Porta Nigra v Trevíru

Kdo zachránil římskou bránu v Trevíru

Prvním silným dojmem při vjezdu do Trevíru ve spolkové zemi Porýní-Falc je pohled na řeku Moselu, která protéká údolím. Její břehy osídlili lidé už ve 3. tisíciletí př. n. l. Jméno městu, které je považováno za nejstarší v Německu, však přinesl až jeden z keltských kmenů ve 4. století př. n. l. Své centrum měl nazývat Treuorum.

V průvodcích se však dočteme, že město založili Římané v roce 16 př. n. l. a dali mu jméno Augusta Treverorum. Zřejmě se drželi toho, jak místu říkali zdejší obyvatelé. Pokud je ale osídlení tak staré, mají někteří sklon k tomu posouvat jeho počátky ještě dál do hlubin věků. A tak na jeden z domů na trevírském náměstí Marktplatz dal jeho majitel umístit hrdý latinský nápis. Co v něm kolemjdoucím sděluje?

Útěk před macechou

Nápis pyšně hlásá, že »Před Římem stál Trevír 1300 let«. Pak by ho ovšem lehce strčil do kapsy. Má to však háček. Jde o pouhou legendu zaznamenanou kolem roku 1105. Podle ní Trebeta, syn asyrského krále, prchal před svou macechou Semiramis. A protože měla zřejmě dlouhé prsty, utíkal hodně daleko. Až na březích Mosely usoudil, že pronásledovatelé ztratili stopu, a tak se tady usadil a založil město. Toto dramatické vyprávění ale patří jen do říše bájí. V Trevíru si každopádně na starobylost potrpí - vždyť Římané, kteří ho patrně opravdu založili, po sobě zanechali několik památek.

Při prohlídce města jsem postupovala obráceně, než doporučují pokyny pro cestovatele, a tak jsem napřed nakoukla přes plot na císařské lázně vystavěné někdy kolem roku 300 n. l., kdy v říši spoluvládl Constantius Chlorus. Jeho syn Konstantin pak nechal ve městě vystavět tak obrovskou baziliku, že ji člověk může stěží pohledem obsáhnout. A tak je před ní na podstavci umístěn její model. Stavební činnost posiloval fakt, že význam Říma klesal a Trevír byl císařskou rezidencí v době tetrarchie čili čtyřvládí, kdy jednotlivým částem říše vládli dva augusti a dva caesarové (čili mladší vládci). Bazilika bývala v římských dobách úřední budovou a tato musela splnit i požadavky na »trůnní sál« pro císaře. Vnitřní hala je proto 67 metrů dlouhá, 27 metrů široká a 33 metrů vysoká. Když sem vcházel Konstantin, jeho zrak padl na mramorové obložení stěn a četné sochy. Ani při chladném podnebí evropského severu nemusel klepat kosu, protože z podlahy baziliky sálalo teplo. Výzdoba a tyto vymoženosti ale podlehly náporu Franků v 5. století.

Model Konstantinovy baziliky

Sekerou láme ledy

Pro Konstantina, jemuž křesťané vděčí za vzestup své církve po vydání Ediktu milánského v roce 313, bylo důležité posilovat víru v jednoho boha a tedy i jediného vládce na zemi. I když sám přijal křest patrně až na smrtelné posteli. Ostatně v Trevíru už působila silná křesťanská obec, vždyť biskup zde sídlil od druhé poloviny 3. století, tedy ještě od dob pronásledování křesťanů. Konstantinova matka Helena chtěla věřící v Trevíru podpořit i zbožným činem. Alespoň se často uvádí, že nechala právě sem přenést ostatky sv. Matěje. Některé prameny jsou k tomu zdrženlivější. Nicméně kult tohoto světce, který ve sboru dvanácti apoštolů nahradil zrádce Jidáše, se ve městě uchytil.

Matěj měl projít přísným výběrovým řízením. Učedník, který se ucházel o místo apoštola, musel splňovat řadu podmínek. Předně musel Ježíše následovat už od jeho křtu Janem Křtitelem až do doby jeho vzkříšení. Kandidáti nakonec zbyli dva, takže se losovalo. Podle legendy tedy Matějovi pomohla k pozdější svatosti náhoda. Údajně zemřel mučednickou smrtí v Kappadokii, kde ho nejprve kamenovali a posléze sťali. Proto bývá často zobrazován se sekerou. Jeho svátek připadá na 24. února, takže se říká, že právě tou sekerou láme ledy. Nechť mi obyvatelé Trevíru prominou, ale datum spojované s tímto světcem si pamatuji kvůli tomu, že v Praze jako předzvěst jara začíná Matějská pouť.

Cestování s arcibiskupem se vyplatilo

Tam, kde většina návštěvníků Trevíru putování po římských památkách zahajuje, jsem končila. Z původních čtyř městských bran se zachovala jediná, které se říká Porta Nigra, čili Černá brána. Dojem z ní ten den umocňovalo mizerné počasí, v němž vypadala přímo zlověstně. Svou mohutností měla odradit případné útočníky. Však to nebyla nějaká branka v opevnění, ale komplex řady místností se dvěma věžemi. Z každé strany se dvěma průjezdy vjíždělo na obdélníkový dvůr. Teď vede silnice kolem ní, takže auta neruší snahu turistů vyfotit si proslulou památku. Když ji ale Římané v roce 180 stavěli, tak nepůsobila tak ponuře. Světlý pískovec ovšem časem zčernal. Po pádu Římské říše stavba chátrala a zřejmě by ji obyvatelé města postupně rozebrali na stavbu svých obydlí.

Zachránil ji až jistý Simeon, který se v ní v první polovině 11. století usídlil. Uvádí se, že byl mnich nebo poustevník. To druhé se zdá v městských podmínkách neobvyklé, ale jen nám. V té době už nebyla velká naděje na mučednickou smrt, a tak se někteří lidé snažili dosáhnout pověsti svatých zejména odříkáním. Známe to i z naší země, a to dokonce z pozdější doby. Stačí si vzpomenout na pasáž z Dalimilovy kroniky o příchodu dominikánů někdy po roce 1225 do Prahy: »... kdy jim Trubka, zbožná přízednice sdělila, že svatý Kliment prý chce, aby službu v boží milosti konali na samém předmostí, kde pak vskutku žili po léta«. Simeon nešel do extrému a nestrávil život zazděný v Porta Nigra. Spřátelil se s arcibiskupem, neboť Trevír byl v církevní hierarchii brzy povýšen, a vydal se s ním dokonce na cestu do Svaté země. Tehdy to trvalo dlouho, takže putovali mezi roky 1028-30. To je jistě sblížilo, takže Poppo Babenberský Simeona po jeho smrti v roce 1035 pohřbil v jeho oblíbené římské bráně a prosazoval jeho svatořečení.

Porta Nigra zahájila svůj druhý »svatý« život, protože kvůli Simeonovi ji přestavěli na kostel a hned vedle vybudovali klášter. Toto uspořádání vydrželo až do doby, kdy Trevír obsadil Napoleon. Nařídil kostel zrušit a bránu uvést do stavu, který by odpovídal římské době.

Připojením Trevíru k revoluční Francii také skončila dlouholetá světská vláda arcibiskupů. Na náměstí Marktplatz jednoho z nich, Heinricha I., připomíná tři metry vysoký kříž, vystavěný v roce 958. Ale do Trevíru jsem jela za jiným církevním hodnostářem ze 14. století, který sehrál významnou úlohu v českých dějinách. I když místo, kam jsem ho šla hledat, mělo také římskou historii. Podle středověké tradice totiž Konstantinova matka Helena věnovala trevírskému biskupovi Agritiovi svůj palác, aby ho mohl změnit na kostel. V katedrále zasvěcené svatému Petrovi měl svůj arcibiskupský stolec rovněž Balduin Trevírský, prastrýc Karla IV., který lucemburskému rodu pomáhal při jeho vzestupu, seč mu síly stačily.

Miroslava MOUČKOVÁ

FOTO - autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 12 hlasů.

Miroslava MOUČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.