Přijďte pobejt, a vyrobte si korálek!

Když půjdete zadní cestou z přehrady na Labské do Špindlerova Mlýna, zhruba v polovině cesty narazíte na penzion Fontána. Skvělé místo se zastavit, popřát chvilku odpočinku unaveným nohám, občerstvit se. Hosty tady vždycky rádi přivítají.

A možná z vaší strany nezůstane jen u piva a vyhlášené speciality – vegetariánské polévky z červené čočky, rajských a zázvoru. Možná se zdržíte, možná se sem budete vracet. A nejen na tu polívku, na kterou do penzionu chodí i kuchaři ze Špindlu. Pro hosty tady mají totiž jednu atrakci – ve volných chvílích zaměstnanci vyrábějí korálky. Můžete se zdarma jen tak pokoukat, je na co. Neodoláte, vyberete si korálky podle vlastního vkusu a přání, za pár minut je na světě ozdůbka, kterou můžete udělat radost druhým, nebo sami sobě. Můžete si ovšem zaplatit i kurz ruční výroby vinutých korálků, hodinový vás přijde na čtyři stovky, desetiminutový je za padesátku. A věřte, že zvláště turisté s dětmi často neodolají. Naučí vás tu vyrobit si korálek či korálky podle vašeho přání, a domů si odnášíte hotový výrobek. Každý je originál, je hotovým uměním. Navíc je to ruční práce, a když přiložíte ruku k dílu, je obzvlášť ceněný...

Z bývalé garáže se stala sklárnička

Kde se to v tomto pěkném koutě Krkonoš všechno vzalo? S nápadem přišel provozovatel penzionu Michal Svatoň. A jak už to tak někdy bývá, tahle minikorálkárna se sem zakutálela vlastně náhodou. A je to skvělá atrakce pro hosty! Za všechno může přirozená zvědavost. Jednou udělal pan Svatoň laskavost kamarádovi, který potřeboval odvést do sklárny v Železném Brodě, protože se mu rozbilo auto. »Zatímco jsem na něj čekal, všiml jsem si v mističce několika barevných korálků. V minulosti jsem pracoval v největší hračkářské společnosti, takže k hračkám i korálkům jsem měl vztah,« přibližuje první setkání. Když se zeptal, »kdo korálky maluje,« dostalo se mu odpovědi, že se nemalují. A ochotná paní mu nabídla, že pokud má zájem, ukáže mu, jak ty pěkné ozdůbky přicházejí na svět. Koho by to nezajímalo?

V tu chvíli zatím ještě coby divák myslel pan Duchoň i na svoji dvanáctiletou dcerku. »A hned jsem začal hledat, kam bych dceru vzal na nějaký kurz, aby si to vyzkoušela, protože se mi to moc líbilo,« svěřuje se s tím, že se mu to podařilo a někdy před půldruhým rokem zajel s dcerou na dotyčné místo kdesi na Sázavě. A znáte děti! Když si to slečna vyzkoušela, strašně chtěla ten stůl se vším všudy domů, že si bude vyrábět si korálky. A co by milující otec neudělal.

V rohu restaurace se brzy ocitl stoleček se vším potřebným... Chtělo to hodiny, dny a týdny tvrdého učení, ve kterém byl často jediným učedníkem i sklářským mistrem Michal Svatoň. Nechyběla mu trpělivost a navíc ho to hodně bavilo. Lidé okukovali, líbilo se jim to. Zájem byl veliký. A tak se z bývalé garáže, která sloužila také na skladování platů a papíru brzy zrodila sklárnička. První korálky tu začali »vyrábět« letos v květnu. V té chvíli její iniciátor vůbec na nějaký zisk nepomyslel, chtěl jen něčím pobavit, zaujmout své hosty a turisty, kteří půjdou kolem. Zájem však byl tak veliký, že na Fontáně museli pořídit další kahan. A lidé se zastavují, pokoukají, něco koupí, leckdo se posadí i za kahan.

Atrakce i stabilní práce

Když v penzionu právě není fofr a zaměstnanci by stáli se založenýma rukama, stávají se i z nich skláři. Nefrflají, dva nám svěřili, že i je to baví. Ale naučit se to člověk musí, korálky, které tu vyrábějí z dražšího italského a levnějšího českého skla, někdy rády praskají. Chce to cvik i cit! Pan Svatoň se to dřel denně po několik měsíců, než se z něj stal s trochou nadsázky sklářský mistr. Pak učil zaměstnance. »Zpestřuje to jejich práci, zajištuje jim to také stálý plat, vydělají si bez ohledu na to, jak silná je právě turistická sezóna. Moc se na tom nevydělá, ale každá koruna je dobrá. A díky korálkům mají zaměstnanci stabilní práci,« nepřijdou o ni ani po sezóně, nechá se slyšet pan šéf.

Penzion funguje celoročně. Počasí na horách je vrtkavé, jednou nestačí hosty obsluhovat, jindy tu projde za celý den jen hrstka lidí. A právě, když není do čeho píchnout, je čas zasednout k dubovému stolku a zapálit kahan. Za ukázku výroby nezaplatíte na Fontáně ani halíř, a pan Duchoň je přesvědčen o tom, že jsou stoprocentně jediní v republice, kam můžete přijít a podívat se, jak se ze skla rodí korálek. Ve sklárnách by zájemce musel zaplatit za vstup či za ukázku. »Nikde jsme to neokoukali, vymysleli jsme to sami. Z korálků, které si host sám vybere, případně si je vyrobí sám, vám sestavíme třeba náramek,« navléká Michal Svatoň korálek na koženou šňůrku. Každý kus je originál. A teď pár dní před Vánocemi i vhodný dárek pod stromeček.

Tak přiďte pobejt, a vyrobte si korálek!

Marie KUDRNOVSKÁ

FOTO – autorka


Za korálky se platilo zlatem i otroky

Historie korálků začíná někdy před 50 tisíci lety. Kdysi byly symbolem moci a bohatství. A zároveň se jim přisuzovala čarovná moc. V době kamenné je lidé vyráběli z různých semínek, kamínků, kostí, lastur... Ve Francii ze zvířecích zubů, v Austrálii z klokaních kostí, v Africe z vaječných skořápek. Výroba korálků se stále zdokonalovala, přicházely nové materiály.

První korálky, vyráběné sériově, byly z fajánsu, což byla porézní hmota složená z křemenného písku, vápence nebo hlíny s příměsí alkálie. Do směsi se přidával oxid měďnatý nebo velmi cenný azurit. Díky těmto příměsím dostala hmota modrou barvu. Fajáns je považována za předchůdce skla.

První skleněné korálky se začaly vyrábět v oblasti Indie kolem roku 1700 před naším letopočtem, o 200 let později podobné v Egyptě. Existují však důkazy, že skleněné korálky vyráběli o 700 let dříve na jihu Kavkazu... Začátkem druhého století našeho letopočtu výroba v Indii upadala a trh ovládly italské Benátky... Díky snadné výrobě a vzrůstající poptávce se korálky staly důležitým vývozním artiklem... Za skleněné korálky mnohé země platily východoafrickým zlatem, slonovinou i otroky!


V Čechách má výroba korálků velkou tradici

Na českém území byly nalezeny korálky, kroužky a knoflíky ze 4. století př. n. l., které vyrobili Keltové. Později v 9. století našeho letopočtu začali s výrobou skleněných korálků Velkomoravští řemeslníci. Oficiální výroba korálků v Čechách začala koncem 12. století. Budovaly se sklárny a sklářské hutě. Nejčastěji bychom je našli v horských oblastech. Na Šumavě, v Krkonoších, Jizerských, Krušných, Lužických horách, ale i na Moravě. Od 14. až do 17. století na Šumavě pracovaly tzv. patetikové hutě, z korálků se totiž vyráběly hlavně růžence, kterým se proto říkalo pateříky. Vyráběly se v ohromném množství a vyvážely jich celé vozy do ciziny. V 15. a 16. století přicházeli do Jizerských hor němečtí skláři, kteří v lesích zakládali malé sklárny, vyráběli polotovary, které se pak zpracovávali nad kahanem v nejedné domácnosti. Z Jizerek se výroba skleněných perel postupně rozšířila i do Krkonoš, zejména do okolí Vítkovic, Benecka a Poniklé.

V podhůří celého prstence našich hraničních hor, ale také na horách, se tříděním a navlékáním sekaného skla ještě ve 20. století živily často celé rodiny a skleněná bižutérie se v okolí Jablonce nad Nisou vyrábí dodnes. Díky šikovným sklářům a brusičům granátů se v některých oblastech vyrábějí skleněné korálky a kamínky dodnes.

České korálky zdobí mnoho žen a dívek na celém světě. A šperky z korálků jsou v současnosti zase módním hitem.

Do módy se vrací i výroba tradičních vánočních ozdob ze skleněných kuliček. Možná ještě někde v zasunuté krabici nalezneme po babičce či prababičce ručně vyráběné ozdoby, které zdobily nejeden vánoční stromek našich předků…


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 5 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama