Co si zavařili, sníme všichni?

Není tomu tak dlouho, kdy velké státy EU, vesměs bývalé koloniální mocnosti, přijaly rozhodnutí o »záchraně« migrantů přicházejících do EU přes libyjskou cestu a o »uzavření« tvz. balkánské cesty.

Je velmi zajímavé, že diskuse, která se okolo migrace v posledních několika letech vede, je prakticky výhradně směřována na otázky migrantů z Afriky, Blízkého a Středního východu, Afghánistánu a Pákistánu. Dokonce ani v souvislosti s krizovou situací na východě Ukrajiny se nezmiňují statisíce uprchlíků z této oblasti. Podobně nepatrná pozornost je věnována migraci z Latinské Ameriky a lusofonních zemí na Iberský poloostrov. Rovněž masová migrace mladých lidí z baltských zemí, Bulharska a Rumunska, případně balkánských států, zůstává zcela na okraji pozornosti vedoucích činitelů EU i národních států. Přitom v referendu o setrvání Velké Británie v EU sehrály právě drobné incidenty s velkou komunitou mladých Poláků významnou roli.

Evropská Rada na svém zasedání rozhodla, zcela nedemokraticky, za to většinově, že ukládá všem zemím přijmout kýmsi arbitrárně stanovené kvóty migrantů z Itálie a Řecka. Protesty jsou považovány za xenofobii a koloniální státy se ke své odpovědnosti za současný stav území, která i po dekolonizaci dále hospodářsky vysávaly, nehlásí.

Staré dobré kolonie

Pojďme si říci, o koho se konkrétně jedná. Blízký východ si v roce 1916 rozdělily Velká Británie a Francie (odtud uprchlíci ze Sýrie a Iráku). Libye, Eritrea a část Somálska byly italskými koloniemi, později je spravovaly britské koloniální úřady (10 % obyvatel Eritreje již emigrovalo do Evropy), stejně jako Keňu, Ugandu, Tanzánii a některé další země Afriky, které původně kolonizovalo Německo. Nigérie, nejlidnatější země dnešní Afriky, byla britskou kolonií a podstatná část střední a západní Afriky byla koloniemi Francouzské republiky. Britská korunní kolonie Indie je dnes Pákistánem, Indií a Bangladéšem. A Afghánistán a Etiopie, jediné dva státy, které nebyly až na krátké periody kolonizovány, upadly do chaosu a beznaděje podobně jako jejich okolí.

Nepoučení z historie

»Léčba« těchto států ekonomickým vykořisťováním, v kombinaci s vojenskými zásahy, evidentně neuspěla. A dnes se snaží naši »spojenci« hodit část břemene, spojeného s masovou migrací, i na státy střední a východní Evropy. Tzv. nové země EU se tomu brání a ohrazují se i oproti snahám krátit různé kapitoly rozpočtu EU ve prospěch prostředků určených na provádění, zjevně neúspěšné, společné migrační politiky. Politici těchto států se opět chovají jako vedoucí činitelé čtyř evropských velmocí, které v roce 1938 rozhodli v Mnichově o našem osudu. Dnes se sice nejedná pouze o ČR a SR, ale princip je stejný. Silou si chtějí vynutit Německo, Francie, Velká Británie a Itálie s podporou dalších zemí původní 15ky, aby do zemí střední a východní Evropy začali rovněž přicházet migranti.

Zpráva tiskových agentur říká: »Evropská Komise pohrozila soudem zemím EU, které nepřijaly žádné uprchlíky. Vyzvala je, aby plnily dohodnuté kvóty. Česká republika zatím z těchto kvót přijala 12 uprchlíků.«

Víme, jak na to

Naše vláda na situaci reagovala 19. dubna 2017 svým usnesením č. 294, které pozměňuje starší usnesení o strategii migrační politiky. Podle nového usnesení má být vláda informována pravidelně každý měsíc o jejím plnění. Zároveň je vytvořen koordinační orgán pro řízení ochrany státních hranic a migraci. Trochu mi to celé připomíná oblíbené české úsloví: Když nevíš, co s problémem, vytvoř komisi. Tentokrát s názvem koordinační orgán.

V ČR žije v současné době cca 475 000 občanů jiných zemí světa. Tito naši spoluobčané zde pracují, jejich děti navštěvují naše školy a připravují se na budoucí povolání. Lhostejno, jakého jsou náboženství či národnosti, přijímají náš styl života a naši kulturu. Podle všeho jsou přinejmenším tolerantní k prostředí, ve kterém žijí.

Neoficiální zprávy, které získáváme různými cestami z míst větší koncentrace migrantů z poslední vlny, nám dávají obrázek zcela jiný. V Bruselu i v dalších městech vyžadují noví migranti od starousedlíků plnění požadavků spojených s právem šaría a znovu se snaží zavádět zvyky spojené se středověkým výkladem islámského náboženství. Radikální kněží podávají »správný« výklad koránu a většina nových migrantů nejeví velký zájem o učení jazyků, o alespoň tolerování místní kultury a zapojení se do společensky užitečné práce. Statistiky hovoří o jednotkách procent těch, kteří se snaží do místní společnosti zapojit. Právě z kruhů migrantů, kteří odmítají tolerovat kulturu země, ve které žijí, se rekrutují tisíce bojovníků Islámského státu a dalších radikálních hnutí. Někteří z nich odcházejí bojovat za Islámský stát, další část aktivně připravuje teroristické útoky, jichž jsme byli svědkem v Bruselu, Paříži a jinde.

Výsledek nedávných voleb v Severním Porýní-Vestfálsku ukazuje jasnou korelaci mezi většími skupinami neintegrovaných migrantů a vzestupem pravicové AfD. Nabízí se otázka, zda Evropská komise chce svým tlakem podpořit pravicové populistické subjekty i ve střední a východní Evropě? Uvědomují si činitelé bývalých koloniálních států, že svým přístupem a vynucováním kvót přijetí migrantů likvidují podporu evropské integrace?

Jaromír KOHLÍČEK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.8, celkem 79 hlasů.

Jaromír KOHLÍČEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2017-05-26 19:21
Nejhorší je, že se s největší pravděpodobností jedná o
jednosměrku, Budeme se "dílu" našich, myslím Evropských ,
hlavounů jednou divit, ale nazpátek to už nepůjde!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.