Cyklostezky v Minsku

I v Bělorusku se s cyklisty počítá

Bělorusko je stále pro mnohé Čechy a Češky zemí neznámou a nespravedlivě upozaďovanou. Je potěšitelné, že právě Haló noviny přinesly na svých stránkách již mnoho materiálů, které přiblížily zajímavosti této desetimilionové země, v níž žije nám blízký slovanský národ. Bělorusko - to nejsou jen památky spojené s druhou světovou válkou, resp. Velkou vlasteneckou válkou. Země se může pochlubit i zámky a přírodou.

Rovinatý terén láká sednout na kolo. Většina běloruského území má totiž charakter nížiny, tři pětiny leží v nadmořské výšce 100 až 200 metrů. Nejvyšší bod Běloruska má pouhých 346 metrů n. m. Pouze v severní části země se nachází zvlněný terén Běloruské pahorkatiny.

V Bělorusku jsem na bicykl nesedla, a nemohu proto předat žádné vlastní zkušenosti. Jen jsem v době mé květnové návštěvy hlavního města Minsku a dalších míst zaznamenala, že jízda na kole je mezi Bělorusy velmi oblíbená. Přímo od hotelu, kde jsem přebývala, jsem pozorovala, jak mladí i starší s vervou jezdí po značených cyklostezkách, jež lemují široké minské ulice. Cyklostezky, ovšem i ty silnice, jsou ve velmi dobrém stavu a, jak už jsem vícekrát uvedla, tak kvalitní vozovky ani mnohde u nás nenajdeme.

Po druhé světové válce, která krutě zasáhla lid, vesnice a města v Bělorusku, bylo nutné prakticky všechno znovu postavit. A stavbaři a architekti si počínali s velkorysostí, byly založeny prostorné bulváry. Jako kdyby počítali nejen s rozvojem automobilismu (což je samozřejmé), ale předvídali i budoucí popularitu cyklosportu. Všude tedy vozovky lemují jízdní pruhy pro kola. V těch částech Minsku, kde se rozkládají parky, se cyklostezky vlní a důmyslným systémem podjezdů a mostků nabízejí docela pěkné pojezděníčko.

Jedna mladá česká rodina, která na dovolené v Bělorusku na kole ujela během 14 dnů 900 kilometrů, předala své dojmy na internetu: »Je to země doslova zaslíbená cykloturistice. I když je to ‚východ‘, najdeš tam překvapivě často cyklopruhy, napříč celým Minskem vede (v délce asi 30 km) cyklostezka - dokonalá, že jsem lepší neviděla ani v Rakousku či Německu. Mimo města často široké krajnice, cyklopruhy, prostě s cyklisty se tu počítá. A čisto. Postoj, že ‚východ je humus‘, byl v Bělorusku otřesen. Tady můžeš jíst na autobusové zastávce ze země…«

Myslím tedy, že čeští cyklisté, kteří chtějí vyjet za »hranice všedních dnů«, mohou do Běloruska směle vyrazit. Ovšem je třeba se na takovou cestu řádně připravit - nutná jsou víza, která komplikují vzájemné poznávání Čechů a Bělorusů, a přimlouvám se za pečlivou přípravu trasy, třeba i s konzultací na běloruské ambasádě v Praze.

Mirský zámek z pohledu přicházejících…

Mirský zámek

Na kole můžete dojet i na jeden z běloruských zámků, jež jsou zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO – zámek Mir nebo též Mirský zámek, nacházející se poblíž stejnojmenného městečka v Grodenské oblasti zhruba 85 km jihozápadně od hlavního města.

Už když návštěvníci přicházejí od parkoviště, mohou obdivovat typickou oranžovo-bílou fasádu zámku a jeho čtvercový tvar s věžemi v rozích. Pátá věž je umístěna nad dřívějším padacím mostem. Zámek byl původně pevností s promyšleným obranným systémem, střílnami, zemními valy a bastiony, býval zde vodní příkop.

Stavba zámku byla zahájena ve dvacátých letech 16. století v gotickém slohu. Od konce 16. století do počátku 19. století byl zámek v držení šlechtického rodu Radziwillů, kteří jej přebudovali v renesančním stylu, později barokním. Nechali postavit třípatrový palác bohatě zdobený portály, sloupy, balkony, založili italskou zahradu.

V držení pokračovatelů rodu Radziwillů se zámek nacházel do roku 1891, kdy jej zakoupil kníže Nikolaj Svjatopolk-Mirskij (Mikolaj Swiatopelk-Mirski), který jej dále upravoval a zveleboval, jakož i jeho syn Michail, který zemřel v roce 1938. O rok později byl zámek zestátněn, do Miru přišla Rudá armáda.

Zámku se nevyhnuly válečné události a měnící se hranice států. Vážnou újmu utrpěl v napoleonských válkách. Mnohem větší, smrtelné nebezpečí pro zámek a obyvatelstvo, které žilo v tomto kraji, znamenal vpád německých fašistů v roce 1941. Okupační vojsko Mirský zámek obsadilo a od května do srpna 1942 přeměnilo ve sběrný tábor, ghetto, pro místní židovskou komunitu před jejím transportem do likvidačních koncentračních táborů, kterých právě na území Běloruska byly desítky. V oblasti žilo mnoho Židů, tvořili 60 % zdejšího obyvatelstva. Jak mi řekl zámecký průvodce, nacistické represe nepřežil nikdo. Této děsivé historii zámku je věnována jedna z expozic. Za druhé světové války těžce utrpěl zámek i jeho mobiliář, bylo zničeno mnoho cenného vybavení, například velká zámecká knihovna.

Po osvobození Běloruska od fašismu v červenci 1944 našli v zámku útočiště obyvatelé městečka, jejichž domy byly zničeny. Poslední rodiny se ze zámku vystěhovaly až v roce 1962. O dvacet let později začaly rekonstrukční práce, aby se v roce 1987 mohl Mirský zámek stát pobočkou Národního uměleckého muzea Běloruské sovětské socialistické republiky. Jako unikátní památka běloruské architektury, zachycující stavební vývoj od gotiky po baroko, byl zámek v roce 2000 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO. Po náročné rekonstrukci, kdy byly obnoveny zámecké interiéry, se jimi mohli první návštěvníci projít v roce 2010.

Zámek Mir má dokonalou turistickou infrastrukturu, jsou zde i dva kongresové sály, hotel a restaurace. Ve slavnostních prostorách probíhají svatby.

Monika HOŘENÍ

FOTO – autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 2.9, celkem 31 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


jirichmelarcik
2016-10-05 16:23
Neshledal jsem rozdíl mezi životem ve východním Polsku a v
Bělorusku. Životní úroveň Bělorusů je vysoká a okamžitě se
pozná na dálku auto patřící Bělorusovi a Ukrajinci. Bělorusko je
dynamicky rozvíjející se země s ohledem na své obyvatelstvo. O to je
markantnější rozdíl při srovnání s upadající, špinavou,
zanedbanou Ukrajinou. Je mi Ukrajinců líto.
Reklama
Reklama

Reklama