Památník příslušníků 1. čs. armádního sboru

Svidník. Se siluetou památníku ve znaku

Z dálky jako by ještě zaznívala ozvěna dunění děl. Pro mnohé se to odehrálo dávno, pro jiné je to stále rozjitřená vzpomínka na příbuzné, kteří zde položili životy za svobodu Československa. Na jednom z náhrobků na vojenském pohřebišti čteme, že v těchto třech hrobech je pochovaných 119 neznámých vojáků. Popojdeme a další deska připomíná 80 padlých, jejichž jména se nepodařilo zjistit. A přece všichni z nich měli své touhy a přání. Nedožili se jejich splnění, protože jejich životy si vzal boj proti fašismu. Karpatsko-dukelská operace byla zahájena na podzim roku 1944. Na bojiště stále přicházejí lidé, aby uctili památku bojovníků.

V době, kdy je módní zpochybňovat oběti na východní frontě a vyzdvihovat pouze ty americké, je povzbuzující vidět u památníku příslušníkům 1. československého armádního sboru rodiče s dětmi a slyšet, jak jim vysvětlují, o co skutečně tehdy šlo. Vysoký pylon památníku symbolizuje úder osvobozovacích vojsk do nepřátelské obrany na polsko-československém pomezí. Byl postaven v roce 1949. Areál postupně doplňovaly další upomínky na tehdejší tvrdé boje. V roce 1981 přibyla také alej Hrdinů Dukly. Na žulových blocích je umístěno 15 bust hrdinů Sovětského svazu a Československé republiky, kteří se aktivně zúčastnili Karpatsko-dukelské operace. Ve Vojenském přírodním muzeu na Dukle si návštěvníci od roku 1959 mohou prohlédnout také ukázky bojové techniky. I když okolí památníku by si zasloužilo větší prostor, jedinečnost tohoto místa musí zapůsobit snad na každého. Cožpak nejsme převážně potomky těch, kteří se nesklonili před mocichtivostí fašistického Německa a zachránili pro nás vlast i rodný jazyk?

Symbolické mramorové hrobky

Rok, kdy se začal používat znak se stromem vyrůstajícím z trávníku a dvěma koňmi, odborníci neznají. Když byl v roce 1964 nedaleký Svidník, který vznikl v roce 1943 sloučením obcí Vyšný a Nižný Svidník, povýšen na město, uvažovalo se o tom použít v městském erbu alespoň motiv stromů společně se siluetou památníku. Ukázalo se, že znak rozdělený na čtyři pole, z nichž dvě byla pouze modrá, příliš neodpovídal zvyklostem domácí heraldické tvorby. A tak se v roce 1984 znak zjednodušil a nyní zobrazuje symbol památníku. Ten sice nestojí na území města, ale je s ním úzce spojený.

Alej Hrdinů Dukly

Ostatně i tady narazíme na vzpomínky na dobu, kdy v lednu roku 1945 osvobodila Svidník vojska 38. armády 1. ukrajinského frontu pod velením generálplukovníka K. S. Moskalenka a armádního generála Ludvíka Svobody. Místní upozorňují, že socha Ludvíka Svobody v nadživotní velikosti od akademického sochaře Jána Kulicha je jediná ve střední Evropě. V roce 1954 zde rovněž odhalili památník Rudé armády. Při jeho stěně se nacházejí symbolické mramorové hrobky padlých příslušníků sovětské pěchoty, tankistů, dělostřelců a letců. Ve čtyřech společných hrobech zde leží na devět tisíc vojáků.

Kde se sušily hadice

Jako první sem přenesli srubový dům z obce Kečkovce. V roce 1975 tak ve Svidníku začalo vznikat Muzeum ukrajinsko-rusínské kultury, dnes Muzeum ukrajinské kultury. Na ploše 11 hektarů si mohou návštěvníci prohlédnout na 50 staveb. Nejstarší z nich je zemědělská usedlost z 18. století z obce Uličské Krivé, kde je ještě »dymná izba« zvaná dymňanka. Obytná i hospodářská část se nacházejí pod jednou, slaměnou střechou. V podlaze jizby bývala jáma na uložení brambor (rupa). Spojení všech částí domu, tedy síně, jizby i komory pod jednou střechou je typické pro bojkovskou lidovou architekturu. Stejně jako stavba seníků zvaných oborohy s posuvnou stanovou slaměnou stříškou. Turista se při prohlídce naučí řadu místních názvů pro místnosti domu, řemeslné dílny a další stavby. Zaujme třeba to, že sezónní letní obydlí na vzdálených horských loukách se nazývalo majdan.

Většina domů se člení na vstup čili šini neboli pitvor, hlavní obytný prostor chyžu a odkládací místnost komoru. Tak aspoň ten poslední název je shodný s našimi stavbami. Komora bývala neosvětlená. Takže když rolník z obce Rešov potřeboval další obytnou místnost, nezbylo mu než vyřezat ve stěně komory okno. Obdobně se zachoval v roce 1931 majitel usedlosti z druhé poloviny 19. století v obci Snakov. Většina přenesených domů je dřevěná a střecha prozrazuje, zda v okolí vesnice rostly lesy nebo se dřevo získávalo s většími obtížemi. Památky ze západní části regionu jsou z kvalitního materiálu a kryjí je šindelové střechy. V takových vesnicích si jistě hasičů vážili. Ve skanzenu stojí požární zbrojnice z obce Nižné Repáše, i když není nijak stará. Pochází z první poloviny 20. století a je již kamenná. Až na vysokou dřevěnou věž, kde se po zásahu sušily hadice. Nedaleko se pak nachází vesnický zájezdní hostinec ze začátku 19. století, jehož hlavní součástí je prostor pro úschovu vozů, koní a nákladu. I když už jsou turisté uondaní, další zajímavou stavbu si jistě nenechají ujít.

Světice s pátečním jménem

V roce 1986 přibyla do areálu dřevěná sakrální stavba východního obřadu, cerkva z roku 1766 z obce Nová Polianka. Ikonostas sice ohromí výstavností, ale není původní, i když vznikl také v polovině 18. století. Turisté většinou přejdou informaci, že chrám byl zasvěcen svaté Paraskevě. Snad jen ti, kteří se dříve procházeli po Aténách, zbystří. Vždyť toto jméno tam nese předměstí Agia Paraskevi. I svatí uctívaní v řeckokatolické či pravoslavné církvi měli své legendy a věřící se k nim obraceli i jako ke specialistům na různé choroby.

První Paraskeva, neboť světic stejného jména existuje hned několik, měla žít už ve 2. století. Císař Antonius Pius (vládl v letech 138 - 161) ji prý jako křesťanku dal mučit. Kupodivu po tomto zážitku nezatrpkla a ukázala císaři moc své víry, neboť mu navrátila ztracený zrak. Podle legendy se Antonius Pius zaradoval, propustil ji a zastavil pronásledování křesťanů. Jenže to by k pozdější svatosti nestačilo. Takže propuštěná Paraskeva podle tradice zemřela mučednickou smrtí za panování Marka Aurelia. Jinou Paraskevu uctívají zejména na Rusi a jako patronku ji mají obchodníci. Kupodivu má ochraňovat také rodinné štěstí, i když sama všechny nápadníky odmítla. Po bohatých rodičích zdědila ve 3. století v Ikoniu velké jmění. Jenže ho rozdala chudým a zavázala se slibem čistoty. Císař Dioklecián ji pro podezření z křesťanství uvrhl do vězení. Prý se ji osobně pokusil přesvědčit, aby obětovala pohanským bohům, a dokonce jí prý nabídl sňatek. Jak se dalo očekávat, odmítla. Což vladaře rozzuřilo. Následuje barvité líčení mučení od bičování po trhání žeber železnými háky. Nejenže to přežila, ale bůh ji přes noc zázračně uzdravil. Podobně to dopadlo i po pokusech s pálením boků svícemi. Nakonec nezbylo než jí setnout hlavu. To byl jediný účinný způsob, jak se neústupných budoucích svatých zbavit. Podle legendy však mučitele hned druhý den shodil kůň do propasti. Na Rusi tuto světici nazývají také Pjatnica, což prozrazuje, že volný překlad jejího jména zní »dobrý pátek«. Neboť zřejmě všechny Paraskevy (jsou známy ještě další dvě) se narodily v pátek. Barvité legendy o světicích mohou alespoň částečně nahradit častý nedostatek skanzenů. K informacím o stavbách chybějí životní příběhy alespoň několika jejich stavebníků či majitelů.

Ovšem ani ve Svidníku nepřijdou zkrátka milovníci záhad. Jižně od města se vypíná kuželovitý kopec Kaštielik. Ze tří stran ho chrání prudké svahy, jen z jihu je přístupná plošina na jeho vrcholu. A právě tady lidé vybudovali hluboký šíjový příkop a zemní val. Opevnění zpevňovaly i půlkruhové bašty na nárožích hradby. Našly se i zbytky cihel z obydlí na plošině. Z pokusných sond se získaly úlomky keramiky ze 14.-15. století. Stával zde zřejmě hrad. Kdo v něm ale žil? Tak to zatím nikdo nezjistil. O tomto sídle se nezachovala žádná písemná zmínka. Známá i neznámá historie města a jeho okolí na východě Slovenska ovšem stojí za odhalování.

Miroslava MOUČKOVÁ

FOTO - autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 20 hlasů.

Miroslava MOUČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.