Rozhovor s ing. Václavem Tomešem, bývalým poradcem ministra lesního a vodního hospodářství

Jde o zdroje, které nejsou neomezené

Stále se mluví o nedostatku vody. Jde o strašení, nebo je to pravda?

Jen abychom si rozuměli – bavíme se o sladké, nikoliv o mořské vodě. Nenazval bych to přímo nedostatkem, zejména pokud jde o střední Evropu nebo naši republiku. Může jít o dlouhodobé kolísání, které se časem srovná. Spíš jde o zdroje, které nejsou neomezené. Měly by být využívány racionálně. Pokud budeme uvažovat jen o vodě upravené, je situace vážnější. Společnost bude muset do budoucna vynaložit větší úsilí při využívání zdrojů a také přesvědčit občany, že vody je třeba si vážit. Zatím mám ten dojem, že ani stát, ani občané si této nutnosti nejsou dostatečně vědomi a ohled na rozumné hospodaření s vodou příliš neberou.

Vše u nás, podle současných ideologů a médií, je vlastně důsledkem »komunistického režimu«. Jak je to v tomto případě?

Není to lehká otázka, ale odpověď je pro mne jasná. Ano, současný stav vodního hospodářství je především důsledkem »komunistického hospodaření«. Rozvoj a většina toho, co dnes zahrnujeme pod pojem vodního hospodářství, vzniklo nebo bylo pořízeno v období socialistického hospodářství a za podmínek, které tehdy existovaly. Zejména to umožnilo společenské vlastnictví. Je fakt, že i před válkou se stavěly přehrady, vodovody a další vodohospodářská zařízení, ale válečné zanedbávání zkomplikovalo situaci. Například si vzpomínám, že na začátku šedesátých let minulého století, po zhodnocení stavu na vodních tocích, došli tehdy experti k závěru, že k nápravě technického stavu jen na tomto úseku vodního hospodářství by bylo třeba jednorázově na opravy vynaložit více jak dvě miliardy korun.

Co minulý režim dělal vlastně pro dostatek vody?

Za zhruba 40 let vybudoval minulý režim (socialistický stát) desítky ne-li stovky významných vodohospodářských děl, zařízení a objektů (přehrady, jezy, úpravny vod a čistírny odpadních vod, kilometry úprav vodních toků a protipovodňových hrází, vodovodní a kanalizační sítě atd.). Tato výstavba nebyla vyvolána jen vodohospodářskými důvody, ale byla především příspěvkem k řešení národohospodářských problémů (energetika, doprava, povodňová ochrana, životní prostředí včetně rekreace atd.). Ohled na hospodaření s vodou byl vždy prvořadý.

Vyjmenovat jen hlavní díla přesahuje možnosti novinového článku, ale chci konstatovat, že byly vynaloženy miliardy korun, a to tehdy náklad na vybudování například přehrady Orlík představoval jen něco přes 600 milionů korun. Na výstavbu čistíren odpadních vod se v období 80. let vynakládalo ročně téměř 11 mld. korun. A musím zdůraznit, že všechny tyto vodohospodářské investice plní svůj účel i dnes.

Budovat, resp. investovat do zdrojů a zařízení ve vodním hospodářství nestačí. Je třeba zajistit provoz, opravy a údržbu těchto zařízení. Pro představu – na opravy na vodních tocích se každoročně vynakládalo víc jak 300 milionů korun a na opravy v oboru vodovodů a kanalizací více jak 1,1 mld. korun. Další prostředky byly vynakládány na vlastní provoz a údržbu těchto zařízení (a to se cena vody pohybovala od 0,06 do cca 0,70 koruny).

Pro řádné hospodaření s vodou byl zřízen efektivní systém řízení vodního hospodářství tvořený vodohospodářskými orgány národních výborů, vodohospodářskými a odbornými organizacemi. Zavedena byla odborná metodika, technické normy a předpisy, mimochodem na špičkové úrovni.

Vytvořen byl účinný systém povodňové ochrany a vybudovány technické předpoklady pro povodňovou ochranu. Obce měly zpracovány povodňové plány s konkrétními pokyny pro řešení povodňových situací. Řízením zabezpečovacích a záchranných prací byly pověřeny povodňové komise. Komise měly k dispozici kapacity a odborníky podniků Povodí, policii, hasiče a mohly žádat o pomoc i armádu, stavební podniky apod.

Toto samozřejmě není úplný výčet všech aktivit vynakládaných v minulosti na ochranu a využití vodních zdrojů. Nezmínil jsem se o tom, jakou pozornost a jaké prostředky věnoval stát na vědu a výzkum. Nezmínil jsem aktivitu vyvíjenou na úseku mezinárodní spolupráce a předávání zkušeností, a to jak v rámci RVHP, tak i prostřednictvím organizací OSN.

Pochopitelně jsem se nemohl zabývat meziresortní spoluprací a významem vody pro zemědělství, energetiku, lesnictví, dřevařský a papírenský průmysl, rybářství a další. Tato spolupráce významně ovlivňovala hospodaření s vodními zdroji, ale současně měla klíčový význam pro výsledky celého národního hospodářství. Nakonec snad jen pro úplnost úkoly hospodaření s vodou zaměstnávaly přímo ve vodním hospodářství víc jak 60 tisíc pracovníků a další desetitisíce na plnění těchto úkolů spolupracovaly.

A jak je to dnes?

Dnes – resortní ministerstvo bylo zrušeno, kompetence byly rozděleny mezi ministerstva zemědělství a životního prostředí. Činnost vodohospodářských organizací byla utlumena, některé zanikly nebo své kapacity musely zaměřit mimo obor. Zákony a předpisy mají daleko k dokonalosti, i činnost vodohospodářských orgánů (po osobní zkušenosti) je slušně, ale nepřesně řečeno těžkopádná.

Těžko posoudit, jak mnoho bylo vodní hospodářství ovlivněno společenskými změnami, ke kterým u nás došlo. Myslím, že občanovi umožní udělat si vlastní názor po zkušenostech z povodní v roce 1997 na Moravě a v roce 2002 v Čechách a z občasných informací o řešení následků povodní a o budování ochrany před povodněmi.

Říká se, že v budoucnu už nebude prvořadá válka o zdroje, ale o vodu. Myslíte, že to je pravda?

Ve světě už tomu tak je, kvůli vodě se válčí. V Evropě doufám, že vývoj ve společnosti bude rozumnější a zaměří se spíš na spolupráci a vzájemnou pomoc při efektivním využívání přírodního bohatství, kterého součástí je i voda.

Jak by se problém vody měl řešit?

Neříkal bych tomu »problém vody«. Spíš to beru jako otázku rozumného hospodaření s vodou, využívání a ochranu vodních zdrojů. Jistou komplikaci představují současné politicko-ekonomické (především vlastnické) podmínky a vztahy. To zde rozebírat nechci. Zdůraznit však musím, že i v budoucnu se vodní hospodářství v moderním státě bez jednotného systému řízení neobejde. Důraz bude kladen zejména na odbornost a soustavnost, se kterou musí být všechny činnosti a práce vykonávány. Jakékoliv zanedbání, opomenutí či chyby totiž příroda vždy tvrdě vrátí.

Co na závěr?  Myslím, že vodní hospodářství má význam v hospodářství státu a že bylo chybou »zrušit« jednotné řízení a nevěnovat se mu soustavně. Neřešit problémy nebo je odkládat se vždy vymstí.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.3, celkem 26 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.