Hovoří Hynek Kmoníček, na snímku dále Věra Flasarová, vedoucí Zahraničního oddělení ÚV KSČM, a jeden z organizátorů akce Pavel Pilný.

Asii bude patřit 21. století

Století Evropy a Ameriky skončilo, nacházíme se v okamžiku, kdy se většina finančních a ekonomických zdrojů již přesunula z evropsko-atlantického prostoru do asijského a my často tento proces »tiše pozorujeme a občas něco řekneme«. Jednadvacáté století bude stoletím Asie - zdůraznil ředitel Zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček na besedě Klubu mezinárodní politiky a Klubu společenských věd.

Kmoníček našel čas ve svém náročném programu a přijal pozvání obou organizací na besedu o světě, Evropě a naší pozici v nich, která se konala ve velké zasedačce budovy Politických vězňů 9 v Praze. »Radikálně se mění role Asie, 21. století bude stoletím asijským, nikoli čínským,« řekl v úvodu posluchačům ve zcela nabitém sále. Nejedná se jen o rozmach vlivu ČLR, ale i ‚spící‘ více než miliardové Indie, Indonésie, Vietnamu a dalších asijských zemí. Důvodem, proč začínáme vnímat přeskupování moci, je, že jsme k tomu donuceni současným velkým tématem – migrací a hledáním identity, »kdo jsou oni a kdo jsme my«.

Otázku položili i europoslanec Jaromír Kohlíček (vpravo) a místopředseda ÚV KSČM Josef Skála.

Do Asie prozatím podle Kmoníčka přešla moc ekonomická, nikoli však politická. Současné složení Rady bezpečnosti OSN udržuje ještě poměry založené v polovině minulého století a je podle něho do budoucna neudržitelné, aby státy velikosti Velké Británie nebo Francie byly zastoupeny v Radě bezpečnosti, zatímco například lidnatá Indie takovou pozici nemá. »Tento stav oddálíme maximálně ještě 20-30 let,« odhaduje Kmoníček. Politické rozhodování v naší části světa se dosud daří držet jen z důvodů vojenských, neboť »naše část světa« je vojensky nejsilnější, největší je vojenský rozpočet USA.

Jak vypadá Evropa

Kmoníček, jenž byl ve svém projevu jako obvykle dynamický a často sršel humorem, použil asijský bonmot, že Evropa je »historicky a kulturně významným poloostrovem na konci Asie«. Ve století Asie nemáme tedy podle něho jinou šanci než s jednotným eurounijním trhem, přičemž se Evropská unie ještě nerozhodla, jestli směřuje do formy »spojených států evropských«, nebo volného, ale provázaného sdružení národních států, jež budou vzájemně obchodovat v jednotné ekonomické zóně. Tento rozpor je dle něho základem všech krizí. Kmoníček také vnímá jistý úpadek národních států, obraty mnohých nadnárodních korporací jsou »vyšší váhové kategorie« než samy státy.

V principu subsidiarity by si měla Evropa rozhodnout o svých agendách, o tom je zkušený diplomat (mj. sedm let zastupoval ČR v OSN) přesvědčen. Na národní úrovni by se měla řešit imigrační politika, na celoevropské obrana evropských hranic. »Kdyby se podařilo tyto dvě agendy od sebe oddělit, jsme v Evropě docela funkční,« domnívá se. Oceňuje také přednosti Visegrádu (V4), abychom měli jako relativně malý stát v »evropském kotli« větší možnosti při hlasování v EU.

O čem je ČR?

Když došlo na hodnocení situace České republiky, byly Kmoníčkovy vize pozitivní. Hospodářsky jsme na tom »překvapivě dobře« s poměrně nízkou mírou nezaměstnanosti, ovšem zároveň jsme se podle jeho mínění myšlenkově vyprázdnili a nemáme ujasněn státní narativ ČR: o čem je Česká republika? »Základem každého státu je bezpečnost jeho existence. Jsme kmenem západních Slovanů, který se po tisíc let snaží zůstat kmenem západních Slovanů,« připustil aspoň - jinak nevážně vtipkoval, že »ČR je to, co zbylo, když Slováci odešli«. Jedinou dobrou věcí, kterou prý přinesla diskuse o uprchlících, je otázka naší identity.

Kmoníčkova teze o neujasněnosti »českého příběhu« vyvolala reakci v diskusní části podvečera (diskuse zabrala nejméně půldruha hodiny a byla tematicky bohatá), kdy historička Marie Neudorflová poukázala na to, že jsme jako Češi vybudovali jisté kulturní hodnoty ve prospěch světa a Evropy a vyzdvihla principy národního obrození, které – kdyby byly aplikované v novodobých podmínkách i na jiné méně rozvinuté země, by přinesly své pozitivní plody.

K optimismu budoucího vývoje České republiky vede Kmoníčka skutečnost, že stále je velký počet lidí, kteří »touží stát se Čechy«. »Jsme mezi třemi desítkami nejvíce spořádaných a fungujících zemí světa, jsme na šestém až osmém místě tabulek jako nejbezpečnější země na světě. Stáváme se bezpečným ostrůvkem, kam se stěhují Francouzi, Italové, Španělé…« zakončil host.

(mh)

FOTO – Haló noviny/Radovan RYBÁK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 36 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.