Rozhovor Haló novin se Zdeňkem Jandejskem, prezidentem Agrární komory ČR

Řešení eroze půdy je v rozumném hospodaření

Eroze zemědělské půdy je dlouhodobě vážným problémem. Některé hlasy označují za hlavní viníky vás, zemědělce...

Agrární komora odmítá plošné ataky zamířené na zemědělce, kteří jsou podle vyjádření politiků a často tak zvaných odborníků hlavními viníky eroze půdy a zapříčiňují i její nedostatečnou ochranu. Tyto informace se nyní opětovně objevily v souvislosti s návrhem protierozní vyhlášky, která pochází z dílny ministerstva životního prostředí.

Agrární komora jednoznačně souhlasí s tím, že ochrana půdy je jednou ze současných priorit. Půda je pro nás výrobním prostředkem, základem zemědělského hospodaření. Má ale také důležitou funkci v péči o životní prostředí, souvisí se všemi dalšími činnostmi člověka v krajině, jako je například stále rostoucí význam nakládání s vodními zdroji a v neposlední řadě základem výživy národa bez závislosti na dovozech. Půda je zároveň od nepaměti základem zemědělských činností a cílem každého řádného hospodáře tak bylo a je vlastnosti půdy zlepšovat, investovat do její úrodnosti a předávat ji následujícím generacím v dobrém stavu, to nezajistíme dalším zatravněním a mulčováním trávy. Z tohoto úhlu pohledu naprosto souhlasíme s tím, aby ten, kdo o půdu nedbá a třeba i opakovaně působí škody tohoto rázu, nesl přímou zodpovědnost.

Co vám na vyhlášce nejvíc vadí?

Návrh vyhlášky byl vytvořen od stolu, bez propojení s reálným stavem krajiny a konkrétních pozemků, jako umělá úřednická nadstavba. Požadavky vyhlášky jdou nad skutečné potřeby praxe a zbytečně tak vytvářejí další limity a omezovaní racionálního hospodaření v krajině. Přestože byl návrh vyhlášky spoluvytvořen Výzkumným ústavem meliorací a ochrany půd, tedy organizací v působnosti ministerstva zemědělství, je vyhláška v přímém rozporu se závazkem ministerstva zjednodušovat agrární politiku a snižovat byrokratickou zátěž podnikatelů. Naopak jsou v souvislosti s touto vyhláškou kladeny další povinnosti a požadavky jdoucí nad rámec unijních předpisů. Nehledě na termín její účinnosti, který byl nejdříve k 1. lednu, nyní zřejmě k 1. červenci 2018, a i objem veškerých požadavků byl takový, že běžný zemědělec vůbec bude mít problém se s nimi seznámit.

Povinnosti, které vyhláška ukládá, jsou zároveň v rozporu se současnými trendy udržitelného a precizního hospodaření a přímo ohrožují konkurenceschopnost zemědělských podniků a potravinovou soběstačnost České republiky. V poskytnutých materiálech navíc chybí detailní vyčíslení předpokládaných nákladů na sektor zemědělství včetně dopadů na nejohroženější odvětví, jako jsou citlivé komodity a živočišná výroba. Vyhláška je tak z tohoto pohledu zcela mimo ekonomickou realitu.

Jak péči o půdu ovlivňuje skutečnost, že většina zemědělských subjektů hospodaří na půdě pronajaté, tedy s určitou mírou nejistoty a tudíž bez potřeby půdu zušlechťovat v dlouhodobé perspektivě?

Správný hospodář se stará o svou i o pronajatou půdu stejně dobře a nerozlišuje, na jakém pozemku zrovna jezdí jeho traktor. To znamená, že dává půdě statková hnojiva, používá hlubokou orbu a vápní, opírá se o vícehonné osevní postupy a další zásady racionálního a přírodě vstřícného hospodaření. Tato péče se vrací nejenom ve zdravé půdě, porostech a dobrých výnosech, ale je samozřejmě vkladem naší práce pro další generace. Zemědělství není běžné průmyslové odvětví, protože základní výrobní prostředky, se kterými pracujeme, a půda především, zde jsou tisíce let, a chceme-li myslet na naši budoucnost, další tisíce let tu musejí zůstat. I když nejsem si jist, zda takto uvažuje celá naše společnost a hlavně vlády, které svými podmínkami k motivaci zemědělců nedbají na růst živočišné výroby, tím na dostatek organické hmoty a tím na vyvážené hospodaření.

Stále se nedaří upřednostnit využívání brownfieldů a vesele se dál staví »na zelené louce«.

V současnosti je krajina pod tlakem mnoha nezdravých faktorů. Jedním z těch zásadních je výrazná stavební aktivita naší společnosti, ať už výstavbou továrních a skladových hal, silničních a dálničních sítí, příměstských čtvrtí. Denně tak bez náhrady ztrácíme 12–15 hektarů půdy často nejúrodnější půdy a je ku podivu, že v tomto případě se zemědělci ochrany nedovolají. Už dávno, a tím myslím od roku 1990, mělo dojít k několikanásobnému zdražení záborů kvalitní zemědělské půdy, aby se investorům vůbec nevyplatilo stavět na kvalitní zelené louce, ale využívali méně bonitní půdu a právě brownfieldy. Výsledkem je zabetonování krajiny, rychlý odtok vody, minimální vsakování do podzemních vod i změny mikroklimatu. Ať chceme nebo nechceme, neseme si zároveň historické dědictví spočívající v omezeném zadržování vody v krajině. Napřímily se a vybetonovaly toky, zrušilo se mnoho malých a menších rybníků, vysušily mokřady. Potřebné pozemkové úpravy probíhají, ale jde o běh na velmi dlouhou trať.

Dále se - ať už jsou vědecké názory na příčiny jakékoliv - dostáváme do období určitých změn klimatu. Nemění se sice objemy srážek, ale rapidně se mění jejich rozložení v roce a jejich povaha. Na místo potřebného déletrvajícího deště naráz spadnou desítky milimetrů vody, které půda, potoky a řeky, či lesy prostě nejsou schopny pojmout. Jak ukazují dlouhodobé zkušenosti, dokáže si zdravá krajina celkem poradit s výskytem deseti až dvacetiletých událostí, ale přívalové deště či silné bouřkové vlny o desítkách milimetrů srážek na metr plochy během několika málo hodin jsou v našich podnebních podmínkách abnormální, což potvrzuje dění v celé Evropě. Erozní události jsou mimo jiné důsledkem těchto vlivů a přesunout veškerou odpovědnost na zemědělce je naprosto zavádějící a zjednodušené.

Takže budete požadovat úpravu protierozní vyhlášky?

Návrh protierozní vyhlášky zemědělce již předběžně, nesmyslně a s výstrahou staví do role viníka, výpočtem od úřednického stolu omezuje bez náhrad jeho hospodaření, nebere v potaz realitu konkrétního území, a to vše zastřešuje přísnými sankcemi. Harmonogram je předem nalinkovaný s tím, že se úředníci dopočetli, že v roce 2030 se pod protierozní ochranu dostane šedesát procent území… Zřejmě ideálně krajinu zatravníme a zalesníme a potraviny dovezeme. To je věc v Evropě naprosto unikátní, originální a bohužel smutná.

Kromě toho návrh vyhlášky také zcela přehlíží význam a nastavení stávajících přísných opatření, kterými jsou podmíněny výplaty podpor, které zemědělci ve vlastním zájmu v naprosté většině dodržují. I proto navrhujeme kompromisní řešení spočívající ve vymezení 25 % erozních ploch na období čtyř let s tím, že následně by došlo k vyhodnocení opatření a teprve na základě těchto dat by se rozhodlo, co dál. V této souvislosti je nutné podotknout, že mimo jiné se nám zde negativně vrací i výrazný pokles živočišné výroby, která do zdravé a vyvážené krajiny prostě patří.

Pěstování pícnin už samo o sobě půdu před erozí chrání, nehledě na její zlepšování statkovými hnojivy. Jaké stavy dobytka by byly potřebné, aby se zemědělská soustava vrátila do rovnováhy, a jak jich dosáhnout?

Výrobní potenciál zemědělství v naší krajině a v panujících klimatických podmínkách by mohl být, řekněme, i trojnásobně větší než nyní. Inspirovat se můžeme v naší nedávné historii i v zahraničí. Oproti roku 1989 máme 40 % skotu, 29 % dojnic či 29 % prasnic. Přitom dovážíme 50 % sýrů a mléčných výrobků a přes 60 % vepřového masa. Stejně tak bídně jsou na tom sektory ovoce, zeleniny či brambor. Agrární soustava je nevyvážená a nezdravě převažuje extenzivní zahradničení v krajině, půdě chybějí právě statková hnojiva, která zlepšují strukturu i vlastnosti půdy. Země jako Nizozemí či Německo naopak v posledních dekádách zemědělství podporují a trvale rozvíjejí, což lze doložit několikrát vyšší produkcí na jeden hektar. Tuto produkci následně zpracují a potraviny vyvezou a získávají tak i silné ekonomické přínosy. V tomto směru je náš stát hluchý, slepý a bez ambicí. Sami sebe jsme tak zavřeli v kruhu, ze kterého se těžko dostává ven.

Živočišná výroba souvisí i s potravinovou soběstačností státu, kterou jsme v mnoha komoditách už ztratili, a situace se nelepší. Máte recept na řešení?

Vyjít můžeme již z předcházející odpovědi. To znamená, musíme jít řešením naproti, mít v čele resortu i vlády silné osobnosti, které si jsou plně vědomy strategického významu zemědělství a výroby potravin. Tomu přizpůsobit nastavení celé národní agrární politiky a jednotlivých podpor. Omezit nesmyslné plošné platby na minimální výkony. Zaměřit se na investice do živočišných a speciálních rostlinných odvětví, která stojí na výkonech a produkci, jsou provázána na zaměstnanost a tím i na příjmy a výdaje státního rozpočtu. Tuto produkci posléze v našich podnicích zpracovat a zhodnotit, uplatnit na našem trhu a přebytky vyvážet. Nejlepší cestou, jak využít každoroční přebytky obilí, jsou právě chovy hospodářských zvířat a produkce masa.

Vyváženost zemědělské soustavy a zejména ochrana půdy tedy musejí být řešeny průřezově a nikoliv jen přes jednu podnikatelskou skupinu.

Národohospodářské myšlení v zemědělství s důrazem na zabezpečení soběstačnosti se musí vrátit, a to i při současných jednáních o podobě Společné zemědělské politiky. Tedy jednoznačně odmítnout zastropování i za cenu neodhlasování rozpočtu EU. V dalším rozpočtovém období EU musíme prosadit rovné podmínky v národních a regionálních podporách.

V rámci EU je také potřeba nastavit společná evropská pravidla pro obchodní řetězce a poslední zásadní prioritou je navýšení národních podpor na citlivé komodity i podpora rozvoje zpracovatelského průmyslu. Obrovským způsobem zaostáváme za zahraniční konkurencí, která nás v útlumu výroby podporuje, přitom sama jde opačným směrem. Přitom při přímém porovnání jednotlivých farem, které produkují živočišnou produkci, nejsme horší, ale naopak. Přístup k řešením samozřejmě musí být systémový a dlouhodobý, se zajištěním trvalé podpory a to je i náš požadavek a očekávání směrem k budoucí vládě.

Příčiny známe, účinné nástroje jsou k dispozici také a odpovědnost nese celá naše společnost.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 16 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.