Kouzelné slůvko inkluze

Domnívám se, že nejen pro mne, ale i pro většinu odborníků, kteří na rozdíl od bývalé paní ministryně školství v oboru skutečně s dětmi dlouhodobě pracují a neznají je jen z »rychlíku«, je to obrovská bublina a zhovadilost, kterou mohou vyprodukovat jen mozky úředníků, vzešlých především z politiky. Však se už rychle blíží volby, takže různá extrémní pojetí se různě ztišují, aby se po případném vítězství znovu naplno rozbujela.

Inkluze totiž vždy svým způsobem existovala, děti se do speciálních zařízení dostávaly zpravidla až po absolvování prvých několika tříd základní školy, kdy se zkoušelo, zda v běžné třídě vůbec nějak obstojí či nikoliv. Naše rodina s tím má své zkušenosti. Já i bratr jsme celoživotně tělesně postižení. Přesto jsme nastoupili do běžné školy a rodiče i učitelé zkoušeli, jak tam obstojíme. Naštěstí jsme oba obstáli nejen na škole základní, ale i na střední škole, bez jakýchkoliv výjimek (kromě tělocviku, kde jsme byli z výuky osvobozeni). Já dokonce i na škole vysoké a i jako postižený jsem se stal učitelem - dokonce na zcela běžné škole. Museli jsme obstát před dětmi, kolegy i rodiči dětí, veřejností. Učil jsem 44 roků, takže o školské problematice něco vím, stejně jako celá má generace učitelů. Většina dětí se do speciálních škol dostávala ve 3. až 6. postupném ročníku, kdy se tak stalo jako nejvhodnější řešení, po několika letech pokusů, jak tyto děti trvale do běžných škol začlenit.

Přiznejme si, že také hodně záleželo a stejně tak i dnes záleží nejen na přístupu školy, ale především rodičů takto hendikepovaných dětí. Zda měli či neměli zájem na integraci dětí a tím i zájem na jejich budoucím zařazení do života. Naše generace byla vychovávána k fyzické i intelektuální práci od základní školy ke školám učňovským, středním, případně vysokým. Chtěli jsme pracovat. Jinou možnost jsme ani nevnímali, protože vlastně ani neexistovala. Dnes je bohužel situace podstatně jiná. Pracovních příležitostí je kolem nás dostatek. Ale vyrostla skupina lidí, která práci shání tak, aby ji vůbec nesehnala, protože je pro ni pohodlnější žít ze sociálních a dalších dávek. Takoví rodiče nejsou dobrým příkladem svým dětem. Školou takové děti projít musí a pro rodiče je příjemné je poslat do školy, protože je neruší při dívání se na televizi, »práci«, na počítači či v nicnedělání. Ale po skončení školní docházky je ani nenapadne je k nějaké profesi a práci směřovat.

Při inkluzi takové děti školou projdou málo dotčeny. Uvědomme si, že známky, které obdrží od učitelů, mají nejen absolutní, ale i relativní hodnotu. Učitel je porovnává s ostatními dětmi ve třídě. Školou projdou skoro všechny. To znamená, že takové děti i snižují úroveň celé třídy – na škodu ostatních i jich samotných. Prý již dochází i trpělivost rodičům těch schopnějších dětí a své ratolesti hlásí raději do soukromých škol, na něž ti druzí nemají peníze.

Manželka pracovala celý život ve speciální škole pro sluchově postižené děti a potvrzuje, že takovýmto dětem bylo ve speciální škole nejlépe. A to proto, že se jim tam věnovali též specificky připravení učitelé. Systém speciálních škol nám většina zemí mohla závidět, podobně jako systém základních uměleckých škol.

Systém škol jsme nechali u nás příliš rozbujet, na žáky čeká na středních a málem i na vysokých školách více míst, než se jich rodí. Učňovské školy byly tvrdě podceněny, takže dnes nám chybějí zdatní řemeslníci.

Co ale můžeme čekat od ministrů, kteří v oboru nepracovali, jsou údajně jen zdatnými ekonomy a právníky. Pamatujeme dokonce ministry, kteří stáli v čele tří odlišných resortů. Co si veřejnost myslí o ministrech a ministryních obrany – nevojácích, je jasné. Jak se takoví představitelé resortů cítí při setkáních s kolegy v zahraničí? Je to i obraz toho, jaké postavení v takovýchto seskupeních máme.

Abychom bývalé paní ministryni školství neubližovali, je od ní sympatické, že se snažila a částečně se jí podařilo od vlády získat podporu a peníze pro školství. Problémy ve školství ale nejsou jen finančního rázu. Jsou obrazem vývoje celé společnosti. Přejme České republice a Evropě, aby se ze svých problémů rychle poučila. A to dříve, než bude pozdě.

Čestmír BRANDEJS, Hradec Králové

FOTO - Oldřich SUCHORADSKÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 45 hlasů.

Čestmír BRANDEJS

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2017-08-07 09:20
Catherine25. Absolutní souhlas. A je to nejen nad síly dítěte, ale i
nad síly učitele. Současný systém speciálního školství je vyladěn
takřka dokonale. Eintopf ať si vaří jinde.
Catherine25
2017-08-04 20:22
Je velký rozdíl, jestli je integrován žák s tělesným nebo smyslovým
postižením, který se může účastnit výuky se ostatními spolužáky
a být ve škole úspěšný, nebo žák s mentálním postižením, který
nemá šanci zvládnout učivo základní školy. Takto
"inkludované" dítě ve škole trpí, protože nerozumí
učivu,které se ve třídě probírá, nemůže se účastnit výuky,
nikdo se s ním nechce kamarádit a méně citliví spolužáci se mu
posmívají a nadávají mu. Vydržet něco takového několik hodin denně
po dobu 9 let je nad síly každého dítěte.
hajek.jiri51
2017-08-04 10:40
Pane Prchal. Asi Vám uniklo, že článek psal nejen člověk s jistým
postihnutím, ale především učitel s dlouholetou praxí, tedy beze
sporu oborník. Vaše reakce se mi zdá poněkud laická. Já jsem
vzděláním taky učitel, byť s praxí mizivou. Doufám, že se nepletu.
jaroslavprchal
2017-08-03 21:37
Je smutné,že člověk, který sám inkluzí prošel, ji jiným nepřeje.
Kde autor článku bere jistotu, že současní rodiče se nevěnují
dětem tak, jako se věnovali rodiče jemu? nikdo samozřejmě
nepředpokládá, že se inkluze bude týkat dětí s mentálním
postižením. Ale znám ve svém okolí řadu případů, kdy rodiče pro
své postižené děti doslova vybojovaly docházku do normální školy a
tím jim zajistili studium na střední a vysoké škole. Nyní to
konečně dostalo nějaký systém. A nesmysly o tom, že tito žáci
zdržují ostatní a snižují úroveň třídy? V každé třídě je
rozsáhlá škála žáků od nadměrně chytrých až po těžkopádné,
od snaživých po lenochy a je na učiteli, aby se s tím vyrovnal. Pokud
autor něco podobného netuší, říká se tomu individuální přístup.
hajek.jiri51
2017-08-03 20:52
Jednou plat, že na čele mají být odborníci znalí věci, což je
logické, jindy se razí opak, třeba po nějaké "revoluci", kdy
mezi "vítězi" takoví nejsou. Potom se třeba i stane, že
ministriní obrany je taková Parkánová. Ještě teď se musím
chechtat! A Stropnický? dobrý herec, ale ... .
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.