Barevný svět Picassa Karibiku

Pestré mozaiky a doslova všemi barvami hrající plastiky, jimiž jsou zdobené střechy domů, kroutící se ulice, nebo třeba lomená průčelí místní banky, najdete na severozápadním okraji Havany. Právě tam se nachází rybářské městečko Jaimanitas, kde dlouhá léta žije a tvoří naivní umělec José Fuster. Tento bývalý námořník přetavil městečko v legendární Fusterlandii.

»Tohle prostě musíš vidět, jinak jako bys vážně nebyl na Kubě,« říká mi při odpolední silné kubánské kávě do bronzova opálená mulatka, která žije pár desítek kilometrů právě od Jaimanitas. Minulý měsíc jsem se tam tedy vypravil, využil jsem přitom veřejnou dopravu, tedy čínský autobus, kterých na Ostrově svobody jezdí stále více. A světe div se, tyto autobusy jsou velice pohodlné, klimatizované a také levné. Co více si Kubánec, nebo třeba nenáročný turista může vůbec přát? Z centra Havany jsem se do Jaimanitas dopravil dvěma autobusy, nestálo to více, než 10 korun a hodinu času. Bylo to prostě jedno krásné a dokonale rozevláté kubánské odpoledne.

Troška historie

Naivní umělec José Rodríguez Fuster se narodil v roce 1946 ve Villa Clara, a jako kubánský naivní malíř se dlouhá léta specializoval na malování, kreslení, rytí a grafický design. Od roku 1963 studoval na známé Escuela Nacional de Instructores de Arte v Havaně.

Fuster udělal za svůj život samozřejmě mnoho samostatných výstav, včetně Acuarelas y dibujos, nebo Alegría de vivir v roce 1967, která cestovala do několika galerií po celé Havaně. Vystavoval také v zahraničí, namátkou v Rumunsku, Španělsku, USA, nebo třeba v Anglii.

Fusterovo dílo spatřili i návštěvníci jeho výstavy v daleké Indii. Jeho díla lze nalézt samozřejmě i v soukromých sbírkách, a to prakticky kdekoliv na světě. Každopádně právě zmíněné Jaimanitas dává, podle mého názoru, ten správný umělecký punc Fusterově životu. Vraťme se tedy právě tam, do onoho rybářského městečka, kousek za Havanou.

Městečko umělcovým plátnem

Vystupuji z autobusu a prohlížím si mozaikami posetou zastávku. Je mi jasné, že jsem již v cíli svého snažení, v Jaimanitas. Autobusová zastávka je totiž také poseta řadou barevných plastik. Se zájmem jsem si je prohlédl. A po chvíli jsem již dychtivě a s radostí zaplul do tohoto rybářského městečka, do jeho klikatých ulic, plných roztodivných barev.

Obdivoval jsem neuvěřitelně nápadité mozaiky, jimiž byly zdobeny střechy domů, ale i chodníky, průčelí domků, nebo zdi, točící se kolem mnohdy rozlehlých stavení. Návštěvníci Jaimanitas mohou tedy obdivovat mořské panny, kohouty, mořské ptáky, nebo třeba ryby, které mozaiky Fustera zobrazují. Ale nejenom to, v městečku je možné v mozaikách spatřit také například podobizny, a to třeba amerického spisovatele Ernesta Hemingwaye, nebo třeba bývalého politika Venezuely Huga Cháveze, který byl velký přítel Ostrova svobody. Apropos, Hemingway také.

Fuster má velkou podporu svého okolí. Vždyť více než 80 solidárních sousedů před časem dovolilo Fusterovi vytvářet nové a další mozaiky a plastiky, a to jak na střechách svých nemovitostí, tak i jinde v okolí. Sám Fuster nedávno pro kubánská média uvedl, že jednoduše odmítl lukrativní nabídky projektů ve světových metropolích, jako například v Paříži, kam ho lákali. »Víte, chci se soustředit na Jaimanitas, protože láska a respekt mých sousedů jsou pro mě více, než peníze,« vysvětlil nedávno Fuster. Tento bývalý námořník z chudé rodiny, má prostě svůj pohled na svět, a to poněkud jiný, než drtivá většina příslušníků té naší, takzvané konzumní společnosti. V maličkém Jaimanitas tento naivní umělec žije a tvoří již více než 30 let.

Pár Fusterových názorů

»Víte, mám pocit, že musím vrátit část svých peněz společnosti. Nevím kolik, klidně všechno. Moji sousedé mohou použít tyto prostředky na opravy svých domovů a na další potřeby.«

»Říkám to, co Hemingway. Pracuji každý den. Vždyť existuje inspirace, a ta mě vždycky něčím překvapí.«

»Jsem, jaký chci být. A moji přátelé se buď přizpůsobí, nebo si zvyknou.«

»Jaimanitas je docela dobré místo pro život. Je tady docela čisto. Není tady žádné znečištění. Odsud můžeme zářit.«

»Ekonomické embargo USA vůči Kubě je nelidské, je to genocida. Kubánci, kteří chtějí být v USA, chtějí vlastnit auto a velký dům. Jsou to ekonomičtí uprchlíci.«

»Pokud se mě ptáte, co se stane, až nebude na Kubě revoluce, odpovím. Nastane úplné zatmění slunce.«

»Ano, jsem loajální k systému, ale nejsem slepý k jeho nedostatkům.«

»Jsem šťastný, když můžu sdílet své štěstí.«

Příběh na závěr

Není nad to, jedním okem vidět, než dvěma ušima slyšet, říká jedno staré české přísloví, a je to pravda. Pozoruji »cvrkot« kubánského městečka. Přicházím k Fusterlandii a všímám si několika klimatizovaných autobusů vyhrazených pouze pro cizince, vystupují z nich především Američané. K Fusterlandii přijíždí také mnoho taxíků, je to pochopitelné, Jaimanitas není daleko od Havany a navíc vstup do tohoto kubánského »Disneylandu« je pro každého návštěvníka úplně grátis. Vždyť ne nadarmo se říká, že nejkrásnější věci na světě jsou zadarmo. Pochybuji však, že si to myslí zrovna tihle turisté. Ti jsou vychováni tak trošku jinak.

Ač mám osobně raději španělštinu, nyní jsem nucen poslouchat angličtinu, která se line z jejich autobusů. Jsou jich skutečně davy. Pozoroval jsem ty funící, mnohdy zadýchané Američany, obdivující Fusterlandii, stoupající přitom po točících se schodech, až na samotnou střechu galerie. Tam se zadýchaně rozhlíželi po širokém okolí, tak trošku z výšky. Na protější střeše je postaveno osm velkých barelů s pitnou vodou. Je na nich nepřehlédnutelný nápis Viva Cuba. A pak už nic, jen modrá obloha, jen modré azúro, jen nebe.

Snad tomu ti mnohdy vypasení Amíci porozuměli, když nasedali do klimatizovaných autobusů a spěchali na svou další štaci. Přiznávám, že jsem možná naivní. Stejně jako José Rodríguez Fuster.

Radovan RYBÁK
Foto – autor


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.2, celkem 12 hlasů.

Radovan RYBÁK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama