Ilustrační FOTO - Pixabay

Kdy a jak poskytnout první pomoc?

Může se to stát komukoli z nás. Nečekaně, v jakékoli situaci, s cizími lidmi nebo s těmi nejbližšími. Bude záviset jen na naší pomoci, zda někdo jiný bude dál žít, či nikoli. Věděli byste, jak se v krizové situaci zachovat, a uměli byste rychle poskytnout první pomoc? Ve spolupráci s Miroslavem Nagyem, hlavním trenérem zdravotnických záchranářů Falck Academy, si dnes projdeme základní postupy první pomoci a zásady pro účinný zásah.

Základy první pomoci zná asi většina z nás – minimálně třeba ze zdravovědy v rámci autoškoly. Ale jak je to dlouho, co jsme se ji učili? Deset, dvacet nebo ještě více let? A nejsou naše znalosti už spíše mlhavé? Obecné doporučení totiž zní - oživit si znalosti a dovednosti první pomoci každé dva roky. Vždyť na tom, zda si pamatujeme, jak reagovat v krizové situaci nebo jak provést resuscitaci, může záviset lidský život. Kromě znalostí postupu první pomoci je také důležité vědět, jak se zachovat například v situaci, kdy se zraněný člověk nachází v šoku a odmítá přijmout první pomoc.

Ilustrační FOTO - Pixabay

Buďte tím, kdo pomůže první

Ve chvílích neštěstí se často stává, že lidé opomenou poskytnout raněnému první pomoc. Zejména v případě, kdy je jich kolem zraněného shromážděný větší počet a myslí si například, že mu pomoc už poskytl někdo jiný. Dalšími typickými důvody pro neposkytnutí první pomoci jsou neznalost postupu, tréma či strach, že zraněnému neodborným postupem ještě více ublížíme. Někteří lidé se dokonce domnívají, že jim podávání první pomoci nepřísluší, že by ji měli poskytnout až záchranáři. Žádný stát ale není natolik bohatý, aby mohl zajistit záchranáře na každém rohu. Proto je důležité učit se a připomínat si znalosti první pomoci. Čím více lidí ji ovládá, tím se zvyšuje bezpečnost každého občana.

Vyhodnocení krizové situace

Dostaneme-li se do situace, v níž někdo utrpěl závažné poranění a potřebuje naši pomoc, jde o čas a neměli bychom váhat ani vteřinu. Už za tři až čtyři minuty bez krevního oběhu totiž může u zraněného člověka dojít k definitivnímu a nevratnému poškození mozku. Co tedy dělat? »Nejdříve je potřeba zjistit, co se zraněnému stalo a jaké nebezpečí jemu, a případně i vám, v dané chvíli hrozí. Dalším krokem je rychlé vyšetření životních funkcí raněného – vědomí a dýchání. Pokud nereaguje na oslovení nebo bolestivý podnět, je pravděpodobně v bezvědomí, a proto bude nutno zkontrolovat jeho dýchání. Přiložíte ucho k jeho ústům a přitom pohledem a rukou kontrolujete, zda se mu zvedá hrudník. Kontrola pulzu už pak není potřeba, pokud člověk nedýchá, je namístě začít s oživováním,« říká Miroslav Nagy, trenér první pomoci z Falck Academy.

Po zkontrolování životních funkcí hledáme vnější zranění a krvácení. K jeho zastavení nám mohou posloužit i vlastní ruce, vždy však s ohledem na naši bezpečnost při přímém kontaktu s cizí krví. Krvácení se zastavuje tlakem na ránu buď v rukavicích, nebo přes hrubou vrstvu látky.

Volejte správnou nouzovou linku

Jakmile vyhodnotíte situaci a stav raněného, je klíčové abyste zavolali na jednu z nouzových linek. Nejbezpečnější je volat na číslo 112, na které se dovoláte například i v případě, že by použitý mobil neobsahoval SIM kartu. Operátorovi pak popíšete situaci: místo nehody, co se stalo, počet raněných a rozsah jejich poranění. On podle toho zalarmuje všechny potřebné záchranné složky (záchranáře, hasiče či policii).

Pokud se jedná pouze o zdravotní problém, nikoliv například dopravní nehodu, můžete rovnou kontaktovat zdravotnickou záchrannou službu na lince 155.

Oživování - poměr 30:2

Ocitnete-li se v situaci, kdy člověk nejeví životní funkce, je potřeba zavolat odbornou pomoc a co nejrychleji začít s oživováním. Oživovací postup vysvětluje hlavní trenér první pomoci zdravotnických záchranářů Falck Academy: »U dospělé osoby se resuscitace skládá ze dvou notoricky známých, ale ne vždy správně aplikovaných činností. Klíčovým prvkem je stlačování hrudníku do hloubky pět až šest centimetrů, což je zhruba jedna třetina předozadního průměru hrudníku, s poměrně vysokou frekvencí 100–120 stlačení za minutu. Po 30 stlačeních, která provádíme zápěstní hranou dlaně, následují dva vdechy z úst do úst. Někteří lidé se při oživování rozhodnou, že nebudou dýchat z úst do úst, nebo dokonce někde slyšeli, že to není u laiků potřeba. Stlačení hrudníku je však stále nutné doplnit dýcháním. Samozřejmě pouze v případech, kdy je to pro člověka podávajícího první pomoc bezpečné a není ohroženo jeho zdraví či život.«

Při podávání první pomoci nezapomeňte dbát na své bezpečí. Je-li například zraněný od krve a hrozila by vám možná nákaza, je vhodné využívat ochranné pomůcky, které jsou v každé lékárničce – rukavice a resuscitační rouška. V některých jsou již dnes i masky s filtrem, které hrozbu nákazy umí velmi dobře eliminovat.

Neobávejte se případných zlomenin a jiných zranění, které byste mohli poraněnému člověku při jeho zachraňování způsobit. Vždy mějte na paměti, že obnovení životních funkcí je podstatnější než třeba zlomené žebro!

U dětí má oživování přednost

Hlavní příčinou život ohrožujících stavů u dětí bývá respirační selhání neboli dušení. Z tohoto důvodu oživování dětí začněte nejprve pěti úvodními vdechy a teprve potom pokračujte střídavým stlačováním hrudníku a dýcháním v poměru 30 ku dvěma jako u dospělých. Odbornou pomoc v tomto případě volejte až po zprůchodnění dýchacích cest a potom pokračujte v resuscitaci, pokud je to stále potřeba. Pokud je vás na místě více, jeden člověk se primárně soustředí na oživování a druhý volá odbornou pomoc.

Jak zvolit ten správný rytmus

Na dosáhnutí správné frekvence masáže srdce existuje několik pouček. Můžete si buďto pomoct koledou »Rolničky, rolničky«, která má vhodný rytmus pro masáž srdce, nebo využít lehce zapamatovatelné nápovědy Miroslava Nagye z Falck Academy: »Frekvence stlačení hrudníku je důležitá a musí být mezi 100 až 120 stlačeními za minutu, to platí stejně pro dospělé i děti. Dobrou pomůckou je říkat si jedna A dva A tři. Vložením spojky A mezi počítání dosáhneme dostatečného rytmu nad 100.«

Po obnovení dýchání

Pokud je zraněný již »jen« v bezvědomí, ale dýchání mu bylo obnoveno (což je nutno až do příjezdu záchranky pravidelně kontrolovat), uložte jej na bok, do tzv. boční stabilizované polohy – to jej ochrání před možným zapadnutím jazyka či vdechnutím zvratků. V tuto chvíli jste udělali maximum možného a nezbývá než vyčkat příjezdu záchranářů.

Co když mě sváže strach?

Stát se přímým účastníkem situace, která ohrožuje lidský život, bývá poměrně traumatizující. Teď už sice znáte principy první pomoci, ale šok vás může i tak zcela paralyzovat a vy nebudete schopni první pomoc praktikovat, nebo si najednou nebudete moct vzpomenout na to, co dělat. Netřeba panikařit, v této situaci vás podpoří operátor nouzové záchranné linky, který vás navede krok za krokem k tomu, abyste dokázali lidský život zachránit.

Jak se zachovat, když raněný vaši pomoc odmítá?

Každý občan má zákonnou povinnost poskytnout zraněnému člověku první pomoc, pokud to neohrožuje jeho vlastní život. Někdy se ale může stát, že zraněný člověk bude vaši pomoct odmítat.

»Pokud je zraněný v šoku či dezorientovaný a odmítá přijmout první pomoc, snažte se ho uklidnit a vysvětlit mu, proč je důležité, aby se nechal ošetřit. Zraněný může mít například vnitřní poranění, která už během několika hodin, v horším případě i minut, mohou mít fatální následky. Je potřeba s raněným aktivně komunikovat, nelhat mu, nevyhrožovat mu a už vůbec se ho nesnažit ošetřit násilím. V extrémních případech, kdy je zraněný například agresivní nebo dokonce ozbrojený, musíte samozřejmě myslet v první řadě na vlastní bezpečnost a přivolat policii,« radí Miroslav Nagy.

Co nikdy nedělat

Zopakovali jsme si, co vše je potřeba udělat, abyste někomu dokázali zachránit život. Na závěr je namístě si říct, čeho se naopak vyvarovat, abyste zraněnému ještě více nepřitížili.

Pokud člověk jeví základní životní funkce, nehrozí mu nebezpečí například od blízkého požáru nebo kouře a vy si nejste jistí příčinou a následky zranění, raději vždy předpokládejte, že má poraněnou páteř, a s člověkem proto nehýbejte.

Vždy však platí, že nejnebezpečnější je neudělat vůbec nic, jen stát a přihlížet. V každém případě, i kdyby zjevně poraněný člověk odmítal zdravotní asistenci, je potřeba minimálně kontaktovat odbornou pomoc, při zdravotních potížích na lince 155, při hromadných neštěstích na čísle 112.

Helena KOČOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 9 hlasů.

Helena KOČOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama