Rozhovor Haló novin s koordinátorkou Transform! Europe a zastupitelkou Dagmar Švendovou

Ve spojení s děním na evropské úrovni

Pracujete pro Transform! Europe, což je mezinárodní levicová organizace, o níž jsme již mnohokrát psali na stránkách Haló novin. V čem spočívá vaše práce?

Jak už zřejmě víte, Transform! Europe sídlí ve Vídni. Prostřednictvím svých 29 členských organizací z dvaceti evropských zemí, včetně České republiky, působí po celé Evropě. Zároveň je přidruženou politickou nadací strany Evropské levice (EL). Pracovní tým je tedy skutečně mezinárodní a každý z nás má na starosti konkrétní oblast z širokého portfolia Transformu.

Má práce spočívá ve vytvoření strategie Transformu! pro střední a východní Evropu a jejím dalším rozvoji. Cílovou skupinou jsou předně levicové neziskové organizace, hnutí a iniciativy a nepřímo i levicové politické strany. Záměrem je zmapovat politickou scénu v každé zemi, identifikovat levicové partnery pro případnou spolupráci, kontaktovat se s levicovými akademiky atp. Na straně jedné zapojit tyto partnery do aktivit Transformu! v rámci jednotlivých projektů a dalších činností, na straně druhé podpořit aktivity těchto levicových partnerů v jejich zemích, ale i vybudovat informační kanál, chcete-li, mezi levicovým Východem a Západem. Tímto způsobem jsme schopni akumulovat určitou znalost, která může být užitečná nejen pro naše členské organizace, ale také vůči straně Evropské levice.

Z mého pohledu se jedná o činnosti strategického významu. Pokud vezmeme v potaz velmi složitou situaci levice obecně v zemích jako Maďarsko a Polsko, marginální postavení levice na Slovensku nebo v Rumunsku, ale i zhoršující se situaci levice v dalších zemích (v souvislosti s nárůstem počtu a vlivu populistických pravicových stran i pravicových vlád, což v mnohých případech znamenalo i snížení finanční podpory ze státních fondů), je nutnost vzájemné podpory, sdílení informací a rozvíjení mezinárodní spolupráce nezbytností, pokud má mít levice šanci ustát tyto výzvy. Působení levicových nadací, jako je Transform! Europe nebo třeba Nadace Rosy Luxemburgové v těchto zemích, získává na důležitosti.

Před dvěma lety jsme v některých zemích doslova stavěli »na zelené louce«, ale dnes již mohu říct, že se nám podařilo zmapovat situaci a navázat spolupráci s levicovými partnery ve většině zemí v tomto regionu.

Předpokládám, že plně využíváte vašich jazykových znalostí.

Většinou využívám hlavně angličtinu, ale občas si musím vypomoci i francouzštinou nebo skromnou znalostí němčiny. V poslední době zjišťuji, že by se mi hodila i ruština, kterou se teď snažím ve volnu studovat.

Léta jste pracovala v Evropském parlamentu u bývalého europoslance Vladimíra Remka. Můžete tyto své znalosti využít i v současné pozici?

Současná práce mi nabízí úplně jiný pohled na politiku - místo shora dolů, tedy jakéhosi makropohledu typického pro směrnice a nařízení EU, spíše zdola nahoru, tedy z pohledu občanů, kteří mají sílu vyvinout občanský tlak ve společnosti, a tím ovlivnit politiku státu (protesty za ženská práva proti potratovému zákonu v Polsku, protesty proti novému pracovnímu zákoníku ve Francii…). Samotný proces, struktura organizací i přístup lidí zapojených do těchto aktivit je dost rozdílný od evropských struktur a způsobu práce.

Zároveň existuje spousta věcí z práce v Evropském parlamentu, které mohu využít a zužitkovat – to je znalost fungování evropské legislativní mašinérie, znalost diplomatického vyjednávání, schopnost přemýšlet v širších souvislostech, a ano – také využití dřívějších kontaktů atp. Zjistila jsem, že bohužel většina těchto organizací nezná procesy v institucích EU. Postrádají informace, kdy a jakým způsobem je vhodné, možné do legislativního procesu zasáhnout, což může být pro ně limitující.

Považuji za štěstí, že jsem stále ve spojení s děním na evropské úrovni. Spolupracuji s europoslanci, politickými stranami, ale hlavně se stranou EL, například prostřednictvím pracovní skupiny EL pro střední a východní Evropu, a mám možnost potkávat se a rozvíjet spolupráci s lidmi, které znám z předchozího působení.

Účastnila jste se také prosincové mezinárodní konference pořádané Nadací Rosy Luxemburgové v Praze či berlínského Pátého sjezdu EL. Jak na vás tyto mezinárodní akce zapůsobily, co vám přinesly?

Všechny mezinárodní konference, kterých se účastním, ať již jako účastnice nebo prezentující, mi umožňují navázat užitečné kontakty, získat spoustu zajímavých informací, které nejsou vždy snadno dostupné, konfrontovat názory a argumenty, ale i utvářet závěry nové.

Pátý sjezd EL pro mne znamenal unikátní příležitost. Z pohledu práce pro Transform! jsem většinu času trávila individuálními schůzkami s delegáty ze Slovinska, Maďarska, Polska, Estonska, Litvy, Bulharska atp., kdy jsem dotahovala projekty roku 2016 a snažila se naplánovat aktivity pro rok 2017. Také jsem vystoupila před delegáty se zprávou o činnosti Transform! Europe ve střední a východní Evropě.

Z pozice členky KSČM bylo nesmírně zajímavé sledovat průběh jednání, organizaci sjezdu, mít možnost vyslechnout vystoupení jednotlivých delegátů, být přítomna historické volbě nového prezidenta EL a přijetí nových členů ze Slovinska, Maďarska a dalších zemí.

K mému překvapení mne oslovili delegáti z Maďarska a Rakouska, abych kongresu prezentovala činnost Meziregionálního fóra EL - kanálu Dunaj-Labe mezi státy Českou republikou, Maďarskem, Rakouskem a Slovenskou republikou, coby organizátorka posledního setkání fóra v Břeclavi (o tomto jsem také psala v Haló novinách), a tak jsem vystoupila na kongresu hned dvakrát.

Často se lidé na levici svěřují, že je dost témat, která levici dělí, například otázka imigrace, NATO apod. Vidíte to také tak?

To je pravda, témat, která levici rozdělují, je hned několik. Myslím, že je třeba, zvláště v dnešní době, hledat a ujednotit se na tématech, na nichž se levice, ať tradiční nebo tzv. nová, shodne. Je třeba tato témata rozpracovat, ujednotit argumentačně, umět cíle nejen »prodat«, ale vytvořit akční a hlavně lidem srozumitelný praktický postup -strategii, jak těchto cílů dosáhnout při respektování individuální situace v každé zemi. Co si budeme povídat, to bývá obrovskou výzvou i na lokální úrovni v rámci jedné země, natož pak na úrovni evropské.

Někdo mi jednou položil otázku, jaký je rozdíl mezi pravicí a levicí. Odpověď byla: Zatímco levice se mnohdy nemůže dohodnout na tom, kdo má červenější triko (co je správná levice a správný přístup), pravice se mezitím už dohodne či vždy shodne na společném boji proti levici. Je čas to změnit!

Nemůžeme však zavírat oči ani před rozdílnými stanovisky k tématům, která jsou citlivá. Naopak je potřeba vytvořit podmínky, v nichž budeme moci o těchto sporných otázkách volně a svobodně diskutovat v rámci našich vlastních stranických struktur, s levicovými partnery v ČR i napříč Evropou. Bez otevřenosti k názorům druhých, pochopení motivů, politického a mnohdy historického kontextu, bez argumentů, možných východisek a navrhovaných strategií není, dle mého názoru, možné vytvářet budoucí progresivní politiku levice. Pokud nebudeme schopni překročit vlastní stín, hrozí nám, že budeme hrát vždy jen druhé housle za pravicí a zůstaneme ve vleku událostí.

Jak hodnotíte zasedání ženské frakce EL, tzv. EL-fem? Podle některých účastnic nebylo toto zasedání v Berlíně příliš přínosné, protože podmínky žen v různých zemích Evropy se liší. Co by tedy mohlo ženy levice spojovat?

Řekla bych, že otázky rovných příležitostí, genderové otázky, jsou jednou z oblastí, která ze své podstaty spojuje ženy napříč politickým spektrem. To jsem vysledovala v komisi pro ženská práva v Evropském parlamentu. Rozdílné jsou pouze přístupy k řešení a priority. Zde je opět nutné pro levici, levicové politické strany, stanovit si jasné cíle a nebát se je prosazovat a prezentovat. Důležité je soustředit se na konkrétní situaci v té které zemi, přijít s plánem, identifikovat partnery jak na politické scéně, tak na úrovni občanských sdružení, a program prosazovat.

Bohužel veřejnost ne vždy vidí, proč je tento boj důležitý. Proto je nutné vysvětlit praktické dopady těchto kroků na jejich každodenní život (výše platu či penze, věk odchodu do důchodu, dostupnost předškolní péče atp.). Myslím, že je důležitý právě tento praktický pohled. Ve Slovinsku, v Polsku, Chorvatsku i jinde ve světě je běžné, že levice aktivně spolupracuje právě v těchto otázkách s různými organizacemi zastupujícími práva pracujících a minoritních skupin nebo prosazujícími environmentální témata atd.

Také máte blízko k novinařině, řídíte zpravodaj OV KSČM Břeclav…

Nenazvala bych to úplně novinařinou. S celou redakční radou se snažíme, aby byl výsledek informativní a zajímavý pro naše stranické čtenáře a sympatizanty. Ovšem nejsme profesionálové. Přestože se nám podařilo Zpravodaj dovést do určité - doufám reprezentační - podoby, chybí nám články zvláště polemické, reagující na současné společenské politické dění. O to více si cením práce nejen celé redakční rady, ale i všech přispěvatelů, kteří překonají svůj ostych a pošlou nám nějaký příspěvek. Velmi bychom například ocenili zprávy zvláště od zastupitelů a zastupitelek, lidí zastupujících zájmy KSČM v komisích a výborech měst a obcí břeclavského okresu. Jsou to právě oni, kdo jsou nosiči levicové politiky v okrese a jejich práce vytváří pozitivní obrázek KSČM. Jen se musíme naučit tuto práci taky prezentovat.

Kromě toho máte na starosti i dětské aktivity na akcích KSČM. To je velký rozsah…

Jako členka VV OV KSČM Břeclav jsem se zasadila o vytvoření výpůjční služby zvané Hračkárna. Služba vznikla ze sponzorských darů, díky nimž byl pořízen fond hracích prvků, her a dekorací, které mohou být zapůjčeny zdarma pro různorodé aktivity pořádané ZO KSČM nebo spřátelenými organizacemi napříč okresem.

Z pozice zastupitelky města jsem přišla v loňském roce se dvěma iniciativami, na jejichž realizaci v současné době intenzivně pracuji. Jedna se týká otázky prevence a zvýšení bezpečnosti v rámci projektu Pes ve městě, druhá se zabývá podnětem na revitalizaci sídliště v městské části Poštorná.

Dále se snažím podporovat rozvíjení mezinárodní spolupráce mezi břeclavskou i jihomoravskou KSČM a levicovými organizacemi z příhraniční oblasti.

Kde vidíte příčiny toho, že mladí lidé nenalézají cestu k členství v KSČM, ačkoli její program myslí významně i na ně?

Otázkou je, čím a jak mladé oslovujeme. Máme je čím oslovit? Jakým způsobem se snažíme tuto cílovou skupinu oslovit? Zahrnujeme alternativní moderní způsoby a technologie? Vytváříme prostředí, které umožňuje dialog s mladší generací - např. nějakou platformu? Víme, jaké jsou jejich problémy, obavy a výzvy, kterým dnes čelí? Jaký má současná mladá generace přehled a zájem o politické dění v ČR a ve světě? Jaké jsou jejich priority, co je pro ně důležité? Nabízíme jim nějakou levicovou alternativu, která na tyto problémy reaguje? Pokud už se někdo z mladší generace rozhodne do strany vstoupit nebo jiným způsobem spolupracovat, jak s těmito mladými pracujeme, jak je zapojujeme do aktivit a politické práce? Jak je podporujeme v politické kariéře?

A další otázky: Na koho cílíme? Snažíme se oslovovat a pracovat s mládeží, studenty vyššího a vysokoškolského stupně? Jak oslovujeme rodiny s dětmi, muže a ženy vychovávající děti sami? Každá z těchto otázek si zaslouží vlastní strategii a vlastní přístup.

Lidé, zvláště mladí, se dnes obecně nechtějí vázat na politické strany, naopak. Na práci ve stranických strukturách nemají většinou čas nebo ho mohou věnovat až na úkor svého volna a pryč jsou ty časy, kdy většina měla pevně stanovenou pracovní dobu atp. Stále bohužel přetrvává i stigma ve spojitosti s KSČM, které hodně mladých lidí odrazuje, mnohdy i z kariérních důvodů. Doba, kdy práce pro stranu byla vnímána jako společensky prestižní a nesla s sebou i určitou vážnost a uznání, je minulostí. Dnes se hodně lidí (přestože se stranou sympatizují nebo ji různě podporují) k ní nehlásí i přesto, že současné klima ve společnosti je pro levici podstatně vstřícnější, než tomu bylo před deseti lety.

Určitý problém vidím i ve stylu prezentace programových cílů. Pro mladého člověka je mnohdy velmi těžké tyto vstřebat a pochopit. Žijeme v době informačních technologií, v době krátkých zpráv, grafik, videospotů, kreslené satiry, a tak dnešní generace není zvyklá a asi ani zvědavá prokousávat se tunami textů.

Monika HOŘENÍ


Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.