Při natáčení v Českém rozhlasu

Ondřej Suchý: Obdiv ke klaunům mě nikdy neopustil

V Českém rozhlase se přes léto vysílá seriál Jak jsem potkal cirkus, v němž hraje hlavní roli spisovatel, textař, výtvarník, moderátor mající již mnohá léta své vlastní pořady, kterými baví doslova všechny generace. Muž spojovaný převážně s humorem, a to jemným a vlídným. Ondřej Suchý vypráví o své lásce k cirkusu a hlavně ke klaunům a jejich umění. I to bylo inspirací k našemu dnešnímu rozhovoru, v němž padla řeč mj. i na Lídu Baarovou, Oldřicha Nového či na vztah pana Suchého k jeho populárnímu bratru Jiřímu.

Pane Suchý, Český rozhlas vysílá váš nový seriál. Jak byste nám ho představil?

V polovině padesátých let mně bylo deset, když jsem se poprvé potkal se světem cirkusů a cirkusových klaunů. Musel to být pro mě asi silný zážitek, protože obdiv – především ke klaunskému řemeslu – mě od té doby nikdy neopustil. Ta první setkání mi kupodivu tenkrát nezprostředkoval přímo cirkus jako takový, ale biograf. Vzpomínám na nádhernou klaunskou etudu s palačinkami v podání Lubomíra Lipského a Miloše Kopeckého ve filmu z roku 1954 Cirkus bude. Koukal jsem na ty dvě nalíčené tváře jako na zjevení a chechtal se tomu, co ti dva nad talířem palačinek provádějí. Myslím, že tady byl prvopočátek mého zájmu o cirkusy, až jsem se pojednou dopracoval do stádia, kdy mě napadlo, že bych pod názvem Jak jsem potkal cirkus mohl vyprávět leccos zajímavého rozhlasovým posluchačům ve třináctidílném seriálu. Nehraji si v něm na žádného znalce historie cirkusového umění, ale jak jsem se představil v prvním díle seriálu: Stal jsem se v průběhu let, kdy jsem cirkus »potkával«, pouze jakýmsi zvídavým »kolemjdoucím«, kterého šťastné náhody zavedly občas i do cirkusového zákulisí, kde jsem také později potkal své budoucí přátele. Ve svém vzpomínání se probírám také rozhlasovým i vlastním zvukovým archivem, knížkami i starými cirkusovými programy. Posuďte sami: Každou neděli v 10.30 hodin na Dvojce Českého rozhlasu.

Ondřej Suchý v Muzeu loutek a cirkusu v Prachaticích, u části sbírky klaunů, kterou věnoval Národnímu muzeu.

Co vás nejvíc v cirkuse nebo na cirkusech fascinuje?

Upřímně řečeno v první řadě klauni.

Jste známý a uznávaný spisovatel, prozraďte nám, na čem nyní pracujete?

Můj velký rest posledních několik let je knížka Svět Oldřicha Nového, jejíž základ sice bude tvořit někdejší moje kniha Oldřich Nový přichází, ale ta bude doplněna ještě dvěma díly – Svět Oldřicha Nového a Ženy kolem Oldřicha Nového. Další knížka bude zvláštní tím, že půjde o česko-slovenský pohled na slavnou současnou francouzskou zpěvačku Zaz. Českou část píšu já coby předseda Českého fajnklubu Zaz, slovenskou část předseda slovenského Fan clubu Ján Baran ze Zvolena. Zaz k nám přijíždí koncertovat téměř každý rok, letos má však pauzu, a tak bychom rádi vydání téhle knížky načasovali až na její příjezd.

Jaké jsou vaše další knižní plány?

Nabízí se jich hned několik, ale vše je nejisté, a tak bych radši nebyl konkrétní a zmínil se jen o knížce, která by byla knižním zpracováním onoho mého rozhlasového seriálu Jak jsem potkal cirkus v rozšířené podobě.

Loni jste napsal spolu s Miroslavem Graclíkem knížku Lída Baarová stále fascinuje. Jak jste se dali dohromady?

Miroslav Graclík je můj dlouholetý kamarád, který mě kdysi oslovil jako producent zabývající se vydáváním audioknih. Namluvil jsem mu audiokazetu O cestách s Františkem Nepilem z knížky František, co Nepil pivo. Později jsme u nás v Šemanovicích, ve zdejším společenském minicentru Nostalgická myš, natočili vzpomínkové album o Vladimíru Menšíkovi, na němž ve veřejné nahrávce před publikem vzpomínali na slavného herce například Stella Zázvorková nebo Vlastimil Brodský. Kromě toho se mnou Mirek v začátcích našeho seznámení napsal několik rozhovorů s chytrými otázkami, a tak jsme se dohodli do budoucna, bude-li nějaké téma, které bude zajímat nás oba, tak se na něm budeme autorsky podílet spolu.

Co vás osobně na Lídě Baarové nejvíc fascinuje?

Upřímně řečeno dnes už jenom to, že stále fascinuje tolik lidí.

Napsal jste spoustu textů k písním, které interpretovali zpěváci od Hany Hegerové až po Dádu Patrasovou. Kterého ze svých textů si nejvíce ceníte?

Nejvíc si cením text Buďto ty anebo já, který jsem napsal na francouzskou lidovou píseň pro paní Hanu Hegerovou, a na druhé straně pak píseň pro děti, která se stala mým největším hitem – Chytila jsem na pasece žížalu, pro Dádu Patrasovou.

Ano, málo se ví, že jste stál za začátkem pěvecké kariéry Dády Patrasové, neboť jste jí napsal první písňové texty a na začátku osmdesátých let zařídil i vydání jejího prvního singlu. Co vás k tomu vedlo? Byli jste tenkrát víc než přátelé?

Z mého pohledu asi ano. Ona byla svobodná, já tehdy čerstvě rozvedený a Dáda se mně velmi líbila. Tou dobou už zpívala a hrála v Semaforu, kde zase tolik vytížená nebyla, a tak jsme se domluvili a já rozšiřoval její repertoár. Tehdy natáčela mé písničky ponejvíce v rozhlase.

Jaký máte dnes vztah se svým bratrem, jak často se vídáte?

Ačkoliv se nevídáme často, jen několikrát do roka, náš vztah je skutečně nádherný, máme se moc rádi a ve chvílích, kdy se konkrétně obvykle já dostávám do nějaké krize, kterou nazývám »únavou materiálu«, okamžitě se za ním vypravím, abych si nechal »dobít baterky«. Stačí mi povídat si s ním hodinku a odcházím, vidíc svět růžově, a navíc jsem ještě rozchechtaný, protože máme rádi stejný humor, a tak se kolikrát z poloviny našeho setkání prosmějeme.

Napsali jste spolu několik knih. Jak takové psaní probíhalo?

Napsali jsme spolu tři knížky – Odposlechy aneb Já na bráchu, Pan Werich z Kampy a Pan Voskovec z Manhattanu. Psali jsme vše každý zvlášť – vše nám usnadnila elektronická pošta. Pokud jsme vedli v Odposleších dialog, pak byl založen na tom, že jsme si – ponejvíce v noci – posílali navzájem otázky i odpovědi. Byla to vlastně moc příjemná »sourozenecká spolupráce«.

Co vás vedlo k tomu, že jste se před lety z centra Prahy odstěhoval do Kokořínských lesů?

Byla to moje manželka, která zde koupila chátrající chaloupku, kterou jsme pak společně dali do obyvatelného stavu. A ve chvíli, kdy se tak stalo, začali jsme sem jezdit každý týden a když jsme přišli na to, že tohle místo užíváme častěji než byt v Praze (kde navíc neúnosně začal narůstat nájem), rozhodli jsme se zde usadit natrvalo.

Neschází vám město, přátelé, které v Praze máte, ale i média, se kterými komunikujete a spolupracujete?

Víte, Praha, kde jsem se kdysi narodil a kde jsem prožíval ve druhé polovině 20. století mnoho báječných let s krásnými zážitky, tak tahle Praha už není »mojí« Prahou. Připadám si v ní dnes jako cizinec a už mě netěší. A tak jsem se v Šemanovicích zařídil tak, abych tam měl veškeré vymoženosti současné techniky, které potřebuji ke své práci, aniž bych musel do Prahy jezdit často: rukopisy knih a článků, obrazové přílohy, rozhlasové scénáře, kresby – to všechno lze dnes posílat elektronickou cestou, a tak přijíždím do rozhlasu nebo do nakladatelství vždy teprve až na finální práce. Cítím se svobodný a jsem na sebe pyšný, že i přes svůj vyšší věk jsem ze současné techniky to podstatné, co potřebuji k práci, pochopil a umím využívat.

Máte nějaký nesplněný životní sen?

Nebudete mi to věřit, ale já myslím, že se mi všechny sny v životě splnily. Čímž nechci říct, že bych se chtěl začít loučit se životem. Ale jsem pln zvědavosti, jestli a co se mi neznámého a potěšujícího přihodí.

Je něco, co jste o sobě ještě nikdy do médií »nepráskl«?

To víte, že ano, ale to by mohlo zajímat akorát bulvár, což – pokud vím – zrovna vy nejste. A mohu vás ujistit, že ani bulvár by ze mne nic pikantního nevyzvěděl. Nesmíte zapomenout, že se cítím být tak trochu odchovancem pana Oldřicha Nového, velkého gentlemana českého filmu a divadla, který mě poznal, když mi bylo šestnáct a s nímž jsem byl pak ve styku až téměř do jeho odchodu začátkem osmdesátých let.

Petr KOJZAR

FOTO - Dagmar HÁJKOVÁ, archiv Ondřeje SUCHÉHO

KRESBA - Ondřej SUCHÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 18 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


znovacek
2017-08-13 14:11
Velice si vážím pánů Suchých a velice lituji zmizení divadla z
centra, kde bylo opět na exponovaném místě Prahy. Po představení byl
člověk v centr všeho nočního dění!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.