Před Elysejským palácem v Paříži probíhala v neděli ceremonie v souvislosti s předáním prezidentského úřadu centristovi Emmanuelu Macronovi. FOTO - oddstuffmagazine.com

Francie: volby za námi, volby před námi

Je chvilka po francouzských prezidentských volbách a již ve sladké Francii vyráží do dalšího boje, tentokrát o parlamentní křesla. Bylo by chybou nevyužít krátké návštěvy Paříže a nezeptat se levicových přátel, především z okruhu blízkého Francouzské komunistické straně (PCF), jak to vidí.

To, co je již za nimi, i to, co během několika týdnů proběhne... Nemyslím si totiž, že někdo z radikální levice, ať již patří ke kterékoliv z mnoha jejích skupin, projevuje spokojenost nad výsledky i výhledy. Někteří konstatovali, že ve 2. kole volili Emmanuela Macrona s velkým sebezapřením a vůbec si nejsou jisti, že nešlo o chybu. Velké množství tzv. bílých lístků mluví samo za sebe.

Mélenchon ovládl devět velkých měst

V prezidentských volbách si kandidát autentické levice Jean Luc Mélenchon nevedl vůbec špatně, bodoval ve městech a v devíti z klíčové dvacítky v 1. kole zvítězil - např. v Marseille, Toulouse, Lille. Mnohé tento výsledek překvapil a některé možná i zaskočil. Ve venkovských oblastech to bylo bohužel horší a zdá se že pro levici je to celoevropský jev...

Pro 2. kolo došlo k přelivu hlasů od nepostupujících kandidátů. Od Mélenchona přešlo k Marine Le Penové pouze sedm procent, většina přešla k Macronovi, ale významná část z nich absentovala!

Politická mapa Francie se mění, ta stará se rozpadá a nové kontury jsou zatím nejasné. Toto vše tvoří kulisu pro nadcházející parlamentní střetnutí. A zde mnoho levicového optimismu není.

Nejprve je třeba popsat hřiště. Francie od doby generála Charlese de Gaulleho má v podstatě parlamentní většinový volební systém, který se odehrává ve dvou kolech, v relativně malých obvodech, ze kterých se volí vždy jeden poslanec. Jde o systém, který je daleko bližší britské realitě než našim zkušenostem. To vše bylo ušito na míru silnému prezidentovi a tomu, aby měl oporu ve své »vlastní« straně. Jako »vedlejší produkt« je to snaha eliminovat síly na okraji politického spektra. Toho se využívá i k potlačování radikálně levicových snah, ať už jsou reprezentovány francouzskými komunisty (kteří v prezidentských volbách podpořili Mélenchona - pozn. red.) či jinými levicovými uskupeními. Klíčové je právě 2. kolo, kdy se uzavírají dohody o vzájemné podpoře spřízněných stran s cílem prosadit svého kandidáta a zabránit výhře politickým oponentům. Postupují do něj dva nejlepší z kola prvního (jako ve volbách prezidentských) a zde již stačí prostá většina.

Levicový prezidentský kandidát a europoslanec GUE/NGL Jean Luc Mélenchon překvapil svou moderní futuristickou kampaní hodnou následování. FOTO – (za)

Omezení neoliberální »demokracie«

A pak je ještě jedna překážka. I když je třeba zvoleno několik poslanců, aby vůbec mohla taková strana nebo uskupení něco protlačit, musí mít možnost utvořit poslanecký klub s minimálně deseti poslanci. Pokud ho nemá, nemá vlastně na nic právo, protože i diskusní čas se přiděluje podle síly jednotlivých poslaneckých klubů. Tedy další omezení v neoliberální »demokracii«. Stručně shrnuto, jde nejprve o to vůbec pro volební stranu získat mandát a pak vytvořit vlastní klub nebo najít přijatelné partnery a s nimi klub formovat. Obojí je pro autentickou levici velkou výzvou a možná i překážkou. Mezi PCF a hnutím Mélenchona se intenzivně jedná. Nyní se zdá, že šance na společnou kandidátku, která by se mohla opírat o dobrý výsledek z prezidentských voleb, je malá. Překážky se zdají nepřekonatelné.

Co vlastně rozděluje levicové partnery? PCF by chtěla formovat širokou levicovou platformu, která by v sobě zahrnovala vedle komunistů levicové socialisty odpadlé od dosud vládních francouzských »socialistů«, různé ekoskupiny a další alternativní levicové síly. Mélenchon chce zachovat svoji politickou identitu a nerozmělňovat ji dalšími subjekty (po zkušenosti z prezidentských voleb, kdy se proti němu postavili dva kandidáti radikální levice, jejichž hlasy ho stály postup do 2. kola - pozn. red.). Dalším místem střetu je nominace do volebních klání v jednotlivých obvodech, především tam, kde je naděje na úspěch - protože »vyvoleným« může být jen jeden... Všichni hovořili o tom, že jednání budou pokračovat, ale čas se krátí a dosažení efektivní shody se zdá být zatím ve hvězdách.

Národní fronta

I na pravé straně dochází k přeskupování. Je reálné, že hnutí Le Penové výrazně posílí svoji pozici. Ve stávajícím parlamentu má Národní fronta pouze dva poslance, i když jednou z nich je jeho nejmladší členka, Marion Maréchal Le Penová, neteř Marine (která ale stranu po prezidentských volbách opustila - pozn. red.). Zároveň dochází k vnitřním změnám v tomto hnutí. Zdá se, že Marine se poněkud stahuje do pozadí (ač do čela strany se vrátila - pozn. red.) a nastupují noví lidé s modifikovanou politikou, možná i rétorikou, která ale nemění jejich strategické zaměření. A je pravděpodobné, že budou i nadále přebírat levicovou agendu a integrovat ji do nacionalistického konceptu, a s tím získávat i bývalé tradiční voliče levice. To bude francouzskou levici dále ohrožovat. Vypadá to, že dosavadní vůdčí osobnost Marine Le Penové bude hrát roli »soft« nacionální pravice s tím, že v určitý moment se může jevit veřejně přijatelnější a získat tím lepší startovací pozici do dalších střetů, třeba pro příští prezidentskou volbu.

Oproti Národní frontě je Socialistická strana ve velké defenzivě a její perspektivy do voleb jsou dost pochmurné. Nezdá se, že by v novém parlamentu mohli tzv. socialisté hrát významnější roli. Možná, že někteří zvolení socialisté po volbách budou otevřeně či skrytě podporovat uskupení Macrona. Nový francouzský prezident teď musí napnout všechny síly, aby měl za zády »svůj« parlament.

Francouzští přátelé ho přirovnávají k Matteo Renzimu, bývalému italskému premiérovi, jenž výrazně restrukturalizoval italskou politickou scénu a ve svých důsledcích oslabil i italskou levici. Macron nyní »nasává« síly zleva i zprava a vytváří tak široký střed, a zároveň oslabuje tradiční strany. Již nyní ale stále otevřeněji zaznívá, že ho zezadu jistí bankovní a globální ekonomicko-politické struktury, za jejichž reprezentanta je považován. A levice právem očekává velký střet například ohledně tzv. liberalizace pracovního trhu a dalšího odbourávání práv zaměstnanců.

Nelze pokračovat v zaběhnutých kolejích

Francouzkou levici nečeká klidný čas a klidná budoucnost. A protože se jedná o Francii, klíčovou evropskou zemi, vývoj v této zemi a v její autentické levici, pak to dopadne na Evropu i na celou evropskou levici. Proto bychom si měli přát, aby předvolební řešení francouzské autentické (resp. radikální) levice bylo co nejlepší a volby dopadly lépe, než se to třeba dneska jeví. A nesmíme si myslet, že procesy, které jsou tak výrazné ve Francii, se nás nedotýkají a naše levice může pokračovat v zaběhnutých kolejích. Mohli bychom také brzo stát před novou a nelehkou realitou...

Jiří MÁLEK, SPED

Paříž,

květen 2017


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 3 hlasy.

Jiří MÁLEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.