MÝM POHLEDEM

Další účelová finta na Kliniku

Dětský koutek, rozmanité jazykové kurzy, knihovna, místnost pro cvičení jógy nebo meditaci, tělocvična, kavárna a bar fungující na neziskové bázi, semináře, přednášky, koncerty, vernisáže výstav fotografií, sociální prádelna, »šatna« s oblečením pro lidi bez domova, veganské večeře nebo třeba kurzy nejrůznějších dovedností… To vše a mnohem víc nabízí Autonomní sociální centrum Klinika v Praze. Bezplatně. Kdo si to může dovolit, zašle peníze na transparentní účet, z něhož jsou hrazeny pokuty za obývání žižkovské budovy, kterou stát nechal chátrat, či náklady na energie. Kdo si to dovolit nemůže, nepošle nic a nikdo mu ani nic nevyčítá. Program připravují obětaví dobrovolníci, kupříkladu jazykové kursy vyučují profesionální lektoři. Všichni bez nároku na honorář i jakýkoli vděk. Na Klinice se setkávají lidé různých názorů, diskuse bývají obohacující, je to společenství, kde člověk člověku není vlkem. Jak řekla jedna má dobrá známá – děje se tam to, o čem mnoho filozofů jen snilo. Převážně mladí lidé se společně starají o budovu, společně ji uklízejí, společně rozhodují o programu, společně pěstují bylinky a zeleninu, společně vaří…

Je proto smutné, že stát (místo toho, aby byl rád, že se o chátrající budovu, která byla ještě v březnu 2015 plná odpadků, někdo začal starat) hází klinikářům klacky pod nohy. Jen rok je tam nechal být legálně. Poté se je snažil všemožně vypudit, a tak tam nyní necelý rok »přežívají« v nejistotě a platí výše zmíněné pokuty. Přesto mají stále energii udržovat bohatý program. Nedávno přišla další účelová finta: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který budovu vlastnil, ji oficiálně předal Správě železniční dopravní cesty. V budově sice zatím klinikáři jsou, ale kdoví, co bude dál… Přitom existovala možnost, že by stát převedl (třeba výměnou za jiný pozemek) budovu na hlavní město, které by pak o neziskovém využití objektu rozhodlo. Jenže – stát se takovému kroku bránil a na pražském zastupitelstvu se za Kliniku postavili jen komunisté, zelení a piráti. Ostatní se brání tomu, pochopit, že squatting nikde nevznikl proto, že by si mladí lidé umanuli obsazovat kdejaký objekt. Squatteři obsazují pouze budovy, které dlouhodobě chátrají, a přitom by mohly sloužit lidem a veřejně prospěšným aktivitám. Poukazují tím mimo jiné i na rozpor mezi tím, kolik lidí nemá kde bydlet a jak obrovské množství budov chátrá.

Navíc existuje otřesná zkušenost s tím, že kupříkladu policejně vyklizené pražské objekty Milada a Cibulka, jež v minulosti obývali squatteři, kteří i tam pořádali plno osvětových a kulturních akcí, dnes chátrají a jejich případné budoucí využití je ve hvězdách. Nevím, jestli je to k pořádnému rozčílení, nebo k pláči. Každopádně by to ale chtělo nějaké systémové opatření. Ne všude je totiž squatting nelegální. Jak v letním vydání časopisu Nový prostor informovali autoři Ondřej Dušek a Zé Oliviera: kupříkladu brazilské právo je obsazování nevyužívaných budov celkem nakloněno – »Ústava hovoří o tom, že majetek má sloužit společenské funkci. Pokud ji neplní, jeho využití není proti právu«. Co se inspirovat?

Andrea CERQUEIROVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 3.3, celkem 29 hlasů.

Andrea CERQUEIROVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama