Návštěvníci měli o vystavené exponáty velký zájem. Na výstavu byl vstup volný.

Listiny, které prošly rukama Karla IV.

Rok 2016, jenž byl rokem 700. výročí narození císaře Karla IV. (1316-1378), Otce vlasti, jak jsme jej uvykli nazývat, se pomalu chýlí ke konci. V jeho průběhu se po celé České republice uskutečnilo nespočítatelně akcí k uctění tohoto výročí a připomenutí Karlovy osobnosti. Svůj střípek do velkolepé karlovské mozaiky vložil i Národní archiv, jenž připravil v areálu na pražském Chodovci výstavu Listinný poklad Karla IV. – Archiv České koruny.

Ve srovnání s jinými akcemi, například výstavou, kterou hostila Valdštejnská jízdárna v Praze (Národní galerie) a jež v těchto dnech těší obyvatele a návštěvníky Norimberku, se jednalo o akci toliko několikadenní, od 28. do 31. října. Národní archiv na čtyři dny vystavil nejzávažnější státoprávní listiny Karla IV., z nichž většina byla veřejnosti představena poprvé.

»Naši archiváři si toto velké výročí nemohli nechat ujít, vždyť Karel IV. je zakladatelem středověkého předchůdce současného státního archivu,« řekla na závěr výstavy širokému okruhu příznivců Národního archivu ředitelka této národní instituce PhDr. Eva Drašarová, CSc.

Autor výstavy PhDr. Denko Čumlivski, jenž je správcem Archivu České koruny, vybral se svými kolegy z tohoto archivního fondu šestnáct unikátních listin, které prošly, a to doslova, rukama českého a římského krále a císaře Karla.

Karel, který – jak známo – byl vychováván na francouzském královském dvoře u svého strýce Kapetovce Karla IV., řečeného Sličný, získal ve Francii vynikající vzdělání. Studoval jazyky, vědecké disciplíny, seznamoval se se správou státu i se způsobem uchovávání státních listin země, která jej hostila. Svými znalostmi překonával i mnohé graduované preláty, nemluvě o panovnících své doby, kteří byli pohříchu analfabety nebo byli vzděláni jen málo. »Karel poznal, že pro výkon vládní moci je nezbytná ochrana listin archivu, jejich přehledné uspořádání a řádná evidence. A tak vznikl z listinného pokladu přemyslovských králů archiv českého státu – českých králů a Koruny království Českého,« vysvětlil autor výstavy s tím, že Karel dal archivu novou kvalitu, provedl jeho zásadní reorganizaci.

Od roku 1988, tedy ještě z československých dob, je tento archiv národní kulturní památkou, která sama o sobě má dlouhou a dosti dramatickou historii, kterou také přiblížil dr. Čumlivski.

Dramatický osud archivu

»Po vypuknutí husitské revoluce král Zikmund archiv vyvezl ze země a nechal uschovat ve Vídni. Mezi lety 1436 až 1619 se nacházel na hradě Karlštejně. Za českého stavovského státu byl uložen spolu s korunovačními klenoty v karlštejnské kapli svatého Kříže, roku 1619 se znovu ocitl na Pražském hradě,« shrnul anabázi archivu v tištěném průvodci výstavou dr. Čumlivski. Panovnice Marie Terezie odeslala archiv v roce 1750 do Vídně, kde setrval další staletí, a až roku 1920, na základě saint-germainské mírové smlouvy, byl tento velkolepý národní skvost nesmírné historické hodnoty vydán nově vzniknuvší Československé republice. Archiv České koruny byl uložen v tehdy nové budově na dnešní třídě Milady Horákové v Praze (postavené v letech 1932-33), kde se dodnes nachází v podzemním trezoru. Listiny jsou uloženy tzv. Buijtenenovým systémem, tj. v otevřených pouzdrech z fólie, zavěšených na kovových konstrukcích. Moderní klimatizační zařízení udržuje teplotu 14 °C a 55procentní vlhkost.

Archiv České koruny schraňuje a s péčí udržuje pro další generace více než 900 listin z doby Karlovy vlády. Celý fond čítá přes 2500 písemností datovaných roky 1158 až 1935.

První státní archivář

Karel v padesátých letech 14. století jmenoval prvního státního archiváře, který měl stanoven i stálý plat. Pevně dány byly také jeho pracovní povinnosti. »Jeho jméno neznáme, nevíme, kdo byl prvním archivářem,« řekl Čumlivski.

Mnohem vyšší Karlova státnická aktivita znamenala, že se do archivu ukládalo více listin než za předchozích panovníků. Vznikl také první kopiář – pomocná úřední kniha s opisy nejdůležitějších listin (originál této knihy se, žel, nedochoval). Archiv České koruny jako součást státního pokladu nechal Karel IV. uložit při Svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.

Úvod výstavy

Skvosty na vlastní oči

Mezi listinami nedozírné historické ceny z let 1347 až 1378, pečlivě na výstavu vybranými, byla například listina z 1. září 1347 se zlatou pečetí - bulou, kterou Karel IV. udělil pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic a jeho nástupcům právo korunovat českého krále. Stalo se tak den před Karlovou korunovací českým králem. Dosud toto právo náleželo mohučskému arcibiskupovi. »Tento krok měl obrovský význam,« zdůraznil dr. Čumlivski, »neboť to byl nezbytný doklad plné královské suverenity«.

Dále návštěvníci výstavy v Národním archivu mohli vidět dokument ze 7. dubna 1348, jímž panovník potvrzoval všechna privilegia poskytnutá českým králům římskými králi a císaři.

Následovaly listiny týkající se Moravy, Slezska, Horní Lužice, Lucemburska a Braniborska. Součástí předvedeného souboru byl také mimořádně závažný dokument s prvním úplným soupisem pokladu Svaté říše římské z 12. března 1350, »dále pak listiny přibližující volbu českého krále Václava IV. za krále římského roku 1376 i smlouvy Karla IV. s francouzským, polským a uherským králem, které dokládají zahraniční politiku císaře Karla,« pokračoval autor ve své obšírné informaci o představených exponátech.

Na této krátkodobé výstavě (důvody jsou zřejmé: ochrana vzácných dokumentů) byly vystaveny listiny, jež – jak jsme uvedli v úvodu - dlouho či vůbec nebyly veřejnosti předvedeny. »A dlouho zase nebudou,« avizoval Čumlivski. Karel IV. byl mimořádnou osobností evropských politických a kulturních dějin, přemýšlivý, cílevědomý, inteligentní, prozíravý a vnímavý panovník, jakých historie mnoho nemá, zakončil historik své pojednání o Karlovi i cenných listinách jeho doby, které opatrují odborníci Národního archivu.

Mimochodem, právě v těchto dnech (29. listopadu) je tomu 638 let, co Karel IV. zemřel.

Monika HOŘENÍ

FOTO – autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 8 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama