Něco jako pamflet, ale...

Myslím, že Juraj Šebo, hlásící se ke Slovákům, je také naším autorem, alespoň podle toho, co o sobě vypráví v knize O socialismu s láskou (Nakladatelství NOXI, 2011, 327 stran, v originále Budovateľské 50. roky). Autor se narodil v Bratislavě roku 1943, má tedy jako pamětník na co vzpomínat.

Budeme-li pozorně číst jeho knihu (překlad ze slovenštiny), neubráníme se možná jistému »odporu«, což se přihodilo i mně, když píše třeba o našich dělnických prezidentech nebo o Juliu a Gustě Fučíkových. Tady je tato kniha přímo přidrzlým a skoro až nechutným hanopisem.

Ale můžeme si vzpomenout i na výrok Karla Marxe, který říká, že lidé by se měli s minulostí loučit vlastně vesele, a to je něco, co i nyní, ve zhoršujících se hospodářských poměrech, je nám velmi zapotřebí. Čili čtenáři nic a nikdo nebrání v tom, aby převrátil Šebovy hodnoty, aby si všimnul i jeho způsobu psaní, když užívá u nás ne právě běžných slangových slov, třeba něco jako Servít aj.

* * *

To neznamená, že by Juraj Šebo probouzel svým psaním sympatie. Ostatně on seřadil své texty do podoby jakéhosi naučného slovníku, odtud pak také – doplněno fotografiemi té doby – plyne i to, že se doby střídají a že se všechno mění, avšak mnohé zůstává a každá nová fáze společnosti na to staré nutně navazuje.

Je to něco jako uplatnění zákona »negace negace«. A tak se tu dozvídáme mnohé o životním stylu uplynulé socialistické fáze naší společnosti. Příkladů je tu mnoho, třeba slovo »elektrika«, rozličné pražské postavičky, které již dávno »odvál čas«, jako třeba Bedřiška aj., ale také »vážnější« náměty tu jsou, jako například Výměna peněz aj.

Nemůžeme na autora brát příliš přísné měřítko, třeba pomocí dalších vývojových zákonů, ze všeho je vidět, že o dialektice a potažmo o marxismu toho ví asi tolik, jako Hurvínek o válce.

* * *

A přece, oceníme též jeho bystrý postřeh, když více než podvědomě srovnává dobu uplynulou s tou dnešní, že dokáže napsat, co všechno v tom zatracovaném socialismu bylo (ovšem on si rád plete nezralou fázi komunismu – socialismus – s komunismem). Těžko po něm chtít, když to není vlastní ani kdysi školeným marxistům, jako je náš prezident Václav Klaus, aby domýšlel třeba Leninovu práci Stát a revoluce.

Tak tedy, v té zatracované době nebyla nezaměstnanost, nebyli ani bezdomovci, nebylo tolik korupce a násilí, nebyla celá řada zábav, jako třeba golf, ale autor se ve svém slovníčku na závěr i o tom zmiňuje, když jistě ironicky píše, že to byla oblíbená hra sovětských penzistů, z níž se právě golf vyvinul.

Uvádí i některé zkratky, třeba v jeho podání KKD znamená »každá koruna dobrá«, čili je to příležitostná brigáda (str. 315). Smějme se s Karlem Marxem tomu, co již patří do minulosti, ale neznevažujme ji tak, jak to dělá autor naší knížky!

Josef BÍLEK