Expozice historické lékárny.
TOULKY

Dědictví opuštěných močálů

Opat benediktinského kláštera v Molesme byl roztrpčen. Robertovi se nelíbilo, že se jeho řád přes všechny reformy vzdálil ideálu kolektivní chudoby a odloučenosti od okolního světa. Benediktini bohatli a zasahovali do mocenských bojů.

Opatovi už došla trpělivost a od svého příbuzného si vyžádal kus opuštěné půdy, kam by se mohl s několika druhy uchýlit a žít tak, jak si to podle jeho názoru představoval svatý Benedikt, když tvořil řeholi řádu.

Vikomt prosbě mnichů bez zaváhání vyhověl. Ostatně vyhlédli si močálovitou krajinu, která se k ničemu nehodila.

* * *

Nový klášter ve Francii tak byl založen roku 1098 v místě zvaném Citeaux, latinsky Cistercium. Jedna verze vzniku jména hovoří o tom, že ho odvodili  z nádrží čili cisteren, které v močálech vytvářela stojatá voda. Papež sice záhy donutil opata Roberta, aby se vrátil do svého původního sídla.

Skupinka řeholníků však v nehostinném místě dál setrvávala. Řadu let je nikdo nenásledoval. Není ani divu. Původní komunita dvaceti mnichů rychle vymírala na malárii.

Když už to vypadalo, že s poslední šesticí nápad na návrat k odříkání zanikne, rozpoutal náboženskou horlivost mladý burgundský šlechtic Bernard, který do Cistercia nečekaně přivedl třicet nových adeptů včetně svých bratrů a strýce. V klášteře v opuštěných močálech tak byl nakonec založen nový řád cisterciáků. A svým následovníkům místem vzniku pořádně zavařil.

Samonosné schodiště.
Dubové kůly

Kníže Vladislav II. se svou manželkou Gertrudou založil v roce 1144 první panovnický cisterciácký klášter v Plasech. Pověst vypráví, že usnul po lovu pod lípou a zdál se mu sen, že zde zbuduje nový klášter. A protože si ustlal na plášti, získalo prý místo název Plasy.

No, zrovna pohodlně se mu ležet nemohlo, protože se zatoulal do mokřadů u řeky Střely v západních Čechách. Každopádně podle řádové tradice se konvent nastěhoval do nevlídného bažinatého kraje. Pro opata Roberta to před necelým půl stoletím byla výhra, protože si představoval, jak budou mniši v potu tváře pracovat na své obživě a zvelebování okolí.

Zakladatelé pozdějších cisterciáckých klášterů sice očekávali, že řeholníci pomohou s osidlováním bažin, ale zase tak vysoké nároky na jejich vlastní práci nekladli. Už kníže Vladislav II. přiřkl klášteru čtyři vesnice a tehdejší biskup Ota přihodil pátou.

* * *

Mniši přijímali dary i od dalších donátorů, čímž v polovině 13.století získali už 34 vesnic. Další tři koupili, dvanáct směnili a neznámý počet sami založili. Budovali také hospodářské dvory, kde se dřeli hlavně konvršové čili mniši laici. Takže se cisterciáci časem dostali vlastně tam, odkud znechucený opat Ota utekl.

Nicméně problém mokřadů jim zůstal. Už ve středověku si řeholníci dokázali poradit s tím, jak udělat z nouze ctnost. Klášterním areálem vedli umělý kanál, tzv. Královskou štolu, a vodu využili na pohánění mlýna a pily.

Podnikavost jim nelze upřít. Při prohlídce konventu návštěvníci narazí na jiný příklad, tentokrát z počátku 18.století. Tehdy ve zdejší lékárně vyrobili bílý minerální prášek, který měl pomáhat na žaludeční potíže. Šel na dračku. Cisterciáci ho vyváželi i za hranice českého království. Oblibě léku se nelze divit. Na rozdíl od jiných žaludečních lektvarů totiž nebyl hořký.

* * *

Hlavní potíž kláštera, bažinatou půdu, však nedokázal vyléčit. Když se tedy nadšený pobělohorský stavitel opat Evžen Tyttl rozhodl zbudovat nový konvent, musely se vyřešit jeho základy. A to se podařilo vskutku originálně. Močálovité podloží se zpevnilo 5 100 dubovými kůly, zatlučenými do země.

Přes ně položili trámový rošt a na něj se teprve stavělo zdivo. Jak to ale zařídit, aby dřevo neshnilo a klášter se nepropadl? Do základů přivedli vodu z několika pramenů. Zamezila přístupu vzduchu k trámům a dřevo zkamenělo. Dodnes se několikrát denně kontroluje hladina vody v nádržích, které jsou atrakcí prohlídky. Nápis z roku 1720 totiž latinsky varuje: Tato stavba se bez vody zřítí.

Jak kantor utíkal před vražednicí

Nutnost odvádět přebytečnou vodu z klášterního areálu však měla i své výhody. Návštěvníci si v prvním patře konventu se zájmem prohlížejí historické záchody vysazené na krakorcích nad tzv. Královskou štolou.

Záchody byly rozdělené na prevéty, tedy ty na „sezení“, a na pisoáry. Počítalo se s tím, že potřebu mohou mniši pocítit i v noci, a tak jsou všude výklenky na svíčku. Poněkud nevábně vonící vzduch z prevétů „mizel“ v odvodech do komína. Voda proudící pod záchody pak vše odnesla pryč.

* * *

V období po Bílé Hoře doufali zdejší opati, že odplavila i úpadek kláštera v předchozích staletích. Zřejmě se stěží lze divit husitům, že se obořili na cisterciáky s jejich ohromným bohatstvím, které vysáli z české země.

Méně známé je, že třeba Ferdinand I. v roce 1542 zastavil klášterní majetky Floriánu Griespekovi z Griespachu, když řeholníci nebyli schopní přispět na vedení války s Turky. Cisterciáci obtížně sháněli muže, kteří by se chtěli stát řeholníky.

O tom svědčí úsměvná historka z roku 1567, kdy o přijetí do řádu žádal jistý kantor Brus. Svůj zájem zdůvodnil tím, že se musí schovat před manželkou, protože se ho už třikrát okusila otrávit. Přestože byl ženatý, zoufalý nedostatek mnichů způsobil, že ho do řádu přijali.

* * *

Ostatně cisterciáci nepohrdli žádným adeptem, což se jim nakonec v pobělohorském období vyplatilo. V roce 1618 totiž byl opatem bývalý dělostřelecký důstojník Wasmuth, někde uváděný jako Jiří Vašmucius. Když po druhé pražské defenestraci prchal do Bavorska Jaroslav Bořita z Martinic, ukryl ho na tři dny v klášteře.

Císař pak řeholníka vyzval, aby se vrátil k původnímu vojenskému řemeslu a pomohl bránit Plzeň proti stavovským vojskům generála Mansfelda. Dělostřelec uposlechl, ale město stejně padlo. Opat byl zajatý a musel se vykoupit patnácti tisíci zlatými. Jak je ale historie vrtkavá, tak po Bílé Hoře svůj nezdar dokázal dobře prodat a dostal zpátky část klášterních statků a k nim i nějaké nové.

Zaujal-li vás tento článek, můžete si jeho dokončení přečíst od mezititulku »Záhadný had na kupoli« na straně 9 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

Miroslava MOUČKOVÁ

FOTO - autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 11 hlasů.

Miroslava MOUČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.