Mohyla na Bradle

Na spojnici rodišť Štefánika a Masaryka

Pátý ročník je sice malé jubileum, ale už si činí nárok na založení tradice. Letos se opět druhý prázdninový víkend uskutečnil cyklopřejezd z rodišť otců - zakladatelů Československé republiky, který organizuje Čsl. obec legionářská. Tentokrát se startovalo v sobotu 9. července v Košiariskách, slovenské vesničce pod Bradlem, kde se narodil Milan Rastislav Štefánik. Po dvou etapách a stovce kilometrů v nohách cyklisté dorazili do Hodonína, kde přišel na svět náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

V sobotu ráno, ještě před slavnostním startem cyklopřejezdu, si účastníci prohlédli nedávno otevřené Muzeum M. R. Štefánika, které vzniklo po renovaci košiariské fary, kde se Štefánik narodil 21. července 1880 jako syn Pavla Štefánika, evangelického faráře, a matky Albertiny. Původně byly exponáty vztahující se k životu generála francouzské armády, astronoma, velkého slovenského vlastence, organizátora československých legií, politika a ministra ČSR umístěny ve vedle stojícím evangelickém kostele, který mimochodem nechal zbudovat jeho otec. Nyní je bohatá expozice umístěna v několika místnostech fary. Na nádvoří stojí malý model známé Štefánikovy sochy v letecké uniformě (autorem je český sochař Bohumil Kafka), kam jsme tradičně položili pamětní věnec.

Mohyla na Bradle

Zanedlouho již cyklistický »had« stoupal na vrchol Bradla, kde byla naše první zastávka. Už zdáli a z celého podbrezovského okolí je vidět monumentální mohyla postavená v letech 1924-28 podle návrhu architekta a rodáka z Brezové pod Bradlom Dušana Jurkoviče (známé jsou mj. jeho domy lidové architektury na beskydských Pustevnách nebo lázeňské domy v Luhačovicích). Zde, na tomto památném místě Slovenska, je Štefánik pochován v kryptě tomby společně se dvěma italskými letci (ostatky třetího Itala si vyžádala jeho rodina), kteří s ním zahynuli při katastrofě letadla 4. května 1919 v Ivance blízko Bratislavy. Štefánik se tohoto osudného dne vracel z Itálie do vlasti, když letadlo Caproni za dodnes neobjasněných okolností havarovalo nad letištěm Vajnory a čtyřčlenná posádka našla v troskách stroje smrt.

O budování mohyly na Bradle pohovořil prof. Ján Fuska, 86letý člen Nadace M. R. Štefánika, který se významně zasloužil o znovupostavení Památníku Štefánika včetně sochy lva československé vzájemnosti v Bratislavě (v květnu 2009). »Mohyla měla být symbolem přátelství mezi oběma našimi národy a jakousi protiváhou památníku na pražském Vítkově. To byla původní myšlenka. Vítkov se budoval systematicky, ale Bradlo mělo své problémy. Jurkovič chtěl spojit do tohoto místa i symbol boje za svobodu z roku 1848 s tradicí Hurbana, rodáka z Brezové. Původní projekt prošel několika změnami, z důvodů finančních. Ještě před stavbou mohyly vybudovala Čsl. obec legionářská v roce 1924 cestu od železnice v Brezové, po které se dopravoval materiál na stavbu. Do té doby stál na Bradle prostý hrob Štefánika z kamene a kamenného kříže. Pro vybudování mohyly zvolil Jurkovič travertin. Je to krásný kámen, ale porézní a podléhá povětrnostním vlivům. Stavěla se ručně, bez mechanizace a materiál ze 190 vagonů dováželo jediné nákladní auto značky Praga. Je zvláštním způsobem ukotvená, jako jakýsi klobouk na kopci. Na železobetonový plášť jsou posazeny travertinové bloky ze Spišských Vlachů. Ty těžili v místních lomech Italové, kteří přijeli na Slovensko jako zdatní kameníci.«

Na čtyřech rozích mohyly jsou rošty, kde se každoročně 3. května večer zapalují vatry na znamení úcty k pohřbeným. Mohylu stavěly dvě firmy. Majitelem jedné z nich byl vnuk Bedřicha Smetany.

Po přednášce následovalo položení věnců k památníku a poté jsme se sešli po příjemném sjezdu z Bradla na náměstí v Brezové. V památníku M. R. Štefánika jsme zhlédli unikátní filmový dokument z jeho pohřbu, který probíhal oficiálně v Bratislavě a pokračoval v jeho rodišti Košiariskách.

Krajem slivkových samot

Přes Štverník jsme se náročným kopcovitým terénem vydali do svahů nad Prietrží, kde působily za druhé světové války a během Slovenského národního povstání partyzánské skupiny. Dokládá to mj. památník u Radošů a malé muzeum zdejšího vesnického života v Kopaničářském kraji (místní říkají kraj slivkových samot) a odboje. Co se málo ví, na okolních kopcích v roce 1944 ztroskotalo vinou špatné viditelnosti několik amerických bombardérů, v nichž přežilo asi 30 spojeneckých letců, které pomáhali ukrývat až do konce války místní obyvatelé.

Zastavovali jsme na mnoha místech u pomníků obětí první světové války. Zřejmě není moc známo, že tento konflikt si vzal ze slovenského národa 65 tisíc obětí, zatímco ve druhé světové válce zahynula jen třetina Slováků z tohoto počtu. Pokud nepočítáme 65 tisíc slovenských Židů poslaných nacisty za souhlasu vlády Slovenského státu do plynových komor ve vyhlazovacích táborech na území dnešního Polska. Zasvěceného výkladu se vždy ujal hlavní organizátor cyklopřejezdu, vynikající znalec historie našich národů Ferdinand Vrábel. Bez něho bychom se nedozvěděli úžasné a často tragické osudy prostých vojínů a legionářů z pamětních desek, ale také zajímavosti ze života velkých osobností slovenského národa, Jozefa Miloslava Hurbana, Dušana Jurkoviče, Štefana Osuského a dalších, kteří jsou spojeni právě s tímto krajem.

První etapa končila na Branči, rozsáhlé zřícenině někdejšího středověkého hradu. Ke slovu přišly po náročném dni v sedle táborák, opékání špekáčků, slaniny, brambor. Jako vždy vládla dobrá nálada mezi Čechy a Slováky. Stále je pojí vzájemnost a úcta ke společné historii.

Sobotiště a halušky

Nedělní probuzení pod blankytně modrou oblohou mezi hradními zdmi bylo předzvěstí, že nás čeká opět den zalitý sluncem. Naší první zastávkou po dlouhém sjezdu do Podbranče a následném až 17% stoupání bylo Sobotiště. Obec s jeden a půl tisícem obyvatel v mnoha směrech zajímavá a s pohnutými osudy. Husité zde pobývali nikoli přátelsky v roce 1428, polští kozáci vyplenili domy v roce 1621, Turci vraždili a loupili v letech 1623 až 1650. Ale také se tu v první polovině 17. století usadili habáni, zruční řemeslníci, mj. hrnčíři. Známá je habánská fajáns. V roce 1831 mělo Sobotiště téměř pět tisíc obyvatel. V této době zde bydlel děda Dušana Jurkoviče, Samuel, který založil Spolek gazdovský, první úvěrové družstvo na evropském kontinentu.

Po nedostižně lahodných haluškách jsme opět roztočili pedály bicyklů a začali se rychle blížit k české hranici. Mimo jiné i proto, že krajina už přešla za Radošovcemi do roviny a šlapalo se nám tudíž lehčeji. V Holíči jsme uhnuli u místního zámku do vesnice Kopčany. Důvod byl trojí: první zastávkou byl slovanský kostelík sv. Markéty Antiochijské. Pochází z 9. století a je nejstarší svého druhu ve střední Evropě. Druhou byl bývalý císařský a královský hřebčín, založený roku 1736 Františkem Štefanem Lotrinským. Je to skutečně unikátní stavba, kterou současný majitel postupně renovuje po letech chátrání.

Kopčany nebo Hodonín?

Nakonec jsme sesedli z kola u malého domku v obci, kde pamětní deska hlásá, že se zde narodil »7. marca 1850 Tomáš Garrigue Masaryk, náš prvý prezident osloboditel«. Kopčanští by si tímto rádi přisvojili Masarykovo rodiště, skutečnost je však trochu jiná. O pochybnostech napovídá dodatek na desce »Matrikovaný bol v Hodoníne«. Je nelogické, že by se narodil na jednom místě a na jiném byl zapsán do matriky. Takže pravda je, že v Kopčanech v tomto domě bydleli Masarykovi rodiče (mj. byli zaměstnáni v hřebčíně jako kočí a kuchařka), ale malý Tomáš spatřil světlo světa v již neexistujícím domku v Hodoníně. Dnes na jeho místě stojí škola. Stejně tak je skutečností, že Masaryk je jak nás Čechů, tak i Slováků. Napůl Slovák po otci, napůl Čech po matce.

Cyklopřejezd 2016 skončil slavnostně před sochou T.G.M. v Hodoníně. Za přítomnosti čestné stráže v legionářských uniformách, starosty města Milana Lúčky a ředitelky místního Masarykova muzea Ireny Chovančíkové jsme položili věnce k jeho pomníku. Tečkou za vydařenou akcí byl doušek chutné ořechovky a jahodový koláč od žen z Klubu přátel T.G.M., účastnický diplom a odznak k 5. ročníku. Potom již následovaly stisky rukou s přáním na viděnou na příštím ročníku.

Vladimír SLOBODZIAN

FOTO - autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 10 hlasů.

Vladimír SLOBODZIAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama