FOTO - archiv

Pronásledování člověka člověkem je trestné

Anglický výraz stalking původně znamenal stopovat – zvěř. Stalking znamená zlovolné, úmyslné, nebezpečné pronásledování a obtěžování. Pro život oběti přináší nepředstavitelné utrpení. Stín se za ní plíží doslova všude. Slídí před domem, vyskočí na skype, číhá na chatu, týrá a vyhrožuje. Zbavit se ho není snadné. Mnoho lidí s ním má osobní zkušenost.

Stalking je úmyslné a systematické porušování osobní svobody jiného. Cílem je navázání a udržování kontaktu s pronásledovaným člověkem i přes jeho nesouhlas. Umanutost a posedlost některých pachatelů či pachatelek může trvat i několik let. Obětí se může stát kdokoli. S nebezpečným pronásledováním se už podle zahraničních průzkumů setkalo osm procent žen (jedna z 12) a dvě procenta mužů (jeden ze 45). Také tato fakta zazněla na semináři ve sněmovně.

Za trestný čin bylo pronásledování poprvé označeno v Kalifornii v roce 1990. Odborný pojem stalkingu se později prosadil v trestním právu, přes USA a Velkou Británii se postupně dostal např. do Belgie či Nizozemí. V Rakousku byl jako trestný čin zaveden v roce 2006 a v Německu o rok později. Od 1. ledna 2010 se s účinností nového trestního zákoníku dostal stalking i do českého právního řádu, a to jako nový trestný čin nazvaný nebezpečné pronásledování. Patří mezi trestné činy narušující soužití lidí a upravuje ho paragraf 354. Spočívá v tom, že jeden člověk dlouhodobě pronásleduje druhého člověka, vyhledává jeho osobní blízkost, sleduje ho, ale také mu ztrpčuje život po mobilu či e-mailu, píše mu dopisy, omezuje jeho osobní svobodu, způsob života, kvůli kontaktu zneužije jeho osobní údaje, nejednou také jemu nebo jeho blízkým vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinak. Pronásledovaný člověk se tak obává o své zdraví nebo dokonce o svůj život. Stalking někdy končí i psychickými poruchami, ale také vraždami či sebevraždami.

Co pachateli hrozí? V základní sazbě je to trest odnětí svobody až na jeden rok, je-li pronásledovaným dítě nebo těhotná žena, případně je pronásledujících více či je použita zbraň, může se stolker dostat do vězení až na tři roky. Pronásledování je tedy trestné.

Rozpoznat stalkera nemusí být snadné

Při projednávání zákona o obětech trestných činů ve sněmovně podala Helena Válková pozměňovací návrhy, které by mohly pomoci obětem tohoto trestného činu, a to zavedením bezplatné právní pomoci zvlášť zranitelným obětem. »Jde nejen o fyzický, ale i psychický nátlak,« zdůraznila poslankyně. Marek Benda (ODS) návrh rozšířil – bezplatná právní pomoc by se podle něj měla týkat i audiovizuální oblasti – aby se už nemusel opakovat výslech. Sněmovna se jimi bude zabývat na schůzi, která začala dnes.

Obětem nebezpečného pronásledování pomáhá v ČR Bílý kruh bezpečí (letos slaví 25. výročí od svého vzniku), dané problematice se věnuje už od roku 2003. Jeho prezidentka Petra Vitoušová poukázala ve sněmovně na to, že výskyt stalkingu je v naší zemi značný a dvě procenta jeho obětí za něj zaplatí životem. »Častými terči pronásledování se stávají bývalá žena pachatele a její nový přítel,« uvedla Vitoušová. Problémem je, že policisté stížnostem obětí nejednou nevěří, na výhrůžky, stálé obtěžování atd. příliš nereagují a všechny informace si spojí třeba až po několika měsících, poté, co došlo k fyzickému napadení oběti, ke zranění... Rozpoznat stalkera totiž nemusí být snadné, může se jevit jako společensky naprosto normální člověk, o kterém ani jeho nejbližší okolí nemusí tušit, že např. obtěžuje třeba svého expartnera. Stalker je až patologicky posedlý zájmem o člověka, kterého pronásleduje.

Od ledna 2010 zaznamenal Bílý kruh bezpečí 10 955 případů takového pronásledování, 25 obětí si přišlo pro radu v páru, o pomoc požádalo tuto organizaci 117 mužů a 953 žen.

Vitoušová odhaduje výskyt stalkingu na 6–10 %, nejvíce jeho obětí je ve věku 26 až 40 let. »Z těch, kdo přišli k nám do poradny, 31 % mužů a 41 % žen předtím stalking nikde neoznámilo. Bílý kruh bezpečí má své zkušené poradce a z dosavadních poznatků vyplývá jasný pokyn: Nepodceňovat!«

Člověku se zhroutí celý dosavadní život

Drobná učitelka středního věku, vdova se dvěma dětmi, působí velmi křehce. Říkejme jí třeba Věra. Přišla na seminář, aby řekla, co prožila na vlastní kůži. Nebylo pro ni lehké rozhodnutí vrátit se ke všemu zlému, co ničilo život jí, jejím dcerám, narušovalo její soukromí, a ohrožovalo její práci.

Vše začalo před třemi lety, po rozchodu s přítelem. »Posílal mi výhružné esemesky, psal řediteli školy, na které jsem učila, psal i na odbor školství, na školskou inspekci, obviňoval mě ze všeho možného... Řešila to sice přestupková komise, ale nikdo vlastně nic nedělal. Ještě jsem musela zaplatit právníka a poplatky, dotyčný nebyl označen jako viník, jako pachatel... Ničil mi auto, do poštovní schránky strkal mrtvá zvířata, obtěžoval děti. Sama jsem nemohla vycházet z bytu, na ulici po mně pokřikoval sprosté věci, vyhrožoval, že mě podřízne. Měla jsem strach. O sebe i o dcery, které studovaly vysokou školu, nemohly jsme být stále spolu. Bála jsem se, že přijdu o práci,“ vžívá se Věra znovu do nepříjemných situací, které se stále opakovaly, stupňovaly. Trvalo to půldruhého roku! Nevěděla si rady. Pomohl jí nejdřív letáček, poté internetové stránky Bílého kruhu bezpečí. S policií neměla dobré zkušenosti, nevěřili jí, prý jde o tvrzení proti tvrzení. Pokaždé byl u jejího případu jiný policista, a ona se cítila bezmocná. »Výhružky od bývalého přítele nebraly konce. Zachránili mě odborníci z Bílého kruhu v Brně,« nešetří slovy vděku.

Jednou večer šla venčit psa a skončila v nemocnici, teprve pak se její situace řešila. Expartner dostal podmínku na 20 měsíců, má Věře zaplatit nějaké peníze, ale neplatí a ona po něm ani nic vymáhat nemůže – pachatel expřítel je bez práce a ani exekutor si na něm nic nevezme. Odstěhoval se do místa, odkud pochází... »Nejde mi o peníze, jsem vděčná, že se v práci za mě postavili, ale vyčítám si, že za vše můžu, protože jsem včas nerozpoznala, co to je za člověka,« končí své líčení Věra.

Na stalking reagovat rázně!

»Jak by to bylo jiné, kdyby paní Věra mohla mít hned od začátku bezplatného právníka,« zareagovala Helena Válková. »Hluboká rána na duši zůstane dlouho, mrzí mě přístup policejních orgánů, státních zástupců, ale vždy je to o lidech, lidský faktor někdy selhává,« uznává poslanec Zdeněk Ondráček. »Oběti trestných činů přicházejí do Bílého kruhu bezpečí až poté, co už byli na policii, někdy jsou s výsledky policejní práce nespokojeni, někteří se obávají, že jim policie nepomůže,« poznamenala prorektorka Policejní akademie v Praze. Ludmila Čírtková. Zdůraznila, že oběti mají strach ze známého pachatele, jehož chování nemohou kontrolovat, jsou také nejednou rozčarovány z postupu Policie ČR, která se snaží případ mnohdy bagatelizovat. Uvedla, že loni bylo v ČR registrováno 500 případů stalkingu, z toho bylo u 370 ukončeno prověřování. Ačkoli jde o vážné případy, často jsou podle jejích slov přesunuty z trestního do přestupkového řízení. Stalking je porucha vztahu, a do budoucna se to může ještě zhoršit. Za důležité považuje Čírtková podporu oběti tak, aby se správně chovala, a stolkera rozhodně nelze litovat... »Výzkumy z EU ukazují, že 90 % pachatelů není vážně duševně narušeno, stalking se z psychiatrických léčeben stěhuje do normálních vztahů,« dodala policejní psycholožka. Uvedla, že jsou dva základní typy stalkerů - ti, kteří pronásledují své expartnery, a pak tzv. nekompetentní nápadník. V prvním případě jde o reakci na krach reálného vztahu, v druhém o akci vyvíjenou k tomu, aby vztah vznikl.

A jaký ze všeho vyplývá závěr? Na stalking zareagovat razantně a rychle. Legislativa je podle Čírtkové v ČR nastavena dobře, je však třeba zlepšit postupy praxe, brát oběti vážně, přestupkové řízení často nestačí - shodla se s Ondráčkem i dalšími účastníky sněmovního semináře. Za velmi důležité považuje, aby s ohrožovatelem vážně a rázně pohovořila »autorita«. Může to být starosta obce, ale také třeba člověk z Probační a mediační služby. Stalker nejednou označuje sám sebe za oběť a předstírá, že se mu skutečná oběť mstí, může na ni podat i trestní oznámení. Snaží se poškodit pověst oběti, očernit ji šířením nepravdivých informací v okolí.

Na semináři se rozebíralo, že je třeba rozlišit, kdy jde pouze o přestupek, a kdy už o trestný čin, hodně se mluvilo o dlouhodobosti nebezpečného pronásledování – co je tím myšleno? Čtyři až šest týdnů, osm, 10 týdnů? Soudce Městského soudu Praha Tomáš Durdík, který je aktivní v BKB upozornil, že k označení případu za trestný čin, nemusí dojít k fyzickému násilí vůči oběti. »Je třeba zlepšovat aplikační praxi, loni bylo odsouzeno jen 190 případů za trestný čin, tj. jen 0,2 % z odsouzených trestných činů,« uvedl s tím, že stalking je ve skutečnosti rozšířenější, než uvádějí statistiky. Apeloval, aby se důsledně využívala stávající legislativa, netřeba hledat nic nového.

Psycholožka pražské policie a dobrovolná pracovnice BKB Klára Zbořilová prováděla v letech 2007-2009 výzkum. Zjistila, že v 96 % byl mezi obětí a pronásledovatelem nějaký vztah, v 66 % to byli bývalí partneři, ve 45 % předchozích vztahů se vyskytovalo násilí. Převažující formou stalkingu je podle výsledků její práce slídění a vyhrožování (90 %), typická doba trvání je pak šest měsíců až tři roky. Oběti v 76 procentech pociťují beznaději, bezmoc.

Marie KUDRNOVSKÁ


Jak se bránit proti stalkerům

Dejte stalkerovi na vědomí, že o něj nestojíte, nemáte zájem

Přerušte osobní kontakty s pronásledovatelem - neodpovídejte na vzkazy, urážky, na telefonáty, nereagujte na SMS, nescházejte se s ním (kontakt s útočníkem může vést k prohloubení zájmu o oběť)

Vyhýbejte se místům možného setkání, snažte se změnit své návyky

Uložte si všechny SMS, maily atd., snažte se projevy pronásledování evidovat a zdokumentovat (možný důkaz)

Informujte své blízké o pronásledování, případné totožnosti útočníka

Mimo domov se se snažte pohybovat se členem rodiny či jiným blízkým, noste u sebe mobil, legální prostředky pro svou obranu (pepřový sprej, alarm)

Kontaktujte odborné instituce: Bílý kruh bezpečí (www.bkb.cz) a další organizace pro pomoc obětem trestných činů

Kontaktujte Policii ČR, je-li jednání pronásledovatele takové, že ve vás vzbuzuje strach, obavy, nepříjemné pocity...


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 15 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama