Husice nilská

Nad problémy boje s invazními druhy

Problém nepůvodních invazních druhů rostlin a živočichů (invazek), které se v naší přírodě rychle šíří a vytlačují domácí druhy a ničí domácí ekosystémy, a nepůvodních neinvazních druhů, jež rovněž vytlačují domácí ekosystémy, byť se šíří jen málo, viz borovice černá, se v Haló novinách probíral už vícekrát. Článek Jiřího Nussbergera »Co si počít s invazními druhy rostlin«, 25. 5. 2017, posunul diskusi k řešení. Problém má ale více rovin.

Mnohé nepůvodní druhy nečiní větší problémy, viz modřín, kaštan ad. Toto nemusí vždy platit ve zvlášť chráněných územích – národních parcích, chráněných krajinných oblastech a přírodních rezervacích. Máme i nepůvodní druhy, pěstované plodiny, jako jsou brambory, kukuřice, řepka. S brambory problém není. Pěstování kukuřice a řepky olejky vážně poškozuje ornou půdu. Máme i nepůvodní druhy okrasných květin, keřů, stromů apod. Některé se ze zahrad či parků šíří do volné přírody a ničí domácí ekosystémy. Podobně někteří chovaní domácí mazlíčci z řad plazů chovaných v teráriích, některých druhů akvarijních rostlin či rybiček ad. Invazní bolševník velkokvětý při dotyku lidskou kůži leptá, tj. představuje i zdravotní problém. Mandelinka bramborová je od invaze do Francie v roce 1917 postrachem pěstitelů brambor.

Nepůvodní jsou všechny mimoevropské druhy a v zásadě i druhy evropské, které u nás nejsou původní. Nepůvodní jsou ale i některé domácí druhy na nevhodných stanovištích, klasicky naše nejběžnější dřeviny smrk ztepilý a borovice lesní. Zejména ekosystém smrkových monokultur bývá chudý a značně zranitelný. Vážným problémem jsou klimatické změny a je doprovázející šíření teplomilných druhů panonské flory a fauny od jihovýchodu. Ohrožený je zejména smrk ztepilý v nízkých a časem i ve středních nadmořských výškách.

Borovice vejmutovka

Optimální by jistě bylo si v ČR vystačit s domácími druhy a přirozenými, tj. člověkem nezměněnými ekosystémy. Reálné to ale není. Někde musíme pěstovat pšenici, potřebujeme z lesů dřevo, někde musíme bydlet. Proto je na místě řešit rozhodující problémy, tj. devastující invazky a neinvazky, přednostně ve zvlášť chráněných územích, a bránit usazování se a následnému šíření dalších druhů invazek, jež nás dosud míjely.

V Bruselu spí?

Již celá desetiletí a stále víc pustoší biosféru Evropské unie tisíce invazních druhů a příslušné orgány EU zatím nepodnikly nic, co by stálo za zmínku. Až v roce 2014 přijaly směrnici o likvidaci 23 druhů živočichů a 14 druhů rostlin coby invazek, účinnou od 3. srpna 2016. To je strašně málo. Otázkou je, jak vyjednávali zástupci ČR, když v seznamu oněch 37 druhů chybí většina invazek pustošící přírodu ČR. Tristní je, že zoo a botanické zahrady, příslušné výzkumné ústavy, vysoké školy a arboreta nedostaly výjimku a že do invazek byla zahrnuta i vrána domácí. Národním orgánům pak nezbývá než být mnohem důslednější. V ČR navržených 200 druhů invazek k likvidaci přehnané určitě není.

Kromě výčtu druhů na černém seznamu invazek budou rozhodující pravidla jejich potírání. Obavy popsané v článku Nussbergera jsou na místě. Seznam invazek a dalších pustošivých nepůvodních druhů by neměla určit vyhláška, ale měl by být přílohou zákona.

Nutno diferencovat

Není reálný cíl: »Vyhubit rychle všechny invazky v ČR!« i devastující nepůvodní neinvazky, i když by to bylo optimální. Plošný boj s invazkami z řady důvodů ČR nezvládne. Nutná diferenciace boje zejména s rostlinnými invazkami by měla rozdělit území ČR na skupiny:

1. Přísně přírodní – tj. zvlášť chráněná území všech kategorií, jejich ochranná pásma a některé další lokality. V druhém sledu by mělo jít o území přírodních parků.

2. Běžného zemědělského a lesního hospodaření, kde se invazky likvidují především v rámci jejich řádného obhospodařování, v lesích v rámci obnovy lesa (více se nevysazují, přednostně se likvidují při probírkách, prořezávkách a výběrné těžbě dřeva), a jen z menší části nad tento rámec dodatečnými opatřeními.

3. Problematické, tj. zejména zoologické a botanické zahrady, příslušné výzkumné ústavy a vysoké školy, zastavěné intravilány obcí a měst, arboreta, parky a zahrady veřejné i soukromé apod.

Boj s invazkami se neobejde bez nezbytných výjimek za podmínky, že zajistí jejich nešíření. Všeobecnou výjimku by měly mít zoologické a botanické zahrady, příslušné výzkumné ústavy, vysoké školy a arboreta. Značně volný režim by měly mít i běžné parky a zahrady, a to i některé ve zvlášť chráněných územích (Stromovka a Obora Hvězda v Praze či Průhonický park). Zde nelze zavelet k vyhlazení všech invazek. Nutno pečlivě zvážit situaci a pak konkrétně rozhodnout. Orgány ochrany přírody a krajiny by zde měly mít s ohledem na konkrétní situaci právo klást si při udílení výjimek podmínky. Vždy by měly přihlížet k možnému šíření invazek do okolí včetně ohrožení zvlášť chráněných území v okolí.

Přísně přírodní oblasti vyžadují až na výjimky okamžitý energický boj s invazkami až do vítězného konce, tj. jejich vyhlazení v příslušných lokalitách. Správy národních parků a CHKO by měly mít jako součást plánu péče i plán likvidace invazních druhů v příslušných územích. V jejich rámci je nutné invazky hubit přednostně v první, poté v druhé a ve třetí zóně. Případný bezzásahový režim nemůže zahrnovat toleranci k invazkám, jak je některými ekology požadováno.

Oblasti běžného zemědělského a lesního hospodaření vyžadují též postupnou likvidaci invazek i devastačních neinvazek, ale rychlost jejich likvidace není tak naléhavá jako v přísně přírodních oblastech. Měla by se uskutečňovat alespoň v rámci běžného obhospodařování.

Dominuje otálení

Boj je nutné diferencovat též z hlediska náročnosti samotného boje. Snadno likvidovatelné invazky či devastační neinvazky – typ borovice vejmutovka či černá – by měly být hubeny okamžitě všude, kde nehrozí komplikace typu uvolnění eroze v případě likvidace souvislých porostů na svazích. Jednotlivé či menší skupiny těchto druhů by měly být hubeny hned. Boj s rozsáhlými souvislými porosty borovice vejmutovky v erozně značně zranitelném národním parku České Švýcarsko je oprávněně rozpočítán na 80 let. Nejde o časový horizont přehnaně dlouhý.

Bohužel, takový postup je v ochraně přírody ČR ojedinělý. Zatím dominuje otálení velké části orgánů ochrany přírody a krajiny v boji s invazkami i ve zvlášť chráněných územích, což je trestuhodné. Častá tvrzení pracovníků správ CHKO, že jim tam invazky moc nevadí (trnovník akát, borovice černá, borovice vejmutovka ad.), jsou mimo realitu. Zabírání místa, vytlačování domácí flory a fauny, u invazek i jejich rychlé šíření, jsou zásadní problémy těchto zvlášť chráněných území, ne problémy okrajové. Tristní je zjištění, že v nedávno skončeném rozpočtovém období EU šlo asi 75 procent dotací, určených na ochranu druhů a ekosystémů (biodiverzity) v ČR, na aktivity s touto ochranou nesouvisející.

Mnohé invazky jsou značně odolné vůči hubícím zásahům. Patří sem silně obrážející invazky jako trnovník akát, dub červený, křídlatky ad. Jejich vyhlazení vyžaduje účinný mnohaletý program jejich likvidace při použití účinných postupů. Boj s bolševníkem velkokvětým vyžaduje vytrvalost. Jedna rostlina mívá až 100 000 semen s klíčivostí 12-15 let, resp. 15 let je nutná doba k jeho spolehlivému vyhlazení v příslušné lokalitě. Stačí rostliny bolševníku dvakrát za rok pokosit. Takových druhů invazek je víc.

Podstatně komplikovanější je boj s invazkami z živočišné říše, protože se tito snadno přemísťují a mohou se rychle vracet i do vyčištěných území včetně přírodních rezervací. Husici nilskou jsem viděl bohužel ne v zoo, ale v Praze na Vltavě. S norkem americkým či psíkem mývalovitým se v přírodě nesetkávám, protože žijí skrytě.

Nezbytná je spolupráce s veřejností

Bez korektní a systematické spolupráce ochránců přírody s širokou veřejností, místními samosprávami, s organizacemi myslivců, lesníků, včelařů, zahrádkářů, rybářů a chovatelů, je účinný boj s invazkami nereálný. Je to hodně o schopnosti vyjednávat a hledat přijatelné kompromisy, dále o kvalifikované osvětě. Válka proti myslivcům, kterou v roce 2000 vyhlásil poslanec Libor Ambrozek (KDU-ČSL) a v roce 2009 odpískal ministr životního prostředí Ladislav Miko, byla ochraně přírody medvědí službou. Celoroční hubení invazních psíků mývalovitých, norků amerických, muflonů, jelenů siky a dalších je bez obětavé práce myslivců nemyslitelné. Cíl vyhubit ořech vlašský či vránu je hloupost.

Pro včelaře je problém boj s trnovníkem akátem. Likvidace akátu je naprosto nezbytná. Otázkou je, které domácí druhy mohou akát »jako pastvu pro včely zjara« nahradit. Mohou být i stanoviště zdevastované akátem na příkrých svazích, kde je otázka, čím tam akát nahradit, aby tam nezůstala holá stráň či skála.

Velký problém jsou časté úniky invazek chovatelům a zahrádkářům. Ti je někdy svévolně vypouští do přírody. Prvním předpokladem účinného boje s invazkami je vymýcení prodeje invazek z obchodní sítě. Problém též je, že různí »turisté« často přiváží do ČR ze svých zahraničních cest i invazní druhy. Zjištění České inspekce životního prostředí jsou tristní. Podle všeho je ale realita ještě mnohem horší. Obtížně se bude hledat kompromis u pěstování řady invazních druhů v zahrádkách. Obtížně se bude hledat kompromis s propagátory invazek, kteří se také vyskytují.

Přísný postup musí ochrana přírody uplatňovat na zvlášť chráněných územích a v jejich okolí. Benevolentnější postup je nutný v parcích a v zahrádkářských osadách ve městech a parcích, nenachází-li se tam přírodně cenné lokality. Boj s americkými druhy raků, které vytlačují domácí raky, je nemyslitelný bez úzké spolupráce s rybáři, podobně boj se střevličkou východní.

Jan ZEMAN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.7, celkem 12 hlasů.

Jan ZEMAN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.