé práce s klientkami (míněna právní poradní práce s podáními a jejich psychologická podpora a doprovod, nikoli aktivní zastupování před soudy), přes vzdělávání pracovníků odborných spolupracujících profesí v oblasti domácího násilí a násilí na ženách a v právních aspektech tohoto jevu, přípravu legislativních doporučení a lobbing, přednáškovou činnost (např. na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kde jsem měla blok v rámci Školy lidských práv), až po tvorbu vzorů a příruček pro oběti, workshopy o domácím násilí pro školy, účast na různých debatách a besedách k tématu. Pro vaši představu, na jaře jsem se například účastnila besed k novému filmu o domácím násilí Jakub režiséra Davida Vignera, kde jsem byla zvána jako host.

Je to ale i méně »akční« práce při analýze stávajících právních předpisů týkajících se násilí na ženách, při přípravě studie na toto téma. Platí rozhodně pravidlo, že každý den mé práce je jiný.

Projekt proFem Právem proti násilí na ženách se jmenuje AdvoCats for Women. V názvu je i určitá slovní hříčka. Ovšem zdá se mi, že v poslední době již neslýchám tento název, nebo se mýlím?

Je pravda, že název AdvoCats for Women – právem proti násilí na ženách je velice zdařilý a mám ho moc ráda, jestli ale máte pocit, že jej neslýcháte, tak je to rozhodně podnět pro nás k zamyšlení, jak zlepšit PR v tomto směru. V tomto projektu realizujeme opravdu mnoho aktivit a možná za nás spíše než značka hovoří práce, která je v ní obsažena a která za námi rozhodně zůstává. Pravdou navíc je, že jako oběť domácího násilí si nevybíráte organizaci podle »sexy« názvu projektu nebo organizace.

Domácímu násilí se věnuje v ČR více organizací, také např. Bílý kruh bezpečí, Rosa, Acorus, DONA linka…, též se snaží svými projekty pomáhat kosmetická firma AVON aj. Je nějaká kooperace mezi nimi?

Především existuje KOORDONA, neboli Koalice neziskových organizací proti domácímu násilí. Byla založena 25. 11. 2004 v Praze jako volné sdružení organizací zabývajících se právy žen v kontextu násilí na ženách a domácího násilí. Vznikla v návaznosti na společnou roční mediální a osvětovou kampaň proti domácímu násilí. Do tohoto seskupení je zapojeno mnoho významných subjektů zabývajících se danou problematikou. Spolupráce je tedy nasnadě. Rozhodně se snažíme kooperovat, sdílet poznatky, důležité novinky atd. Tam, kde některá z organizací nedisponuje určitou službou pro klientky (např. právním poradenstvím), vypomůže druhá apod. Rozhodně bych se nebála křížení aktivit či nějaké izolovanosti organizací a neochoty spolupracovat.

Jaký vztah mají tyto organizace k vládní Radě pro rovnost žen a mužů? Ta má v popisu práce mj. boj proti domácímu násilí.

Zástupci některých NNO (neziskových nevládních organizací) mají, spolu s dalšími odborníky z řad soudců, policejních pracovníků, advokátů atd., tu možnost být členy Výboru pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách, který je poradním orgánem této rady vlády.

Výbor pak předkládá radě návrhy opatření směřujících k prevenci domácího násilí a násilí na ženách a vytváření národní strategie pro prevenci a potírání domácího násilí a násilí na ženách, za účelem koordinace postupů spolupracuje s orgány veřejné správy, zástupci odborné veřejnosti a nestátních neziskových organizací, sleduje statistické údaje, navrhuje opatření v oblasti prevence, zpracovává pro radu koncepční podklady, stanoviska a doporučení k návrhům právních předpisů v dané oblasti, podporuje vzdělávání profesionálů, kteří přicházejí do styku s oběťmi domácího násilí a násilí na ženách aj.

Akční plán prevence boje proti domácímu a genderově podmíněnému násilí (na roky 2015-2018) tu v ČR máme. Ale plní se jednotlivé jeho body? Lze vůbec nějak populárně vysvětlit, oč v tomto akčním plánu jde, aby to bylo jasné každé ženě?

Akční plán představuje strategický dokument vlády pro oblast prevence a potírání domácího a genderově podmíněného násilí. Tím, že se budou plnit opatření, která jsou v něm uvedena, by mělo dojít zejména ke zlepšení současné úrovně ochrany osob ohrožených domácím a genderově podmíněným násilím. Tento plán ukládá úkoly primárně příslušným ústředním orgánům státní správy, tudíž nelze hovořit za ně, zda své úkoly plní. Nicméně Výbor pro prevenci domácího násilí a násilí na ženách rozhodně svou činností přispívá k vytvoření podmínek pro to, aby úkoly mohly být kvalitně plněny, resp. nabízí příslušným orgánům konkrétní řešení, jak je plnit.

V posledních měsících zaznívala z řad proFem (na mezinárodní konferenci i na setkání s novináři) kritika toho, že neexistuje statistika úrazů jako důsledků fyzických ataků agresorů, jež provázejí mnohé domácí násilí. Je s podivem, že tak jednoduchá evidenční záležitost může být problémem. Jak je to možné?

Věřím, že na základě námi vyslovených kritik by se snad této systémové záležitosti mohl chopit některý z úřadů k tomu určených. Přeci jen, nejsem odbornice přes metodologii a statistiku, tudíž konkrétní výstup a řešení nemůžeme úřadům nabídnout, na rozdíl například od návrhů legislativních změn. Můžeme je pouze našimi výzkumy a zjištěními motivovat.

Vaše organizace je autorem publikace Ekonomické dopady domácího násilí v oblasti zdraví. Vyčíslili jste náklady na léčbu obětí na 1,85 mld. korun, což je obrovské číslo. Slyší na to zdravotní pojišťovny, aby se zapojily do preventivních kampaní? Vždyť i v jejich zájmu je minimalizovat své výdaje.

Nemohu popřít své rozpaky nad výsledky jednání s těmito institucemi, ze kterých vyplynulo, že pro ně není toto číslo zas až takovým extrémem, jako pro nás »pozemšťany«. Aktivnější zapojení do kampaní spíš nelze očekávat, resp. ne okamžitě poté, co se seznámily s naším výzkumem, vyžadovalo by to totiž přijetí konkrétních opatření, která vlastně při neznalosti problematiky domácího násilí ani neumějí definovat. Věřím však, že se nám snad podaří tuto váhavost zlomit, aktivita však bude patrně nutná na naší straně.

Kromě toho jste před několika lety vyčíslili celkové společenské náklady na domácí násilí, které zahrnují náklady celého veřejného sektoru, justice, policie, poraden, azylového bydlení atd. Aktualizujete i tuto studii?

V současné době nikoli. Zaměřili jsme se na zdravotnictví jako na jednu z nejvýraznějších částí nákladů vzniklých v důsledku výskytu domácího násilí.

ČR již konečně v květnu 2016 podepsala Istanbulskou úmluvu o potírání násilí na ženách. Co se prakticky mění tímto podpisem?

Po podpisu by měla přijít ratifikace této Úmluvy, a to do poloviny roku 2018. O hladkém průběhu si nedovoluji spekulovat, již samotný podpis byl obestřen velkými diskusemi a vášněmi, a pak najednou bylo podepsáno, nelze tudíž vyloučit ani obtíže ani bezvýhradný podpis. Věříme však, že pokud ve směru genderově podmíněného násilí ČR již vykročila vstřícným krokem, bude došlap co nejhladší.

Po ratifikaci by mělo dojít k harmonizaci našeho právního řádu s obsahem této Úmluvy. Předpokládám, že v mezidobí budou otevřeny mnohé diskuse o tom, zda náš současný právní řád s tímto dokumentem, resp. principy v něm obsaženými, koresponduje, či nikoli. Minimálně pro právní odborníky pro oblast násilí na ženách nastane »vzrušený čas«.

Řekněte, prosím, prakticky, kam se může každý/každá, koho se domácí či genderově podmíněné násilí dotýká, obracet, důvěřuje-li proFemu?

Na proFem přímo (www.profem.cz, tel. intervenčního centra 774 433 034). Jsme schopni poskytnout komplexní služby a nasměrovat klientky potřebným směrem. Tím, že náš tým je složen ze sociálních pracovnic, terapeutů, psychologů i právníků, jsme schopni propojit potřebné náhledy na jednotlivé případy z různých stran a zvážit veškerá rizika dalšího postupu a práce s klientkou. Vždy je lepší týmová spolupráce než izolované rady, které jsou třeba právně správné a vhodné, ale neodpovídají aktuálnímu vnitřnímu nastavení klientky nebo vůbec jejímu psychickému rozpoložení.

Velkým pokrokem bylo před několika lety přijetí zákona o obětech trestných činů. Přesto slyším náměty, že tato norma nepodchycuje vše. Co by se mělo dle vás novelizovat?

V našich legislativních doporučeních se objevuje cca pět bodů, týkají se především zařazení obětí domácího násilí mezi výčet zvlášť zranitelných obětí, zařazení a modifikace ustanovení k naplňování práva na ochranu před druhotnou újmou (zajištění toho, aby se oběť s pachatelem nesetkávala například na chodbě po skončení soudního jednání), dále se týkají změny úpravy povinnosti provádět výslechy ve výslechových místnostech (tam, kde místnosti jsou, je třeba je povinně využívat), zařazení a modifikace ustanovení k odstranění zvýhodnění stavovských organizací při poskytování právní pomoci (zavedení možnosti, aby ustanoveným bezplatným zmocněncem poškozeného nebyli pouze advokáti, ale též právníci specializovaných neziskových organizací atd.), či zkrácení lhůty pro uznání práva na poskytnutí peněžité pomoci obětem.

Každá třetí žena starší 18 let pocítí za život domácí násilí. To je otřesná statistika, 1,2 milionu živých bytostí… Jak vysvětlit těm, kteří/které vědí, že je někde někdo týrán, že se to musí řešit, že to nelze utajovat za dveřmi a nejde o soukromou záležitost?

Celkem dvakrát ve velmi krátké nedávné době jsem se v médiích vyjadřovala ke konkrétním případům domácího násilí s velmi závažnými důsledky. Myslím, že zprávy o těchto kauzách v hlavním vysílacím čase spojené s apelem odborníků na to, aby lidé vnímali případné probíhající násilí v okolí, může být jednou z možností, jak veřejnost přesvědčit, že se to týká každého z nás, byť i nepřímo. Dále pak realizujeme četné workshopy pro školy a vzdělávací semináře pro zdravotnický personál. Myslím, že povědomí lidí je už na vyšší úrovni než dříve.

Nakolik si pamatuji počátky vaší organizace, zaměřovali jste se i na další aktivity a ženské projekty. Nyní nastalo zúžení činnosti proFem »jen« na domácí násilí?

Určitě nikoli. Domácí násilí a sexuální násilí a násilí na ženách vůbec jen v současné době »spotřebuje« největší část našich sil a pak se může zdát, že naše další aktivity jsou zapomenuty. Rozhodně nikoli, nadále je naším cílem hájit práva žen a otevírat otázky rovných příležitostí žen a mužů, nadále velice aktivně spolupracujeme v tomto směru i s dalšími organizacemi, jako je Česká ženská lobby, KOORDONA, apod.

Monika HOŘENÍ

FOTO – Martina CIBULKA MĚKUTOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 5 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.