...a vybudoval nové Lidice!

Právě včera tomu bylo 70 let, co němečtí nacisté vyhladili středočeskou obec Lidice. Mnozí z nás zajeli do starých Lidic, do toho překrásného parku, který zanedlouho provoní růže z Růžového sadu. Jiní složili hold padlým lidickým hrdinům aspoň myšlenkou, jež jim prolétla právě v onen den – 10. června - hlavou.

V roce 2004 vydal Památník Lidice výpravnou publikaci nazvanou »Lidice. Příběh české vsi«. Autorem je Eduard Stehlík. Tu knihu mám. Je velmi zajímavé v ní listovat. Číst příběhy obyvatel Lidic, jejich vesměs tragické osudy. Prohlížet si staré, již patřičně zažloutlé fotografie, které ukazují Lidice »před a po«.

Mrzí mne, když v tak dobře faktograficky i obrazově vybavené knize, kterou autoři věnovali 340 zavražděným obyvatelům obce, čteme falešná slova, jež neskrývají snahu pošpinit to, co se v celém poválečném období, až do roku 1989, v Lidicích podařilo, co se zde postavilo a udělalo pro lidické občany.

* * *

Držím tu knihu v ruce, čtu si první stránku a dumám, proč musela někdejší ředitelka Památníku Lidice Marie Tělupilová, jež dle slov mnohých odvedla v Památníku záslužnou práci, napsat, že se »musela potýkat s řadou problémů, mezi něž patřila i absence knihy o Lidicích«. Chybělo prý zachycení života ve starých Lidicích, tragédie, jež se zde v červnu 1942 odehrála, i poválečného života obce.

Paní Tělupilová napsala dále: »Je až s podivem, že režim, který byl v naší zemi do roku 1989 u moci a téma Lidic pravidelně zneužíval pro svou propagandu, nikdy neudělal nic pro to, aby byla podobná publikace napsána. Ta si tedy na svůj vznik musela počkat dlouhá desetiletí.«

* * *

Proč ta slova? Vždyť na str. 120 téže publikace se dočteme, že »od konce druhé světové války vyšly o Lidicích desítky knih« a jako důkaz si můžeme pročíst dlouhý seznam použité literatury v závěru. Pan Jiří Pitín, přeživší »lidické dítě«, který redakci Haló novin poskytl exkluzivní rozhovor (zveřejnili jsme 8. června), mi osobně ukázal jinou, také velmi výpravnou publikaci nazývající se »Lidice«.

Tu vydalo Nakladatelství Naše vojsko v edici Dokumenty Svazu protifašistických bojovníků v roce 1958! A v té knize je vše – i záběry z brutálního zásahu fašistů 10. června 1942, i poválečná obnova obce.

Dokládám tím, že režim, jenž byl v naší zemi u moci do roku 1989, nejenže o Lidicích publikoval, ale učinil to hlavní – vybudoval pro navrátivší se lidické ženy a děti, a pro další pokolení, Lidice nové! A to nemůže zamlčet nikdo.

Škoda, že se kritický osten bývalé ředitelky Památníku nezapíchl jinde. Třeba do hanebné zkázy lidického Růžového parku v 90. letech. Toto »dílo« jde na vrub polistopadové moci.

Monika HOŘENÍ