Jihlavské náměstí přejmenováno po Garriguových. Symbolicky

Při příležitosti oslav vzniku Československa v roce 1918 bylo v Jihlavě odhaleno nové náměstí, respektive nový název náměstí. Dříve Masarykovo, dnes náměstí Garriguových má být připomínkou postojů Terezie Kropáčkové, Charlotte Garrigue Masarykové, Olgy a Alice Masarykových, ale i Anny a Herberty Masarykových.

Ano, i tyto ženy z rodiny Tomáše Garrigua Masaryka přispěly svým dílem k emancipaci a lepšímu postavení žen v Československu, silně tematizovaly otázku sociálního postavení žen a svými postoji formovaly prvního československého prezidenta. Na jejich reálné činy, stejně tak na jejich pozitivní vliv na Masaryka, se prý často zapomíná. Zatímco o práci a zásluhách prvního čs. prezidenta se všeobecně ví, o tom, co důležitého vykonaly pro společnost jeho matka, manželka, dcery nebo vnučky, už nikoliv.

Informaci o této události, která se odehrála 28. října »v rušných ulicích jihlavského filmového festivalu«, dostala redakce Haló novin v předvečer státního svátku. A aby nedošlo k omylu, šlo o určité momentální symbolické gesto - náměstí oficiálně přejmenováno nebylo.

O »přejmenování« náměstí se zasadila skupina aktivistek, které se nazvaly, v souladu s historií, Ženy 28. října. Jsou to: umělkyně Darina Alster, knihovnice Lydie Bartošová, překladatelka Tereza Císařová, politička Monika Horáková, překladatelka Petra Jelínková, básnířka Martina Malinová, dokumentaristka a redaktorka A2LARM Apolena Rychlíková, demografka a socioložka Michaela Trtíková Vojtková, právnička Lucia Zachariášová a studentka Sára Vidímová.

»Přijde nám důležité upozornit na zajímavé ženy české a československé historie a zároveň tím tematizovat přetrvávající genderové nerovnosti v naší společnosti. Všechny ženy Garriguovy a Masarykovy se věnovaly sociální práci, ať už zaměřené na dosažitelnost vzdělání pro ženy, nebo na oblast péče a zdravotnictví,« řekla k tomu Lucia Zachariášová.

»Náměstí Garriguových má být poctou celé rodině Garriguových. Málokdo dnes ví, že se Charlotte Garrigue Masaryková sebevědomě účastnila politiky v Rakousko-Uhersku. Jako sociální demokratka se zasazovala o dosažení všeobecného volebního práva, které umožnilo i nemajetným vrstvám obyvatel podílet se na politice. Neméně se angažovala v ženském hnutí a přímo pomáhala sociálně slabým a chudým,« uvedla Apolena Rychlíková. Dodala, že angažovaností v politice a starostí o nemocné a potřebné se tyto ženy zasloužily o zlepšení životních podmínek žen, dětí a potřebných, o větší vzdělanost.

»Alice Masaryková věnovala úsilí vzdělávání žen. Založila Československou školu pro ošetřovatelky, teprve druhou v monarchii, a po vzniku první republiky zakládala Československý červený kříž,« poznamenala další z Žen 28. října Petra Jelínková.

»První prezident Československa byl zároveň i prvním a zřejmě i posledním feministou na pražském hradě. Byl to muž, který si vážil žen, a tento vztah byl vzájemný,« řekla Michaela Trtíková Vojtková. V České republice je prý 111 náměstí, která nesou jméno TGM, a to jihlavské, které je také pojmenováno po prvním čs. prezidentovi, tak má uctít i »ženy jeho života«.

Za tuto iniciativu aktivistkám poděkovala na Facebooku vnučka Garriguových Charlotta Kotik, která mimo jiné napsala: »Je to báječná iniciativa. Snad se skutečně rozběhne a společenskou situaci dříve nebo později ovlivní.«

Od čtenářky

Na informaci o této akci, která má symbolický charakter, reagovala jedna z našich čtenářek Helena Polášková. »Ihned jsem sáhla po Epizodě ze života Charlotty G. Masarykové (snímek v galerii) od našeho regionálního spisovatele pana Richarda Sobotky. Mimochodem setkáváme se spolu v knihovně v projektu Město v mé paměti. Znovu jsem si oživila mnohé pasáže z této publikace a cítím, že si Charlotta i ostatní uvedené ženy této pozornosti zaslouží,« napsala Haló novinám.

(mh)

FOTO - H. POLÁŠKOVÁ


Prohlášení Žen 28. října

Zveřejňujeme projev pracovní skupiny Ženy 28. října u příležitosti »přejmenování« jihlavského Masarykova náměstí na náměstí Garriguových:

»Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol,« pronesl na adresu své ženy Charlotte Tomáš Garrigue Masaryk, první československý prezident a jeden z nejznámějších feministů naší historie. Zatímco o jeho životě víme takřka vše, osudy jeho matky, manželky, dcer a vnuček nám zůstávají téměř skryté. Není těžké si představit, z jakého důvodu: byly to přece ženy.

Ženy, které se velkou měrou zasadily o lepší postavení pracujících žen a mužů v československé společnosti. Ženy, které věnovaly svůj život otázkám sociálních důsledků genderové nerovnosti. Ženy, které prosazovaly politické řešení těchto problémů. 
Byly to ženy, které se aktivně zasazovaly o právo na vzdělání pro všechny, tedy i dívky a ženy, v době, kdy bylo odborné vzdělání výhradně věnované mužům. Prosazovaly kvalitní a důstojnou práci bez rozdílu pohlaví, co největší společenskou prostupnost a odstranění předsudků. Zasazovaly se za odstranění sexistického jednání a degradujících přístupů, se kterými se ženy v jejich době musely neustále potýkat.

Ženy, po nichž pojmenováváme toto náměstí, bojovaly velmi složitě za základní uznání a respekt, který by měl náležet i dnes každé ženě stejně tak, jako náleží každému skoro každému muži.

Navzdory jejich veškeré práci však o nich víme nejvíce z citátů Masaryka a známe je jako »jeho« ženy. Je to osud, který je v přetrvávající patriarchální struktuře společnosti a kultury vlastní většině žen. Jsou manipulovány do rolí matek, manželek, dcer, pomocnic, rádkyň, múz… Že se za každou z takových redukcí skrývá reálný důsledek a především reálný útlak, už nám ale historie nic neříká. A co hůř: neříká nám to ani současnost. A i proto jsme tady.

Není to jen pozapomenutá práce Charlotte Garrigue M., Alice a Olgy M., Herberty a Anny M., co nás přivedlo na toto místo, ale především fakt, že řada z toho, o co se ve svém boji proti nerovnému postavení žen zasazovaly, stále trvá.

Ženy v naší společnosti plní roli druhořadých občanek, rovnost práv je jen formální. Matky samoživitelky jsou nejohroženější skupinou naší společnosti - na dosažení životního minima musí pracovat neuvěřitelných 80 hodin týdně, tedy dvojnásobek než ostatní. Za stejnou práci u nás ženy na drtivé většině pozic dostávají o více než dvacet procent nižší plat než muži, skleněné stropy a vertikální nerovnost jsou součástí naší každodennosti. Devět z deseti lidí v důchodovém věku pod hranicí chudoby jsou ženy - asi proto je slovo chudoba rodu ženského.

Takřka veškerá oblast péče, ať už mluvíme o eufemisticky nazývané »rodičovské dovolené«, na kterou u nás z 99 procent nastupují ženy, nebo o starosti o nemocné a umírající příbuzné, je hluboce podfinancována. Psychicky náročná a odpovědná práce, jakou jsou výchova nebo péče, se tak stávají prací společensky zneuznanou a devalvovanou.

To navíc neplatí jen za zavřenými dveřmi našich domů a bytů. I ve školkách, školách, zdravotnických zařízeních, kojeneckých a dětských ústavech, ústavech pro umírající či na sociálkách se ženy stávají obětí nedostatečného financování, nulové pozitivní zpětné vazby a ocenění za jejich náročnou práci.

Dnes tu stojíme, abychom při vzpomínce na Charlotte, Alici, Olgu, Annu a Herbertu, na ženy, které se o zlepšení společenských podmínek žen v Československu zasadily, vzdaly hold i všem anonymním ženám, které za ponižujících podmínek vykonávaly a vykonávají práci, která je skutečně potřebná.

Zatímco se poslední dny řeší hlavně to, kdo dnes, 28. října, bude, či nebude vyznamenán na Pražském Hradě, zůstávají tisíce žen ve stínu svých mužů, samozřejmosti, nezájmu, ačkoliv by si řada z nich - učitelky, zdravotní sestry, sociální pracovnice, vychovatelky (možná většina?) zasloužily ten největší respekt a pocty víc než mnozí dnes vyznamenaní.

Víme, že bude potřeba přejmenovat ještě spousty náměstí, dopsat mnoho učebnic a vyzdvihnout zapomenutou práci mnoha žen, než se začne o otázkách přetrvávající genderové nerovnosti alespoň okrajově mluvit. A je nám jasné, že pokud máme dospět k opravdovému nastolení rovnosti mezi ženami a muži a tím ke zlepšení stávajících poměrů, náměstí nebo učebnice nepostačí. Ale věříme, že podobné akce mohou řadu žen povzbudit v jejich každodenním boji s diskriminací. A to dnes nemusí být úplně málo. Smrt patriarchátu.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.8, celkem 18 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


petrpundr
2016-11-11 11:33
To si tedy dovolili dost ! Copak v Jihlavě nevědí,že veškerá
náměstí ,lavičky a letiště se musí pojmenovávat po V.Havlovi ? To
by byl ovšem hrubý nedostatek!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.