ILUSTRAČNÍ FOTO – archiv Haló novin

Český venkov – jaký byl a jaký je nyní

Podívejme se na to, jak se český venkov změnil za několik posledních desetiletí a jak je na tom dnes. Nebudeme hledat méně známé definice venkova, spokojíme se s tradičním chápáním. Jde o prostor řídce osídlený, na kterém jsou obce do 2000 obyvatel. Podle posledních údajů venkov v České republice zahrnuje tři čtvrtiny rozlohy státu, je zde devět z deseti obcí země a žije o něco více než jedna čtvrtina obyvatel. Ve srovnání s městy vykazuje určité odlišnost demografické, ekonomické i sociální. Některé znaky venkova se ani s delším časovým vývojem nemění, jiné významně. Ale o tom bude řeč postupně. Tradičně zde naprosto převažovala zemědělská výrobní činnost. Začneme číselným přehledem, který současný venkov charakterizuje.

Obcí venkovského typu máme v republice 5569, v nichž žije 2 847 tisíc obyvatel, tj. 27 procent. Jsou země, kde je to více, ale i kde je to méně. Mezinárodní srovnání v tomto směru je jistě zajímavé, ale není k tomu, aby se to nebo ono napodobovalo. Každý stát má za sebou jiný sociální i ekonomický vývoj, a to venkov významně poznamenává. Obecně jistě platí dva faktory: stupeň ekonomického rozvoje země a hustota osídlení. V tomto směru určitě nejsou na tom stejně například Německo a Francie.

Při dnešním územním členění za největší venkov co do počtu obcí i obyvatel patří nesporně střední Čechy, to je území dvanácti okresů kolem Prahy. Zde žije celkem 1 326,8 tis. obyvatel, z toho v obcích venkovského typu 543,8 tis., tj. 40,9 % populace kraje – nejvíce ze všech krajů.

Změny v průběhu desetiletí

Zcela právem v minulosti bylo možné venkov ztotožňovat se zemědělstvím, neboť touto činností se zabývali téměř všichni, kteří na venkově žili. Abychom porozuměli tomu, proč na začátku padesátých let minulého století byl počet lidí pracujících v zemědělství tak vysoký (v zemědělství pracovalo 1,2 mil. lidí), je vhodné se vrátit o dvacet let zpět – na začátek třicátých let. V roce 1930 provedl tehdejší Státní úřad statistický sčítání zemědělských závodů (nebyla řeč o podnicích), takže máme o té době dostatek spolehlivých informací. Dále jsou k dispozici výsledky práce Zemědělského ústavu účetnicko–spravovědného (předchůdce dnešního VÚZEI), a to na základě výzkumu z let 1926–1930.

V československém zemědělství naprosto převažovala drobná výroba. Závody do 20 hektarů hospodařily na 68,4 % zemědělské půdy. A jak to souvisí s naší problematikou? Bylo tomu tak, že čím byla menší výměra závodu, tím více lidí pracovalo na 100 ha. Měli jsme zde 750 tis. závodů do dvou hektarů a zde pracovalo na 100 ha 102 lidí, ve skupině od dvou do pěti hektarů 67 atd. Dokonce i v závodech nad 100 ha, kterých bylo v ČSR zhruba pět tisíc, pracovalo na 100 ha 28 lidí, z toho pouze jeden rodinný příslušník, všichni ostatní byli zaměstnanci.

Jistě, v největších podnicích počet lidí odpovídal tehdejší potřebě, která byla dána tehdejší produktivitou práce, ale pro menší závody to zdaleka neplatí. Zde se jednalo o přebytek lidí nad potřebou výroby. Pro ten jev máme výraz agrární přelidnění. Proč tomu tak bylo? Protože ti, bez nichž by se rodina obešla, nenacházeli uplatnění. Nezapomeňme na krizi třicátých let, dobu vysoké nezaměstnanosti. Hospodářská emigrace existovala, ale tolik lidí se zde nemohlo uplatnit. Po dobu války se i v tomto směru nic významného neodehrálo. To vysvětluje, proč od padesátých let nastal tak intenzivní pohyb ve směru venkov – město.

Proč zemědělství opustilo tolik lidí

Druhou polovinu padesátých let lze považovat za období hlubokých změn nejenom v zemědělství, ale i na venkově. Živá tažná síla je nahrazována silou mechanickou, která vede k velké úspoře lidské živé práce. Proto za dvacet let (1950–1970) se mohl počet pracovníků v českém zemědělství snížit o více než půl miliónu a za další dvacetiletí o více než 100 tis. V průběhu čtyřicetiletého socialistického období se počet těch, kteří v zemědělství pracovali, snížila na méně než polovinu výchozího stavu.

Dlouhodobý vývoj se především vyznačuje značným poklesem počtu pracovních sil v zemědělství a velkým vzestupem produktivity práce. Pro venkov to znamená, že již neplatí: co venkov, to zemědělství. Období 1950–1989. Počet pracovních sil poklesl o 53,8 %, zemědělská produkce se zvýšila o 74,4 %, z toho živočišná na dvojnásobek. Produktivita zemědělské práce vzrostla téměř čtyřnásobně (377,7 %). Období let 1970–1989 bylo v tomto směru výrazně úspěšnější než dvacetiletí předchozí.

1989–2010: Co způsobilo tak mimořádné snížení počtu pracovních sil ve dvacetiletém období po změně politického systému? Vždyť pokles absolutně představuje 463 tis. lidí, ke snížení došlo na čtvrtinu stavu z roku 1989. Jistěže to má významný vliv na to, jak vypadá dnešní venkov. Znalci se shodnou na tomto vysvětlení: především do podniků vstoupila »nová generace« techniky, která umožnila vykonávat stejné množství práce ve všech směrech zemědělských činnosti s výrazně nižším počtem lidí. Racionalizovala se i výroba živočišná.

Přispělo k tomu samozřejmě i snížení zemědělské výroby: hrubá zemědělská produkce poklesla o celou třetinu, na lidskou živou práci náročná živočišná výroba skoro o polovinu. Podstatně se snížily i činnosti, které jsme znali jako přidruženou a průmyslovou výrobu. A není sporu o tom, že roli sehrál i větší ekonomický tlak na úsporu všech nákladových položek, v tom samozřejmě i mezd.

A tak české zemědělství, pokud se jedná o počet pracujících lidí na 100 ha, je dnes srovnatelné se sousedním Německem, Francií, Rakouskem, ale i dalšími zeměmi s vyspělým zemědělstvím a rozvinutou ekonomikou.

Skutečná proměna

Venkov samozřejmě není tím, čím byl před čtvrtstoletím, o letech sedmdesátých, padesátých a o době dřívější ani nemluvě. Důvody jsou pochopitelné: změnila se přece celá společnost a tyto změny poznamenaly to, co je pro venkov příznačné. Jenom za posledních patnáct let (2001–2015) se změnil počet obcí i obyvatel v nich.  Celková tendence je následující: ve skupině obcí do 200 lidí jejich počet poklesl. Poměrně stabilní skupinou se jeví obce s počtem obyvatel od 200 do 499. Ve všech ostatních (nad 500 obyvatel) se zvýšil jak počet obyvatel, tak i obcí. Počet venkovských obcí se nížil o 1,2 %, ale počet obyvatel vzrostl o 6,4 %, tj. více než v republice jako celku.

Snad nic venkov (i evropský) nepoznamenalo tak, jako velký úbytek pracovních příležitostí v zemědělství. Kde jsou ty časy, když výroba na 100 ha vyžadovala více než deset pracovníků (a to už byl ve srovnání s minulostí značný pokrok). Dnes stačí v obci, která má 1000 ha polí, pouze 30 lidí - někdy více, někdy méně, podle výrobního zaměření. Lidé z venkova nacházejí uplatnění v blízkých městech, kde je pestrá podnikatelská činnost a slušné nabídky pracovních příležitostí. Kontakty s městem vedou i ke změně způsobu života. Na venkově mizí takové činnosti, jako pěstování zeleniny, chov drobných zvířat, snaha po samozásobení atd.

Samozřejmě že život obyvatel je snadnější ve větších obcích než v obcích malých, v obcích blíže k dopravní síti a městům, než v obcích vzdálených. Lze namítnout: při dnešní míře motorizace to nehraje roli. Ale hraje, žijí zde i lidé vyššího věku s venkovem spjatí, pro které obstarávání denních potřeb a návštěva lékařů je velmi komplikována.

A na závěr nelze zapomenout ani na změny, které venkovu přinesl program rozvoje ze zdrojů Evropské unie, ale i zdrojů národních: rekonstrukce komunikací, výstavba kanalizací, vodovodů, plynovodu, čistíren odpadních vod a kulturních památek. Ale to je již jiná kapitola, která si určitě zaslouží pozornost.

Dimitrij CHOMA, emeritní profesor

Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 28 hlasů.

Dimitrij CHOMA, Josef ŠENFELD

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.