Nejdokonalejší symfonie barev je v Petrohradu k mání přímo na Něvě.

Toulky Petrohradem, s Aurorou i bez ní

V Petrohradu (dříve Leningradu, rusky i anglicky Sankt Petěrburgu) jsem už pobýval třikrát a možná ještě ne naposledy. Pokud tedy čas a finance dovolí či zase nějaká náhoda usnadní. Není to ani tím, že bych tohle jinak jistě nádherné město považoval za vůbec nejlepší (v mém osobním žebříčku, kterému vévodí Barcelona, se pohybuje až ve druhé polovině první desítky), ale Petrohrad má mnohá jiná nej. Například je nejlépe situovaný. Alespoň pro Středoevropana.

Pokud totiž chcete navštívit Zemi, kde zítra již znamená včera a nepatříte mezi milionáře či sportovně laděné dobrodruhy, pak právě Petrohrad se nabízí víc než zbytek úchvatné Ruské federace, dokonce i víc než sama Moskva, kam se sice dá dostat vlakem a s přáteli východu jednou za čas i zájezdovým busem, ale přece jen platí, že Moskva = letadlo.

Dostupný na všechny způsoby

Platí to pro ni daleko víc než pro Petrohrad, kam naše cestovky autobusové či atraktivní lodní zájezdy nabízejí každoročně a ještě se v množství takových poznávacích cest doslova předhánějí. A to je Petrohrad od Moskvy vzdálen jen jednu noc vlakem. Petrohrad ale na rozdíl od Moskvy umožňuje i velmi atraktivní kombinaci se zájezdy do pobaltských republik, do Helsinek a nově i do Stockholmu…

Poprvé jsem tu týden docházel do archivu a do knihoven při finišování diplomové práce na FF UK v Praze ještě koncem minulého tisíciletí, podruhé ho navštívil právě při zájezdu se Společností přátel národů východu v době oslav 300. výročí založení a dotřetice vloni těsně před startem pověstných Bílých nocí s partou lidí z Jaderné elektrárny Dukovany, kterým za polární kruh a do Benátek severu zorganizoval odborně zaměřený zájezd ČEZ ve spolupráci s Rosatomem.

Na této cestě jsme odborníky, starosty Dukovan a okolních obcí a další lidi na Dukovany a Rosatom napojené doprovázeli jako sedmá velmoc ještě se třemi kolegy. Jedním ze slovenské Pravdy, pak dopisovatelem Práva (jakkoli ten jel celou cestu v podstatě inkognito) a s kolegou z Parlamentních listů. Právě on se svěřil, že hlavním důvodem, proč na nabídku kývl, byla možnost dostat se si v Petrohradu na křižník Aurora.

Jde to i bez Aurory

A to se mu nakonec nepodařilo. Protože právě v čase naší návštěvy (a ještě 14 dní poté) dlela slavná Aurora, díky které byl před bezmála 100 lety vydán povel k útoku na Zimní palác, v nedalekém Kronštadtu. Tam ji dávali do pucu odborníci, aby i ve své jubilejní sezoně patřila mezi nejobdivovanější pamětihodnosti města na Něvě. Nakonec ale všechno dopadlo dobře. Kolega z PL účasti na zájezdu i tak nelitoval, a své si snad našel nejen na Murmansku a poloostrově Kola, ale i na Petrohradu.

Královnou Petrohradu se pro nás shodou veselých náhod (a hlavně díky místní paní průvodkyni) nestala zmiňovaná Něva, ale jeden z jejích přidružených kanálů, Mojka. Ta se táhne nejen celým Centrálním rajonem, ale i tím Admiraltějským a hlavně po ní organizují podnikaví Petrohraďané stovky každodenních turistických plaveb centrem druhého nej (ne-li přímo nejslavnějšího) ruského velkoměsta, jakkoli bylo založeno teprve před 314 lety. I za tak krátkou historii se ale někdejší ruská metropole, město-hrdina, stihlo stát perlou s náměty na stovky filmů, milovanou zdaleka nejen Dmitrijem Šostakovičem, autorem nesmrtelné Leningradské symfonie.

Symfonie barev a lidskosti

Vůbec se pak nedivím Borisi Lattovi z Pravdy, že tak rád jel na tenhle »jaderný« zájezd, když právě v Murmansku před mnoha desítkami let stavěl základní školu a v Leningradu při studiích, v době, kdy já jsem teprve pročůrával látkové plíny, pomáhal s jednou úchvatnou stavbou v nejbližším okolí centra. Nedivím se jeho hrdosti, s jakou ukazoval na onen Památník hrdinným obráncům Leningradu na náměstí Vítězství, který tak navždy zůstane i jeho dílem, nedivím se upřímné dětské radosti v očích člověka, jenž se vrátil do své druhé domoviny. I já cítil určitou nostalgii, a to jsem do té doby v Petrohradu prožil sotva 10 dnů a dodnes nenavštívil třeba slavný Piskarevský hřbitov, který mne díky svému propojení s hrdinnou Blokádou Leningradu láká víc a víc. I protože jsem si konečně užil i nádherných petrohradských symfonií barev a poprvé jsem se dostal vedle Mojky i na Něvu (díky jedné z oněch turistických plaveb) a mohu potvrdit, že vidět město zvedacích mostů z té druhé (mokřejší) perspektivy, má své další neopakovatelné kouzlo.

Když k tomu připočtete vstřícné rodáky, desítky úžasných chrámů v čele se svatým Izákem či jediným kupolovitě »středověkomoskevským« Vzkříšením Krista na Krvi, Ermitáž, Petropavlovskou pevnost a víkendová »sídla« v Petrodvorcích a Carském selu s Jantarovou komnatou, pak je jasné, že na tuhle kulturní »perlu severu«, metropoli Leningradské oblasti, ani čistě poznávací týden nestačí a návraty jsou nezbytností! Co takhle právě zde oslavit blížící se kulatiny VŘSR…?

Roman JANOUCH

FOTO - autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 21 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


halonoviny
2017-02-02 12:56
No mně takovéhle srandy taky nepřijdou zcela na místě. Ale ani VŘSR
zrovna. Pro mne hlavní výročí letošního roku jsou 70. výročí od I.
SFMS v Praze a 50. výročí úmrtí Che Guevary... R. Janouch
martin.harfa
2017-02-02 10:25
Pro fronda: Pokud reagujete na diskusní příspěvky, zvažte zda se
zbytečně nezesměšňujete. Průměrně inteligentní člověk snad
pochopí, že pan Harfa si z oné události dělá srandu.
"Předpohřeb" onoho molocha proběhl v režii Borise Jelcina,
Leonida Kravčuk a Standy Šuškeviče již 8.prosince 1991, což
pochopitelně vím. V tom případě bych si ovšem nemohl dělat
srandičky a pohrát s těmi šestadvacítkami a sv.Štěpánem, je to tak
těžké pochopit?
fronda
2017-02-01 23:12
martin.harfa pijatiku asi právě absolvoval, protože mluví z cesty. Toho
dne byla ve skutečnosti subalterními úředníky rozpuštěna federace v
rozporu s výsledky demokratického referenda i v rozporu s vůlí
demokraticky zvoleného parlamentu.
martin.harfa
2017-02-01 20:30
Co se týče těch kulatých výročí pane Janouchu, zajímavější je
letos, a to s patřičnou pijatikou, oslavit na sv.Štěpána,
šestadvacátého, právě šestadvacáté výročí kdy symbolicky v
Bělověžském pralese konečně po dlouhé a nevyléčitelné nemoci
uhynul ruský medvěd. Atraktivní je to, že slavit můžeme dvakrát
pravoslavně i juliánsky, no nevyužijte to!
Reklama
Reklama

Reklama