Rozhovor Haló novin s ekonomem Jiřím Malým, ředitelem Institutu evropské integrace na Newton College

Budujme národní ekonomiku, to je úkol nové epochy

V poslední době se začíná stále více mluvit o nástupu čtvrté průmyslové revoluce. Co to je?

Je to očekávaná zásadní technologická změna, která by se měla odehrát v horizontu deseti až dvaceti let. Její podstatou bude, že technologie už nebudou fungovat odděleně, ale počítá se s jejich propojením. Více se bude využívat umělá inteligence a očekává se, že tato inteligence bude schopna se učit ze svých zkušeností. Výrobní procesy by měly být plně automatizovány a robotizovány. To mj. změní globální ekonomické poměry, v ohrožení se ocitnou zvláště země třetího světa, do nichž se dnes stahuje výroba díky levné pracovní síle. Roboti budou víceméně stejně drazí, nebo spíše stejně levní, v jihovýchodní Asii i v Evropě, v ceně výrobku začnou hrát velkou roli dopravní náklady, takže se bude výroba vracet někam do blízkosti velkých konzumentských hnízd, tedy do vyspělého světa. Výroba bude také komplexní, na jednom místě se budou vyrábět takřka všechny komponenty koncového výrobku, subdodavatelské ekonomiky se tak mohou dostat do obtíží. Doprava by měla být takzvaně autonomní, to znamená bez živých řidičů. Stroje nahradí lidi i tam, kde bychom to nejspíše nečekali – ve finančních službách, pojišťovnictví, školství, státní správě. Důsledkem bude, že zmizí velké množství pracovních příležitostí pro lidi.

Na semináři, jehož jsme byli oba účastni, Václav Exner tomuto názoru oponoval argumentem, že každá předchozí průmyslová revoluce množství pracovních příležitostí zmnožila, tak proč by tomu mělo být teď jinak.

Je rozdíl mezi konečným důsledkem nějaké technologické změny a přechodovým obdobím, které je spojeno s jejím prosazováním se. Takové přechodové období může trvat několik desítek let. To jsme zažili i v minulosti a byla to období, která pak s sebou jako podivná řešení svého druhu přinášela třeba válečné konflikty. Přechodové období má zkrátka vždy určité náklady.

Nedávno jsem pročítal nejnovější americkou studii o dopadech čtvrté průmyslové revoluce, a přestože počítala s tím, že technologická změna některá nová pracovní místa vytvoří, celkovou bilanci bohužel očekává zápornou – více pracovních míst zanikne, než jich vznikne. A navíc u velké části těch, která zůstanou, dojde k velkému tlaku na pokles mezd – v nejvyspělejších zemích, stejně jako v zemích, jako je Česká republika. Což není příznivá zpráva. Na druhou stranu, jestliže dnes tolik usilujeme o přiblížení českých mezd k těm západním, je to pro nás určitá šance – pokud by mzdy v Německu pod tlakem čtvrté průmyslové revoluce klesaly rychleji než u nás, budeme se konečně přibližovat. Což samozřejmě podotýkám s trochou ironie.

Vláda tvrdí, že se čtvrtou průmyslovou revolucí se nejlépe vyrovnáme tím, že zlikvidujeme ekonomiku levné pracovní síly.

Myslím, že to vláda špatně pochopila. Roboti budou nahrazovat nejen levnou pracovní sílu, ale i tu drahou. Dokonce nejprve tu drahou. Nevidím jako šťastnou politiku cíleně likvidovat určité obory nebo typy pracovních míst a jiné podporovat. Ta změna bude tak komplexní, že nedokážeme přesně určit budoucí vývoj, všechny dopady a důsledky. Lepší bude nechat vývoj proběhnout a reagovat až na konkrétní změny. Když se zavedlo internetové bankovnictví, odhadovalo se, že brzy odumřou kamenné pobočky bank. Ale nestalo se tak. Minimálně ten vývoj není tak rychlý. Vše se predikovat nedá. Nevidím naprosto žádný důvod, proč bychom teď měli likvidovat ony proslulé »montovny« s levnou pracovní silou. Nedokážeme nyní odhadnout, k čemu se mohou ještě hodit. Mohli bychom se v onom přechodném období například dostat do situace, že budeme všechno dovážet – nebudeme mít ani roboty, ani ty montovny.

Navíc, já jsem přesvědčen, že čtvrtá průmyslová revoluce povede k jakési renacionalizaci ekonomiky. Neříkám, že to bude absolutní stav, neříkám, že to nebude jen přechodová fáze. Ale podle mne bude nějaký čas klíčové být schopen vyrábět pro vlastní trh. Varoval bych před likvidací jakýchkoli výrobních kapacit například ve prospěch služeb, jakkoli služeb s vysokou přidanou hodnotou.

Co by tedy vláda měla dělat? Jen čekat?

Pokud by vláda měla nějak reagovat, pak podporou domácích ekonomických subjektů. Připravit se na to, že nadnárodní firmy budou stahovat výrobu do zemí, v nichž byly založeny. Budeme si muset poradit bez nich, podle všeho. Jako největší hrozbu pro naši zemi pro příští léta vidím víru, že výzvu čtvrté průmyslové revoluce za nás vyřeší nadnárodní korporace.

Ve zmíněném přechodovém období bude nejdůležitější mít domácí firmy, které vyrábějí pro domácí trh. To bude pilíř. Dále se můžeme bavit o tom, jestli budeme mít část ekonomiky nadále exportní. Pokud ano, asi nebudeme schopni vyvážet v takové míře jako dnes do vyspělých zemí – ostatně vyvážíme tam nejvíce komponenty, které vysoce robotizované výroby nebudou již potřebovat. Exportní šance zůstanou spíše v zemích třetího světa. Ty sice asi nebudou příliš prosperovat, ale budou přeci jen donuceny mnoho věcí dovážet, a to bude určitá šance i pro naši ekonomiku, ať pro tu její již robotizovanou část, nebo i pro část založenou ještě na levnější pracovní síle.

Roboti logicky nejprve nahradí ty nejdražší dělníky, ty ze Západu. U nás bude ještě nějaký čas rentabilnější živý dělník než robot. Ale chápu-li to správně, naše vláda uvažuje, že se přimkneme k tomu nejvyspělejšímu světu tím, že si ty roboty ve stejnou chvíli jako západ pořídíme taky a budeme je chvilku dotovat. Aby nám neujel vlak. Je to správná cesta?

Je to honění kočky za vlastním ocasem. Vláda by měla především dohlédnout na to, aby nedošlo k živelnému odlivu kapitálu z této země. Aby tu nadnárodní firmy prostě nezrušily své pobočky a my nemuseli začít všechno zboží dovážet. Aby ty současné průmyslové výroby zkrátka nezarostly travou a nedostaly se do stavu neobnovitelnosti. Tak bychom se dostali do neřešitelné situace. To je to největší nebezpečí. Ne že tu nebudou roboti včas.

Rozprodej továren cizím firmám v transformačním období i po něm, který už dnes skoro nikdo nekritizuje – neboť tyto firmy aspoň trochu fungují – tak nakonec může být přeci jen pastí?

Ano, bohužel, většinu hrubého domácího produktu v ČR vytváří firmy pod zahraniční vlastnickou kontrolou. Rovněž finanční sektor, který tyto firmy obhospodařuje, je z více než 90 procent držen zahraničními vlastníky. Česká vláda by se měla zaměřit na to, aby tu české pobočky zahraničních firem zůstaly, transformovaly se, převzali je místní podnikatelé, no a když nebude jiná cesta, budou muset být převedeny do státních rukou a fungovat jako státní podniky na volném trhu. Nemůžeme si dovolit další vlnu deindustrializace. Není důvod, abychom dovolili místní firmy odstěhovat někam pryč jen proto, že si je zahraniční vlastníci před pár lety koupili. V drtivé většině je nevybudovali na zelené louce. Přišli k tučným soustům celkem levně a vydělali si tu nemálo.

Kdyby se vládě podařilo projet těmito peřejemi – tedy tak či onak renacionalizovat výroby dnes integrované do nadnárodních korporací – máme z půlky vyhráno. Zachovali bychom tak pracovní místa, uchovali si minimálně vyrovnaný zahraniční obchod a hlavně ty zisky, byť zpočátku asi nižší, by zůstávaly doma a měli bychom šanci udržet jimi tu společnost pohromadě. V situaci, kdy budeme muset nalézt její nový model, který nerozloží kupříkladu padesátiprocentní dlouhodobá nezaměstnanost. Ano, bylo by to turbulentní období, ale položili bychom jím základy fungujícího státu v podmínkách čtvrté průmyslové revoluce.

Obávám se však, že takto současná vláda s její ideologií uvažovat nedokáže. Současná vláda žije v 90. letech 20. století. Stále myslí jen na to, jak se co nejvíce přizpůsobit nadnárodním firmám, jak se co nejlépe integrovat do struktur typu EU a jak sem vpustit co nejvíce životadárné globalizace.

Takže jste i pro fázi jistého typu státní ekonomiky?

Když necháme působit jen tržní síly, tak ony samozřejmě efektivní řešení vygenerují. Ovšem bez ohledu na sociální dopady. A to si nemůžeme dovolit. Výraznější role státu bude v tom přechodném období potřebná. Ať se bude realizovat jakkoli. Přinese to s sebou ovšem pochopitelně značné náklady. Doporučoval bych tedy mít dnes přebytkové rozpočty a nemít vysoký státní dluh. Potřebujeme rezervu pro ono období přechodu do nové civilizační fáze.

Může být cestou i plně státní ekonomika?

Musíme být obezřetní. Uvidíme, jakou bude mít ten proces dynamiku. Půjdou-li věci pomaleji, můžeme se dokonce vyšší míře zestátňování i vyhnout. Ale jako nejpravděpodobnější cestu vývoje vidím ekonomiku s mnohem větší mírou státního vlastnictví podniků než dnes. Protože bude zapotřebí vykrýt ta období, kdy se bude měnit rozsah a charakter výroby. Jelikož se však zvednou výnosy – robot může pracovat 24 hodin denně a neměli bychom narazit na mez nedostatku pracovních sil, jako se to v ČR děje dnes – měl by být prakticky každý takový státní podnik nakonec výdělečný. Nepůjde rozhodně o dotování nějaké zastaralé, nerentabilní výroby.

Když ale mluvíte o zestátňování, vzbudíte u jisté části veřejnosti averzi. Budou o vás říkat: on doporučuje návrat k minulému režimu.

Mně to příliš nevadí. Já minulý systém nevidím tak negativně. Prostřednictvím nových technologií se totiž dostáváme do nové skutečnosti, v níž se rychle změní měřítka. Z pohledu této nové skutečnosti nebude starý socialistický systém tak nesmyslný, jak je dnes většinou vykreslován. Nebudeme se vracet do minulého systému, to určitě ne, ale když si třeba vezmu, jak měl minulý režim zvládnutou prevenci kriminality a patologických jevů mezi mladými lidmi, nemohu vyloučit, že v něčem se budeme moci i v tom starém socialismu inspirovat. Dnes se o mladé stará jen marketing a já nemám pocit, že bychom díky tomu žili v lepším světě. Marketing potřebuje prodat mladým určitý styl a do něho zakódovat určité výrobky. Jestli bude součástí toho stylu násilí nebo drogy, je mu vlastně jedno. Spíše naopak – klidně je použije jako dochucovadla, jako vějičku. O společenskou rovnováhu se nestará.

Anebo se podívejme na kulturní výsledky za minulého režimu. Jistě, mnohé vznikly z napětí mezi státní mocí a kulturou, přesto nás nemůže nenapadnout otázka: Jak je možné, že svoboda plodí horší plody než tehdejší systém?

To se týká i vzdělávání. Při své pedagogické činnosti jsem si nemohl nepovšimnout, že celkový rozhled a schopnost propojování znalostí je u dnešních mladých mnohem horší než u starší generace. Mladí jsou úzce zaměřeni, nedokážou přecházet mezi různými kontexty. Ani ten vzdělávací systém za socialismu tudíž nemohl být tak špatný.

Na minulý režim zkrátka převládají pohledy stále ještě příliš zjednodušené.

Možná bychom nepřátelům státních zásahů mohli připomenout, že ony i ty minulé fáze průmyslové revoluce u nás nevznikaly odspodu, živelně, ale byly reglementovány shora, osvícenými rakouskými panovníky. To je asi osud periferie.

To je pravda. Ale byl bych nerad, aby vznikl dojem, že ten proces u nás musí mít pouze charakter »dobíhání rozjetého vlaku«, nebo se řídit heslem »zachraňme aspoň něco«. Může to být i velká šance. Některé výroby, které tu byly dříve a zmizely, by se k nám mohly vrátit. Celková struktura nového národního průmyslu bude muset být logicky rozmanitější než dnes. Už to nemohou být jen samé automobilky. Na druhou stranu, určitě nevznikne systém zcela uzavřených soběstačných národních ekonomických pevností. Nebudeme tu vyrábět všechno. Ale ani blízké, nám podobné země nebudou vyrábět všechno, což zase bude pro nás i určitá exportní příležitost.

Náš vývoz ale dnes míří z 85 procent do zemí EU, většinou na její západ. Vy říkáte, že tyto exportní stezky brzy zaniknou.

Ano, to je velmi nebezpečná situace. Ty exportní cesty na Západ možná zaniknou i dříve, než přijdou ti roboti. Samotná EU zřejmě ztratí svůj dosavadní charakter a význam. Jednotný trh se rozpadne možná ještě před hlavním náporem čtvrté průmyslové revoluce. Proto jsou pro nás tak nevýhodné protiruské sankce. Proto musíme hledat způsoby, jak náš vývoz diverzifikovat. Na export si nemůžeme dovolit rezignovat. Nejsme Spojené státy, které Donald Trump již v logice čtvrté průmyslové revoluce uzavírá a začíná budovat nacionální ekonomiku. Výrobní kapacita naší ekonomiky je mnohem vyšší než potřebujeme na obsluhu domácího trhu. Chceme-li ji využívat plně, nějaké skuliny na tom glóbu hledat musíme.

Budeme mezi poraženými, nebo vítězi čtvrté průmyslové revoluce?

Svět se změní. První, vyspělý svět ještě více zbohatne. Bude k němu patřit asi i Čína. Rozvojový svět upadne. My jsme ve zvláštní přechodové zóně. Nejsme bez šancí. Průmyslová základna tu stále je a máme šanci ji udržet, pokud to politici zvládnou.

Nejsme naštěstí cílovou zemí migrace, mohli bychom se tudíž vyhnout problémům kulturním a vnitřní dezintegraci, která hrozí západu Evropy.

Jsme přizpůsobiví a pružní, nejsme, myslím, tak zpohodlnělí jako zápaďané, zvládli bychom asi i nějaké to dočasné utažení opasků.

Pokud se vzdáme iluzí o obnovitelných zdrojích, máme potenciál být energeticky soběstační a mít stabilní i levné zdroje energie, což je důležité, neboť roboti jí budou potřebovat hodně.

Takže já věřím, že bychom se z té situace mohli dostat se zdravou kůží. A ani ty náklady přechodu by nemusely být tak enormní.

Důležitá však bude také politická stabilita a flexibilita. Budeme potřebovat vlády spíše ideologicky nevyhraněné, které se nebudou bránit novým řešením a improvizacím při reakci na měnící se svět. Které nepostihne panika, vysloví-li kupříkladu někdo slovo »znárodnění«.

Jak zvládneme tento konkrétní úkol, je otázkou otevřenou. Pohled na politickou scénu mnoho nadějí bohužel nedává.

Jan STERN


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 24 hlasů.

Jan STERN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.