Rozhovor Haló novin s místopředsedou ÚV KSČM Josefem Skálou

Evropská levice potřebuje radikalizaci a akční jednotu

O víkendu jste vedl delegaci KSČM na berlínském, už pátém sjezdu Evropské levice. Co nového přinesl?

Evropská levice (EL) vznikla jako »evropská strana« v roce 2004. A to z iniciativy samotné »eurokracie«, která si pro každý z vlivných proudů evropské politiky přála mít jednu »společnou střechu«. Evropská levice svému názvu leccos dluží už od svého zrodu. Sdružuje totiž hlavně politické strany z Evropské unie, ty za jejími humny však už mnohem méně. Díky některým stanoviskům, která z komunistického kréda vybočují, v ní přitom chybí i několik silných a vlivných stran ze zemí EU. My se na její práci proto podílíme v roli pozorovatele, nikoli člena se vším všudy. Aktivní vliv přímo na půdě EL nám tak nesvazuje ruce ani ve vztahu k druhému, radikálnějšímu křídlu evropské levice. A to KSČM, spolu s její velikostí a parlamentním zastoupením, staví i do role mostu mezi oběma proudy.

EL se narodila ještě před dluhovou, ekonomickou i migrační krizí. Tím víc se zprvu vybíjela i v přezíravých pohledech na mnohé z toho, čeho už komunistické hnutí dosáhlo. Ten osten se postupně vytrácí díky pasti, v níž se ocitá kapitalismus 21. století. Ta totiž vrací oknem právě témata, vyhnaná s rachotem hlavním vchodem už na prahu devadesátých let. Je to znát i v diskusích a dokumentech EL. Hraběcí rady na adresu socialismu, který už nebyl jen mansardovou »vizí«, ustupují do pozadí. Největší aplaus sklidily projevy, volající po radikalizaci programu EL. Po akční jednotě, která se neomezí jen na platonické nářky. A soustředí síly proti ohniskům asociálního darebáctví i impotence dnešních »elit«.

Jak se to projevilo v dokumentech sjezdu?

Spíš ve slibných zárodcích než v ucelené, propracovanější podobě. S trochou zjednodušení to lze shrnout i tak, že v kritice dnešních poměrů pozic, blízkých marxismu, nadějně přibylo, vlastní programová východiska za tím však stále zaostávají. Lidská práva, mrzačená globálním kapitálem, brání šťavnatějším jazykem než dřív. Konkrétní cesty k jejich prosazení však většinou váznou na úrovni zbožných přání. O to víc třeba ocenit pokrok, dosažený v jiném směru. Jak německá Levice (Die Linke), tak řada dalších stran se hlásí mnohem víc k boji proti vlastním vládám a korporacím i v tom, čím jejich politika poškozuje demokratickou většinu v dalekém zahraničí. A to je velká inspirace i pro nás samotné.

Nač položila důraz delegace KSČM?

Byla šestičlenná a »genderově vyvážená«. Její krásnější polovina se zapojila do přípravy tří »karavan«, jež budou čelit militarizaci i dalším rizikům, ohrožujícím ženy většinou ještě hůř. Já si vzal na sjezdovém plénu slovo hlavně k tomu, od čeho se odvíjí i vše ostatní. Tedy jak překonat rozpor mezi kritikou poměrů a vlastní politikou EL. I proč už se naše solidarita nemůže omezit na oběti imperiální zvůle a teroru. A musí se umět přímo postavit i za ty, kdo jim kladou rozhodný odpor, a mění tak k lepšímu i celkový poměr sil. Obojí vzbudilo velice vstřícnou reakci i u lidí formátu Hanse Modrowa. Právě s ním a okruhem vzdělaných marxistů, kteří neznají jenom z rychlíku i praktickou politiku, se rodí šance, jak se společně postavit čelem ke stému výročí Října 1917 i 150. výročí premiéry Marxova Kapitálu. Jak právě to proměnit v louskáček na hlavolamy, před nimiž stojíme dnes.

Zabojovat bylo potřeba kolem dokumentu, věnovaného střední a východní Evropě. Ulpěl ve vleku stereotypu, že levice je nejslabší právě tu. A to prý díky masové averzi k tomu, co lidem dal až socialismus. Byla to ovšem právě nejedna ze západoevropských stran, kdo na vylévání vaničky i s dítětem stavěla svou »modernizaci« už před zvratem z konce osmdesátých let. Teď toho ti, pro koho to nebyla přestupní stanice na druhý politický břeh, hořce litují. Líčit země, kde působí KSČM či třeba KS Ruské federace, jako hřbitovní kvítí levice, je mimo mísu. Proč ten dokument nedoznal náležité korekce, dokud to umožňovala pravidla EL, je na interní diskusi. V Berlíně jsme proto dosáhli dohody, že bude od základu přepracován – a já pro to získal souhlas sjezdového pléna.

Příznivý ohlas mělo i vystoupení Jaromíra Kohlíčka. Mluvil o přínosu naší přeshraniční i dalších forem spolupráce »zdola«.

Jaké závěry sjezd přijal a koho zvolil do vedení EL?

Sjezdu se zúčastnilo celkem 224 delegátů ze sedmnácti evropských zemí. Také však 106 hostů ze 40 dalších států – a navíc i 46 těch, které pozvaly jednotlivé členské strany. K dominantám patřil logicky projev řeckého premiéra Alexise Tsiprase, předsedy členské Syrizy. A bezpochyby i tureckého poslance za kurdskou HDP Ali Atalana. Tomu po návratu domů hrozí zatčení za »podporu terorismu«. Nehledě na to, jak absurdní jsou jeho »důvody«, mu už neunikla řada jeho kolegů poslanců i vědců, právníků a novinářů.

Sjezd přijal obsáhlý základní dokument a na tucet tematických rezolucí. Sahají od společných priorit protiválečného, antimilitaristického boje přes návrhy, jak pomoci mládeži zbavené důstojné budoucnosti či demokratizovat možnosti vzdělání až po boj proti obchodu se ženami či to, co třeba vykonat půl století po izraelské okupaci palestinských území. Nově se utváří i společná pracovní skupina evropské a severoamerické radikální levice.

Práci nad změnami stanov EP koordinoval profesor Jiří Hudeček ze Strany demokratického socialismu. Předsedou EL je Gregor Gysi, po léta hlavní parlamentní bard německé Levice. Místopředsedkyněmi a jejich mužskými protějšky pak Maite Mola z KS Španělska a Bulharka Margarita Milevová, resp. dosavadní předseda EL Pierre Laurent z Francouzské KS a Paolo Ferrero z italské Strany komunistické obnovy (Rifondazione). Právě to se však neobešlo ani bez jistých komplikací. Ne snad v zajetí jakýchsi nacionálních vášní, ale pro ústupky »politické korektnosti«, jimiž si to jeden ze zvolených pošpatnil i u nemalé části vlastní strany.

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.7, celkem 57 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Gartouzek
2016-12-27 13:34
Brouzdal jsem po internetu a hledal levicové organizace a politické
strany, které v teoretických otázkách jdou exaktně ke skutečným
kořenům problémů, k filozofickým základům. Takové jsem nenašel,
většinou se dnes zabývají megapromlémy, staví na subjektivních
doměnkách či vytvářejí informační šum planým řečněním o tom,
co se dá vyjádřit ve zkratce. Pokud pojem "radikální"
vyložím jako "jít ke kořenům", tak nejspíše v současnosti
žádná radikální levice neexistuje, jen se o ní mluví.
Gartouzek
2016-12-27 13:12
Další zajímavý výklad radikalismu v běžném vědomí lidí, tudíž
běžných voličů: Radikalismus - Snaha o rozhodné, bezodkladné a
zásadní řešení problému jdoucí až ke kořenu věci; řešení samé
podstaty problému, příčiny a nejen důsledků. V běžném vědomí
bývá za radikalismus považováno i plané křiklounství, nemající
nebo dokonce neznající prostředky k řešení.
http://marxismus.cz/slovnik/index.htm
Gartouzek
2016-12-26 18:40
fronda: V tom vidím právě ten problém, že je více výkladů, další:
pojem radikální - rozhodný, pevný, důkladný; bezohledný, násilný.
http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/radikalni Média často
užívají pojem "radikání organizace" ve smyslu násilnické.
Pro volby je rozhodující, jaký výklad užívají voliči a myslím si,
že řada voličů si vyloží "radikální" jako bezohledně a
tvrdě jdoucí za svými cíli. Už proto, že takový výklad jim podá
internetový slovník "abz".
fronda
2016-12-25 18:56
Teď jde o to, čemu na Wikipedii říkají "demokratický politický
systém" nebo "demokratický právní stát". Pokud mají na
mysli současnou buržoazní diktaturu, pak by komunisté měli být spíš
"extrémističtí", než jenom "radikální".
Gartouzek
2016-12-23 13:23
Citace: Rozdíl mezi radikalismem a extremismem v politické rovině je
velice jemný a těžko uchopitelný. Politologie zatím nedospěla k
definování rozdílu mezi radikálními a extrémními politickými
uskupeními. Nicméně z praktického používání v odborné literatuře
i sdělovacích prostředcích lze odvodit, že radikalismus označuje
politické postoje, které se pohybují na hraně demokratického
politického systému, ale nechtějí ho odstranit. Naopak politický
extremismus odmítá demokratický právní stát a snaží se ho výrazně
modifikovat nebo odstranit. https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Radikalismus
Gartouzek
2016-12-23 12:20
fronda: Řada pojmů má vícero výkladů. Ano, váš výklad je
pravdivý. Problém vidím v tom, že v současnosti ve veřejnosti
dominuje jiný výklad, než jste napsal. "Jít ke kořenu věci, tedy
k podstatě" je chvályhodné, avšak Evropská levice ke kořenům, k
podstatě nesměřuje, proto nemá o podstatu opírající se teoretické a
programově základy. Přinesl pátý sjezd Evropské levice v tom něco
nového? Tucet rezolucí, které levici dopředu neposunou.
fronda
2016-12-22 23:00
Ono být radikální znamená jít ke kořenu věci, tedy k podstatě. Nebo
snad ne? A v tomhle významu je ten výraz v článku užíván. Např.
návrh KSČM na trestání urážky majestátu sice násilím vyhrožuje,
ale ke kořenům vůbec nejde.
Gartouzek
2016-12-21 21:50
Osobně nesouhlasím s podněcováním k radikalizací levice, to je
zhrávání si s ohněm. Levice by měla být asertivnější, to jo.
Radikalizace znamená příklon k řešení problémů násilně. Naproti
tomu asertivní postupy jsou důrazné, silné avšak bez užívání
hrubé síly. Radikalizace směřuje k radikálním stranám, které mají
blízko k násilí. "... programová východiska za tím však stále
zaostávají." Zaostávají již nějak moc dlouho a čas neúprostně
běží a levice v Evropě pozvolna propadá se. Podívejte se na
statistiku, jak od rozpadu socialistické soustavy neustálé klesá počet
křesel v parlamentu EU, která jsou obsazená levici (v %). Dlouho se
opakovaně apeluje na to, aby nedocházelo k tomuto zaostávání, ale bez
účinku. Kde je chyba? Jsem přesvědčen, že hlavní příčinou
zaostávání programových východisek jsou negativní jevy skupinového
myšlení levicových ideologů a funkcionářů. To znamená, nejdříve
je potřeba zavádět opatření na omezování negativních projevů
skupinového myšlení, které se mimo jiné vyznačuje potlačováním
nových programových východisek. Metody potlačování nového jsou
různé: odvolávání se na autority, argumentace v kruhu, vydávání
většinového názoru za exaktní pravdu, bagatelizace, onálepkování
kapitalistickou propagandou, zesměšnění autora, nesmyslné
kritizování mladých tím, že jsou ještě mladí a mají málo
zkušeností, atd. atd. Místo exaktní argumentace se užívá doměnek a
jejich váha se neudává exakností, ale váhou funkce toho, kdo domněnky
vyslovuje. Jak májí v takovém prostředí rodid se nová programová
východiska?
fronda
2016-12-21 20:32
Ve východní Evropě je levice slabá, protože komunisté jsou
buržoazními režimy pronásledováni a kriminalizováni. Pro celou Evropu
pak platí, že levice zrazuje pracující, chová se oportunisticky, a
proto ji nikdo nepotřebuje.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.