Nadbytečné diskuse kolem filmu o Masarykovi

Minulý týden se začal v kinech promítat jeden z momentálně nejdiskutovanějších českých filmů posledních let ­»Masaryk«, který úspěšně natočil režisér Julius Ševčík. Tvůrci zdařilého snímku o někdejším československém ministru zahraničních věcí Janu Masarykovi obdrželi ocenění ve dvanácti kategoriích cen soutěže Český lev, vyhlašované Českou filmovou a televizní akademií (ČFTA).

Novinka překonala dosavadní rekord držených Českých lvů, jimiž byl oceněn koprodukční film Hořící keř, natočený režisérkou Agnieszkou Hollandovou, jež příští týden zavítá do Prahy na Mezinárodní filmový festival Febiofest. Tehdejší snímek, věnovaný studentovi Janu Palachovi, získal roku 2014 v rámci soutěže ČFTA jedenáct sošek.

Okolnosti

Historické drama o osudu někdejšího československého ministra zahraničních věcí Jana Masaryka nechali jeho distributoři promítnout pouhých sedm dnů před koncem loňského roku v pražském kině Lucerna, aby mohl naši kinematografii úspěšně reprezentovat na prestižním berlínském festivalu Berlinale. Současně tím splnili statut soutěže Český lev, protože k nominaci na toto ocenění je zapotřebí veřejné promítání nepřetržitě sedm dní, případně čtrnáct dní nekontinuálních projekcí. Což tedy diskutovaný film Masaryk skutečně splnil.

Ostatně i v oficiálním prohlášení ČFTA se uvádí: »Prezidium ČFTA gratuluje upřímně všem Českým lvem oceněným tvůrcům. Šlo o výsledek zcela regulérního hlasování, jehož se v prvním kole zúčastnilo 112 a v druhém kole 157 akademiků, kteří měli možnost všechny filmy zhlédnout.«

Strategie i nevraživost

Diplomaticky však události komentoval prezident ČFTA Ivo Mathé. Připustil, že si akademici musí ujasnit, zda jde o akceptovatelnou producentskou strategii, či o zneužití pravidel, vyžadující jejich úpravu. Jiní jedinci však některé skutečnosti dokonce zamlčují či naopak zveličují. Herec Jiří Bartoška v souvislosti s uvedením nového filmu mluvil o údajné »levárně«. Filmový režisér Filip Renč zase uvedl, že »jde o dobrý tah od producentů«. Nejdále se v rétorice dostal producent Pavel Strnad. Svého profesního kolegu Rudolfa Biermanna měl totiž označit dokonce za »vychytralého, vychcaného, ojebávače…«. Co k tomu ještě dodat?

Plakát k filmu Masaryk. FOTO - archiv

S nadhledem

Za rozumné lze považovat stanovisko Miroslava Táborského, jednoho z mnoha členů ČFTA. »Připadá mi komické, že se to řeší až teď. Ten film byl nominován ve čtrnácti kategoriích, nominace jsou známy zhruba měsíc, a to nikomu nevadilo. Mohlo se to řešit dřív, teď je to zbytečně skandální a kazí to dojem z toho, že tady máme film, který se povedl,« řekl známý herec.

Do diskuse se zapojil také člen ČFTA Petr Vachler, který stál téměř osmnáct let v čele této soutěžní přehlídky. »Trocha filosofie o skutečnostech. Všichni věděli, dlouhé měsíce, že Rudolf Biermann využil jako člen ČFTA i jako producent filmu Masaryk všech dostupných možností a pravidel, která všichni akceptovali. Vše bylo s filmem Masaryk v pořádku. Během komerčních projekcí v kině Lucerna, před nominacemi, po nominacích, během vyhlašování. A po bitvě? Skandál. Co by se stalo, kdyby vyšel naprázdno? Nebo vyhrál dvě, tři sošky? Nic? Ticho? Jak se cítí tvůrci ostatních filmů, když tolikrát zaznělo, že film Masaryk úmyslně vklouzl do slabšího roku? Navíc film Masaryk má od některých kritiků jen lehce nadprůměrné hodnocení. Jaké jsou po těchto vyjádřeních ostatní filmy roku 2016?« ptá se Vachler. A pokračuje: »Trocha historie. Rudolf Biermann v minulosti už podobnou akci udělal s filmem Obsluhoval jsem anglického krále. Vše bylo v pořádku. Pravidla dodržena. Snímek Hořící keř - zástupce HBO ještě se mnou jednal, jak splnit podmínky, rozhodnutí však už podléhalo novému prezidiu ČFTA - se dokonce účelově přestříhal pro kina. Na Oscarech neprošel, doma ano. Žádná bouře a spousta ocenění…«

Producent, scenárista a režisér Vachler dále uvedl: »Trocha logiky. Co by se stalo, kdyby film byl kontinuálně nasazen od prosince, splnil všechny podmínky a vyhrál všechny ceny? Kdyby se březnové nasazení jmenovalo obnovená premiéra? Nic? Snažím se pochopit, v čem je problém s filmem Masaryk. Možná v tom, že je moc soutěžních snímků a akademici vidí jen některé s dobrou propagací? Nebo že film Masaryk je pro akademiky prostě lepší než ostatní? Holý fakt v součtech?«

Všestranně orientovaný Petr Vachler na základě někdy až matoucích mediálně uváděných faktů své prohlášení uzavírá: »Co jiného po tom všem říci? Snad jen dodat, že akademiků je dnes celkem 278? Otázka je, proč se zpráva musela vydat. Možná omezit riskantní kroky producentů, vyřadit narychlo vyrobené filmy z televizních minisérií (zmíněný skvělý Hořící keř)? Zpřesnit pravidla pro koprodukce? Zpřísnit výběry filmů? A tak prezidium v tiskové zprávě dodalo: ‚Prezidium ČFTA zváží zpřesnění statutu cen Český lev v kategorii celovečerních filmů po důkladné diskusi s akademiky.‘ Dokud budou mezi námi vládnout ega, pak papíry, prohlášení budou jen gesta. Vím dobře, o čem je řeč. Vím, co osobní zájem, v jakékoliv rovině, může způsobit. Organizovat Akademii a výroční ceny by měla být jen služba, stejně jako vše ostatní. Sloužit v pokoře je umění!«

Jako věcnou doušku Vachler doplnil: »P. S.: Rudolfe Biermanne a držitelé sošek za film Masaryk, nenechte si zkazit radost z dopingových kontrol, ani dalších pomluv. Takový je nyní náš český filmový svět. Třeba se to změní.«

Inspirativní pojetí

Film Masaryk, jeho režisér Julius Ševčík i producent Rudolf Biermann se nepochybně stali vítězi večera – a bylo by až paradoxní, kdyby se snad tak výrazně neprosadili. V současné dlouhodobé kvalitativní bídě české kinematografie, jež v celé polistopadové epoše lopotně vyplodila nanejvýš desítku veskrze dokonalých a reprezentativních snímků, se nynější novinka nepochybně stala jednou z nejvýraznějších, byť z hledisek ryze uměleckých lze mít jisté výhrady. Samotné scenáristické pojetí, někdy však v realizační podobě poněkud až matoucí, však lze jen vítat. Ale to je již téma k samostatnému hodnocení.

Jako celek jde o kinematografické dílo přinejmenším svébytné a inspirativní. A obecně společensky i historicky mnohem potřebnější, než co třeba nabízel až brakově pojatý medailon o kolaborující filmové herečce Baarové nebo názorově stále se tematicky opakující »veledíla« Hřebejkova. Možná i proto (a především!) tolik zapšklého povyku z úst a mozků »hlav pomazaných«. Anebo opravdu jen pouhá závist?

Tomáš HEJZLAR


Životopisné drama Masaryk režiséra Julia Ševčíka se stalo podle názorů členů ČFTA nejlepším filmem roku. Porota ocenila i režijní pojetí. »Jsem velice rád, že byl film úspěšný, protože všichni lidé, kteří na něm dělali, si tak trochu sáhli na dno. Film vznikal velmi složitě, každý do toho musel jít velmi osobně. Nebyla to jen práce! Jsem rád, že film byl oceněn, zaslouží si to,« poznamenal režisér Ševčík.

Pozornost akademiků ČFTA si získal nejen nápaditý scénář, ale na pódium přišli i tvůrci z dalších sedmi kategorií. Zatímco oceněný představitel titulní role, herec Karel Roden, za udělení Českého lva pouze stručně a věcně poděkoval, naopak herec Oldřich Kaiser (ve filmu ztvárnil prezidenta Eduarda Beneše) proměnil převzetí sošky v nápaditě pojatou improvizovanou hereckou etudu. Během ní živě gestikuloval se skleněným artefaktem ve tvaru kužele a komunikoval i s publikem ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. V dalších výraznějších úlohách se na plátnech kin objevují Jiří Vyorálek (jako Konrád Henlein) a Robert Jašków coby filmový kolaborant Emanuel Moravec a další. V roli jedné z Masarykových přítelkyň se na filmové plátno vrátila modelka Eva Herzigová. Česko-slovenský koprodukční film Masaryk se odehrává v letech předcházejících druhé světové válce. Na jeho realizaci se aktivně podílela Česká televize.


Životopisné drama o synovi prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka se čtrnácti nominacemi patřilo k favoritům letošního 24. ročníku Zlatého lva. Dvě prestižní ocenění ČFTA získal také mimořádně zdařilý film Já, Olga Hepnarová (režie: Tomáš Weinreb a Petr Kazda). Předem výrazně protežované Hřebejkovo drama Učitelka s devíti nominacemi však vyšlo naprázdno. I to snad byl důvod k nynějším nechutným diskusím?


Snímek Masaryk scenáristů Alexe Koenigsmarka, Petra Kolečka a Julia Ševčíka zvítězil v kategoriích Nejlepší film, Nejlepší scénář a Nejlepší režie. Ceny Český lev převzali také kameraman Martin Štrba, střihač Marek Opatrný, scénograf Milan Býček a kostymérka Katarína Štrbová Bieliková. Práce na filmu Masaryk přinesla České lvy také pro zvukaře Viktora Ekrta a Pavla Rejholce. Oprávněně si ocenění převzali rovněž autoři hudby Michal Lorenc a Kryštof Marek či autor masek Lukáš Král.


Mimořádně zdařilý dramatický film o známé české vražedkyni Já, Olga Hepnarová získal dva České lvy. Za výkon v hlavní ženské herecké roli ocenění obdržela Michalina Olszańská a za vedlejší roli Klára Melíšková. Černobílé drama uspělo na konci ledna na Cenách české filmové kritiky, kde získalo mimo jiné cenu za režii. Polská herečka Olszańská dostala za ztvárnění titulní role cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Zároveň se snímek stal díky polskému kameramanovi Adamu Sikorovi nejlepším audiovizuálním počinem.


Za nejlepší televizní film nebo filmovou minisérii akademici označili Zločin v Polné (Česká televize) režiséra Viktora Polesného. V kategorii Nejlepší dramatický televizní seriál uspěla Pustina (HBO) režisérů Ivana Zachariáše a Alice Nellis.

Vyhlášeni byli také vítězové nestatutárních cen. Cenu filmových fanoušků si odnesl režisér Sean Ellis za film Anthropoid. Ocenění za nejlepší filmový plakát získal Lukáš Veverka, tvůrce poutavě realizovaného poutače k filmu Já, Olga Hepnarová.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.5, celkem 21 hlasů.

Tomáš HEJZLAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2017-03-19 11:29
Masaryk. Na ten se rád podívám. Ale "Učitelka"? To byla,
pokud byla, takřka absolutní výjimka, účelové zveličená, aby
podprahově dodala váhy "zločinnosti" socialistické
společnosti v očích válcované mladé generace, jak bývá dnes dobrým
zvykem. Opak byl pravdou.
1958Jirka
2017-03-19 09:43
Nevím, nevím....Možná se jedná o film na který se alespoň jednou
půjdou podívat do kina. A pak se při výročích bude hráti, ale už za
mizivého zájmu diváků, v televizi. Na rozdíl od ostatních oceněných
filmů z minulých let o kterých už nikdo neví. které jsou pro
obyčejné lidi nekoukatelné/Odcházení/a nudné.
Reklama
Reklama

Reklama