Ivo Viktor, svého času jeden z nejlepších brankářů světa. FOTO - archiv

Brankář Viktor slaví pětasedmdesátiny!

V polovině 70. let patřil Ivo Viktor k nejlepším fotbalovým brankářům planety, což potvrdil především na mistrovství Evropy 1976, kde byl jedním z hlavních strůjců nečekaného československého triumfu. O 20 let později se zase držitel pěti titulů domácího fotbalisty roku podílel jako člen trenérského týmu na stříbru z Eura v Anglii. Dlouholetá opora reprezentace i Dukly Praha oslaví 21. května pětasedmdesátiny.

Dres se lvíčkem na prsou oblékl gólman s výbornými reflexy a přesnými dlouhými výhozy celkem v 63 zápasech, kromě slavného ME 1976 si zahrál i na mistrovství světa 1970 v Mexiku, které naopak skončilo naším propadákem. V barvách Dukly, jež hájil 14 sezon, vybojoval tři ligové tituly, třikrát si vychutnal triumf v domácím poháru a v roce 1967 s ní postoupil až do semifinále PMEZ.

»Asi jsem byl správná buldočí povaha. Nebál jsem se rány, odřeniny ani upadnout. Prostě odrazila se tvrdá výchova doma, kdy jsem vyrůstal bez táty, na pokraji nouze,« vzpomínal »Víťa« na svoje fotbalové začátky. Rodák z Křelova na Olomoucku se do branky poprvé postavil jako čtrnáctiletý, v 18 už chytal druhou ligu za Prostějov a během vojenské služby v RH Brno si poprvé vyzkoušel nejvyšší soutěž.

V roce 1963 přestoupil do pražské Dukly, kde odehrál drtivou většinu ze svých 316 ligových zápasů. Z vyjukaného mladíka se přes složité začátky časem vypracoval v jednu z největších opor týmu. »V protějším koutě seděli Novák, Masopust, Pluskal, prostě superhvězdy, které rok předtím sahaly po titulu mistrů světa. Ze začátku mi připadalo, že jsem tam omylem,« líčil Viktor svůj příchod do slavného armádního celku.

V reprezentaci debutoval v červnu 1966 při prohře 1:2 s úřadujícími mistry světa Brazilci na proslulém stadionu Maracaná, oba góly mu dal legendární Pelé. Brzy se stal spolehlivým strážcem reprezentační branky, avšak jeho nejslavnější chvíle přišly až o deset let později.

Na závěrečném turnaji Eura 1976 v Jugoslávii byl nejvýraznější osobností týmu, který po semifinálové výhře nad favorizovaným Nizozemskem zdolal ve finále na penalty i úřadující mistry světa ze SRN a postaral se tak o jeden z největších úspěchů v historii čs. fotbalu.

Na konci téhož roku obsadil Viktor třetí místo v anketě Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy, nedlouho poté však jeho kariéru ukončily chronické problémy se zády. Viktor vzápětí získal trenérský diplom a začal se věnovat mládeži, později krátce vedl i prvoligový tým Dukly a jako hlavní trenér působil v provinčním Gmündu v Rakousku.

Od roku 1994 byl jako trenér brankářů asistentem Dušana Uhrina u české reprezentace a už o dva roky později se mohl radovat z nečekaného stříbra z mistrovství Evropy. V této funkci absolvoval čtyři kvalifikační cykly, poté se nějaký čas věnoval brankářským talentům v pražské Spartě a v létě pravidelně pořádal Viktorovy brankářské školy. Nyní už si otec dvou dětí užívá důchodu.

»Zlepšila se kopací technika brankářů, změna pravidel v malé domů i rozestavení, kdy gólman hraje prakticky na pozici libera. Kdyby mi bylo dnes třeba o čtyřicet let méně, tak bych měl velké problémy a byl bych možná jen průměrný brankář,« řekl věčný pesimista a držitel státní Medaile Za zásluhy Viktor před pár lety při svém uvedení do Síně slávy domácího fotbalu.

(čtk)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 4 hlasy.

(čtk)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


martin.harfa
2017-05-20 02:39
Gratulace, ještě minimálně dalších dvacet let!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.