Památník členům Mladé gardy - L. Ševcovové, O. Koševému, S. Ostapenkovi, V. Subbotinovi a D. Ogurcovovi v Roveňkách
Donbas - vítězství bude naše. Podruhé na Donbasu

Po stopách Mlagé gardy v Roveňkách a Krasnodonu (5.)

Město Roveňky leží v Luhanské lidové republice (LLR) asi 50 kilometrů jižně od hlavního města Luhansku. Bylo založeno počátkem 18. století. V lednu a únoru 1943 bylo svědkem posledních dní života pěti členů Mladé gardy (MG). Oleg Koševoj, Ljubka Ševcovová, Viktor Subbotin, Semjon Ostapenko a Dmitrij Ogurcov zde byli vězněni, mučeni a 9. února 1943, osm dní před osvobozením města, v Gremučem lese popraveni.

Pochováni jsou v Roveňkách v parku Mladé gardy u Memoriálu Sláva. Muzeum MG (správný název je Muzeum Památky zahynulých) se nachází ve sklepě nemocnice, v jehož části bylo za okupace vězení. Nejprve jsou expozice o době okupace města, o ilegálních organizacích ve městě a o pěti členech MG, kteří tu byli vězněni. Poté se návštěvník dostane do ponurých sklepních místností, kde bylo vězení. Pracovníci muzea je ponechali tak, jaké bylo za okupace. V první místnosti byla vyšetřovna a mučírna. Jsou zde i kamna, v nichž se žhavily kovové předměty, kterými pak mučili vězně, a různé mučicí nástroje. V další místnosti bylo vlastní vězení, v němž na studené zemi seděli či leželi vězni. Na stěnách se dochovaly vyryté nápisy vězňů, které svědčí o víře ve vítězství a v potrestání fašistů a zrádců. Je tu vyryt i vzkaz Ljubky Ševcovové její mamince. Ve třetí místnosti byla cela smrti, kde věznění čekali na popravu. Bylo tu zanecháno svědectví spoluvězenkyně, jež vyzdvihovala statečnost Ljubky a její víru v brzké osvobození země. Po návštěvě muzea vedly mé kroky kolem rekreačního areálu na rybníku Žukovskij do Gremučeho lesa. Nejdříve jsem se zastavil u památníku obětí. Za okupace 1942-43 zde bylo zastřeleno 1912 lidí. O kousek dále je památník pěti zde zastřeleným mladogvardějcům.

Autor s veteránem Velké vlastenecké války Andrejem Jamkovým (vlevo)

Další památná místa

Ani při své letní cestě na Donbas jsem neopomenul navštívit město Mladé gardy Krasnodon. Tentokrát jsem bydlel u Ludmily, své známé, v rodinném domku na ulici Frunze, v klidné části města. Jedná se vlastně o dva malé domky, obklopené velkou zahradou. Ludmila zde s manželem pěstuje ovoce a zeleninu, mj. víno. Za krásných teplých večerů mě spolu se svou maminkou vyprávěla o svých setkáních s členy MG a jejich rodiči. Ludmila chodila do nedaleké Vorošilovovy školy, kam často docházeli rodiče popravených mladogvardějců (např. Jelena Koševá, matka Olega Koševého) i přeživší členové MG (Valja Borcová, Radik Jurkin) na besedy. Vyprávěla i o ostřelování města Ukrajinci v roce 2014. V ulici Frunze bydlel člen MG Jurij Vicenovskij a členka ilegální organizace Nalina Sokolovová. Jejich domy však už nestojí. V sousední ulici Ljutikova jsme viděli domy členů MG Volodi Osmuchina, Klavy Kovalevové, Váni Zemnuchova a dům vedoucího ilegální organizace Filippa Ljutikova, který pomáhal mladogvardějcům. Ljutikov byl popraven spolu s 49 mladogvardějci v lednu 1943. Ludmila vzpomínala, že před domem Kovalevových vídávala sedět na lavičce Klavinu maminku. S Ludmilou jsme navštívili i malé Muzeum MG ve Vorošilovově škole.

Stará škola byla po válce zbořena a vyrostla nová, nesoucí jméno bývalého žáka školy, člena štábu MG, Hrdiny SSSR Sergeje Ťulenina. Jelikož jsme s Ludmilou toužili podívat se k domům, kde bydleli Uljana Gromovová a Ljubka Ševcovová a sami bychom je nenašli, vyšli nám vstříc v Muzeu MG a ředitelka muzea Natalia Ivanovna Nikolajenková nám poskytla auto s řidičem a průvodkyní, pracovnicí muzea Irinou Černijenkovou. Dozvěděli jsme se, že mnohé domy, v nichž bydleli mladogvardějci, už nestojí či pustnou. V některých bydlí vzdálení příbuzní, jinde už jiní majitelé. Pamětní cedulky na domech se dochovaly jen někde. Jeli jsme směrem k Pervomajce, bývalé staré hornické osadě, dnes součásti Krasnodonu. Nejprve jsme se zastavili u budovy Gorkého klubu (dnes tu sídlí kozáci), kde za okupace členové MG pořádali různá kulturní vystoupení. Nedaleko jsme viděli domy, kde bydleli členové MG Jevgenij Moškov a Gennadij Počepcov (Počepcov Mladou gardu zradil, po osvobození Krasnodonu byl odsouzen a 19. září 1943 zastřelen). Po chvíli jsme přijeli k dolu č. 1 Sergeje Ťulenina. Zde Ťulenin v roce 1941 pracoval.

Nedaleko dolu jsme viděli dům Ljubky Ševcovové. Přijeli jsme do Pervomajky. Stará škola, kam chodili členové MG z Pervomajky, již také nestojí. V nové škole č. 6 nás vřele přivítali. Ve vestibulu je deska se jmény 18 členů MG, kteří se zde učili. Dvě žákyně nás provedly školou, krátce jsme zavítali do 1. třídy a nakonec nás se zasvěceným výkladem provedly i malým Muzeem MG. Poté nás vedení školy pozvalo na malé občerstvení. Byli vděčni za návštěvu z ČR a rozhodli se založit návštěvní knihu muzea, do níž jsem se zapsal jako první.

Autem jsme pokračovali uličkami Pervomajky až k domu, kde bydlela Uljana Gromovová. V domě, na němž se pamětní deska Uljaně zachovala, už dlouho nikdo nebydlí. Otevřenými vrátky jsme prošli na dvůr. Zahrada a sad u domu jsou zpustlé, letní kuchyň a sklípek rozpadlé. Měl jsem velmi zvláštní pocit při vědomí, že zde před 74 lety chodila Uljana a sem za ní chodili kamarádi, spolužáci, členové Mladé gardy, bojující proti nacistům. Zde také byla počátkem ledna 1943 Uljana zatčena.

Vrácení medailí »doče« Bohdance

Třetího září se v Luhansku v sídle Luhanské gardy konala malá slavnost. Bohdance Něščeretové byly na základě referenda navráceny dvě medaile (Za odvahu a Za osobní statečnost), které jí před časem byly nezákonně odňaty. Medaile jí předala Anna Ozerjovová z Ruska z hnutí Infoopolčenie. Krásné bylo vyprávění Světlany Sidorské, členky Národně osvobozeneckého hnutí Ruska ze Sankt Petěrburgu. Vyprávěla o lidovém hnutí v ukrajinském Nikolajevu v roce 2014, jehož se zúčastnila. Tam bylo hnutí potlačeno a mnoho lidí zatčeno. Světlaně se podařilo utéci do Ruska. Já jsem přítomné pozdravil od českých přátel a informoval jsem je o činnosti naší Společnosti přátel LLR a DLR v ČR i zde na Donbasu.

Výstava Jurije Bělova

Ještě se vrátím ke kultuře. Novináři z alčevské TV Asket mě 7. září pozvali do Historického muzea v Alčevsku na vernisáž výstavy alčevského malíře, spisovatele, novináře, historika umění a etnografa Jurije Bělova (1953-2016). Před vernisáží jsem si prohlédl expozice muzea a setkal se s novinářem z TV Asket Sergejem Kornijenkem, s historičkou, spolupracovnicí Bělova, Julií Charitonovou a veteránem Velké vlastenecké války Andrejem Jamkovým, který bojoval v Karélii. Po vernisáži mě přijala Larisa Šenturová, ředitelka muzea. Věnovala mi Bělovovu výpravnou knihu Stránky historie Alčevsku a požádala mě, zda by se v ČR nenašli potomci učitele, ruského emigranta z roku 1922 Semjona Ryžkova, (mj. učil v Alčevsku Klimenta Vorošilova).

Pietní akt

V Parku Leninského Komsomolu v Alčevsku se 2. září konal pietní akt k 73. výročí osvobození Alčevsku od fašistické okupace. Průvod, v jehož čele šli veteráni, představitelé města, mladí z Mladé gardy, školáci s učiteli a občané, prošel celým parkem až k památníku obětí při osvobozování města. Po státní hymně LLR, projevech starostky města a veteránky proběhlo kladení věnců k památníku. V projevech bylo připomenuto, že bohužel 71 let po Velké vlastenecké válce začala další válka, lidé musí znovu se zbraní v ruce bojovat proti fašismu, nyní ukrajinskému. Řečníci vyjádřili přesvědčení, že i tentokrát bude fašismus poražen. To bylo možné vyčíst také z tváří přítomných lidí...

Závěrem mohu konstatovat, že má druhá cesta na Donbas se vydařila, navázal jsem mnoho nových kontaktů, získal další přátele. Místní lidé si naší práce pro Donbas váží, děkují za pomoc a podporu a těší se na pokračování spolupráce. Děkuji všem, kteří mě podpořili, všem, kteří přispěli alčevské 13. škole a redakci Haló novin, která mi umožnila na Donbasu působit jako její zpravodaj.

Jaromír VAŠEK, LLR

FOTO - autor (3) a jeho archiv

(Předchozí části vyšly 24. srpna, 24. září, 26. října a 23. listopadu)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 79 hlasů.

Jaromír VAŠEK, LLR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


men.pavel
2017-04-23 10:23
holube největší byl žukov,ten svou prozíravostí zachránil Sovětský
svaz od porážky u Moskvy nebyl to Stalin.
halonoviny
2016-12-02 14:15
Největším velitelem protihitlerovské koalice rozhodně nebyl Stalin,
ale a) generál ruská zima a b) hrdinný sovětský lid! R. Janouch
ferdaholub
2016-12-02 08:32
mene, pokud to dobře chápu, zřejmě Ty bys rád položil kytici i
Hitlerovi.Pokud nejsi schopen vážit si největšího velitele
protihitlerovské koalice za druhé světové války,pak jen kvákej?!!
men.pavel
2016-12-02 07:33
Vašku dal jsi k pamàtníku soudruha Stalina kytici?
Reklama
Reklama

Reklama