Vietnam - jiný pohled než kdysi

Setkali jsme se po letech. Franta, kdysi redaktor jednoho celostátního deníku, se mnou přiletěl do Vietnamu, aby připravil několik reportáží o - pro nás - velmi blízké zemi. Už se vzpamatovávala po válce, rány z bombardování severní části země se zacelovaly, i když mimo Hanoj jsme se s nimi mohli stále setkávat. Tehdy náš průmysl začal pronikat do zdejšího hospodářského dění a Slušovice, ano, to známé JZD, se pokoušelo tady zavést jednu ze svých výrob. A světe div se, už se promýšlela stavba hotelů u Jihočínského moře, pak ale... Ale to už jsme v jiné době.

A Franta? Dnes manager, jak jsem se dozvěděl, jedné firmy obchodující s Vietnamem, tedy Vietnamskou socialistickou republikou, mně řekl jediné: »Ten starý Vietnam je pryč. Hotel á la ten stranický uprostřed Hanoje je minulost. Spávám v jednom, který je na supermoderní úrovni a kdyby něco takového stálo v Praze, tak bychom byli světoví... Jen ty staré skoro bleší trhy zůstaly. Přesunuli je ale trochu jinam.«

Ano, Vietnam. Jiný Vietnam, než jsem znal z několika svých návštěv z počátku 80. let. Tehdy..., ale dost nostalgie. Jaký je dnešní Vietnam?

Textilka

Kousíček od Hanoje stála v 80. letech textilka. Tehdy, když jsme sem přijeli, nás uvítala ředitelka v budově závodního klubu čajem, jakýmisi zákusky a malými čerstvými banány. Mluvila česky, tedy vietnamskou češtinou, kterou dnes známe z každého našeho města. Vystudovala totiž v Liberci na tehdejší Vysoké škole strojní a textilní. Seznámila nás s problémy výroby, s výsledky, kterých dosáhli po skončení války, i s perspektivou již zachycenou na plánech. Byla velkorysá.

Dnes, podle informací, se zdejší textilka několikanásobně rozšířila, nevyrábí jen látky, ale vybudovala i konfekční část a vyváží své zboží ve velkém do mnoha zemí světa. Nové stroje a vyškolený personál to umožňují, a pochopitelně i řídící zkušenosti inženýrů, kteří jako zmíněná ředitelka vystudovali možná u nás v Liberci. Že by jejich výrobky směřovaly i k nám? Všechno je možné. Svět už není uzavřen na ty ze severu (myšleno koloniální a evropské státy) a ty z jihu (tedy z tzv. rozvojových zemí, minulých kolonií). »Svět« se přiblížil i sem na sever Hanoje.

Jedna vlaštovička?

Již naši předci upozorňovali na to, že jeden příklad, dejme tomu »jedny Slušovice«, ještě neznamenal, že celé naše předlistopadové zemědělství je na tom stejně, jako byli ti ze Slušovic. Byly dobré, byly i špatné zemědělské závody. Ne jinak, a nejen v zemědělství, je tomu ve Vietnamu.

Můj známý Franta, u šálku kávy, řekl na toto téma jen: »Musel bys vidět Hanoj, nebo Saigon, dnes. To nejsou nízké domky, kde dole místo auta v garáži je obchůdek nebo pro zájemce vaří nějaký oběd nebo polévku. Obchod přes ulici stále existuje. Ten patří k Asii, ale je to ve stínu mrakodrapů a velkých bytových komplexů, které vytlačují ty trpasličí dole, tedy vietnamský slums. Třeba výškový dům s mnoha patry připomínající jakýsi doutník nad městem. Z jeho restaurace se můžeš dívat jako Pánbůh dolů na lidi, tedy malé mravenečky. Vedle jsou další modernistické budovy a o kus dál most, který přetíná Rudou řeku...« Ano staví se, staví. Stavebnictví dokonce zaznamenalo 10% nárůst v roce 2016 oproti roku 2014.

Vietnam se za oněch 30 let, kdy jsem z letadla naposledy zamával, opravdu podstatně změnil. Vyrostla zde zcela nová odvětví průmyslu, která lidem přinesla práci. Jejich výrobky se dokázaly rychle zabydlet na trhu a dnes už napomáhají i dobrému saldu zahraničního obchodu. Nejde jen o to, že je zde levnější pracovní síla, než dejme tomu v Evropě. Je to i vysokou produktivitou práce, dovozem moderních strojů a strojních zařízení a - nezapomeňme - i nezastupitelnou státní podporou vzdělávání pracovníků. Zmiňme především velmi dynamicky se vyvíjející odvětví produkce elektronických výrobků, počítačů, mobilních telefonů, výrobu motorových vozidel, kožedělnou, obuvi. V oficiální statistice lze přečíst, že rozvoj průmyslu za poslední tři roky je 6,96%. Lze ještě vyzvednout stoupající těžbu a vývoz ropy a uhlí z nových nalezišť, které také umožnily soběstačnost země v těchto komoditách. Díky tomu i výsledky maloobchodu mohly být až o 10,6 % oproti předchozímu roku vloni vyšší. A inflace? Nízká. Vloni 0,63 % oproti roku 2015.

Kam především směřuje vývoz vietnamského zboží? V dolarech celkový obchodní obrat vloni se rovnal objemu 298 USD a přebytek dvěma miliardám. Nárůst oproti předchozímu roku byl 13,6 %. A co nejvíce odběratelé požadují? Na první místě jsou telefony a jejich komponenty, následuje textil a oděvy, různé stroje a počítače, rýže, čaj, káva, oříšky kešu, krevety, krabi, sépie, ryby... Ze surovin pak bauxit, ropa. A směr vývozu? Na všechny strany, ale především směřuje do Spojených států, kam vloni Vietnamci prodali zboží za 28,5 miliard dolarů a poté do států Evropské unie, tedy i k nám, kam došlo zboží za 27,9 miliard. Místní majitelé vyvezli zboží za 48,4 miliardy, zahraniční vlastníci továren, které jsou v jejich majetku přímo ve Vietnamu, za 101,6 miliard.

Na vietnamský trh dnes vstupují a podnikají zde společnosti, které jsou moderní a mají přehled. Jednou z hodně úspěšných je i známá česká firma Home Credit International, a. s. Nabízí služby především v oblasti spotřebitelských úvěrů a bankovních služeb. Ekonomický vývoj ve Vietnamu vytváří významný prostor pro finanční operace, jimiž se firma zabývá. Životní úroveň tamních obyvatel neuvěřitelně rychle stoupá. Chtějí se co nejdříve obklopit vším dostupným moderním pohodlím a k tomu jim pomáhá právě Home Credit International.

Pokles významu zemědělství

Ještě před několika lety nejvíce pracovních sil a nejvyšší podíl na vývozu mělo zemědělství. Pamatuji, jak jsme tehdy mířili auty z Hanoje na jih. Na okrajích silnic byly nataženy plachty, na nichž se sušila rýže. Mezi tím běhaly děti, místní se bavili, obědvali a zůstávali klidní. Auta totiž stejně musela jet pomalu, i když silnice byla jakž takž na místní poměry slušná. A kolem i s metrovým či vyšším rozdílem na obou stranách se do dálky vinula zatopená políčka, kde občas ženy zapichovaly výhonky rýže, aby jim nová úroda dovolila přežít. I v těchto polích, zvláště v oblasti Hanoje, mohly ještě narazit na nevybuchlé bomby, ale žít se chtělo a chce. Byli tehdy prý i mrtví, protože nikdo nevěděl, kam americký pilot svou nálož shodil.

Dnes je tomu jinak. Z Hanoje na všechny strany, jak mi říkal jeden známý vrátivší se z Vietnamu, lze odjet po dálnicích. Žádný rolník by se neodvážil sem umístit svou plachtu a sušit na ní svou rýži. Kolorit silnic byl narušen. Na škodu to však nebylo. I když se význam zemědělství, tedy především vývoz rýže, v exportu Vietnamu silně změnil, má její pěstování stále prvořadý význam. Jde o komoditu, bez níž se výživa země neobejde. Jejím pěstováním se stále zabývá kolem 70 % obyvatel a rýže se pěstuje na 80 % obdělávané půdy. Zbytek zaberou plantáže čaje, kávy, ovocné stromy, ledvinovník, zelenina, tropické ovoce (exportní artikly) a kukuřice, maniok, cukrová třetina, bavlník (především pro domácí spotřebu).

Zmiňme se o vietnamském čaji. Jeho produkce za posledních deset let dosáhla 200% vzestupu. Export v roce 2016 dosáhl čísla - oproti roku 2006 - 230 %. Zdejší produkce pak dosáhla 3,5 % světového trhu. Zvláště oblíben je na Středním východě, v Evropě vůbec, v USA, Austrálii a v Tchajwanu.

Z hospodářských zvířat se chovají pro potravinové účely prasata, drůbež, ale i skot a buvoli... Pamatuji, jak v jedné vsi, kterou jsme projížděli směrem k jednomu národnímu parku, nás napadlo hejno hus, které se volně pohybovaly po silnici. Zajímal jsem se o to, zda tato situace zůstala stejná a zeptal jsem se, jak to je, jedné vietnamské trhovkyně v Praze. Odpověděla mi rezolutně, že to je minulost. Osobně ovšem myslím, že jako u nás muselo trvat léta, než naše návsi byly bez drůbeže, že tomu ani ve Vietnamu není jinak a že v obcích relativně vzdálených Hanoji nebo Saigonu nebude ani tyto zvyky jednoduché zlikvidovat. Bude to však třeba, protože Vietnam je země krásná, plná míst vhodných pro rekreaci turistů a zájemců o minulost, a to značně, značně dávnou.

A jsme u turismu

Do Vietnamu ročně přijíždí stále více turistů. Tato skoro stomilionová země má totiž co nabídnout. V Hanoji několik desítek pagod, starý, Francouzi postavený, katolický kostel, Ho Či-minovo mauzoleum, starobylé město Hue, bavící se Saigon s čínským městem a s Mekongem zabarveným do šedomodra, jeskyně Son Doong, záliv Hang Gai, ostrov Thu Quoc se svými plážemi, zátoku Halong, věž Keangnam Hanoi Landmark Tower (vysokou 329 metrů při 72 poschodích, z níž jako na dlani může každý vidět zčervenalou širokou řeku pramenící až v Číně a hemžení dole). Je tu mořské pobřeží se svými plážemi s pískem, nechybí vysoké hory, džungle s tygry i liánami, místa Ho Či-minovy stezky, jež umožnila tajné zásobování jihovietnamských protiamerických a protilysinmanovských sil, a nakonec i jejich porážku; stále prý postižena napalmem.

Na pobřeží vznikají další moderní ubytovací prostory, písek u moře se leskne svou žlutí, jsou tu korálové útesy, i palmy nad hlavami, kvetoucí bougenvílie a květy, které když rozkvetou, přinášejí prý čas nazývaný »smrt bílého muže«, kdy nebylo radno koloniálním úředníkům vycházet, zmáhalo je totiž slunce, koňak pitý prý pro zdraví a někdy i odpůrci koloniálních pořádků.

Byl jsem tam, tedy ve Vietnamu, i v této době. Nebyl jsem zmožen sluncem, koňakem ani stoupenci svobody. Země byla už řadu let svobodná, vládla si sama. Jen se vzpamatovávala z krutých a nesmyslných válek, které začaly brzy po porážce Japonců, kdy se vrátily koloniální doby, což vzhledem k síle bojovníků proti japonským okupantům nemělo naději na větší úspěch. To Francouzi pochopili až porážkou v bitvě u Dien Bien Phu v roce 1954. Brzy však nastala další, tentokrát dvacetiletá válka, která vzhledem k angažovanosti Spojených států a jejich některých spojenců trvala až do 1. května 1975 a stála USA na 60 000 životů a vyvolala největší protiválečné hnutí mladých Američanů v poválečných dobách.

A já? Novinář ze spřátelené země jsem tady nebyl jako dobyvatel či válečný zpravodaj, byť jen několik let mě dělilo od chvíle, kdy tank T-54 s číslem 843 od 203. tankového pluku armády VDR prorazil bránu prezidentského paláce Doc Lap v Saigonu. Psal jsem tehdy o novém Vietnamu, o tom, jak se vypořádává s pozůstatky války, a o tom, jak žijí ti, co u nás vystudovali, vyučili se anebo se zapracovávali na našich strojních zařízeních.

Dnes je podobná doba. V ČR žije na 60 000 Vietnamců. Někteří tady našli svůj domov, jiní práci a po čase se vrátí zpět, všichni však posílají své vydělané peníze domů. I to znamená velkou pomoc rozvíjející se zemi. Podle oficiálních údajů ročně od zahraničních Vietnamců, tedy i od těch »našich«, se takto ocitne v zemi na 10 miliard dolarů.

Nezbývá než se závěrem zeptat: Neměli bychom ještě více navázat na pokusy o úzkou spolupráci a získání možnosti zde investovat, když už kdysi jsme patřili k těm, kteří spolupráci začínali?!

Jaroslav KOJZAR

FOTO - Otakar ZMÍTKO


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 22 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.