Rozhovor Haló novin s Milanem Krajčou, členem Výkonného výboru Světové rady míru

Indie: VŘSR je událostí světového významu

Jak Haló noviny informovaly, v lednu se v Indii uskutečnila mezinárodní konference věnovaná Velké říjnové socialistické revoluci. Vy jste se této významné události zúčastnil. Jaké bylo její zaměření?

Konference byla věnována letošnímu stému výročí Velké říjnové socialistické revoluce a především jejímu vlivu na rozvoj mírového hnutí. V Thiruvananthapuramu, hlavním městě indického státu Kérala, ji uspořádala Všeindická organizace míru a solidarity. Právě na její pozvání jsem se konference zúčastnil, stejně jako další zástupci mezinárodního mírového hnutí a Světové rady míru například z Egypta, Jihoafrické republiky, Kuby, Nepálu, Palestiny, Řecka nebo Vietnamu. Převažovali ale pochopitelně účastníci místní.

Vedle členů indického mírového hnutí zde byli i nejvyšší představitelé národních vedení obou velkých indických komunistických stran – generální tajemník Komunistické strany Indie (marxistické) Sitaram Yeachury a národní tajemník Komunistické strany Indie Shri Raja, poslanci národního i státních parlamentů, funkcionáři Indického národního kongresu a jiných politických stran, odborového hnutí a dalších masových organizací. Na konferenci byl přítomen i předseda kéralské vlády Pinarayi Vyjayan a řada jejích ministrů.

Jak byla na konferenci vnímána VŘSR právě indickými účastníky?

Nejen pro Indy je Velká říjnová socialistická revoluce událostí světového významu. Říjnová revoluce v Rusku, vítězství bolševiků a následný vznik Sovětského svazu byly na uvedené konferenci jednoznačně oceněny jako klíčové události, které zásadně přispěly i k rozvoji indického hnutí za socialismus a národní osvobození. Byla zde opakovaně zmíněna role Sovětského svazu v podpoře zápasu indického lidu proti britskému imperialismu.

Sté výročí VŘSR zde však bylo vyzdvihnuto i jako inspirace pro současnou Indii nejen v oblasti mírové a antiimperialistické politiky či boje za politická, sociální a hospodářská práva pracujících. Jak na konferenci uvedl nejeden z účastníků, řada problémů, které dokázaly v Rusku a dalších zemích Sovětského svazu úspěšně vyřešit jen několik málo let po vítězství revoluce, sužují Indii ještě dnes. Mezi uváděné příklady patřily negramotnost, útlak žen či absence elektrifikace obrovské části venkovských oblastí.

S čím jste na konferenci vystoupil vy osobně?

Hovořil jsem o zásadní souvislosti Velké říjnové socialistické revoluce s mírovým hnutím. Zmínil jsem se o tom, že ukončení krvavých jatek světové války byl principiální požadavek bolševiků. Zdůraznil jsem známý Dekret o míru coby jeden z prvních dokumentů přijatých sovětskou vládou, jasně a srozumitelně formulující program boje za spravedlivý, demokratický a všeobecný mír. V neposlední řadě jsem se snažil popsat i následnou mírovou politiku Sovětského svazu a dalších evropských socialistických zemí, včetně socialistického Československa.

Nebylo možné se ale vyhnout ani dnešní době, kdy právě porážka socialismu a rozpad Sovětského svazu před čtvrt stoletím umožnil nový vzestup agresivity imperialismu demonstrovaný například bombardováním Jugoslávie, okupací Afghánistánu, útokem na Irák, rozvrácením Libye i tím, čeho jsme v současnosti svědky v Sýrii či na Ukrajině. Odpovědí na tuto situaci musí být budování mezinárodního mírového a antiimperialistického hnutí, tak jak o to usiluje Světová rada míru a k ní přidružené organizace.

Je pohled z Indie na světové události, historické či současné, shodný s tím, jak to vnímáme my ve střední Evropě?

Nazírání na světové události z indické perspektivy bude jistě jiné než naše. O nějakém jednotném či alespoň většinovém pohledu Indů je ale podle mého názoru možné hovořit jen těžko. Indické obyvatelstvo je totiž neobyčejně různorodé, rozdělené nejen třídně, ale i regionálně etnicky, jazykově, nábožensky a stále i kastovně, což se pochopitelně projevuje i na vnímání světa a jeho problémů. I proto je ale důležité, že zde existuje i velká část indické veřejnosti, která se hlásí k pokrokovým, demokratickým, sekulárním, antiimperialistickým a socialistickým názorům, jejichž nedílnou součástí je indické mírové hnutí.

Jaká je současná situace mírového hnutí v Indii?

Nejvýznamnější a největší indickou mírovou organizací je právě zmíněná Všeindická organizace míru a solidarity, k jejímž historickým vůdcům patřil i u nás známý, v minulém roce zesnulý bývalý prezident Světové rady míru Rómeš Čandra. Jsem rád, že jsem mohl tuto organizaci a její aktivity blíže poznat, protože jsem se v Indii následně zúčastnil i její národní konference, která je jejím nejvyšším orgánem svolávaným jednou za čtyři roky.

Hlavními cíli této organizace, sdružující statisíce členů, jsou v současnosti: boj proti válce a agresím, podpora zapojení Indie v Hnutí nezúčastněných zemí, prosazování dobrých vztahů Indie se sousedními zeměmi, budování hnutí solidarity s národy bojujícími proti imperialistické hegemonii, mobilizace indického lidu za mírový svět či posilování sekularismu a demokracie.

Podíváme-li se na současnou zahraniční politiku Indie, jak ji hodnotí indické mírové hnutí?

Indické mírové hnutí ostře odsuzuje současnou zahraničně politickou orientaci své země zavedenou již za předchozí vlády Sjednocené pokrokové aliance, vedené Indickým národním kongresem, a nyní ještě více prohlubované stávající vládou Indické lidové strany v čele s Naréandrou Módím. Ta spočívá například v omezování role Indie v Hnutí nezúčastněných zemí. Indie, reprezentovaná dlouholetým ministerským předsedou Džaváharlálem Néhrúem, byla přitom jedním z iniciátorů této významné mezinárodní organizace, sdružující téměř dvě třetiny členských států Organizace spojených národů s více než polovinou světové populace. Cíl této organizace, deklarovaný jako »zajištění národní nezávislosti, územní nedotknutelnosti a bezpečnosti nezúčastněných zemí v jejich úsilí proti imperialismu, kolonialismu, neokolonialismu, apartheidu, rasismu včetně sionismu a všem formám zahraniční agrese, okupace, dominance, vměšování nebo nadvlády, jakož i proti velmocem a politice bloků«, je dnes přitom bohužel stále aktuální.

Podle indického mírového hnutí opustila v současnosti Indie, země s více než jednou a čtvrt miliardou obyvatel, nezávislou zahraniční politiku a stala se podřízeným spojencem Spojených států amerických. I proto se dnes Indie účastní budování vojenského spojenectví se Spojenými státy a Japonskem, o kterém představitelé hovoří jako o obdobě Severoatlantického paktu NATO.

Indické mírové hnutí zároveň odsuzuje aktuální vládní politiku prohlubování sporů se sousedními zeměmi Čínou a Pákistánem, navyšování vojenských rozpočtů či existenci jaderného armádního programu a prosazuje, aby se finance vynakládané na další zbrojení využily raději na boj proti neuvěřitelné chudobě velké části indického lidu a zajištění alespoň základního přístupu ke vzdělání, zdravotnictví a bydlení či k boji proti hladu.

Je známé, že v Indii v některých státech vládnou komunisté. Navštívil jste některý z nich?

Ano, komunistické hnutí v Indii sehrává významnou roli. Obě velké komunistické strany, Komunistická strana Indie a Komunistická strana Indie (marxistická), mají přes milion členů a mnoho desítek milionů voličů. Velký vliv mají i skrze práci k nim přidružených odborů a mládežnických, studentských, ženských a jiných masových organizací. Největší podpoře se těší především v indických státech Západní Bengálsko, Tripura a také Kérala, ve kterém se konala zmíněná konference a který jsem tak měl možnost navštívit a blíže poznat.

Právě v Kérale, jihoindickém státu s více než 33 miliony obyvatel, vládnou komunisté s různými přestávkami od jeho ustavení v roce 1957. Tehdy byl zvolen historicky prvním kéralským předsedou Elamkulam Namboodiripad, pozdější dlouholetý generální tajemník Komunistické strany Indie (marxistické).

Mezi priority komunistických vlád v minulosti patřila realizace pozemkové reformy, boj s chudobou a zásadní rozšíření přístupu ke vzdělání. Dnes je tak Kérala indickým státem s nejvyšší gramotností obyvatel dosahující 94 procent a například 98 procent rolnického obyvatelstva má základní školu v dosahu do dvou kilometrů a střední školu do osmi kilometrů od místa bydliště.

Předpokládám, že tyto výsledky v Kérale dalece překračují celoindický průměr…

Ano, Kérala je v tomto důležitém ukazateli na prvním místě ze všech indických států. Celoindický průměr gramotnosti obyvatel starších sedmi let nyní dosahuje 74 %, u žen však pouze 65 %. Indie je tak hluboko pod celosvětovým průměrem. Navíc tempo alfabetizace se v posledních letech zpomaluje a i mezi mladými lidmi mezi 15-25 lety nedovede dnes v celoindickém průměru číst a psát každý desátý.

Indie je známa jako země dosti otřesných protikladů. Jsou tyto protiklady patrné i ve státech, kde vládnou komunisté, nebo je tam sociální situace přece jen lepší?

Celoindická čísla ukazují jasně neuvěřitelnou propast mezi bohatstvím malé hrstky Indů a bídou stamilionů lidí, žijících pod hranicí chudoby. Podle údajů z minulého roku vlastnilo jedno procento nejbohatších Indů více než zbylých 99 procent obyvatel země, tedy přesně celkem 58 procent veškerého indického bohatství. Obrovská a pro nás jen těžko představitelná chudoba velké části obyvatel Indie je přitom opravdu zásadním problémem. O tom, nakolik se proti ní daří komunistům bojovat například v mnou navštívené »rudé« Kérale, mohou vedle uvedených čísel o rozšíření gramotnosti svědčit i další údaje. Ze všech indických států je zde kupříkladu také nejnižší dětská úmrtnost či dětská podvýživa.

V boji proti chudobě pokračují kéralští komunisté i nyní poté, co ve volbách konaných zde v květnu minulého roku zvítězila Levicová demokratická fronta, tedy koalice Komunistické strany Indie (marxistické), Komunistické strany Indie a několika dalších menších stran. Mezi priority zdejší vlády v současném období patří pokračování pozemkové reformy skrze další rozdělování půdy bezzemkům, zajištění bydlení a toalet pro všechny, další rozvoj elektrifikace, zdvojnásobení počtu lékařů a zdravotních sester a zajištění všeobecného zdravotního pojištění s návazností na veřejné zdravotnictví, zvýšení starobních důchodů, boj proti hladu a zajištění alespoň jednoho jídla denně pro každého či úsilí o zrovnoprávnění žen a boj za vymýcení korupce.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.6, celkem 94 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2017-03-04 11:24
VŘSR lidstvo prospěla. Za následné zločiny nesou vinu zahraniční
interventi a bílí. Včetně Masarykových ozbrojenců zvaných
"Československé legie". To byla ostudná okupace, jejímž
důsledkem byly milióny mrtvých. --- Dění v zahraničí určitě
internacionalisty zajímá. Kdo vyznává nacionalismus, musí hledat mimo
komunistickou stranu.
1958Jirka
2017-03-04 09:45
KSČM nemá velkou volební šanci, je příliš akademická a vypšelá.
Navíc VŘSR je usvětová událost, to ano, ale spíše lidstvu uškodila,
především je děsivé co se stalo v létech porevoluci v samotném SSSR.
Ale oslava v Indii je jistě závažná......
reich.mir.fan
2017-03-03 19:30
Nechci být jízlivý ale předvolební preference jsou u KSČM
neutěšené,voliči a sympatizanti KSČM jsou z nemasné-neslané
politicky kterou produkuje vedení strany více a více rozčarovaní a
znechucení a v Haló Novinách je obsáhlý článek o vlivu VŘSR v
Indii.Že to funkcionářům strany není trapné.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.