Rodný domek Sigmunda Freuda

Proslavilo ho poslouchání

Ten domek je opravdu malý. A ani jim nepatřil. Návštěvníky moravského města Příbora, založeného již v roce 1251, překvapí, že rodina nejslavnějšího rodáka Sigmunda Freuda se tísnila v prvním patře stavení, které v boční ulici vlastnil zámečník Zajíc. Figurína zakladatele psychoanalýzy v přízemí přitom připomíná blahobytného měšťana. Cesta k tomu, aby se jím v soukromém životě stal, ale byla dlouhá. Zahájil ji v květnu roku 1856, tedy před 160 lety, právě zde. Jeho otec Jákob zaznamenal do rodinné knihy jako jeho jméno Schlomo. Městský písař zase zapsal, že se narodil Sigismund. Ani toto jméno mu nevydrželo, prý si ho změnil proto, aby si ho nepletli se starším příbuzným.

Sigmundova maminka Amálie byla již třetí Jákobovou ženou. Mladičká manželka přivítala, že s péčí o synka jí pomáhala Monika Zajícová. Jedním ze zážitků, které si později Sigmund vylovil z nevědomí, bylo náhlé zmizení chůvy. Jako dítě netušil, že se tak stalo za dramatických okolností. Zámečníkovu ženu odhalili a zatkli jako zlodějku. Sigmundovi se z prvních let, která strávil v Příboře, ovšem vybavovaly hlavně okolní louky plné pampelišek. „Touha po krásných lesích domoviny, kde jsem se pokoušel utíkat otci, sotva jsem začal chodit, mě nikdy neopustila,“ vzpomínal v jednom svém pojednání.

Obchodník s vlnou zkrachoval

Už jako vážený psychiatr měl představu, že jeho otec byl zpočátku vcelku zámožný. Nad tím i vzhledem k pronájmu bytečku v malém domku v tehdy provinčním městě s tisíci obyvateli někteří badatelé pochybují. Jákob přišel na Moravu už někdy v roce 1844 a přestěhování do Příbora zřejmě nebylo náhodné. Sigmundův otec byl obchodníkem s vlnou, který půl roku cestoval po různých evropských zemích, aby tam udal svůj sortiment. V letech 1853- 65 byl ve městě starostou Jan Raška mladší, jehož aktivity ukazují na spojení Příbora se zpracováním vlny. Bývalý hostinec, kde založil první továrnu na sukno a zboží z ovčí vlny, ovšem koupil až po odchodu Freudových, a to v roce 1862.

Figurína Sigmunda Freuda

Tak dlouho Jákob nemohl čekat. Jeho syn již v dospělém věku zapsal: „Když mi byly asi tři roky, došlo ke krachu průmyslového odvětví, jímž se otec zabýval. Ztratil své jmění. Příbor jsme museli opustit a přestěhovat se do velkého města.“ Rodina napřed zamířila na rok do Lipska a pak zakotvila ve Vídni. Tady Sigmund studoval a rval se o uznání, které by mu umožnilo vytvořit takové finanční zázemí, aby se mohl oženit s milovanou Martou Bernaysovou, která na něho trpělivě čtyři roky čekala. Pomoc od rodiny zřejmě nemohl Sigmund očekávat i vzhledem k tomu, že jeho otec musel zaopatřit především dcery.

Freudův životopisec Georg Markus ale připomíná, že svou první lásku prožil mladík právě v Příboře. O posledních prázdninách při studiu na gymnáziu ho tam rodiče poslali na zotavenou. Tady poznal sestru svého přítele Emila Flusse Giselu. S vášnivostí nezkušeného srdce se do ní pobláznil. Při vzpomínání na mládí pak uvedl: „Bylo mi sedmnáct a v rodině hostitele byla patnáctiletá dcera, do které jsem se okamžitě zamiloval. Bylo to mé první poblouznění, dost silné, ale uchovával jsem je v naprosté tajnosti. Dívka po několika dnech odcestovala do výchovného ústavu, z něhož předtím přijela na prázdniny, a teprve rozloučení po kratinké známosti vyneslo mou touhu patřičně vysoko. Vydával jsem se na několikahodinové osamělé procházky do nádherných lesů svého dětství a oddával se stavění vzdušných zámků.“ O čem zamilovaný student snil? Zabýval se hlavně tím, co by se stalo, kdyby... Kdyby jeho otec nezkrachoval a zůstal v Příboře, kdyby tady mohl Sigmund vyrůst a zesílit jako zdejší chlapci, kdyby se pak oženil s Giselou a mohl jí být celoživotní oporou. Jenže nic z toho se neuskutečnilo. Student se vrátil do Vídně, vydal se na úplně jinou životní dráhu a potýkal se celý život i s fyzickou slabostí.

Mlčeti zlato

Po studiu na doktora se seznámil s již zmíněnou Martou, jejíž matka ji z opatrnosti odvezla z Vídně. Sigmund nic neznamenal a bylo zapotřebí zabránit příliš důvěrným stykům. Tehdy asistenti v nemocnicích i na fakultách pracovali zpravidla zdarma, aby získali zkušenosti a vešli ve známost. I proto usiloval Freud o získání soukromé docentury, i když s ní nebyl spojen žádný příjem. Pokud si chtěl nový doktor otevřít svou praxi, museli ho znát v odborných kruzích a zejména v měšťanském prostředí, aby k němu vůbec chodili dobře platící pacienti. První šanci se proslavit ale Sigmund prošvihl. Mohla za to upovídanost. Dalo by se s nadsázkou říci, že po této příhodě zjistil, že lepší je poslouchat než mluvit, což z něho nakonec udělalo věhlasného psychiatra.

Freud v počátcích své kariéry experimentoval s kokainem. Nadchl se pro něj, neblahé účinky závislosti ještě nedohlédl. Zrovna ho v roce 1884 přeložili na neurologické oddělení Všeobecné nemocnice, když se na jejím dvoře připojil k hloučku lékařů. Klábosili a kolem šel asistent, který si držel tvář. „To je bolest,“ naříkal. Mladý Sigmund řekl, že mu může pomoci. „Přišel jsem na to, že mi po kokainu dřevění jazyk.“ Toto své zjištění ovšem nikde nepublikoval. Dva lékaři ze skupinky přihlížejících zavětřili. Zatímco Sigmund odjel na návštěvu Marty, vyzkoušeli kokain pro znecitlivění při operacích očí, hrtanu i nosní dutiny. Hned s tím spěchali do novin a nadšená Vídeň jim tleskala. Když se Freud vrátil, ovace za prvenství objevu lokální anestezie ho nečekaly. I když se tvářil velkoryse, mrzelo ho to do konce života. Musel se lopotit, aby přišel na něco jiného.

Inspirací prázdná čekárna

V roce 1886 se konečně mohl oženit a otevřít si vlastní ordinaci. Jenže čekárna často zela prázdnotou a dluhy narůstaly. Životopisec Georg Markus píše: „Očekávaní pacienti se však nedostavili v hojném počtu, a neurologickým případům zpočátku také nemohl poskytnout nic jiného než ostatní lékaři: koupele, dietu, elektroterapii.“ Zatímco v soukromém životě byl Freud konzervativní a neopustil zvyky tradičního měšťanstva, ve vědecké oblasti stále hledal novinky. Napřed to zkoušel s léčbou neurologických pacientů v hypnóze, jak se s ní seznámil na studijním pobytu ve Francii. Výsledky ale nebyly tak uspokojivé, jak očekával. Údajné vzpomínky, které mohly stát u zrodu neuróz, příliš ovlivňoval lékař.

Před rodným domkem v Příboře stojí měděná pohovka, která symbolizuje léčebnou metodu, kterou se Freud proslavil. Vsadil na tzv. volnou asociaci, kdy se dialog mezi pacientem a lékařem změnil na monolog psychicky nemocného. Georg Markus novou metodu charakterizuje takto: „Volnou řečí pacienta, jenž psychiatrovi – ale především sám sobě – otevírá své nevědomí, se zrodila psychoanalýza. Na lékaři od té doby záleží už jenom interpretace potlačených a do vědomí navrácených vzpomínek.“ A dodává: „Na rozdíl od všech dosavadních metod se Freud v psychoanalytické léčbě vzdává vlivu lékaře, rad či kázání a zůstává posluchačem.“ Cesta k uznání této metody ovšem byla dlouhá, zpočátku ji ostatní vědci a lékaři ostře kritizovali. Obdobně se Freudovi dařilo v roce 1899 s převratnou knihou Výklad snů. V prvních šesti letech se jí prodalo jen 351 výtisků. Zdá se to neuvěřitelné, když později vycházela v překladech do mnoha jazyků v miliónových nákladech. Mnohé současníky rovněž pobouřil úvahami o sexualitě. Georg Markus o Freudových závěrech napsal: „Je-li pud ke slasti potlačen a zahnán do podvědomí místo toho, aby se přirozeně vybil, pak namnoze dochází k duševním poruchám.“

Představa, že psychiatr si dokáže lehce poradit s vlastními potížemi, má trhliny i ve Freudově případě. Před svými čtyřicátinami začal mít srdeční obtíže. Svíral ho strach, že brzo umře. Někdy ho tak ochromil, že po několik dní nemohl ordinovat. Svěřoval se s tím v  dopisech svému příteli doktoru Wilhelmu Fliessovi z Berlína, který mu na dálku uděloval rady. Jednou z nich byl zákaz kouření. Sigmund se pokusil přestat, ale stěžoval si na „strašlivé trápení z abstinence“. Jakmile zase začal, radostně sděloval: „Od prvních doutníků jsem byl s to opět pracovat, opět pánem své nálady, zatímco předtím byla moje existence nesnesitelná.“ Freud se už doutníků nevzdal a když byl slavný, tak se svěřoval, že jim vděčí za schopnost stupňovat svůj pracovní výkon. Vzorem mu prý byl otec, který kouřil do svých 81 let.

Sigmund Freud se nakonec dožil ještě o rok vyššího věku. V závěru života ovšem musel čelit hrozivému nebezpečí. Po anšlusu Rakouska se jako židovský učenec ocitl v hledáčku fašistů. Podařilo se mu pro rodinu a několik přátel získat azyl v Anglii, kam emigroval. Sigmund Freud zemřel krátce po vypuknutí druhé světové války v září roku 1939. V jeho rodném domku v Příboře se v prvním patře, kde se kdysi batolil, návštěvník dozví řadu důležitých informací o jeho životě i díle.

Miroslava MOUČKOVÁ

FOTO - autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 5 hlasů.

Miroslava MOUČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama