Intervenční centra prolomila tabu domácího násilí

Intervenční centra (IC) v České republice letos vstupují do desátého roku poskytování sociální služby osobám ohroženým domácím násilím, podpory, navazující na institut vykázání násilných osob ze společného obydlí. V této souvislosti zveřejňuje Asociace pracovníků intervenčních center ČR výsledky unikátního projektu zaměřeného na fenomén domácího násilí v ČR.

»Od samého vzniku intervenčních center jsme přesvědčeni, že závažnost případů domácího násilí vyžaduje hlubší věcnou znalost problematiky a relevantní legislativy, interních předpisů i dílčích metodik. Často už v prvním kontaktu s ohroženou osobou dochází z neznalosti problematiky k závažným profesním pochybením,« říká předsedkyně APIC ČR Martina Vojtíšková a dodává: »Jednání násilných osob bývá často bagatelizováno a výpovědím ohrožených osob není přisuzována dostatečná vážnost. Mnoho obětí násilných trestných činů vystupuje v trestním řízení bez jakékoli podpory a právní pomoci. A nejen to: oběť je chápána buď jako svědek, nebo jako poškozený, jenž se domáhá odškodnění své majetkové újmy či škody na zdraví.«

Kde jsou ještě nedostatky

Podle jejích slov nemá ohrožená osoba ve většině měst po odchodu z místa agrese možnost sociálního bydlení. Chybí následná péče dlouhodobého charakteru, která by kontinuálně navázala na podporu IC. Terapie pro všechny aktéry domácího násilí není dostačující nebo je finančně nedostupná. V neposlední řadě stále chybí státem garantovaná práce s násilnými osobami. »Hledali jsme odpovědi na otázku, co brání včasnému, efektivnímu, systémovému a dlouhodobému řešení problematiky domácího násilí? Očekáváme, že s výstupy projektu budou dále pracovat managementy subjektů, které ze zákona domácí násilí řeší, ať neziskové organizace, OSPOD, PČR, justice, či zastřešující organizace: Ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo vnitra, Policejní prezidium ČR,« říká Vojtíšková. Projekt APIC podpořila Miluše Horská, místopředsedkyně Senátu: »Zkvalitnění ochrany obětí domácího násilí intenzivně vnímám a budu iniciovat na toto téma politické i expertní debaty.« Projekt »Zlepšení praxe při identifikaci, prevenci a eliminaci domácího násilí prostřednictvím profesní specializace« probíhal od ledna 2015 do října 2016. V rámci programu Dejme (že)nám šanci, financovaného z Norských fondů, jej podpořila Nadace Open Society Fund. Projekt provází rozsáhlá mediální kampaň s názvem Mlčení bolí, www.mlceniboli.cz.

Domácí násilí - 10 let v paragrafech

•  Po roce 1989 došlo k uznání domácího násilí jako celospolečenského problému, a to zejména na základě upozornění a činnosti nevládních organizací.

•  Nástroje pro boj proti domácímu násilí byly až do roku 2004 nedostatečné. Teprve v trestní zákoně č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ČR zakotvila skutkovou podstatu »týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě« (§ 215 a), a vyjádřila tak negativní postoj k domácímu násilí. Přesto bylo postavení obětí vůči pachatelům značně nerovné a pro oběti znevýhodňující, až diskriminující.

•  Situace se změnila v roce 2007, kdy ČR vstoupila mezi státy s proaktivní reakcí na domácí násilí. Zákonem č. 135/2006 Sb. se změnily některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, ve znění pozdějších předpisů (zákon o domácím násilí) účinných od 1. ledna 2007. Zákon je postaven na třech stěžejních bodech:

1. Zákon č. 283/1991 Sb. o PČR dává do rukou policie tzv. institut vykázání a metodu SARA DN, která pomáhá policistům domácí násilí identifikovat. Nevydává se na návrh oběti, ale s ohledem na její bezpečnost, tedy i v případě, že s tímto úkonem ohrožená osoba nesouhlasí. Policie je povinna kontaktovat intervenční centrum pro oběti domácího násilí a v případě přítomnosti nezletilého dítěte také orgán sociálně právní ochrany dětí.

2. Činnost intervenčních center je dána zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Intervenční centra poskytují na základě § 60a zákona 108/2006 Sb. pomoc všem osobám ohroženým domácím násilím, tzn. nejen těm, o kterých se dozví od Policie ČR na základě rozhodnutí o vykázání / zákazu vstupu.

3. Zákon č. 99/1963 Sb., o občanském soudním řádu. Předběžné opatření se vydává podle § 76b zák. 99/1963, OSŘ a zakazuje se jím násilné osobě zejména pobyt v místě bydliště a bezprostředním okolí, kontaktování ohrožené osoby a její pronásledování. Pokud soud nařídí předběžné opatření, získá ohrožená osoba další čas, po který může nastalou situaci řešit.

•  V ČR bylo v období od 1. ledna do 30. 6. 2007 prostřednictvím patnácti intervenčních center v ČR evidováno celkem 483 rozhodnutí Policie ČR o vykázání, nebo zákazu vstupu násilné osoby do společného obydlí.

•  Od 1. ledna 2014 se vykázání ukládá bez ohledu na to, zda se násilná osoba svým jednáním dopustila trestného činu, či nikoliv. Policista je oprávněn vykázat násilnou osobu vždy, když se v konkrétním případě bude jednat o domácí násilí. Není tedy nutné, aby násilná osoba naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu.

•  Podle Ministerstva práce a sociálních věcí ČR poskytuje v roce 2016 službu intervenční centra 16 subjektů registrovaných v Asociaci pracovníků intervenčních center ČR, a dva spolupracující subjekty.

Domácí násilí v pojetí veřejnosti

Institut vykázání násilné osoby ze společného obydlí je viditelným projevem a ukazatelem upozorňujícím na rozsah fenoménu domácího násilí. V rámci celkového počtu vykázání označila Policie ČR během deseti let 21 193 mužů, 11 458 žen a 2425 dětí za osoby ohrožené domácím násilím. Celkový počet případů domácího násilí je mnohem vyšší. Do intervenčních totiž přicházejí i osoby ohrožené domácím násilím, aniž by v jejich případě došlo k vykázání násilné osoby PČR.

V období července až srpna 2015 provedla společnost SocioFactor dotazníkové šetření na reprezentativním vzorku populace ČR starší 15 let věku, analyzováno bylo celkem 1435 dotazníků. Vedle výzkumu veřejného mínění proběhly paralelně také dva kvalitativní výzkumy. První mezi intervenujícími aktéry, druhý mezi osobami ohroženými. Mezi respondenty s přímou zkušeností s domácím násilím jsou nejen oběti domácího násilí, ale i »agresoři«, včetně těch, kteří byli (jsou) zároveň »oběťmi« domácího násilí. Tato skupina je zastoupena nejmenším podílem (16,4 %).

Očima veřejnosti

Z hlediska posunu postojů a názorů veřejnosti v čase slábnou některé stereotypy, například že domácí násilí je ojedinělý jev týkající se chudší části populace, že nemá vliv na děti a že vzniká výhradně vyprovokováním ze strany žen. Tři čtvrtiny dotazovaných označují za domácí násilí situace, kdy dochází k psychickému, fyzickému nebo ekonomickému utlačování druhé osoby, a to dlouhodobě a opakovaně.

• Za domácí násilí považuje 74,2 % respondentů situace, kdy manžel nedovoluje manželce stýkat se s kamarády ani s jinými muži, kontroluje ji v práci i mimo ni, pokud ji zastihne s nějakým mužem, udělá jí před ním scénu.

• Situaci, kdy bývalá přítelkyně není schopna unést rozpad svého vztahu, neustále za svým bývalým přítelem chodí domů i do práce, píše mu desítky esemesek, maily, volá mu, vyhrožuje sebevraždou, považuje za domácí násilí 56,3 % respondentů.

• Přes tři čtvrtiny respondentů označují jako domácí násilí situace, kdy dospělý a nezaměstnaný syn bere své ovdovělé matce důchod s odůvodněním, že je povinna se o něj starat.

DN z pohledu aktérů.

• Oběti domácího násilí (44,7 %) i oběti partnerského násilí (40,6 %) zažívaly nejčastěji násilí déle než tři roky.

• Nejčastější formou je psychické násilí (83,1 % domácího násilí, 80,6 % v případě partnerského násilí).

• Oběti nejčastěji uváděly přehnané kritizování a sekýrování (15,5 %). Hrubé nadávání, kontrola toho, co dělá, kam chodí, co si obléká, uvádí 12,5 %, jen o něco méně obětí přiznává kontrolu SMS zpráv, emailů, dopisů (12,2 %), vyhrožování rozchodem, rozvodem či sebevraždou uvedlo 10,1 % dotazovaných. Zkušenosti s některým typem uvedených praktik mají častěji ženy.

• Fyzickému násilí bylo vystaveno celkem 61,2 % obětí domácího násilí a 62,4 % obětí partnerského násilí. Rozdíly mezi muži a ženami se týkají fackování (u mužů 5,1 % oproti 9,1 % u žen), bolestivého tahání za vlasy, sevření, kroucení rukou (u mužů 2,4 % oproti 7,6 % u žen), bití za použití rukou nebo předmětu a kopance (u mužů 2,4 % oproti 7,6 % u žen). Vynucený sexuální styk nebo pokus o něj zažilo 6,8 % žen.

(za, mh)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4, celkem 2 hlasy.

(za, mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.