Rozhovor s bývalým předsedou Rozhraničovací komise ČSSR ing. Čeňkem Kadlecem

Odcizení dokumentů nacisty trvá již 76 let

Byl jste předsedou rozhraničovací komise. Co to vlastně je?

Byl jsem předsedou československé delegace hraničních komisí se všemi sousedními státy (PLR, NDR, SRN, Rakouskou republikou, MLR a SSSR). Tyto komise byly vytvořeny pouze se sousedícími státy – byly dvoustranné. Naproti tomu rozhraničovací komise byly vytvořeny na podkladě mírových smluv, například versailleské při vzniku československého státu. Jinak také demilitační komise, přitom nešlo o komise dvoustranné, zastoupeny byly několika státy. Ve všech těchto komisích byly zastoupeny mocnosti (například plk. Uffler za Francii), včetně zastoupení i států dotčených, za ČSR jmenován Ing. Dr. h. c. Václav Roubík z ministerstva veřejných prací (náš největší odborník v hraničních otázkách). Hraniční dokumenty byly vyhotoveny ve francouzštině.

Bezkonfliktní řešení a spravování státních hranic vyžaduje dobře připravený hraniční statut, proto se státy snaží případným složitostem předcházet již při sjednávání mezinárodních smluv o státních hranicích. Státní hranice jsou rozděleny na hraniční úseky, které jsou očíslovány a vyznačeny hraničními znaky, opatřenými iniciálami a čísly hraničních úseků i znaků. O vytyčení a vyznačení státních hranic jsou vyhotoveny hraniční dokumenty v jazyce dotčených zemí, a jsou nedílnou součástí hraniční smlouvy.

Hraniční dokumenty jsou výsledkem terénních i kamerálních prací s výstupem: svazku Protokolů hraničních komisí, Zápisů vedoucích měřických skupin, Mapové části, Protokolárních popisů hraniční čáry, Polních náčrtů z průběhu vytyčení a zaměření hraniční čáry aj. Důkazem o jejich významu svědčí i jejich registrace v sekretariátu OSN.

Řídicí činnost hraničních komisí se opírá o přijatý Jednací řád, rekognoskaci, plán práce komise, vydané Instrukce k hraničním pracím a vyhodnocování plnění úkolů měřických skupin. Na závěr terénních a kamerálních prací hraniční komise vyhotovuje Závěrečný protokol.

V součinnosti s právním odborem resortu ministerstva vnitra a právním odborem ministerstva zahraničních věcí připravuje rozhraničovací komise návrh smlouvy o státních hranicích.

Čím jste se například konkrétně zabývali?

V mém funkčním období se hraniční komise zabývaly zejména těmito úkoly:

a) S Polskem v sedmdesátých letech, v souvislosti s polským požadavkem vybudovat polskou přehradu na Dunajci. To z hlediska správy státních hranic vyžadovalo v tomto úseku novou delimitaci státních hranic. Polsko své požadavky konkretizovalo ve vodohospodářském projektu, což předpokládalo, aby čs. strana Polsku poskytla státní území o výměře 25 hektarů úrodné půdy v blízkosti čs. obce Lysá nad Dunajcom. Náhradou polská strana čs. straně poskytla státní území u polské obce Wojkowa, okr. Nowy Sacz, vzdálené 46 km od Lysé nad Dunajcom, nižší bonity půdy (pastviny). Paradoxem bylo, že toto přátelské, velmi vstřícné gesto československé strany polská strana mediálně zneužila k oživení, obdobně jako v poválečném období, k propagování svých starých územních nároků z let 1918, 1938, 1945 a 1946 (viz polský tisk Polityka a Trybuna Opolska). Své územní představy Polsko neopustilo ani po roce 1989, když polská delegace na 6. konferenci OSN o standardizaci geografických názvů (25. srpna až 3. září 1992) v New Yorku neopomněla připomenout staré územní nároky na Těšínsko, Oravu a Spiš. Zajímavá je časová i věcná shoda v propagandě: právě v té době exprezident Lech Walesa v zájmu Polska přesvědčoval na příhraniční schůzce exprezidenta Václava Havla o potřebě zrušit hraniční smlouvu z roku 1958, což se mu podařilo.

b) Náročným úkolem bylo měřické přezkoušení státních hranic na hraničních vodních tocích s Polskem z 10. prosince 1986, zejména proto, že od roku 1957 se vzniklé závady ve vyznačení státních hranic odstraňovaly převážně nepravidelně, což zanechalo na státních hranicích řadu nedostatků. Důvod spočíval v nefunkčnosti nutné údržby státních hranic; oba státy vytvořily Stálou hraniční komisi teprve v roce 1976.

Významné bylo, že se při měřickém přezkoušení na hraničních vodních tocích odhalily vážné nedostatky v přesnosti zaměření (byla přijata nesprávná technologie měření), u předešlého tzv. konečného zaměření hranic z let 1956–1957. Tento závažný nedostatek spolu s polským nesplněním závazků plynoucích ze smlouvy je dosud zásadním problémem v řešení hraničních problémů z roku 1958.

Bohužel, příhraniční schůzka exprezidentů Havla a Walesy, zejména vstřícnost Václava Havla, jakož i jeho poradců, vnesla do dalšího vývoje v řešení problémů po roce 1958, zejména pak zrušením hraniční Dohody David–Rapacki, značný chaos. Není třeba zdůrazňovat, že se dosud nepodařilo žádné české vládě tento problém vyřešit. Bohužel, chybí erudovaný analytický rozbor. Že tím trpí zejména čeští občané v příhraničí, není třeba připomínat.

c) O politicky významný úkol v celé Evropě šlo při zaměření a vyznačení společných státních hranic s bývalou NDR, které bylo završeno hraniční smlouvou podepsanou 3. prosince 1980 (v platnost vstoupila 30. června 1982). Po zaměření a vyznačení státních hranic s NDR, včetně vyhotovení hraničních dokumentů a registrace smlouvy v OSN, se dílo zařadilo na úroveň běžnou u ostatních evropských států. Vážnost, kterou získalo zaměření v terénu, jakož i vyhotovená hraniční dokumentace, přiměla i sjednocené Německo, aby v devadesátých letech celoněmecká rozhraničovací komise převzala pro saský díl hranic výsledky zaměření, včetně hraniční dokumentace, dosažené hraniční komisí ČSSR–NDR. Potíž byla na začátku zahájení měřických prací s NDR v tom, že pro tyto nové hranice strana NDR neměla k dispozici hraniční dokumenty. Jelikož čs. hraniční dokumenty byly nacisty v roce 1940 odvlečeny z Prahy do Berlína, a po válce, z titulu potřeby, aby nemohly být poskytnuty pro zaměřovaný úsek straně NDR, byly dokumenty přesunuty do archivu v Mnichově. V důsledku toho československá strana vyhotovila potřebné fotokopie dokumentů, a tyto vstřícně poskytla straně NDR.

Odcizení dokumentů již trvá 76 let.

d) Nejvýznamnějším úkolem bylo zahájení vyměřování a obnova hranic se SRN. Na československou iniciativu o nezbytnosti měřického přezkoušení a obnovy válkou zničeného vyznačení hranic (pomnichovská berlínská čára a protektorátní hranice) reagovalo, po dlouholetých urgencích, až Bavorsko. Pro jeho omezený potenciál v hraničních otázkách nebylo možné očekávat, že drobná oprava hraničních znaků, ke které nabídlo spolupráci, bude završena uzavřením hraniční smlouvy. Přitom na obou stranách byl dostatek podkladů pro daleko rozsáhlejší hraniční práce.

Ledy se hnuly po složité ratifikaci Smlouvy o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN, jakož že i podepsání hraniční smlouvy s NDR proběhlo bez problémů.

Teprve po změně politického systému v bývalé ČSSR německá strana změnila pohledy na smluvní uspořádání státních hranic. K přípravě nové hraniční smlouvy se přikročilo na expertní úrovni v roce 1991 a již před závěrem roku 1994 obdrželi poslanci českého parlamentu k vyjádření text Smlouvy mezi ČR a SRN o státních hranicích, která byla v tichosti podepsaná 3. listopadu v Bonnu.

Problémy se přesunuly na určení charakteru hranic – stávající či státní – což s obtížemi uplatňovala i česká strana. Autoři knihy Komu sluší omluva na str. 200–203 otiskli mé vysvětlení z RP, že i strana SRN se svými sousedy užívá termín státní hranice.

A čeho jste vlastně dosáhli?

Podařilo se likvidovat válkou zničené zaměření a vyznačení hranic a obnovit stav stanovený mocnostmi ke dni 31. prosince 1937. Zaměřit a vyznačit hranice nového německého státu s NDR, včetně nové hraniční dokumentace, kterou pro saský úsek převzala i hraniční komise ČR–SRN. Vzhledem k tomu je dosažená obnova hranic i přes její čtyřicetileté odmítání stranou SRN velkým vítězstvím čs. strany.

Dále: Hraniční a zejména dokumentární uspořádání státních hranic s PLR, v souvislosti s výstavbou polské přehrady na Dunajci. Měřické přezkoušení státních hranic na hraničních vodních tocích s PLR. Měřické přezkoušení státních hranic s SSSR, včetně přezkoušení trojmezí ČSSR-SSSR-MLR. Měřické přezkoušení státních hranic s Rakouskem. Měřické přezkoušení státních hranic s MLR.

Při příležitosti návštěvy kancléřky Merkelové jste jí napsal dopis, v němž jste žádal návrat jakýchsi dokumentů. Oč se jednalo?

Problematiku, jak současní politici usilují o státní suverenitu a zachování územní celistvosti státu, si připomínáme vždy, když dochází k výročím osobností, jako byli T. G. Masaryk a Edvard Beneš, kteří se výrazně podíleli na vzniku i obnově naší státnosti. Patří sem zejména státní hranice, s tím související hraniční dokumenty, uchování územní celistvosti státu, k čemuž občany, zejména politiky, vybavuje vlastenecké svědomí. Mnohdy jsme svědky, že společenský vývoj k těmto principům nevede, neboť se v politice usadili lidé, kterým jsou tyto principy naprosto cizí. Tento fakt hlídal po svém návratu do vlasti T. G. Masaryk známou výzvou – odrakouštit se.

Zdá se, že při posledních volbách si to voliči začali uvědomovat. Bohužel, i přesto se mnoho nositelů této zátěže v politice stále drží.

Vyzbrojen tímto principem proto sleduji, co je pro územní celistvost a suverenitu nebezpečné. O jednom, co již trvá 76 let - »nacisty odcizené čs. hraniční dokumenty« a jejich transport do zařízení Reichsministerium des Innern v Berlíně v roce 1940, jsem již několikrát publikoval a písemně vyzval k řešení mnohé politiky. Proto při příležitosti návštěvy kancléřky SRN Angely Merkelové v Praze jsem ji prostřednictvím Velvyslanectví SRN v Praze požádal o dořešení problému a navrácení dokumentů české straně. Bohužel, dosud nebylo reagováno. Po zkušenostech z dosavadních reakcí si nedělám iluze. Zdá se, že při hledání gentlemana budeme muset pozměnit adresu.

Jaký vůbec má smysl návrat již zřejmě vyhaslých dokumentů?

Hraniční dokumentární dílo je souborem dokumentů vyhotovených o státních hranicích (verbálních a kartografických) popisující průběh státních hranic v prostoru a čase.

Státní hranice v čase jsou dokumentovány několika hraničními smlouvami. Tak je tomu i v tomto případě. Zemské mapy, na nichž byly zobrazeny hranice, se objevují již v šedesátých letech 17. století. Známé jsou například Mapa zemí Koruny české z roku 1892 aj. Z předversailleských hraničních smluv, jsou významné hraniční smlouvy z let 1848, 1862 a 1869, které byly přijaty jako základ pro versailleské určení československo–německých státních hranic, což obě strany přijaly. Podobně je tomu tak i na ostatních hranicích. Z toho je patrná důležitost starého hraničního dokumentárního díla a jeho časová návaznost pro přesnost určení v čase i prostoru. Z těchto důvodů nemohou být hraniční dokumenty vyhaslé. Bez existence těchto hraničních dokumentů by také nebyl podklad, který československá strana pořídila ve formě fotokopie pro stranu NDR.

* Odpověděl vám tedy vůbec někdo?

K písemnému požadavku na řešení navrácení odvlečeného hraničního fondu z roku 1940 z Prahy do Berlína jsem využil, jak jsem již řekl, připravované návštěvy kancléřky SRN Angely Merkelové u nás, a prostřednictvím Velvyslanectví SRN v Praze jí poslal písemnou formou dopis. V dopise jsem ji informoval o problémech odcizení hraniční dokumentace nacisty v roce 1940 v Praze a zároveň ji slušně požádal o řešení tohoto problému. Dosud, tj. 60 dní od odeslání dopisu, nikdo z německé strany na dopis neodpověděl.

Proč, podle vás, nám tyto dokumenty německá strana vlastně dosud nevrátila?

Po zkušenostech z reakcí na předcházející publikování problému hraničních dokumentů, po písemných žádostech politikům, jakož i po mém přednesení žádosti v osmdesátých letech při zasedání společné hraniční komise ČSSR-SRN jsem tento přístup předpokládal. Důvod: Jsme malý stát a německý patriotismus světu již po staletí vnucuje své myšlení.

Mimochodem, k dokreslení problému: nejde jen o navrácení hraničních dokumentů. V době protektorátu nám byly vnuceny i další náklady spojené s výkonem měřických prací, zejména když němečtí zeměměřiči, jmenovaní německou stranou pro výkon hraničních prací na protektorátních hranicích, byli odvoláni na německou frontu. Tehdy Říše veškerý výkon hraničních prací, jak personálně, tak i materiálně, převedla na české zeměměřiče. Náklady šly na vrub protektorátu.

Kopie, vlastně dopisy s podobným obsahem jste poslal i českým politikům. Jak vám odpověděli?

V souvislosti s návštěvou kancléřky Merkelové v Praze jsem se obrátil písemně na prezidenta ČR Ing. Miloše Zemana a předsedu vlády ČR Bohuslava Sobotku a informoval je o obsahu mého dopisu kancléřce SRN Merkelové. Zároveň jsem je požádal, aby moji žádost podpořili.

Prezident ČR v této věci pověřil odpovědí Mgr. Martina Hakaufa, vedoucího oddělení styku s veřejností. Jmenovaný mi sdělil, že šetření, která byla na podkladě mého podnětu provedena, neodhalila žádné skutečnosti, které by vyžadovaly reakci prezidenta republiky. Odpověď přišla 9. září.

Podobně pan předseda vlády ČR pověřil Mgr. Marka Macháně, vedoucího styku s veřejností, aby mne informoval, že pan předseda vlády byl s mým dopisem seznámen a vzal ho na vědomí. Zároveň pověřil pana Mgr. Macháně, aby mi za můj dopis zdvořile poděkoval. Ubezpečil mne, že pan předseda vlády si velice váží mých slov, která jasně potvrzují moje úsilí a starostlivost o budoucnost naší země, na níž je třeba se dívat s tím, že má být dána do pořádku také její minulost. Odpověď přišla 26. srpna.

K jiné reakci nedošlo. Patrně se očekávalo, že zareaguje paní kancléřka. Bohužel, k tomu nedošlo. Ptám se, zůstane i nadále tento problém spící veličinou? Začínají se nám hromadit.

Může být někdy, protože nevlastníme originály zmíněných listin, něco využito proti nám? Mám na mysli třeba to, že mezi bavorskou částí Německa a naší republikou jsou z bavorské strany hraniční patníky označeny jen jako zemská hranice, a nikoli státní.

V souladu s hraničními dokumenty jsou státní hranice se SRN vyznačeny hraničními znaky (kameny) označenými na straně směřující do Bavorska iniciálou DB, přitom v čitateli je písmeno »D« a ve jmenovateli (bez lomítka) je písmeno »B«. Podobné označení je nyní i v saském úseku, v kombinaci písmen D a S.

Mimoto byli občané na německém státním území upozorněni tabulí Landes Grenze, což podle hraničních dokumentů do označení hranic nenáleží. Průběh státních hranic je správně zadokumentován pouze v příloze hraniční smlouvy - hraniční dokumentaci.

Z minulosti jsme svědky pokusu o zrelativizování státních hranic. Poté, co SRN a NDR podepsaly v roce 1972 smlouvu, v níž zdůraznily, že »potvrzují nenarušitelnost svých stávajících hranic, nyní i v budoucnu«, bavorská vláda podala ke Spolkovému ústavnímu soudu žalobu na »neústavnost« této smlouvy. Spolkový ústavní soud k tomu v dalším uvedl, že pojem bestehende Grenze (stávající, nynější hranice) mezi SRN a NDR ve smlouvě, neznamená uznání hranice jako »státní«, což bylo uplatňováno i ve vztahu k ČR. Tehdejší zdůvodňování, že jde o slovíčkaření, jsem v deníku Rudé právo dne 3. prosince 1991 objasnil, že strana SRN má ve slovníku výraz státní hranice, který s ostatními sousedními státy užívá.

Ukázalo se sice, že strana SRN musela ustoupit, ale byli bychom velmi naivní, kdybychom takovou výhru považovali za konečnou. Což oddalování navrácení hraničních dokumentů, trvající již 76 let, není důkazem o pokračujícím zrelativizování státních hranic?

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 56 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.